Nejvyšší muž české sestavy nebalil svá slova do nablýskaného papíru. Zmar a zklamání z něj čišelo na celou halu. Autor 15 bodů Ondřej Balvín věděl, že druhý zápas druhé fáze světové kvalifikace, který se doma s Maďary měl zvládnout, ale těsně nezvládl, způsobí týmu velké komplikace v postupových plánech a k tomu nevypadal jako ta pravá generálka na EuroBasket, který v pražské O2 aréně startují lvi už v pátek proti Polsku.
„Těžko se mi hledají slova. Mám jich pár, ale nemůžu je říct. Upřímně, z naší strany je to zatím trochu tragikomedie. Za první poločas dostaneme zase skoro padesát bodů, ve druhém bráníme o dost líp, ale prostě tomu chybí udržení konceptu. Na to, že by EuroBasket měl být náš vrchol, to zatím nevypadá,” ulevil si 29letý obr.
Ondro, jakou komplikací je porážka z pohledu postupu na světový šampionát? S výhrou se určitě počítalo. Hodně velká, nebudeme si nic nalhávat. Tenhle zápas jsme měli zvládnout, ale nezvládli. Teď se od toho ale musíme odprosit, vyčistit si hlavu a připravit se na to, co přijde a co by mělo být naším vrcholem.
Jak se můžete zvednout? Ideální by bylo, kdybychom byli všichni zdravotně v pořádku. Kdyby tomu tak bylo už teď, tak tady nestojím se sklopenou hlavou. Kdybychom vyhráli, nabudilo by nás to. Teď je to spíš kopnutí do žeber. Musíme se vrátit k základům, které děláme v nároďáku už iks let, a ke hře, která nás vždycky zdobila. Samozřejmě jsme starší, nemůžeme hrát automaticky náš letecký styl s rychlým zakončováním jako dřív, ale musíme nějak fungovat a rozhazovat si míč. Jak začneme hrát staticky, kdy se příliš drží balon, nefunguje to. Stalo se to třeba na konci poločasu. Místo toho, abychom šli do šatny s náskokem dvou tří bodů, ztratíme míč, dostaneme koš s faulem a těžké střely. Bylo to způsobené tím, že jsme staticky driblovali, chtěli hrát jeden na jednoho. Měli bychom se vrátit k tomu, co nám funguje, výhoz po nájezdu, pick-and-roll, jednoduchá, efektivní a rychlá hra. Když to děláme, fungujeme skvěle. Musíme se vrátit k týmovosti, která nás vždycky zdobila. Když to tak nebude, tak to bude problém.
V čem je největší problém v obraně? Nedorozumění. Přijde mi, že nám tam chybí sladění. Všichni se samozřejmě známe z nároďáku léta, ale v klubu má každý jiný systém obrany. A nejsme ještě na stejné vlně.
Šest zápasů od začátku srpna tedy ještě na sehrání nestačilo? Mělo to stačit, ale je vidět, že nestačilo. Ono je to fakt hodně způsobené zraněními, chybí nám motor typu Víti Krejčího, vůdcovství Tomáše Satoranského, nebo tvrdá ruka Jardy Bohačíka. Dřív jsme neměli takové problémy, když některý hráč chyběl, ale tenhle rok se to ukazuje. A teď máme nějaké čtyři tréninky na to, abychom se vrátili k těm základům.
Jste teď hodně frustrovaný? Řekněme si to upřímně - jsme tým, který spolu rostl a vytvořili jsme si auru favoritů tím, jak se prezentujeme poslední roky. A teď všichni vidí, že nejsme tým jako dřív, který bojoval loni na olympiádě a byl šestý na mistrovství světa. Ztratili jsme jako by svou tvář. Můžeme se do toho dostat, když budeme chtít, ale musíme začít s našimi základy. Nalijme si pohár čistého vína. Potřebujeme si sednout a říct si, co je špatně.
Je to aktuálně jen o hlavě? Doufám, že jo. Měli jsme přípravy, kdy jsme nehráli dobře, ale pak přišel turnaj a hráli jsme úplně jinak. Ale teď je to prostě jiné tím, že máme pořád nekompletní sestavu a důležité hráče zraněné. Je to těžké. Není to tak, že třeba Jarda Bohačík nebo Víťa, když se k nám připojí, budou mít hned rytmus. Nějakou chvilku jim bude trvat, než se do toho dostanou. A ten čas my bohužel nemáme.
Jste rodákem ze severních Čech, z Ústí nad Labem, jak se vám hrálo v Chomutově? Byl jsem příjemně překvapený, dorazilo hodně lidí a já všem fanouškům děkuju za podporu a omlouvám se za to, jak to dopadlo. Atmosféru jsem si užil, v menší pětitisícové hale byla ještě lepší, to je poznat, akusticky to bylo hutnější. Tím se ale nechci nijak dotknout Pardubic. Hrozně moc děkuju všem za podporu a doufám, že na EuroBasketu fanouškům vrátíme to, co si zaslouží.
Měl jste na zápase i někoho z rodiny? Měl jsem tu maminku, tatínka, dědečka. Skoro všechny z rodiny.
Tento web používa na poskytovanie služieb, personalizáciu reklám a analýzu návštevnosti súbory cookie. Používaním tohto webu s tým súhlasíte. Viac informácií