Opory lvů mocně práskly do stolu!

ECHO POSLEDNÍHO DUELU KVALIFIKACE ME Stále jsme šestým týmem posledního světového šampionátu! A to i v notně seslabené sestavě. S tímhle vzkazem se rozhodli rozloučit s evropskou kvalifikací klíčoví muži lví družiny, kteří se zakousli do belgických pralinek s nebývalou vervou a po na míle nejlepším výkonu celé kvalifikace jim doslova uloupili výhru 91-86. 

Na to, že v zápase šlo oběma týmům už jen o čest a slávu, protože postup na EuroBasket nemusely řešit, si to Češi s Belgičany rozdali v ukrutné 40minutové řeži, jíž vévodily zejména souboje belgického šéfa Retina Obasohana s nymburskými spoluhráči, kdy ani jedna strana nechtěla být tou, jež se k Labi bude vracet s porážkou. A protože v některých střetech téměř praskaly kosti, musel být kouč českého mistra Oren Amiel po většinu zápasu jako na trní.

Menší záhadou koncovky pak bylo, že za vedení lvů 87-81 odešel 100 sekund do konce ze hry Obasohan, do té doby autor 23 bodů (vše už po třech čtvrtinách), který celý zápas udržoval šance svého týmu ještě se záporným stavem něco udělat. Ve čtvrté čtvrtině už nicméně nebyl tak výrazný, často se skrýval v rozích a úsilí, které musel vložit do útoku i obrovsky agresivní obrany především na českého kapitána Hrubana, už si tak nejspíš vybralo svou daň.

Právě Obasohan byl od prvních minut jednoznačným terčem české obrany, která se mu hned v úvodu několikrát dobře postavila do cesty při nájezdech, belgický lídr ztrácel míče a proti výpomocem obrany nedokázal prvních 14 minut vůbec skórovat. A na stavu utkání to bylo znát. Lvi, kteří nastoupili v základu na rozehře s Ondřejem Sehnalem, už tady vedli 33-21. Skvěle je rozběhl power forward Kříž, úskočně a nenadále najíždějící na svou „druhou“ - pravou – ruku, takže už po 8 minutách za vedení 19-10 obhlížel i díky trojce své tučné 10bodové konto. Navíc ve druhé čtvrtině se ve vzduchu chrabře utkal s na dunk naskakujícím Obasohanem, kterého svým tělem nesmlouvavě sestřelil z orbitu.

Čechům to zejména díky Hrubanovi do půle „lepilo“ z dálky (trojky 13/8), osmělovali se i z brejků a zejména odvážně napadali obranu nájezdy, takže už v první čtvrtině na body zpod koše vedli 10-2. A už od druhé části kouč Ginzburg začal, při podkošové sestavě i dost vynuceně, uplatňovat svou možná největší zbraň za působení u národního týmu - hru s malou sestavou. Tentokrát nasadil na pozici 4 Jaromíra Bohačíka, který několikrát zahrál zády ke koši jako mazák.

Lvi po trojce Hrubana (do půle z oblouku 6/4 a 16 bodů) vedli až 47-32, ale poslední dvě minuty zapnuli i Belgičané, v jejichž dresu dokázal dokonce ještě podřadit Obasohan, který ta posledních 6 minut poločasu vsítil 13 bodů a dovedl tým k přijatelnějšímu manku 40-51.

I druhý poločas začal od podlahy, na půlce svou agresí dvakrát odzbrojil Hrubana, ale do souboje s parťáky z Nymburka se místy pokládal s až příliš horkou hlavou, na Hrubanovi si udělal nesportovní a vzápětí i další osobní chybu a navíc právě český kapitán mu dokázal v obraně oplácet rovněž navýšenou ostrostí.

Belgie se krok po kroku přibližovala zejména díky trojkám, ale lví opory vždy dokázaly najít cestu do koše nebo na trestnou linii a i přes zátěž 16 ztrát a také 12 útočných doskoků a 10 trojek soupeře vedli Češi po 30 minutách 69-65.

Belgie pak ještě vystupňovala svou obranu a krátce vyskočila do vedení, když Češi si skoro každý bod museli vydřít přes fauly a ostré zákroky soupeřů. Kouč Ginzburg pak nasadil znovu malou sestavu s rozehrávači Vyoralem a Sehnalem a po třech tříbodových akcích (Vyoral trojku i tři šestky) a sem tam i díky záhadným verdiktům tria arbitrů lvi unikli tři minuty před koncem už do rozhodného náskoku 85-78.

Belgičané se ještě dostali na tři body, ale to už běžela poslední půlminuta a lvi neomylně proměňovali trestné hody. Jejich lídry byli Hruban (24, TH 8/8, trojky 7/4), Bohačík (22, TH 7/7, trojky 4/3), Kříž (16), Vyoral (12, TH 7/7) a Martin Peterka (11+8 doskoků). Češi, kteří zápas odehráli na víceméně šestičlennou rotaci, přežili 18 ztrát i manko na útočném doskoku (7-14, body z druhých šancí 9-21) a naopak si pomohli z trestné linie (31/28 - 19/17), výtečnou efektivitou trojek (21/11 – 31/13) a body z brejků (19-15).

Ronen Ginzburg (kouč národního týmu): „Nejdřív musím říct, že manažeru Michalu Šobovi, který se o nás skvěl stará už kolem deseti let, se dneska narodil syn. Se správným načasováním! Přeju mu štěstí do života. Je dobře, že jsme vyhráli. Trénovat tým, který má jistý postup, není jednoduché. Nejezdíte s plnou soupiskou, snažíte se dát minuty dalším. Vyhráli jsme díky maličkostem a věcem, které se nám povedly. Celkově jsme ale i přes nějaké chyby hráli dobrý zápas. Věděli jsme, že nám to nepůjde tak jako v první půlce, po celou dobu zápasu. Belgičané jsou silnější a měli širší rotaci. My jsme udělali pár chyb, hlavně při rotacích v obraně. Obasohan hrál skvěle. To všechno je dostalo zpátky do hry.“

Martin Peterka: „Asi to nebyl nejkrásnější basket, ale my jsme chtěli hrozně vyhrát. I když se teoreticky o nic nehrálo, tak pro nás je důležitý každý zápas. Začali jsme dobře, dostali se do vedení. Belgičané nás hodně přebírali a my jsme dokázali mismatche využívat. Drželi jsme vedení celý zápas a nakonec to ubojovali. Jsme za to hrozně rádi. V prvním poločase se nám střelecky dařilo. Vyhovovalo nám jejich přebírání, kdy naše křídla byla na jejich pivoty a dokázala to využít. Z toho bylo těch 51 bodů. Dobře jsme si navíc přihrávali. Dneska jsme chtěli vyhrát za každou cenu. Je to dobré pro sebevědomí do budoucna, nechtěli jsme kvalifikaci končit porážkou. Jsme o to víc rádi za výhru, že se dneska Michalu Šobovi narodil syn. Jsme rádi, že jsme to oslavili výhrou.“

Vojtěch Hruban: „Chtěli jsme po čtyřech porážkách v řadě skončit s pozitivnějším pocitem a za to můžeme být rádi. Samozřejmě celá kvalifikace byla poznamenaná absencemi a zraněními, covidem a vším možným, hlavně to druhé okno. Tým byl soupiskou i výkony hodně daleko od toho, jak jej český fanoušek zná. Doufám, že to lidi chápou, že probíhá určitá generační obměna, protože potřebujeme, aby přišli noví mladí kluci a trochu odtáhli té váhy z ramen těch třicátníků. Nejsou to špatní hráči a na této úrovni mohou hrát, ale chybí jim to tempo a agresivita těchto zápasů a návyk na ně. Jsem rád, že někteří v některých zápasech, jako třeba Ondra Sehnal, dostali víc minut a mohli si to osahat. Právě Ondra je jedním z těch, který by v „repre“ mohl dál pokračovat a dostávat prostor i v situacích, kdy o něco půjde. Pro většinu bylo důležité už to, že se sem aspoň podívali, viděli to tempo, v jakém se hraje, a jak fyzicky náročné to je, protože s tím se v české lize nesetkáme. Tam se hraje v trochu jiném tempu a v jiné agresivitě. Souboje s Retinem byly dnes samozřejmě pikantní. Dobře jsme si „zasportovali“ (usmívá se). Bránili jsme se prakticky celý zápas, občas jsme se pošťouchli, nějaký trash talk taky proběhl, ale bylo to v přátelském duchu. On hrál slušný zápas, já taky a tohle tomu dodalo zajímavou jiskru. Tím, že jsme z jednoho klubu, jsme do sebe šli možná ještě víc.“