Orli zahodili velkou šanci. Proč?

INTERVIEW S LUKÁŠEM PALYZOU Trudný musel být středeční noční návrat ze severu Čech pro skvadru Prostějova. Některé okolnosti prvního semifinále jí nabízely na podnose parádní možnost hned na startu série zaútočit na obhájce stříbra a sebrat jim domácí výhodu. Místo toho ale skončil už první poločas pro hosty naprostým fiaskem, přičemž vzniklé manko už do konce zápasu nevygumovali. O tom, proč Orlové selhali, ale také o lecčem dalším bude nyní ve větších než malých detailech hovořit autor 16 bodů z prvního utkání Lukáš Palyza.

INTERVIEW S LUKÁŠEM PALYZOU Trudný musel být středeční noční návrat ze severu Čech pro skvadru Prostějova. Některé okolnosti prvního semifinále jí nabízely na podnose parádní možnost hned na startu série zaútočit na obhájce stříbra a sebrat jim domácí výhodu. Místo toho ale skončil už první poločas pro hosty naprostým fiaskem, přičemž vzniklé manko už do konce zápasu nevygumovali. O tom, proč Orlové selhali, ale také o lecčem dalším bude nyní ve větších než malých detailech hovořit autor 16 bodů z prvního utkání Lukáš Palyza.

Lukáši, Děčín byl na úvod série bez Houšky, téměř i bez Pomikálka a už po 90 vteřinách kvůli dvěma faulům na dlouho i bez Vyorala. Skoro by se chtělo říct, že víc jste si nemohli přát, přesto jste poločas prohráli 51-33 a tuhle šanci vůbec nevyužili. Proč k tomu došlo?
No, ještě jsme si mohli přát víc – abychom byli koncentrovaní a dělali na hřišti, co máme, protože to, co jste zmínil, je pravda, a my přesto prohrajeme poločas skoro o 20. S tím zvlášť v Děčíně nemůžeme chtít vyhrát. A pak už je skoro jedno, jestli jsme to stáhli ještě na 4 body, nebo ne. Z principu jsme si při takovém výkonu nezasloužili vůbec pomýšlet na výhru.

V čem byl hlavní problém?
V nekoncentrovanosti v obraně. Od prvních minut jsme dostávali jednoduché koše, moc jsme soupeře nechávali najíždět do středu „bedny“ a vyhazovat na volné hráče. A Děčín nás pak doslova rozstřílel, protože dal strašně moc trojek. Sice jsme ho přeskákali o 7 balonů, ale to nestačilo. Tohle už je semifinále, a když se začne takhle…



Jste typem týmu, kterému uškodí dlouhá pauza (8 dnů) od konce čtvrtfinále? Nebo jak se jinak může stát, že na první zápas semifinále přijedete nekoncentrovaní?
Takový tým jednoznačně jsme. Nechci rozebírat důvody, ale potvrdilo se to už podruhé. Náš vstup do série s Kolínem byl taky špatný a v prvním zápase jsme si zahrávali s možností porážky. Tam jsme ale ještě měli štěstí. V dalším průběhu série jsme se už dostali do tempa a jako zkušený tým hráli lépe a lépe. S Děčínem ale ten první zápas opět ukázal stejný problém – my víme, že „Pomi“ (po zranění se vracející Pomikálek) jako klíčový hráč asi nebude moc hrát, že nebude hrát vůbec nejklíčovější děčínský hráč Houška, navíc po chvíli zamíří na lavičku Vyoral a my stejně předvedli, co jsme předvedli. Je to naše obrovská chyba a zahození úžasné příležitosti.

Děčín z velké části rozhodl 13 trojkami, které vám střílel i přímo „do obličeje“ a hlavně – 6 jich dali dlouzí (4 Jelínek, 2 Carter). Co s tím jde dělat?
Bavíme se o tom už dlouho, protože to není poprvé. Už i v základní části naše obrana fungovala tak, že jejich dlouzí měli strašně volné trojky. Nechci z toho ale vinit naše pivoty, protože body dávali i jiní, nicméně naše rotace tak - nevím proč - stále vycházejí. V základní části měl proti nám neuvěřitelnou úspěšnost Houška, který byl stále volný, a teď to byli Jelínek a Carter, který dával strašně důležitou trojku na začátku čtvrté čtvrtiny. Neumím vysvětlit, čím to je, ale už se na to musíme zkoncentrovat, podívat se na video a nějak to eliminovat. Z pěti zápasů nás tohle porazilo čtyřikrát. A Děčín, který se prezentuje hlavně tvrdou obranou, pak přestřílí trojkami nás, kteří si na střelbě zakládáme jako na nejlepší části své hry. A to je špatně... Oba týmy se v sezoně prezentovaly obranou kolem 70 bodů a je to tvrdá řežba, což platilo i o prvním utkání. Tentokrát měl Děčín o trochu lepší obranu i střelbu, ale myslím, že tam byla spousta pozitivních věcí, z kterých je třeba se odrazit – to, že jsme Děčín jako tým, který si zakládá na doskoku, přeskákali, nebo to, že jsme při utkání právě v Děčíně měli týmovou užitečnost jen o 6 horší. Není tak třeba si sypat popel na hlavu. Děčín doma hraje o sto procent líp, než je schopen hrát venku, a na nás teď je ukázat doma lepší formu, vrátit se do Děčína a předvést tam něco lepšího.



Vás ve třetí čtvrtině vrátila do hry zóna, z níž jste někdy i v průběhu útoku soupeře přecházeli do „osobky“. Byla to ta správná záchranná brzda?
Něco takového tam bylo. Nedařilo se nám převzít otěže zápasu, kdy jsme chtěli být rychlejší a tvrdší. Proto tam byly i tyto pokyny a zóna. Chvíli to fungovalo, ale hlavně nám pomohlo, že jsme v útoku přestali bláznit a začali precizně dohrávat signály. Najednou jsme dali několik rychlých košů, Děčín znejistěl a po nějaké trojce z protiútoku jsme se dostali na dostřel. Pak jsme zónu znovu zkusili na začátku čtvrté čtvrtiny, ale ze dvou útoků jsme dostali dvě trojky a zase ji rychle zrušili. Podle mě ale v téhle sérii nebudou rozhodovat nějaké taktické šachy, protože přechod ze zóny do osobky třeba po první přihrávce mají v rejstříku všechny týmy, ale spíš bude rozhodovat vůle, koncentrace a nasazení. Ten tým, který bude kontrolovat tempo a tvrdost hry, vždycky vyhraje… A taky platí, že když už se dotáhneme na pár bodů, nesmíme si nechat dát koš s faulem a pak ještě trojku.

Už v první čtvrtině jste hráli – nikoli poprvé v play-off - s lehčí a nižší sestavou s Peterkou na pozici 4. Je to už běžná varianta, nebo k ní saháte až v nouzi?
Je to už běžná varianta, Ondra tam hraje spoustu minut po celý průběh sezony a hraje tam velice dobře. Jistě je nevýhoda, když na sebe má v obraně vyššího a těžšího pivota, s kterým mu musíme vypomáhat, ale do útoku je to obrovské plus. Ondra je střelec, trojku umí dát i v důležitých momentech a je to i výborný hráč do kombinace. V našem týmu „neslízává smetanu“ a je do jisté míry nedoceněný, ale pro mě je strašně důležitý. Nabízí něco extra a toho si na něm vážím. Vyniká v kolektivní hře, je na něj spoleh a jeho přihrávky mají oči. Má cit pro hru, umí dobře nafintovat a nechat se faulovat a jeho výhoda křídla se na pozici dlouhého umocňuje.  



A jak složité aktuálně je, že Roman Marko musí celou rozehru právě proti fyzickému Děčínu zvládat při absenci Kouřila skoro sám?
To ukáže až série samotná. Nemám pocit, že by někdy nemohl, nebo si musel ulevovat z tréninků. Maká na sto procent a myslím, že Tomáše Vyorala, který první utkání nebyl v rytmu, jsme udrželi na slušných bodech (12, trojky 6/4) a odvedli na něm dobrou práci, což je z větší části zásluha Romana. Že je teď sám, problém samozřejmě je. Celou sezonu jsme byli zvyklí i na Radka, který je typově trochu jiný. Roman je dravější, spíš skórující rozehrávač. Radek se zase drží zpátky, a i když se mu něco otevře a najede ke koši, víc přemýšlí, kam poslat balon, který obecně pouští z ruky víc. Teď se musíme přizpůsobit nové situaci a celkem se nám to daří… I když si asi všichni říkají, že 3-1 s Kolínem se dalo čekat, tak to nebyl vůbec špatný tým a já si toho postupu přes něj už ve 4 utkáních cením strašně. Už tam se ukázalo, že Pavel Slezák je schopný na rozehře zaskočit, a vzhledem k tomu, že Roman toho má tolik, tak se zvyšují nároky i na mě, abych vyvezl balon a zahlásil nějakou akci. Pro rozehrávače, který hrává skoro 40 minut, totiž není příjemné „drátovat“ Vyorala na pick and rollu a ještě ten pick and roll pořád hrát na druhé straně hřiště. To je nesmírně fyzicky náročné. Mně s Pavlem, anebo i ostatním křídlům Roman dřív s tou rozehrou věřil jen částečně, ale když jsme do té situace byli hození, po pár zápasech jsme si to oťukali. Upřímně - bývaly tam momenty, kdy jsme na hřišti zůstali třeba já, Pavel a Petr Dokoupil a různě jsme si přehazovali balon jako horký brambor, aniž jsme byli schopní zahlásit akci. To jsme ale za několik zápasů eliminovali a ke konci série s Kolínem už to vypadalo velice dobře. Dnes už to na perimetru po celé Evropě není striktně rozdělené na pozice 1, 2, 3, kdy míč vyváží jenom „jednička“, a trojka pořád stojí v rohu. Už je ve hře víc shooting guardů (pozice 2), kteří sami vyvezou míč, zahlásí signál a klidně do toho rohu pošlou rozehrávače, kterému se tím uleví, a dostane se pak i k lehké střele bez driblingu. Do toho se snažíme dostat a ta pestřejší hra ode mě i Pavla je velké plus, protože soupeř si nemůže říct, že tenhle jen stojí v rohu a střílí za tři. Takže i když nás tahle ztráta postihla, neberu to, že nám to jen uškodilo. A jsem i rád, že jsou tam pro mě nebo Pavla situace, kdy jen nedostaneme míč ke střele, ale můžeme ho i vyvézt a zahlásit signál pro někoho dalšího, kdo se tím dostane do hry.    














Foto: BK ARMEX Děčín/R.Valenta, ARIETE Prostějov