Osmý Tur se nerouhá a u Špačků vtipkují o boxu

INTERVIEW S GM TURŮ Poněkud hořkosladký závěr sezony zažili svitavští Bohemilk Tuři. Poprvé za šest let v NBL si proklestili cestu až do play-off a poprvé jim patřila osmá příčka. To však řadu posledních sezon znamená i nevyhnutelný a fatální ortel – čtvrtfinálovou sérii s nymburskými obhájci trofeje. Východočeši se z vyřazovací části poroučeli po porážkách 57-102, 57-113 a 70-107. Přesto nejsou smutní. Alespoň se tak zdá ze slov generálního manažera Pavla Špačka, jehož klub teď jen musí doufat, že jej za rok nestihne stejný osud jako jindřichohradecké Lions.

INTERVIEW S GM TURŮ Poněkud hořkosladký závěr sezony zažili svitavští Bohemilk Tuři. Poprvé za šest let v NBL si proklestili cestu až do play-off a poprvé jim patřila osmá příčka. To však řadu posledních sezon znamená i nevyhnutelný a fatální ortel – čtvrtfinálovou sérii s nymburskými obhájci trofeje. Východočeši se z vyřazovací části poroučeli po porážkách 57-102, 57-113 a 70-107. Přesto nejsou smutní. Alespoň se tak zdá ze slov generálního manažera Pavla Špačka, jehož klub teď jen musí doufat, že jej za rok nestihne stejný osud jako jindřichohradecké Lions.

Pane generální, po základní části nebylo daleko (o dvě výhry) ani sedmé místo a tedy vyhnutí se Nymburku. Nemrzí to zpětně?
Člověk musí ten postup do play-off brát s velkou pokorou, takže nás to nemrzelo v žádném případě. Byli jsme šťastní, že v souboji s nadupaným Ústím a Ostravou jsme se mezi osmičku vůbec dostali. Měli jsme i velké štěstí, když jsme tři koncovky s Novou hutí vyhráli až v posledních vteřinách, a myslet výš by tak bylo rouháním se.

Měli jste famózní start do soutěže 5-1. Co se ale potom zadrhlo? Anebo jste jeli na začátku ve vysokém nadstandardu?
Na začátku jsme hráli velice dobře, pak ale nastal zlom, a to v utkání na USK. Tam se nám zranil Doaks a zápas se nám hrubě nevyvedl. Tím nám začaly velké problémy. Zjistili jsme, že bez Doakse jsme nebyli sto předvádět dostatečně kvalitní výkony a i po jeho návratu to nebyla velká sláva. I když je fakt, že i bez Doakse jsme doma zvládli porazit Ostravu. Zlepšení pak nastalo až s příchodem Bruinsmy a po vyčištění atmosféry v týmu, která souvisela s těmi nevydařenými zápasy.



Osm hráčů v sezoně točilo minimálně 13 minut, ještě méně hráli Jaroš, Šindelář a Andres. Byla to dostatečná rotace pro 41zápasovou základní část, anebo je to maximum, co si personálně můžete dovolit?
To je skutečně maximum. Už povánoční příchod Evana Bruinsmy vyplynul z toho, že na konci roku jsme stále bojovali o play-off a chtěli se pokusit do něj poprvé proniknout. Proto jsme se posílili o tohoto kvalitního hráče. Jinak ale ani do budoucna náš rozpočet nebude umožňovat větší rozšíření základní rotace.   

Už zahraniční trio angažované před sezonou bylo u vás trochu nadstandardem, že?
Vycházeli jsme z toho, že nám odešli tři lepší střelci, tedy Šotnar, Votroubek a Abercrombie, a hledali jsme adekvátní náhradu. Doaks, Jones a Barker byli schopní předešlé opory nahradit, ale jakmile byl jeden z nich zraněn, výkonnost týmu šla prudce dolů a bohužel se to stalo i ve dvou televizních zápasech, což nebylo právě optimální. Proto jsme chtěli takové výpadky vyřešit příchodem Bruinsmy. Na jaře jsme pak i při výpadku jednoho z těchto hráčů udrželi výkonnost na slušné úrovni.

Mohla se na zdravotních výpadcích vašich opor v druhé půlce sezony projevit i enormní minutáž?
Zrovna u těch typů zdravotních problémů, které jsme měli, spíš ne. Evan Bruinsma si poranil prst při ohřívání večeře, Nick Doaks (chyběl pětkrát) měl zase chřipku, takže až na některé šrámy Jonese (rovněž pětkrát), na němž stála celá sezona, a nároky na něj tak byly větší, to nebyla zranění z opotřebování. A Barker odehrál sezonu bez ztráty kytičky.



Po zranění záložního playmakera Andrese z konce února ležela prakticky veškerá tíha hry na rozehrávači Jonesovi. Bylo pro něj složité to zvládnout?
Ta tíha na něm ležela víceméně celou sezonu. Petr Andres, ač je to perspektivní hráč (23 let), ještě nebyl schopen Jonese plně nahradit a v utkání fungovat na rozehře třeba 30 minut. My jsme dokonce snad dva zápasy odehráli kompletně bez rozehrávačů a museli zaskočit křídla Bruinsma se Špačkem. I tak jsme ale dokázali vyhrát v Jindřichově Hradci, což považuju za nejcennější výsledek celé sezony.

Když jste už zmínil svého syna, pro vás jako manažera asi nebylo snadné vyvodit kárné důsledky z Janovy potyčky z Pardubic, která „obletěla republiku“. Bylo potrestání vlastního potomka jedním z nejtěžších rozhodnutí vaší manažerské dráhy?
Tak jsem to vůbec nevnímal. Všichni přítomní viděli, jak ta situace vznikla, a to se prostě ve sportu stává. Po chybě ale přichází trest a my tu vůbec nerozlišujeme, o koho jde. Je pravda, že v týmu hraje můj syn, ale pozici má stejnou jako všichni ostatní. Tím trestem to i skončilo a týden poté už jsme to neřešili. Sezona šla tak rychle, že nebyl čas se příliš ohlížet zpátky.

V rodině to tedy žádný rozkol nezpůsobilo?
To určitě ne. Občas si jen z Honzy uděláme srandu, jestli si nechce zaboxovat, a to je asi všechno.   

Dvojky jste v sezoně měli 45 procent, trojky 31, šestky 67. Čemu tuto nevalnou úspěšnost přisuzujete?
Jednou věcí je statistika střelby, druhou například četnost doskoků. My když jsme před sezonou vybírali hráče, přičemž v létě nám odešli tři nejlepší střelci Abercrombie, Votroubek, Šotnar a k tomu ještě Macela, jsme hledali především atletické typy, které dokážou dobře bránit, výborně doskakovat a samozřejmě solidně střílet. Prioritou pro nás byla ta fyzičnost, což se oproti minulé sezoně projevilo v trochu nižším procentu střelby za 2 i 3 body, ale tím doskokem jsme to vynahradili.



Měli jste také 10bodovou disproporci v průměrném skore? Tím narážím na jen 72bodový útok a naopak 82bodovou obranu. Byl to problém?
Snažili jsme se sestavit tým, který bude schopen ubránit na nějakých 70 bodů, což obvykle bývá cesta k vítězství. Těžko můžeme s naším rozpočtem získat nějaké super střelce, myslím si ale, že se nám záměry povedlo naplnit. Měli jsme sice některé zápasy, které se nám - i kvůli zraněním nebo špatné formě – nepovedly, což se týkalo období kolem Vánoc. Na začátku a konci ligy jsme ale jinak své představy naplňovali.

Minus 12 bodů v obraně je ale oproti vašim záměrům přece jen rozdíl.
Představou bylo v kompletním složení těch 70 bodů držet, což si myslím, že jsme dokazovali. To jedno období nám ale nevyšlo, navíc nám ta čísla zhoršily zápasy s Nymburkem, kdy jsme v průměru dostávali 105 bodů (bez 4 utkání s Nymburkem by průměrné skore znělo 73 - 80,5). Hlavně jsme ale dokázali vyhrát 13krát doma, co je nejvyšší číslo za 6 let v lize.

Už máte i některé kádrové novinky? Tušíte, kdo v týmu zůstane?
Na to je příliš brzy. Nabídku na příští sezonu dostanou všichni hráči a uděláme pro jejich setrvání maximum, ale zároveň je dost nepravděpodobné, že se tento historicky nejúspěšnější svitavský tým podaří udržet kompletní.  V tuhle chvíli opravdu nemá cenu rozebírat ani setrvání českých hráčů, protože kdybych loni mluvil touhle dobou, určitě bych říkal jména jako Votroubek a Šotnar. Ani jeden s námi ale tuto sezonu nakonec nezačali. Jistě však uděláme vše pro udržení české osy, nebo se ji ještě pokusíme vylepšit. Chceme, aby hráči měli vztah k našemu basketbalovému projektu, ale pokud by ho ztratili, nemá cenu je tu držet.

Bude i napříště osmé místo vaším maximem, nebo byste chtěli pošilhávat i výš? Ptám se i proto, že Lions, loni rovněž poprvé osmí, letos míří do baráže.
Liga je tak vyrovnaná, že se může stát cokoli, zejména pokud jde o směr dolů, ale i mírně nahoru. Když se podíváte na hokej, tak loňský mistr Litvínov hrál letos baráž a Pardubice jako velký favorit měly taky málem starosti se sestupem. Lions se letos netrefili do cizinců a podle mě i po zásluze jdou do baráže, protože Brno hrálo v závěru sezony výborně.  Vždy záleží na tom, jak se manažerům podaří nakoupit cizince, a jak si sedne chemie s českými hráči. To se ale těžko předvídá. My bychom rádi do sezony šli s cílem nejméně 15 výher, které s největší pravděpodobností budou znamenat vyhnutí se baráži. A 17 vítězství už pak je na play-off…