Osudem krutě zkoušený přijal výzvu Bálinta

SE SMOLAŘEM RADKEM PUMPRLOU Jeho jméno je synonymem pro dokola se opakující starty. Jako by byl už navždy odsouzen k nekonečné sisyfovské práci. On se však stále odmítá vzdát, byť se i takové myšlenky už někdy tlačí do hlavy. V necelých 24 letech je ale na vyvěšení bílého praporu pořád ještě brzy. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 Radek Pumprla si teď jen pro svůj další začátek vybral nový klub – NH Ostrava.

SE SMOLAŘEM RADKEM PUMPRLOU Jeho jméno je synonymem pro dokola se opakující starty. Jako by byl už navždy odsouzen k nekonečné sisyfovské práci. On se však stále odmítá vzdát, byť se i takové myšlenky už někdy tlačí do hlavy. V necelých 24 letech je ale na vyvěšení bílého praporu pořád ještě brzy. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 Radek Pumprla si teď jen pro svůj další začátek vybral nový klub – NH Ostrava.

„Při mém rozhodování trochu pomohla i předložená nabídka, navíc po celkem pěti letech v Brně už jsem cítil i potřebu změny. A hlavně jsme s přítelkyní oba ukončili vysokou školu v Brně, což nám dalo možnost se poohlížet i po možnostech jinde. Do letoška jsme se totiž kvůli škole nikam stěhovat nechtěli,“ zdůrazní vedle dalších důvodů i důležitost vzdělání nyní již bakalář v oboru mezinárodně-obchodně právním na Masarykově univerzitě.

Pri volbě Nové huti pro 193 vysokého křídelníka sehrála nezanedbatelnou roli i osoba nového kormidelníka Petra Bálinta. „Po několika letech pod zahraničními kouči je pro mě dobré mít tuzemského trenéra. To bych býval měl i při setrvání v Brně, ale ke jmenování trenéra Růžičky došlo až dlouho po mém rozhodnutí odejít,“ dodá na adresu trenéra Bálinta, který je sice Slovák, ale v Česku se s menšími přestávkami pohybuje už dlouhé roky. Navíc Pumprlu prý oslovil osobně.



„Z minulosti jsme se sice nijak blíž neznali, ale on dřív vedl bráchu Pavla v Prostějově, kde já pobíhal jako malý kluk a díval se na jejich zápasy. Takže malé spojení tam bylo,“ usměje se Radek.

Ostravu považuje za zajímavé prostředí a tradiční basketbalovou lokaci. „Doufám, že teď tu basket půjde nahoru a já k tomu chci pomoct. Věřím, že se povede vylepšit ta tři poslední jedenáctá místa. Zatím tvorba kádru podle mých zpráv probíhá dobře a myslím, že i příchod nového trenéra by mohl pomoct. Vždycky se říká, že když něco chcete zlepšit, změna pomůže, tak snad to bude změna k lepšímu,“ věří.

Ač nejmladší z bratrského tria Pumprlů strávil pod brněnským Špilberkem půl dekády, na samotném hřišti a přímo na prknech NBL toho času bylo mnohem méně. První rok kvůli dokončování školy ve Zlíně stihl ještě jako teenager jen 109 minut. A z dalších čtyř ročníků mu notnou část odkrojila vážná zranění, jež by spíš pasovala na válečného veterána z Bitvy o Normandii.

Už v šestnácti jej postihlo utržení předního i postranního vazu pravého kolena, a protože plastika z růstových důvodů byla možná až v osmnácti, přišel zhruba o dva a půl roku svého dalšího vývoje. A pak začínal v podstatně znovu. Když ale v ligovém ročníku 2016/17 vystoupal k téměř 25 minutám na utkání, v polovině února další sezony jej podruhé utržený vaz pravého kolena v duelu Alpe Adria Cupu – po špatném dopadu bez předchozího kontaktu se soupeřem - vyřadil ze hry téměř na rok. A zbytek letošní sezony spočíval spíš jen v novém startování motorů.

V mezičase už mu tak naskakovaly i otázky, zda má další pokračování ve vrcholovém sportu smysl. „Hned jak se mi to loni stalo, po předchozích zkušenostech jsem okamžitě tušil, oč jde. Pro pokračování v basketu nakonec rozhodlo asi to, že už jsem jednou tu cestu zpátky zvládnul. Věděl jsem, čím si budu muset projít, a říkal si, že jsem pořád poměrně mladý hráč a na končení je ještě dost času. Navíc bez dokončené školy jsem tehdy ještě nebyl extra kvalifikovaný na práci, kterou bych po basketu chtěl jednou dělat, a pracovat „v civilu“ se mi ještě ani nechtělo, aspoň dokud mě sport bude bavit a budu vidět možnost se jím živit. Těch věci, co převážily, tak bylo dost,“ popisuje své rozhodování.

Momentálně už zase „skáče přes kaluže“ a zdravotně se cítí v pořádku. „Do druhé části minulé sezony jsem naskočil bez velkého tréninku, bylo to nahoru dolů a docela mě potěšilo, že sezona skončila poměrně brzo, protože jsem se fyzicky ještě necítil stoprocentně. Teď už jsem na tom dobře a léto beru jako čas na dozotavení, abych byl na novou sezonu plně připravený,“ hlásí forward.

Kvůli faktu, že loni šlo o opakované zranění téhož kloubu, nikdo netušil, kdy jeho návrat bude možný. Křídelník byl ale v Brně připraven kvůli dostudování setrvat takřka za jakýchkoli podmínek, a nakonec se s egoé Basket na dalším fungování domluvil. „Fyzicky to po návratu ještě nebylo tak hrozné, ale herně jsem na sobě ten chybějící rok letos cítil. Tahle sezona mi tak měla taky ukázat, jestli ještě budu schopný se do toho dostat, a hlavně mě měla připravit na tu další.“

Po všem, čím si prošel, si individuální cíle nestaví vysoko. „Víc než na sezonu se teď soustředím na zbytek léta, abych do ligy naskočil plně fyzicky připravený a koncentroval se i na prevenci, aby se mi znovu nestalo totéž. Dosud jsem byl totiž v kolotoči vyhrabávání se ze zranění, což je docela náročné na psychiku. Pokud ale budu připravený fyzicky, i herní stránka a psychická pohoda během sezony přijdou. Chtěl bych se dosat na herní úroveň, na jaké jsem byl před posledním zraněním.“