Padesátiny, kdy nevíte dne, ani hodiny!

S PETREM CZUDKEM Tak dramatické padesátiny by si jen těžko vymyslel. Už jen prostá skutečnost, že mu narozeniny každý rok vycházejí do rozjezdu sezony, není logisticky snadno uchopitelná. A řešitelná. Letos se k tomu ovšem jako předehra přidala i nešťastná prohra v prodloužení v evropském poháru a hned vzápětí i katastrofický první poločas domácího duelu s Děčínem.

Mohl však v kabině opavský kouč a oslavenec v jedné osobě zpucovat tým, jak je zvyklý, když tušil, že má pro něj po zápase přichystaný dar, a když věděl, že právě jeho výroční den mužstvo nebývale stresuje? Jen velmi těžko. A tak se prý nekřičelo. Hráči to pak zvládli sami - nebývalým obratem a 40bodovým vítězstvím ve druhé půli. Aspoň při svých padesátinách si tak mohl lodivod Slezanů Petr Czudek oddychnout. Že tentokrát se to.... nepokazilo.  

Kouči, jak se dá padesátka slavit uprostřed takové zápasové smršti, možná vůbec nejnáročnější z celé sezony? Už dnes vás čeká ligový duel v Ostravě, ve čtvrtek doma hostíte Perm...
Já jsem slavící typ a dvacítku, třicítku i čtyřicítku jsem slavil s velkým počtem hostů. Teď bohužel je situace, jaká je, a hlavně chybí čas. Bohužel jsem nenašel ani termín a velkou oslavu jsem tak přesunul až na období po sezoně, tedy na květen, nebo červen, kdy to s kamarády a přáteli teprve spláchneme. 

Po sobotním zápase s Děčínem už ale něco proběhlo...
No, já se už před ligou vždycky dívám, jestli v ten termín narozenin hrajeme, a kde. A tady už jsem si dřív říkal: ”Ajaj, je to doma!” Už párkrát se stalo, že ty zápasy v den narozenin nevyšly. Pak je to takové smutné, protože i kluci si to trochu uvědomují. A k něčemu takovému došlo i v sobotu, přece jen jsou tu ty kulatiny, navíc se sečetlo, že jsme měli v hlavách tu nešťastnou prohru s Benfikou v prodloužení. Pořád ještě nejsme schopní toho, co zvládají hráči Nymburka, abychom v tom zápasovém tempu, s cestováním, podali vždy stejný výkon. To se pořád učíme, protože evropský pohár nehrajeme každou sezonu. Je vidět, že kluci chtějí, ale na druhé straně děláme chyby a jsme z nich pak nervózní. A v sobotu na klucích bylo vidět, že ten den nechtějí pokazit a všechno se sečetlo, takže první poločas byl od nás nepovedený. 

Předávání darů jste tedy raději odložili až po utkání?
Já jsem ani nechtěl nic velkého, žádné dárkové koše před zápasem, protože to vždycky zavání nějakou ostudou. Dva dárkové koše jsem tak dostal až po zápase, od vedení a od fanoušků. Za to jsem byl rád, ale hlavně jsem byl rád, že jsme zvládli ten zápas. Člověk si to užil i s tou halou, protože si uvědomuje, že situace není dobrá, a i když nechci být ”sýček”, tak mám obavy, aby haly za měsíc dva zase nebyly prázdnější a prázdnější. Přece jen ten sport se dělá kvůli lidem a zápasy pak vypadají úplně jinak, hráči hrají úplně jinak a má to úplně jiný náboj.  

Na hřišti se objevil i sud piva.
Byly dva, jeden od hráčů a jeden od klubu. Jak to teď ale máme nahuštěné, tak jsme se s kluky dohodli, že je vyprázdníme až při vánočním večírku, 22. prosince po zápase s Kolínem. Tam snad bude příležitost dát si nějaké to pivo navíc.

Kulatiny vám vedle prvního poločasu s Děčínem poněkud stínila i aktuální bilance 0-3 po polovině základní skupiny Europe Cupu, což je pro vás asi zklamání.
Ano, to je. Člověk nejdřív neznal tu sílu soupeřů. Soutěže teprve začínaly. Bylo ale vidět, že Perm hraje VTB ligu a je někde jinde. Má tým, který se utkává s CSKA a dalšími velkými kluby. Benfica Lisabon po prvním zápase vypadala (domácí porážka s Den Boschem s obratem hostů v koncovce), že bude taková nijaká, ale hned v dalším utkání se doma chytla s Permem (výhra o 14). Zase tam fungovalo, jak Portugalci ten basket vždycky dělají. I s nároďákem nás tahali po Azorských ostrovech, nebo do nějakých výše položených míst. Pořád vymýšlejí nějaké triky. A i když ligu normálně hrají třeba v šest večer, tak najednou pohár se hraje v deset večer, což třeba pro Perm znamená ještě větší posun, jako kdyby hrál ve dvě ráno (aktuální rozdíl mezi Lisabonem a Permem je pět hodin). I my tam budeme hrát někdy v deset večer, ale takoví oni prostě jsou. Benfica se ale s Permem chytla a bylo znát, že k nám přijela vyhrát. Tým už před zápasem sršel energií a jeho touha byla možná o maličko větší než naše, byť my jsme 35 minut hráli excelentně. Bohužel se ale hraje 40 a nám to nestačilo. Bilance 0-3 bolí, jako sportovní ředitel jsem říkal, že za takové bilance v poháru se s trenérem už mnohdy kymácí židle. Na druhou stranu, my do toho jdeme s jedním cizincem a ostatní soupeři mají opravdu kvalitní cizince. Zpětně mě mrzí spíš ta prohra v Nizozemsku, kde jsme mohli zahrát líp (porážka o pět). Den Bosch je tým na naší úrovni a doufám, že příští týden ho doma porazíme a aspoň tu jednu výhru vybojujeme.

Jít na Děčín po vaší porážce s Benfikou, kdy navíc soupeř byl nabitý velkou výhrou v derby s Ústím, měl jste obavy?
No, měl. To cestování nás zatím drtilo, ale teď jsme pohár i ligu měli doma, takže to byla čistě otázka nastavení hlav. Nastala ale ta nejhorší možná varianta. Děčín, který se dosud výsledkově trápil, vyhrál derby a já vím, co to pro tým znamená. Nalije vám to spoustu energie a víry a my navíc místo vyhraného zápasu v poháru měli v nohách ještě pět minut v prodloužení, a k tomu s prohrou. Karty byly rozdané proti nám, do toho ty narozeniny, takže obavy tam byly...

Jak jste reagoval v poločase v šatně, když jste byli v manku 12 bodů?
Normálně bych asi trochu zařval, ale na klucích bylo vidět, že jsou ze své hry ”zdrblí” a že je to jen v tom se trochu zkoncentrovat a trefit otevřené střely, které jsme měli. A ve druhé půlce jsme se zlepšili, věděli jsme, že nemůžeme hrát tak špatně celý zápas. Děčín pomalu odešel s koncentrací, nechal se rozhodit výroky rozhodčích. Já jsem tým upozornil, že se musíme soustředit na sebe, protože jinak půjdeme dolů. Kluci to dodrželi a nechali jsme Děčín bodově hodně za sebou.

V jedné divočejší sekvenci druhé půle ovšem padlo několik technických, včetně jedné pro vás.
Já jsem tam reklamoval, že na našeho pivota Markussona ty fauly opravdu jsou a jednu ”sekeru”, kterou snad viděli všichni, už jsem reklamoval důrazněji. A protože už jsme jako lavička měli jedno varování, tak následovala technická. Potom rozhodčí začali pískat technické i na druhé straně a to se vracíme k tomu, co jsem říkal, aby hráči tyhle věci nechali na mně. 

Technická pro kouče tedy není problém?
Není, pokud je jedna. Při dvou už tým zůstane bez trenéra. Rozhodčí to mají těžké, ale jsou zápasy, které se jim povedou, a jiné, co ne. Tohle byl ten druhý případ a pak šlo o to, jak se k tomu postavit. Vím, že pro hráče je to v takových chvílích těžké a jejich výkon je pak poloviční až třetinový.