Padl s USK, vyhrál boj s větrnými mlýny

S FILIPEM KROUTILEM I když ze současné situace a další basketbalové odstávky nemůže mít radost, ani v nejbližších týdnech se nudit nebude. Prvním rokem zařezává – jako budoucí geograf - na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, kde o studium dlouho marně bojoval. Teď se konečně dočkal a s ním hned tři další spoluhráči.

Válečník Filip Kroutil se v sobotu po měsíci dočkal i další neméně důležité události – konečně zápasu NBL, byť v nechtěné kulise prázdného děčínského stánku, kde se navíc domácím postavil černý kůň nového ročníku - pražský USK. O mnoha okolnostech nevšedního duelu teď guard ARMEXU promluví. A dostane se i na jeho složitou cestu mezi akademiky. 

Filipe, jak těžká to byla v sobotu šichta, po měsíci mimo hru?
Rozhodně to těžké bylo, protože když na tréninku hrajeme modelový zápas, není to pořád jako klasické soutěžní utkání, což se podle mě odrazilo i na našem výkonu v prvním poločase. Bylo vidět, že dostat se do zápasového tempa a nasazení není snadné. Ve druhé půlce jsme se ale přizpůsobili a výkon už šel nahoru. Bohužel to nestačilo.

Fyzická stránka věci představovala v utkání velkou překážku?
Jistě někteří hráči, kteří byli koronavirem zasaženi silněji, ztratili přes karanténu asi i kapacitu plic. Už po pěti šesti přebězích hřiště pak odcházely nohy. Po konci karantény jsme měli asi jen týden na to dostat se zpátky do formy, a to je fakt těžké. Můj osobní pocit byl, že zejména u těch, co byli pozitivní, plíce nemohly být ještě plně ready.

Vy osobně jste zápas „přežil“ dobře?
Já se cítil docela v pohodě. Ve druhé půlce už jsem ale nějakou únavu začal pociťovat, protože v karanténě jsme byli všichni, bez ohledu na to, kdo byl, nebo nebyl pozitivní.

Zrovna v návratovém utkání, jako bylo to s USK, byste určitě uvítali podporu fanoušků. Jenže tribuny už musely být prázdné. Jak to bylo znát?
Je to velice zvláštní hrát bez lidí v hledišti. Najednou člověk slyší každé slovo, což v běžném zápase slyšet není. Fanoušci by nám určitě pomohli hodně.

Je v tom tichu problém i s hlášením signálů?
Týmy jsou na sebe už tak připravené, že ta slyšitelnost všeho zase tak velkou roli nehraje. Spíš je problém, že je potřeba si dávat pozor na hlášky k rozhodčím. Když člověk něco zařve v zaplněné hale, tak to rozhodčí přes půlku haly neslyší, ale teď je slyšet všechno. (úsměv)

Pro vás měl zápas ještě jedno závaží, a to ohromně rozjetého soupeře, kdy USK u vás zapsal už pátou výhru v řadě.
Samozřejmě proti USK je to hodně náročné. Má mladé běhavé hráče, kteří dobře brání a dodržují svůj herní systém. Ať by to byl ale kdokoli jiný takhle rozjetý, tak hrát proti takovému soupeři po takové pauze, to většinou nekončí dobře.

Přesto jste se ale ve druhé půli z původně až 19bodového manka dokázali vrátit až na rozdíl tří bodů.
Už jsme se dostali do pořádného tempa. Samozřejmě v poločase proběhly i nějaké „debaty“, protože jsme cítili, že jsme na hřišti byli trapný. Nějak jsme se semkli, každý si uvědomil, že už to není trénink a prostě musíme přidat.

V ohromné fazoně hrající rozehrávač USK Ondřej Sehnal u vás zapsal svůj první triple double. Jak těžké je nyní ho pokrývat?
Člověk, který hraje v takové formě, se brání složitě. Stejně jako bránit opavského Jakuba Šiřinu. My si samozřejmě řekli, co a jak na něj, a bodově jsme ho nějak dokázali ohlídat (13), ale ty asistence se brání těžko, protože záleží na souhře více hráčů.



Jen jste se do oběhu NBL vrátili, dalších nejméně 14 dní si nezahrajete a moc ani nezatrénujete. Zkusíte chodit aspoň ven, pokud to počasí dovolí?
Včera jsme měli poslední společný trénink venku. Běhali jsme asi ve čtyřech stupních, což moc příjemné nebylo. Sám bych si přál, abychom aspoň v těch menších skupinkách chodili trénovat i dál. Málokdy se k nějakému výkonu člověk dokáže dokopat, pokud chodí běhat sám.

Je to hodně absurdní představa jít teď trénovat na nějaké venkovní hřiště?
To je, ale co jiného se dá dělat? Jedině chodit ven, i když bude minus.

Tenhle rozhovor jsme napasovávali částečně i mezi vaše školní povinnosti, protože jste letos začal studovat na ústecké UJEP. Co z vás vlastně jednou bude?
Jsem na oboru geografie. Zkoušel jsem si vyjednat individuální plán už několik posledních let, ale dosud to vždycky ztroskotalo na tom, že mi bylo řečeno, že si mám vybrat mezi basketem a studiem. Od vyučujících jsem pravidelně slýchal, že je zbytečné kvůli jednomu Kroutilovi řešit jiné hodiny, když tam mají dalších sto studentů. Díky „koroně“ a i díky tomu, že na UJEP je od nového roku možný individuální studijní plán, nám to zatím vychází. A nezačal jsem jen já, ale i spoluhráči Lukáš Bobek, Eda Kotásek a Martin Mach.