Palyzova prodejna čepic a mysteriózní Kouřilův dunk
INTERVIEW O VĚCECH MEZI NEBEM A ZEMÍ Jen těch 5 bloků s Opavou by stačilo na extra rozhovor. Po pěti zápasech s nulou a dvou mačích s jedním blokem najednou takový nářez, to jednoduše nešlo nechat bez odezvy. Ještě pokud by se jednalo o Bryanta Dunstona, pak by se dalo pokývat hlavou, že jde o běžný počin skvělého obránce, ale u střeleckého specialisty Orlů Lukáše Palyzy? Na to už bylo třeba zvednout utržené sluchátko. A když ještě zápas předtím provedl ten bláznivý kousek spoluhráč Radovan Kouřil, bylo už zaděláno na následující rozhovor, který ale rozhodně není jen o duncích a "čepicích".
INTERVIEW O VĚCECH MEZI NEBEM A ZEMÍ Jen těch 5 bloků s Opavou by stačilo na extra rozhovor. Po pěti zápasech s nulou a dvou mačích s jedním blokem najednou takový nářez, to jednoduše nešlo nechat bez odezvy. Ještě pokud by se jednalo o Bryanta Dunstona, pak by se dalo pokývat hlavou, že jde o běžný počin skvělého obránce, ale u střeleckého specialisty Orlů Lukáše Palyzy? Na to už bylo třeba zvednout utržené sluchátko. A když ještě zápas předtím provedl ten bláznivý kousek spoluhráč Radovan Kouřil, bylo už zaděláno na následující rozhovor, který ale rozhodně není jen o duncích a "čepicích".
Lukáši, po pěti nulách a dvou zápasech s jedním blokem hned 5 "čepic" se silnou Opavou, to už si skutečně žádá obsáhlejší vysvětlení…
(rozesměje se) Tak, nebyly to nějaké spektakulární bloky do páté řady ala LeBron James a po pravdě jsem to v zápase ani nevnímal. Některé si ale vybavím – stalo se, že jsem to soupeři i sebral z ruky při zakončení, ale spíš šlo o povedené obranné zákroky, kdy jsem sáhl do nějakého nahození a spíš lízl míč, který pak místo do obroučky zamířil do desky. Takže v tom hrála roli i pozornost zapisovatelů.
Lze i z tohoto zápasu vyvodit, že trenér po vás vedle vůdčí úlohy v útoku žádá totéž i na opačném konci kurtu?
Chce po mně všechno. Přišel jsem po třech letech v Nymburce a sezoně v Německu, tak bych měl být jedním z lídrů nejen v útoku a ve střelbě, ale i v obraně, včetně získaných míčů, komunikace nebo výpomoci ze slabé strany. A je jedině dobře, když přijde i takovýhle zápas s 5 bloky. Zase mi ale chyběl nějaký získaný faul. Poslední dva zápasy jsem je neměl, nějak mě přestali faulovat. Nevím, čím to je. Přitom na začátku sezony jsem získaných faulů měl spoustu. Budu na tom muset zapracovat a někde sebou cuknout jako Navarro (směje se). Pokaždé prostě vyjde něco jiného.
Pokud jde o bloky, motivace bodů do Kooperativa Faktoru roli nehrála, protože jen za těchto pět jste získal 10 bodů?
(směje se) Už jsem o tom slyšel. Je to zajímavá věc, ale já nejsem hráč, co by chtěl dávat zadovky a podobně. Jsem hlavně na poctivý výkon, dobrou obranu, výhru a jdeme domů. (smích) Na tyhle parády mi přicházejí myšlenky, až když se vede o 30. Nicméně věřím, že pro některé Američany, když se to řekne před sezonou, to musí být potěšující. Jen trenér pak zjistí, že to tak dobré není, protože by potřeboval, aby hráli normálně. Ke zpestření ligy to ovšem patří, třeba v Německu takové prvky taky mají – nepoužívají sice faktor, ale vybírají například Smeč zápasu, o níž hlasují fanoušci, dělají se k tomu videa a další věci.
Teď vás ale vezmu za slovo – když jste v euforickém úvodu s Opavou mířil do brejku, obešel jste protihráče a z velkého náskoku šel na dunk. Ten jste ale opřel jen o obroučku a míč se odrazil do již zmíněné páté řady hlediště…
Tam se mi míč vysmekl. Moje chyba. Místo abych to normálně položil do koše, jsem se odrazil někde "z trojky" a zapomněl jsem, že nejsem Michael Jordan ze Space Jamu. Byl jsem už moc daleko od obroučky. A v Kooperativa Faktoru jsem byl minus 2. (směje se)
Takže přece jen se taky vyhecujete.
Jo, určitě. Byl to brejk, chtěl jsem zasmečovat, ale bohužel jsem přecenil své skokanské schopnosti.
S Opavou jste měli skvělý nástup, všechno šlapalo, navíc klíčový opavský power forward Gniadek měl za pět minut ve hře 4 fauly. Místo doražení soupeře ale přišlo velké trápení. Co se stalo?
No, polevili jsme. Zhruba v 15. minutě asi přišlo uspokojení. Proti Opavě jako kandidátovi na medaili - spolu s námi a některými dalšími týmy -, většina lidí čekala vyrovnaný zápas od začátku do konce. Místo toho přišel náš fantastický start, 24-9 po první čtvrtce a i potom vedení skoro o 20, ale místo projevení zabijáckého instinktu jsme si nechali dát úplně volné dvě tři trojky a Opava to stáhla ještě ve druhé čtvrtině pod 10 bodů. A druhá půlka se změnila v těžkou bramboračku, žďuchání a varnu emocí. Hosté byli hodně nespokojení s výkonem rozhodčích a celé to bylo spíš o nervech a mentální síle. Vyloženě jsme to pak ubojovali.
Vy jste si to všechno hodně zkomplikovali i 23 ztrátami.
Se ztrátami máme problém od začátku sezony. Třeba Brett Roseboro mívá hodně kroků, s Opavou jsem měl 5 ztrát pro změnu já, a pokud Opava měla 12 ztrát a my 23, a přitom jsme vyhráli, tak to musí být nějaký rekord. Chtěl bych vidět, kdy naposledy někdo s takovým poměrem zvítězil. My na tom musíme hodně zapracovat. Jsou momenty, kdy si ještě nerozumíme. Třeba pivot čeká na balon z perimetru, který ale z nějakého důvodu nepřichází, a když už přihrávka konečně letí, pivot mezitím udělá dva kroky jinam, protože už jde stavět clonu na pick and roll - a balon letí do ruky soupeři. Takových momentů máme pět šest za utkání a ještě tak potřebujeme nějaký čas na sehrání.
Vy jste měli až extrémní úvodní los. Co jste si při pohledu na něj říkali? A vládne už nyní po třech domácích výhrách v řadě a bilanci 4-4 v kabině větší klid?
Náš los? Začalo to první až ostudnou prohrou v Ostravě, kde se nám to vůbec nepovedlo. Ostuda to byla i pro mě osobně (Palyza je ostravský odchovanec). Pak přišel doma Nymburk a venku Ústí, Děčín, Pardubice. Bilance 1-4 samozřejmě nebyla žádný zázrak. My jsme ale před sezonou neměli losem svázané ruce. V kabině se dalo zaslechnout, že šmikneme Pardubice a že s Nymburkem to bude dobrý zápas, protože bude nerozehraný. Dopadlo to ale přesně naopak. Nymburk nás semlel, Pardubice i Děčín taky a já si jen zpětně říkám, že byl celkem zázrak, když jsme v té době nedobrých výkonů dokázali s takovým přehledem vyhrát v Ústí, kde se nevyhrává snadno. I to nám pomohlo se odpíchnout výš. A tři domácí výhry zlepšily naši bilanci opět o něco víc. Teď ale přijde pět zápasů, které ukážou, jak na tom skutečně jsme. Jedeme do Kolína, máme doma USK, venku Brno a opět doma Ostravu a Ústí (vzápětí i Děčín a Pardubice). Všichni by byli rádi, kdybychom všech pět zápasů vyhráli. Papírově i silou týmu na to určitě máme. Musíme zase zabrat a posunout se do vrchní čtyřky nebo trojky, kam Prostějov patří.
Až na 10 hráčů s nejméně 9 minutami a na 9 s nejméně 16 rozkládáte svou zápasovou zátěž, přičemž maximem je 26 minut. Jak důležité je tohle třeba už teď při srovnání se soupeři, kteří jedou na užší rotace?
Myslím, že to důležité je. Taky jsem si říkal, že v některých zápasech byla naše rotace taková různorodá, ale musím uznat, že se nesmí zapomínat, že liga je s 41 zápasy fakt dlouhá. A není moc týmů, které disponují opravdu deseti hráči, kteří mají na to hrát v lize platným způsobem 15 až 20 minut. Prostějov tuhle možnost vyrovnanější sestavy má a je třeba ji využít. Můžeme si pak dovolit hrát stylem a tempem, kterým jiní hrát nemůžou. To znamená presink po celém hřišti, širší rotace, větší nasazení v obraně. Hráč, který točí 37 minut na utkání, si někde musí odpočinout a většina hráčů odpočívá v obraně. Kolem 24 minut se ještě dá odjezdit v pohodě, v útoku i v obraně, po 5 minutách vystřídat a pak se zase vrátit.
Je třeba 30 minut maximem, kdy jde ještě při dvou zápasech týdně jezdit naplno v obraně i útoku?
Každý hráč ve vrcholovém basketbalu ví, že jsou dny, kdy je nahecovaný, a může po hřišti lítat klidně 50 minut, cítí se dobře, skáče mu to a nic mu není. A pak jsou dny, kdy přijdete na hřiště, špatně se vám dýchá, není to ono a trvá poločas, než se zahřejete. Každý zápas je prostě jiný a každý hráč začíná jinak. Někdo má v úvodu radši pomalejší hru, jiný naopak když se do toho šlape. Pokud bych to měl zprůměrovat, do 30 minut se dá hrát ve vysoké intenzitě, ale 35 a víc už je hodně. Pokud ten hráč není domluvený s trenérem, že se bere timeout na odpočinek někdy v páté šesté minutě zápasu, na což pak navazuje pauza mezi čtvrtinami, tak přijdou momenty, kdy už prostě nemůže. Nevyběhnete protiútok, vypustíte box-out… To ale není jen u nás v lize, tohle platí všude.
Zatím jste nejužitečnějším hráčem i nejlepším střelcem týmu s 13 body, trojky máte 57 procent, k tomu 5,3 doskoku a zatím 0,4 asistence za 24 minut. Jste s těmito čísly spokojen?
Začnu-li odzadu, rád bych i asistencí měl víc a někdy si myslím, že jsem je i měl, ale v zápisech chyběly. Taky je ale třeba říct, že nejsem ten, na kom by stála hra pick-and-rollů, kdo by byl mozkem týmu, co rozdává míče. Spíš stojím na konci mezihry a mám za úkol zakončovat. Mnohem důležitější momentálně je, že ode mě jdou 57procentní trojky, než kdybych je měl 20 procent a k tomu 4 asistence. To by asi všichni říkali, že to je trochu jiný hráč, než jsme čekali. Máme tam rozehrávače Marka a Kouřila, kteří jsou od asistencí, a pokud mají každý v zápase 5 a víc, tým funguje velice dobře. Jinak ta moje čísla vypadají slušně. Čekalo se a chtělo se, abych byl nejužitečnější hráč i nejlepší střelec. Taky ale už byla spousta zápasů, kde jsem měl velké rezervy, jako třeba v Děčíně nebo těch 5 ztrát s Opavou.
A na závěr přichází na řadu vaše hvězda posledních dnů Radovan Kouřil, jehož video s dunkem přes skokansky disponovaného svitavského power forwarda Doakse ohromilo celou ligu. Mnozí si asi ani nemysleli, že by Radovan zasmečovat mohl, natož po nájezdu do zformované obrany. Jaké haló způsobil u vás v týmu?
Po pravdě, já jsem ho ještě neviděl zasmečovat ani na tréninku! V ten moment utkání se Svitavami jsem seděl na lavičce a najednou koukám, jak proletí ke koši a zasmečuje přes pivota, který je atleticky nadaný, bloker s málem 20 doskoky na zápas. Celá lavička okamžitě vyletěla, jako že co to má znamenat?! (smích) To bylo neskutečné, co tam předvedl! Nic takového jsme nikdo nečekali a v šatně jsme si pak z Radka všichni dělali srandu. Jeho velký kamarád David Šteffel třeba říkal: "Poslouchej, jestli se nepletu, tohle byla tvoje první smeč v mužích." Nevím, jestli byl Radek tak nahecovaný, že jsme vedli, ale každopádně to bylo neskutečné. On sice je rychlý a má až nadprůměrný výskok, ale taky měří 185. Za tohle, doufám, dostal pořádný Kooperativa Faktor. (smích) A co na to Radek? Ani on nevěděl, co to mělo znamenat. A sám taky přiznal: "To byl snad můj první dunk v mužích."
Foto/video: Ariete Prostějov
