Paradox i neskutečný zážitek! A MVP bez 10 bodů? Budu šťastný, když...

Nejlepší doskakovač Kooperativa NBL a její čtvrtý nejužitečnější hráč si ve druhém kvalifikačním okně EuroBasketu mohl poprvé v dospělé reprezentaci výrazněji otestovat, jak si stojí v konkurenci elitního kontinentálního basketbalu.

V domácím duelu s Nizozemci písecký rozehrávač Vojtěch Sýkora dopadl výrazně lépe, když zapsal svých prvních pět bodů za lvy, v Pardubicích navíc za tucet minut přidal i po třech doskocích a asistencích. To při odvetě v Haagu to bylo podstatně méně - 2 doskoky a 1 asistence za osm minut. O tom, jak se v národním týmu zabydluje, včetně doskakování pod ochranným deštníkem značky Balvín, promluvil ve větších detailech pro NBL.Basketball.  

Vojto, místo očekávané postupové oslavy se ještě bude muset o EuroBasket zabojovat v únorovém posledním okně kvalifikace. Jak si tým vyhodnotil příčiny nepříjemné nedělní porážky v Nizozemsku?
Ani zdaleka jsme nepředvedli výkon, jaký jsme chtěli. Všichni si toho byli vědomi a byli jsme z toho zklamaní, ale stalo se a musíme se soustředit na to, abysme to v únoru zvládli. Pokud jde o konkrétní věci, tak Nizozemci byli před domácím publikem mnohem víc nažhavení a chtěli trochu víc než my. My jsme vůbec nechytili úvod a hned jsme ztráceli dvojciferným rozdílem, a když jsme se do toho začali dostávat, zradila nás střelba a nehráli jsme s takovou lehkostí. A když se netrefujete z dálky, je to po propadu na patnáct bodů těžké dotáhnout.

Jaký náraz na mezinárodní realitu dospělého basketbalu to pro vás ve srovnání s českou ligou v tomhle okně byl?
Samozřejmě je ta úroveň o dost vyšší, protože spoluhráči jsou ostřílení iks lety v evropských ligách a pohárech, vědí o tom basketu strašně moc a je pak paradoxně ve spoustě ohledů jednodušší s nimi hrát, což jsem si užil stejně, ne-li ještě víc než při mé první účasti v únoru. Jen být kolem nich a moct si s nimi i pár minut zahrát je pro mě neskutečný zážitek, i když to dopadlo, jak to dopadlo.


V čem ten paradox konkrétně spočívá?  
Zaprvé i když spolu máme před zápasy jen pár tréninků, tak ti hráči v reprezentaci přesně vědí, co a jak, a třeba za vámi dojdou a řeknou, jak by to bývalo v určité situaci lepší nebo jednodušší udělat. Prostě tomu rozumějí, mají o dost víc zkušeností než já. A zadruhé jsou všichni strašně fajn a nám mladším se snažili pomoct.

V domácím zápase jste se s tou mezinárodní úrovní srovnal podstatně líp než v Haagu. Byl rozdíl v tom, že na domácí půdě po vás Nizozemci v obraně šlapali výrazně víc?
Nevím, jestli je to ten správný výraz, ale jistě každému se hraje líp, když je vše růžové a vede se, než když se musí skore dohánět. Je tak možné, že se to přeneslo i na mě, když celý tým hrál v určité křeči, na sílu a nehráli jsme naši hru. Spousta z nás pak zůstala za očekáváním.

O kolik jiné úkoly máte v národním týmu pod Diegem Ocampem oproti Písku, kde jste jedním z lídrů?
Nemyslím, že je to extra odlišné. V reprezentaci je to určitě jiné, že jsem chodil do hry jako druhý rozehrávač, který má na pár minut nechat odpočinout Ondru Sehnala, přinést nějakou energii v obraně nebo v útoku a snažit se to rozběhat. V tom jde aplikovat i ten náš písecký styl, protože jsme chtěli s Nizozemci běhat a hrát rychle, což jim nevyhovovalo a bylo to vidět v prvním zápase.  

V Pardubicích jste se v útoku několikrát odhodlal i k odvážným nájezdům, což se v Haagu už moc nedařilo. Doma jste se tolik nebál pustit se do větších akcí?
Já si to prostě chtěl užít a zkusit hrát, jak umím. A byl jsem rád, že to dopadlo aspoň tou domácí výhrou a mohl jsem tomu trochu pomoct.

Je pro vás jako nováčka hodně znát, že na této úrovni je minimální prostor pro chybovost a po jedné dvou chybách se většinou střídá?
Tohle k tomu sportu na nejvyšší úrovni patří a z toho jsem nervózní nebyl. Samozřejmě tím, že jsem mladý a nemám ještě tolik reprezentačních zkušeností, jsem do toho šel s tím, že ta chyba přijít může, ale taky že na to nesmím myslet a spíš se ji snažit napravit.  
  
S Pískem hrajete ve velmi rychlém, až hektickém tempu, jak by to šlo srovnat s tou mezinárodní úrovní?
Srovnává se to strašně těžko. My ten systém hrajeme v české lize a většina z nás v tom vyrostla odmalička a nejde to aplikovat během pár dnů. Na té mezinárodní úrovni by to bylo i těžší při té kvalitě protivníků. Mnohem víc se tam řeší detaily jako návrat do obrany a další. Jinak pokud jde o to samotné tempo hry, už ten skok není takový. My jsme na to z Písku fyzicky docela dobře připravení. Jistě je to ale o poznání vyspělejší a fyzičtější a vše je na vyšší úrovni.

I vy jste měl v obraně čest utkávat se s lídrem Nizozemců, rychlostním rozehrávačem van der Vuurstem, který působí ve španělské ACB. Jak jste se s ním popasoval?
U něj není největší zbraň rychlost - už jsem bránil i rychlejší hráče -, ale hraje ve strašné pohodě. Na to, jak je mladý, už toho má spoustu odehráno a neporážel nás vyloženě rychlostí, ale volbou dobrých rozhodnutí ve správné momenty. Přesně věděl, kdy má vystřelit, nebo atakovat koš, a hlavně doma se mu povedlo velice rychle dostat do hry většinu svých spoluhráčů.

V národním týmu leccos můžete pochytit i od už zkušenějšího rozehrávače Ondřeje Sehnala, jehož specialitou jsou přihrávky bez dívání všemi směry a na jakoukoli vzdálenost, což v sobě skrývá i nemalou míru rizika. Jak jste na tom v tomhle oboru vy?
Tyhle přihrávky moc nepraktikuju ani v lize, takže na nějaké šílené pasy bez koukání v reprezentaci jsem se ještě nedostal. V tom mám do Ondry ještě daleko.

Lze si tedy v lize vystačit i bez toho?
Myslím, že jo. Samozřejmě ve spoustě ohledů se při takových přihrávkách obraně brání hůř, ale zatím se do toho neženu. V reprezentaci navíc tím, že nemám ještě tolik zkušeností, jsem ani neměl potřebu se pouště do nějakých světových pasů bez dívání na úkor toho, abych balon převezl na útočnou polovinu a předal ho někomu zkušenějšímu. Třeba se do toho ještě někdy dostanu, ale zatím to jde mimo mě. (úsměv)

Jak jste se jako nejlepší doskakovač NBL prosazoval v této disciplíně v národním dresu? Šlo to podobně snadno?
To asi ne. Ta úroveň je o trochu výš, ale nějaké doskoky jsem měl. Když tam člověk jde, což já se snažím jít za každým balonem, dají se ty doskoky nasbírat na každé úrovni. Jediné, na co z klubu nejsem zvyklý, je, že když jsem u pár balonů na doskoku byl, tak se nade mnou najednou objevily „Balvanovy” ruce (řeč je tu o 217 vysokém pivotovi Balvínovi). Tak to jsem si říkal, že s tím nechci mít nic společného, protože přetahovat se s „Balvanem” o doskok člověk nechce. (směje se)

Takže jste neměl pocit, že by si soupeř načetl statistiky z NBL a dával si na vás víc pozor?
To bych neřekl, že by se z naší soupisky primárně soustředili na moje doskoky. Nebyl to pro jejich skauting určitě hlavní klíč.
 
U české ligy ještě zůstaňme. Vy jste nyní její čtvrtý nejužitečnější hráč, jen o 1,6 ratingového bodu za vedoucím Martinem Svobodou, tedy vaším spoluhráčem. Přitom nedáváte ani deset bodů v průměru a vystačíte si tak zejména s nůšemi doskoků a asistencí. Vaše adaptace na to, že toho letos nemusíte dělat až tolik jako loni, a nemusíte se nějak zvlášť věnovat skórování, tedy proběhla hladce?
Už jsem to párkrát říkal, že jestli jsem se loni své statistiky snažil moc nevnímat, tak letos si jich už nevšímám vůbec. Měřítkem toho, jak se mi daří, by mělo být naše postavení v tabulce a zatím je naše bilance výborná. Doufám, že na ni i dál navážeme. Z individuálního pohledu jsem tak zatím se sezonou maximálně spokojený.

Bez ohledu na to, kdo to nakonec bude, uměl byste si představit, že MVP ligy by mohl být hráč, co nedává ani deset bodů?
Na tuhle debatu zatím není prostor. A zadruhé to není otázka pro mě.

Jako kapitán ale MVP sezony budete muset volit také, byť na první místo nesmíte dát hráče ze svého týmu.
(usmívá se) Já budu šťastný, když s Pískem skončíme co nejvýš, a když MVP bude Martin Svoboda, který má sezonu zatím fantastickou. A jeho body jsou určitě víc vidět než některé věci, ve kterých mám přednost já.