Personální zákulisí USK a faul jen za „vraždu“

S MICHALEM MAREŠEM Je stejně starý jako jeho trenér, ale říká, že to je v pohodě. I když původně z toho obavy měl. Sám na startu sezony září jako Oscar Schmidt v době největší slávy. Jeho trojkové nástřely 8/4, 7/4 a 8/6 značí zatím omračující 61procentní úspěšnost a on si tak řekl do dalších kol o výrazně větší pozornost ve svých rohových operačních prostorech. Aktuální průměr 17,7 bodu je jedenáctým číslem ligy a také na míle nejlepším průměrem jeho kariéry. Je ovšem zároveň otázkou, jak dlouho mu vydrží jeho současné 37minutové porce, které si podle všeho vynucuje v létě opět omlazená sestava USK. Kapitán sovího hnízda Michal Mareš však nyní bude mluvit i o lecčem jiném. Třeba o své pracovní náplni pod různými trenéry, bouřlivé koncovce se Svitavami a faulu, co se má dávat jen za vraždu, smutném basketbalovém osudu mladšího bratra, nabídkách nečekaného týmového top skórera  i speciálním případu Filipa Vukosavljeviče, který do Prahy v létě přišel v roli pouhého partnera posily ZVVZ USK, aby se z něj – na veteránské minimum – vyklubal nejužitečnější „Sovák“.

S MICHALEM MAREŠEM Je stejně starý jako jeho trenér, ale říká, že to je v pohodě. I když původně z toho obavy měl. Sám na startu sezony září jako Oscar Schmidt v době největší slávy. Jeho trojkové nástřely 8/4, 7/4 a 8/6 značí zatím omračující 61procentní úspěšnost a on si tak řekl do dalších kol o výrazně větší pozornost ve svých rohových operačních prostorech. Aktuální průměr 17,7 bodu je jedenáctým číslem ligy a také na míle nejlepším průměrem jeho kariéry. Je ovšem zároveň otázkou, jak dlouho mu vydrží jeho současné 37minutové porce, které si podle všeho vynucuje v létě opět omlazená sestava USK. Kapitán sovího hnízda Michal Mareš však nyní bude mluvit i o lecčem jiném. Třeba o své pracovní náplni pod různými trenéry, bouřlivé koncovce se Svitavami a faulu, co se má dávat jen za vraždu, smutném basketbalovém osudu mladšího bratra, nabídkách nečekaného týmového top skórera  i speciálním případu Filipa Vukosavljeviče, který do Prahy v létě přišel v roli pouhého partnera posily ZVVZ USK, aby se z něj – na veteránské minimum – vyklubal nejužitečnější „Sovák“.

Michale, ve vašem týmu v létě zůstali z vytěžovanějších hráčů jen čtyři muži – kromě vás ještě Ondřej Sehnal, Jakub Tůma a Jan Křivánek. Plus máte nového 25letého kouče Repešu – co z toho letos vypadne?
No, to zatím nevíme. V přípravě jsem ale zaznamenal, že i když jde o mladého trenéra, který je stejně starý jako já, na pohled to na něm není poznat. Je hodně vyspělý a není na něm vidět nervozita, naopak působí sebevědomě. Já se toho trochu bál, jak to bude zvládat, jaký bude mít respekt, ale zatím to zvládá úplně v pohodě. Hodně se pod ním trénuje, určitě víc než loni, je to tak fyzicky náročnější, náš projev bude agresivnější a uvidíme, co to v sezoně přinese.   

Po poněkud propustnější 77bodové obraně z minulé sezony se pod chorvatským kormidelníkem očekává její pozvednutí. Bude tomu tak a jaký charakter bude mít váš útok?
Po stránce té obrany se nám to zatím moc nedaří, jak by trenér chtěl (průměr po třech zápasech 83 bodů). Pokud jde o útok, tam není problém dávat body. S tím, jak zatím hrajeme, je trenér asi spokojený, byť by asi chtěl ještě rychlejší přechodovou fázi. Máme teď víc útočných akcí, všechno je i ve větší rychlosti a taky organizovanější. Navíc každý má přesně přidělené, co by měl dělat, a co už ne, a každý se s tím, myslím, ztotožnil. Trenér nikoho nenutí, na co si nevěří. A naopak na co si věří, to má opakovat pořád dokola. Jak je vidět, útoku to prospívá.



Váš osobní operační prostor byl omezen do rohů hřiště, odkud pálíte většinu svých trojek, po třech kolech s ohromnou úspěšností?
(směje se) No, vypadá to tak, že moje budou ty rohy. I když se mi třeba na tréninku nedařilo, tak mi trenér neřekl, ať něco měním. Zatím mám z trojek asi největší zelenou, tedy větší než loni. Ještě pod panem Alilovičem bych to ale zelenou ani nenazval, to byl úplně jiný případ.      

Jaké to vůbec je, když vás, kapitána, sjíždí stejně starý trenér?
Takový Dino Repeša není. Jistě pokud mladí kluci něco zkazí nebo udělají chybu, tak na ně hlas zvýší, ale na nás trochu starší už nekřičí.

Jak to bude dál s letní posilou na guardu Whackem, který je zatím zraněný?
Bohužel se to přesně neví, čekají ho ještě vyšetření. Už bychom ale byli rádi, aby byl zpátky.



Nezamotal jeho dočasný záskok Appleby svými třemi „dvacíkami“ vedení klubu hlavu? Takového skórera by se pak asi těžko zbavovalo.
O tomhle jsem s nikým nemluvil, nicméně se ukázal v dobrém světle, i v šatně působí po lidské stránce dobře. Asi to těžší bude, ale slyšel jsem, že má i nějaké nabídky odjinud.

Zajímavou posilou je 35letý power forward Vukosavljevič. On do Prahy nejdřív skutečně přišel jen jako partner nové hráčky ZVVZ USK Valériane Ayayi a věci se daly do pohybu až pak?
Je to tak. On říkal, že by ještě chtěl hrát a že by hrál i za minimální plat. Nový hráč pod košem Holden zatím nepotvrdil, že by měl být velkou posilou, takže „Vuk“ se nám hodil a asi s námi zůstane celou sezonu. Nejdřív přitom vůbec nebylo jasné, že za nás hrát bude, nejel s námi ani na některé přípravné zápasy a o jeho angažování se rozhodlo až těsně před sezonou. Jinak s námi jen trénoval.

On nemusí být moc vidět, ale když skončí zápas, najednou je vaším nejužitečnějším hráčem, že?
Je zkušený, silný i dost vysoký, navíc na tréninku se díky němu dostává ohromné školy mladému Filipu Petruželovi.



Další téma je poněkud smutné a pro vás i velmi osobní – váš 22letý bratr Marek, se rozhodl ze zdravotních důvodů skončit s basketbalem na nejvyšší úrovni. Po čtyřech sezonách s celkovými 210 ligovými minutami v dresu USK naznal, že to dál nepůjde?
Blbé bylo, že přišlo to zranění třísel. Když Mára přišel z dorostu do chlapů, přišel v asi nejtěžším období. Pokud přijdou mladí kluci dneska, mají to mnohem jednodušší, viz Kuba Tůma pod panem Chougazem, nebo i další teď pod Dinem Repešou. Mára se ale posunul mezi chlapy v době, kdy tu začínal Mirsad Alilovič, pod kterým ty začátky byly extrémně těžké. Pak se stalo to zranění - teď na Vánoce to budou dva roky, co k tomu došlo. Vlastně rok a půl - až do letošního dubna – Mára netrénoval, přičemž rok se nevědělo, co s tím má, a pak šel ještě na operaci. Letos se konečně uzdravil, ale mezitím okusil i „normální“ život a basket už ho ani tolik nenaplňoval. Necítil takovou motivaci. Samozřejmě mu to ale bylo líto, věnoval tomu celý život. Mrzí to i mě, mohli jsme hrát spolu v jednom týmu. Teď už si ale našel práci, úplně v jiném oboru a vypadá spokojeně. Tak to prostě někdy chodí…  

Pojďme i k zápasovému dění. Jak z časového odstupu hodnotíte poslední situaci z domácího duelu se Svitavami, kdy došlo ke kontaktu bránícího Tura Marka s vaším rozehrávačem Sehnalem, odpoutávajícím hod z půlky za stavu 80-82, kdy se nepískal faul, a akce tak skončila Sehnalovou ztrátou?
Já bych to nehodnotil tak, že se ten zápas prohrál touhle situací. Na to si vůbec nemůžeme stěžovat. Předtím jsme udělali daleko větší vlastní chyby, nechali jsme Svitavy dát spoustu jednoduchých bodů zpod koše, měly i útočné doskoky a my taky nepoužívali fauly, jak jsme měli. Nejde si tak stěžovat na poslední situaci, jestli to byl, nebo nebyl faul. Osobně si myslím, že pro rozhodčí je hrozně těžké, za toho stavu, co byl, odpískat střelecký faul.

Když faul v takové situaci, tak to musí už být za „vraždu“?
(lehký úsměv) Asi tak. Už by to muselo být opravdu brutální. Je to vážně složité to posoudit. Ani trenér v šatně pak nehodnotil, jestli to byl, nebo nebyl faul. Spíš se řešily naše individuální chyby.



Většinu zápasu jste vedli, takže litovat jste ztracené koncovky a celého zápasu museli hodně. Co ještě tam bylo špatně?
Určitě obrana 1 na 1, hlídání obranného doskoku a inkasované koše z pick-and-rollů ke konci zápasu, kdy se rozehrál Roman Marko, který dobře shazoval míč na „rolující“ pivoty. Právě naše špatná obrana pick-and-rollu to hodně rozhodla. 
 
Rozehrávač Marko se zmínil, že míč bude mít v této sezoně v ruce opravdu hodně. Bylo to už znát?
Nám se jeho akce většinu zápasu dařilo docela pokrývat, ale ke konci čtvrté čtvrtiny nám právě on na míči začal dělat velké problémy.

Marko právě pick-and-rolly provádí výborně. Když je zahraje precizně, co s tím vlastně obrana může dělat?
Asi je potřeba být hodně agresivní na míč. Jeho obránce toho může udělat hodně, pokud se tedy nezasekne ve cloně. A pak už je na každém týmu, jak tu clonu řeší – jestli agresí, nebo odstoupením pivota. U Romana Marka je to ale hodně těžké, protože umí obranu dobře číst.

Je pick-and-roll první věc, na kterou se při skautingu Svitav soupeř zaměřuje?
Nevím, jak ostatní, ale nám trenér říkal hned, že Roman a Pavel Slezák jsou jejich hlavní hráči. Pavla se nám podařilo ubránit, Romana ne.



Když se vrátím k prvnímu zápasu, proti Ústí doma jste se teprve rozkoukávali, když SLUNETA místy prováděla školení při provádění jednoduchých akcí až do koše?
Byl to první zápas, navíc s úplně novou posilou Applebym. Na to bych se ale nechtěl vymlouvat, tréninků na sehrání jsme měli dost. Nenazval bych to školením, ale ideální to od nás v obraně nebylo. Bohužel nás to trápí, stejně jako potom v Hradci a se Svitavami. Soupeř to má někdy až moc jednoduché. Budeme muset něco změnit a hlavně obranu zagresivnit.

Ve srovnání se Svitavami se vám naopak předtím v Hradci jako hodně mladému týmu povedl v koncovce mazácký obrat z minus 10 bodů. Čím jste to zvládli a bylo to počáteční nezkušeností nováčka v lize?
Hradec moc nováčkem není. Má tam zkušené hráče a většina týmu si nejvyšší soutěží už prošla. My ale v té koncovce začali hrát, co jsme chtěli, běhali jsme dopředu, dali jednoduché koše a se štěstím i některé těžší střely a to asi rozhodlo.  

Jakou atmosférou se Hradečtí vrátili do NBL po 24 letech?
Byla dobrá. My v Hradci hráli pár let zpátky pohár, ale to vůbec nejde srovnávat. Přišlo dost lidí, vypadali natěšeně a byl to pro ně dobrý zápas s docela vysokým skore.