Pesimista Jan: Šance 10 procent. Sestra inspiruje

S JANEM KŘIVÁNKEM Zázrak? Ne, Jan Křivánek by byl ve výběru vhodného příměru střídmější. Proto řekl „jen“ velký úspěch. Nazval by tak výstup téměř ze dna, na něž se USK dostal na konci ledna po sekvenci 10 porážek z 11 zápasů, až na sedmou příčku, znamenající kýžené vyhnutí se Nymburku ve čtvrtfinále play-off. Sovy se k tomuto milníku přiblížily „na dosah ruky“ (rozuměj rozdíl jedné výhry) po nebývale skvěle sehrané koncovce s Ústím v sedmém kole A2. Vnuk slavného dědy však relativizuje i tuhle rodící se euforii. „Naše šance je stále desetiprocentní,“ podotýká v následujícím interview mladý pesimista, který však se svým týmem bude dělat první poslední, aby se v závěrečných třech kolech tahle desetiprocentní naděje naplnila a celek ještě vylepšil aktuální hitový úsek s 8 výhrami z 10 zápasů.

S JANEM KŘIVÁNKEM Zázrak? Ne, Jan Křivánek by byl ve výběru vhodného příměru střídmější. Proto řekl „jen“ velký úspěch. Nazval by tak výstup téměř ze dna, na něž se USK dostal na konci ledna po sekvenci 10 porážek z 11 zápasů, až na sedmou příčku, znamenající kýžené vyhnutí se Nymburku ve čtvrtfinále play-off. Sovy se k tomuto milníku přiblížily „na dosah ruky“ (rozuměj rozdíl jedné výhry) po nebývale skvěle sehrané koncovce s Ústím v sedmém kole A2. Vnuk slavného dědy však relativizuje i tuhle rodící se euforii. „Naše šance je stále desetiprocentní,“ podotýká v následujícím interview mladý pesimista, který však se svým týmem bude dělat první poslední, aby se v závěrečných třech kolech tahle desetiprocentní naděje naplnila a celek ještě vylepšil aktuální hitový úsek s 8 výhrami z 10 zápasů.

Honzo, věříte, že ta závěrečná dvouminutovka s Ústím, kdy jste šli ze dvou na konečných 12 bodů, a zajistili si tak o bod lepší vzájemné zápasy, vám k sedmému místu ještě může pomoct?
Určitě věříme. První plán byl vůbec vyhrát, a hned za tím bylo zkusit i těch 12 bodů, protože zbývají tři zápasy a Ústí není neporazitelné, což se ukazuje i v A2, kde prohrává i s papírově horšími soupeři. Není tedy nemožné ho předstihnout.

Vaše zápasy ani v této sezoně většinou nebývají nějaké přestřelky, dalo se vůbec věřit, že je ta 12bodová výhra reálná?
Po pravdě moc ne, přišli jsme k tomu jako slepí k houslím. Původně jsem si myslel, že to půjde do vyrovnané koncovky a bude to o posledních střelách. Rozdíl o 12 je tak hodně zajímavý.



Jaké pokyny jste do závěru měli?
Nepřestat hrát, neuspokojit se jen vítězstvím a pořád mít na paměti, že se hraje o to sedmé místo. A to jsme všichni věděli.

Zápas jste táhli se základní pětkou a jen dvěma náhradníky. To muselo být v době, kdy jste hráli sedmý zápas za 15 dní, už doslova peklo.
Je to už složitější období, zápasové tempo nabralo větší spád, hraje se středa - sobota, přidal se do toho delší výjezd do Levic k semifinále Alpe Adria Cupu a únava se kumuluje. Do toho se před zápasem s Ústím zranil Michal Mareš, což je třicetiminutový hráč, a o to bylo vše těžší. Snad to ale do konce vydržíme.

Přizpůsobuje se zápasová taktika i rostoucí únavě a menšímu počtu opěrných hráčů?
To ne, snažíme se pořád hrát agresivně a nátlakově v obraně, ale tréninkový proces se přizpůsobuje, je o něco snazší. Oproti loňsku bych řekl, že o hodně. Dokonce i kdyby na náš trénink přišel někdo, kdo basketu nerozumí, tak by ten rozdíl poznal.

Mohl byste po sérii 10 porážek z 11 zápasů doufat, že ještě budete hrát o play-off a dokonce o sedmé místo?
Já věřil. Na začátku sezony jsme měli bilanci 5-3 a hráli vyrovnané zápasy i s první čtyřkou. Porazili jsme Děčín, vyhráli jsme nad ním i v poháru. Pak ale přišlo hlušší období takové transformace, kdy nám chyběl trenér, a měnil se jediný zahraniční hráč na perimetru. Věřil jsem ale, že se to dá dohromady, stabilizuje a budeme zase vyhrávat.

I při lepších vzájemných zápasech máte ale na Ústí manko jedné výhry a těžší program (Ústí má doma Ostravu a Brno a venku Lions, USK jede do Brna a Ostravy a doma má Kolín). Za jak reálné považujete dorovnání jeho bilance, což by vám přineslo sedmé místo?
Pořád bych řekl, že šance jsou asi desetiprocentní. Ústí hraje dvakrát doma, s lehčími soupeři, může sice jednou prohrát, ale my bychom museli vyhrát ve všech zápasech, to znamená i v Ostravě, kde jsme nevyhráli už hodně dlouho. NH teď hraje doma velmi dobře a ty šance jsou malé. Není to ale nemožné, což se ukázalo i teď s Ústím.  

A jak vidíte situaci s udržením náskoku jedné výhry před devátým Kolínem?
Tam je nepříjemné, že máme negativní skore o 23 bodů (na zápasy 1-2) a doma vyhrát poslední zápas o 24, to se asi nestane. Takže půjde spíš o to vůbec vyhrát. Tenhle zápas podle mě rozhodne o tom, kdo z nás postoupí do play-off.



Bral byste play-off, nebo dokonce sedmé místo po takové sezoně jako zázrak?
Zázrakem by byla první šestka. Play-off bych po tom, co v létě odešli téměř všichni klíčoví hráči, a vyměnil se trenér a tím i herní strategie, nazval hodně velkým úspěchem. Co jsem se bavil s lidmi kolem basketu, tak nás hodně z nich odepisovalo a tipovalo spíš na to, že se budeme prát o předposlední místo s Jindřichovým Hradcem.  

Inspiruje v dosahování na pohled nedosažitelného i tažení sestry Kláry s brněnskými Žabinami, které v prvním čtvrtfinále senzačně dobyly palubovku KP Brno?
Tohle mě hodně překvapilo. Shodou okolností jsme si před tím zápasem volali a i ségra zněla pesimisticky. Měly zraněné dvě klíčové rozehrávačky, v sezoně měly s KP hodně špatné vzájemné zápasy, v semifinále poháru prohrály o třicet a nevypadalo to vůbec nadějně. Přesto vyhrály, takže je vidět, že v basketu je v dnešní době možné úplně všechno.

Vy jste si letošní sezonu zpestřili i premiérovou účastí v Alpe Adria Cupu. Tušil byste v létě, že nakonec budete stát pouhý koš od finále?
Já netušil, co od soutěže čekat. Po losu jsme dostali slovenský a rakouský tým na naší úrovni (Prievidzu a Vídeň) a od slovinského Laška jsme čekali, že bude lídrem skupiny. Mysleli jsme si, že budeme bojovat o druhé místo, které se nám pak i povedlo získat. A ve čtvrtfinále jsme šli na Děčín, který je papírové silnější, ale letos se nám na něj daří. A podařilo se nám postoupit i bez dvou reprezentantů (Madsena a Ondřeje Sehnala), což byl majstrštyk. I v semifinále byly Levice favoritem, šli jsme do toho vabank a bohužel to nedopadlo. Udělali jsme ale hezkou jízdu celou soutěží.

Považujete tak těsně minuté finále za velký úspěch?
No, mohlo to být ještě o trochu lepší. Vždycky, když něco nedopadne takhle těsně, je těžké mluvit pozitivně, ale po sezoně, s odstupem času, se to bude hodnotit jako velký úspěch.

Byl to zajímavý prvek hrát další, v tomhle případě mezinárodní soutěž, nebo šlo hlavně o pekelnou zápasovou zátěž, zejména v posledních týdnech?
Nevím, jak se ta kumulace zápasů přihodila, ale docházelo k tomu, že se nehrálo, když byly v rámci sezony hlušší místa s deseti až čtrnácti dny volna, a teď se naopak hrálo třikrát až čtyřikrát za týden. Bylo to tak hodně náročné, na druhou stranu i hodně zajímavé a příjemné díky možnosti zahrát si proti zahraničním týmům.

I vás se zeptám, zda jste jako problém pociťoval, že zápasy pískali rozhodčí ze země domácího týmu?
Co jsem se koukal, tak docela železným pravidlem byla vítězství domácích týmů. Nevím, jestli to jde vysvětlit tímhle, nebo tím cestováním, ale prostě vyhrávali domácí.             

Stejně jako v případě dalších „skorofinalistů“ z Brna i u vás platilo, že jste větší díru do světa udělali v Alpe Adria Cupu a nikoli v lize. Čím to?
V poháru zase tolik nejde o stabilitu výkonů, je to o jednom dvou zápasech, aby se tým dostal do čtvrtfinále a tam je to už buď, anebo, nabízí se víc možností k překvapením. Lepším ukazatelem výkonnosti týmů je tak spíš dlouhodobá soutěž jako Kooperativa NBL.