Po 4 minutách jsem myslel, že umřu

VIDEOINTERVIEW S TOMÁŠEM VYORALEM Ač jeho tým nastupuje v osmi, Tomáš Vyoral ve finálové sérii zatím natočil na něj skromné porce 22 a 25 minut. To je oproti čtvrtfinále a semifinále pro ústředního rozehrávače Děčína velký nezvyk, ale především jeho zdravotní a fyzický stav mu o moc víc zřejmě nedovoluje. Ve druhém duelu se navíc přidaly i fauly. Přesto hlavní válečnická hvězda končila svůj part pouhý bod v minusu, a to při konstantním drhnutí od psa obranáře Sant-Roose nebyl vůbec špatný výsledek. To hlavní však pro playmakera bylo, že se u něj nepotvrdilo podezření na příušnice, jež po prvním finálovém mači viselo ve vzduchu.

VIDEOINTERVIEW S TOMÁŠEM VYORALEM Ač jeho tým nastupuje v osmi, Tomáš Vyoral ve finálové sérii zatím natočil na něj skromné porce 22 a 25 minut. To je oproti čtvrtfinále a semifinále pro ústředního rozehrávače Děčína velký nezvyk, ale především jeho zdravotní a fyzický stav mu o moc víc zřejmě nedovoluje. Ve druhém duelu se navíc přidaly i fauly. Přesto hlavní válečnická hvězda končila svůj part pouhý bod v minusu, a to při konstantním drhnutí od psa obranáře Sant-Roose nebyl vůbec špatný výsledek. To hlavní však pro playmakera bylo, že se u něj nepotvrdilo podezření na příušnice, jež po prvním finálovém mači viselo ve vzduchu.

Tomáši, zdálo se, že jste na kurtu od prvních minut druhého duelu zmíral, jak znaven jste do něj vstupoval?
Na začátku jsem byl docela v pohodě a cítil se o hodně líp než první zápas. Postupně sice docházely síly, ale celkově se to jakž takž dalo. A bylo mi o hodně líp než první zápas.

Právě v něm jste si ale stěžoval na možné příznaky příušnic a nebylo vám vůbec dobře. Jak to tedy dopadlo?
Všichni jsme se podrobili krevním testům, z nichž vyšlo, že jsem negativní. Příušnice tedy nemám, jen mě bolely uzliny a byl jsem nachcípaný.



A jak se v tomhle stavu běhá s kompletním Nymburkem?
No, první zápas jsem po čtyřech minutách myslel, že na hřišti umřu a druhý poločas jsem už vůbec nemohl běhat. Tak asi tak.

Vy jste ve druhém utkání na hokejový způsob často střídal a zase se vracel do hry a před vyfaulováním odehrál na vás skromných 25 minut. Bylo to nutné, abyste v aktuálním stavu vydržel to tempo, anebo byly nižší minuty podmíněné i fauly?
Faulů jsem měl docela dost a někdy už jsem i nemohl. Bylo to ale na trenérovi, kdy mě vystřídá, a pak zase vrátí do hry. Myslím, že bych býval vydržel i déle, cítil jsem už opravdu líp.

Uměli jste si vůbec představit, že by se domácí zápas v té neuvěřitelné kulise neodehrál, pokud by doktoři vydali zákaz?        
Pokud by to řekli, nic bychom s tím neudělali, ale naštěstí příušnice dostali „jen“ dva hráči a ostatní mohli znovu nastoupit. A jsme za to rádi, že se zápas mohl odehrát.

Všechny vaše střely byly v utkání dlouho krátké. Projevila se vaše fyzická nepohoda, nebo spíš orientace v rozlehlém prostoru zimního stadionu?
Asi je to všechno spojené, podíl na tom měla i dobrá obrana Nymburka. Je pravda, že prostor je to velký, špatně se v něm orientuje a mně to tady nepadalo.
 

Ve druhém utkání už jste se nebáli docela dost využívat osobní obrany, že?
V prvním utkání jsme hodně používali zónu, ale ve druhé půlce nám ji Nymburk rozstřílel. Něco jsme si k tomu řekli a museli něco změnit, abychom zase nedostali o 60. Napodruhé už to v obraně bylo lepší.

Měl stav 34-46 po vaší první trojce 16 minut do konce za daných okolností parametry snů?
To myslím, že jo. Dostali jsme se na 12 bodů a ubránit ještě pár útoků a dostat se třeba pod deset bodů, mohlo by to ještě vypadat jinak. Ale na kdyby se nehraje.

Za 3850 diváků jste byli šťastní?
Já si myslím, že určitě.