Po dvou a půl týdnech bez tréninku? To je divný

S ANTHONYM WALTONEM NEJEN O MILNÍCÍCH S VIDEEM Představte si, že v sobotu smolně prohrajete zápas, jste naštvaní a nemáte chuť s nikým mluvit. A pak to všechno v sobě spolknete a jako první si po večeři pustíte – záznam jen desítky minut staré porážky. A potom znovu v neděli. A ještě jednou v dalším týdnu. Osmadvacetiletý rozehrávač kolínských Medvědů Anthony Walton ale přesně tohle dělá. Po porážkách i po vítězstvích. „Že to přeháním?“ podiví se nejdřív nad otázkou. „Když se chcete zlepšovat a poučit z chyb, je tohle potřeba,“ nenechá se zviklat. I sobotní domácí duel s Hradcem už viděl. Ač jeho tým nezažívá výstavní sezonu, tentokrát měl rodák z arkansaského Little Rocku na co koukat. Hlavně díky jeho prvnímu triple doublu v sezoně za 33 bodů, 11 asistencí a 10 doskoků Medvědi v prodloužení zápas uchvátili a udrželi se ve sdíleném vedení ve skupině A2. „Cože? Teprve první? To je strašný. Strašný!“ zlobí se naoko autor nejvyššího ratingu sezony, který měl hodnotu 50 a byl 29. nejvyšší v Kooperativa NBL od roku 1998. „Je docela divný, že se mi to povedlo po dvou a půl týdnech bez tréninku,“ zakroutil všestranný playmaker hlavou nad nečekaným milníkem.

S ANTHONYM WALTONEM NEJEN O MILNÍCÍCH S VIDEEM Představte si, že v sobotu smolně prohrajete zápas, jste naštvaní a nemáte chuť s nikým mluvit. A pak to všechno v sobě spolknete a jako první si po večeři pustíte – záznam jen desítky minut staré porážky. A potom znovu v neděli. A ještě jednou v dalším týdnu. Osmadvacetiletý rozehrávač kolínských Medvědů Anthony Walton ale přesně tohle dělá. Po porážkách i po vítězstvích. „Že to přeháním?“ podiví se nejdřív nad otázkou. „Když se chcete zlepšovat a poučit z chyb, je tohle potřeba,“ nenechá se zviklat. I sobotní domácí duel s Hradcem už viděl. Ač jeho tým nezažívá výstavní sezonu, tentokrát měl rodák z arkansaského Little Rocku na co koukat. Hlavně díky jeho prvnímu triple doublu v sezoně za 33 bodů, 11 asistencí a 10 doskoků Medvědi v prodloužení zápas uchvátili a udrželi se ve sdíleném vedení ve skupině A2. „Cože? Teprve první? To je strašný. Strašný!“ zlobí se naoko autor nejvyššího ratingu sezony, který měl hodnotu 50 a byl 29. nejvyšší v Kooperativa NBL od roku 1998. „Je docela divný, že se mi to povedlo po dvou a půl týdnech bez tréninku,“ zakroutil všestranný playmaker hlavou nad nečekaným milníkem.

Tony, jak těžké bylo hrát tenhle zápas s limitem zraněné paty, s prodloužením i s těmi 42 minutami ve hře?
Jo, bylo to hooodně těžký, chlape! Snažil jsem se, abych si zranění nezhoršil a nestalo se mi ještě něco jiného. Měl jsem být mimo ještě další dva týdny, ale rozhodl jsem se nastoupit dřív, protože nesnáším to, když přicházím o zápasy. Chtěl jsem utkání začít volněji, spíš zapojovat ostatní a vzít za to později. Průběh zápasu to ale změnil - prostě nevím, jak nehrát na sto procent, když už jsem na hřišti.

Při čem vás zraněná pata bolí nejvíc?
To ani neumím přesně popsat. Bolí to už jen při chůzi, ale zranění a bolest jsou součástí basketu a ty musíš hrát i s tím. Dělají to i mí spoluhráči a já to tak dělal vždycky a budu dělat i dál.
 

Jak jste se rozhodoval, zda nastoupit?
Rozhodl jsem se až v den utkání. Vlastně už v momentě, kdy jsem se asi ve čtvrtek dozvěděl, že (další rozehrávač) Adam Číž nebude moct hrát. Sám jsem sice netrénoval už dva a půl týdne, ale řekl jsem, že do toho jdu. V pátek jsem si zašel do haly, trochu si zastřílel a v sobotu šel na to. Už jsem se cítil o něco líp, trochu jsem si upravil boty a nakonec to dopadlo dobře.

Díky svému nejlepšímu výkonu sezony jste se posunul už na druhé místo v užitečnosti v celé lize. Očekával jste při svém příchodu do NBL, že byste si mohl vést až tak dobře?
(usměje se) Chtěl jsem si splnit určité cíle a samozřejmě pomoct co nejvíc týmu. Hodně z těch osobních met se mi podařilo dosáhnout, takže na jednu stranu se dá říct, že jsem na těchto pozicích chtěl být, ale taky nechci znít příliš sebevědomě nebo namyšleně. Jako hráč ale vždycky toužíte něčeho dosáhnout, ať jsou to statistiky, umístění, nebo cokoli dalšího. Já cítím, že jsem víceméně splnil, co jsem si předsevzal. S týmovým výsledkem ale spokojený nejsem, protože jsme měli o dost lepší tým, než odpovídá naší současné bilanci.

Mohl byste odkrýt své individuální mety?
Chtěl jsem ligu vést v asistencích (aktuálně třetí s 6,1), ziscích (první s 2,7) a být aspoň mezi nejlepšími pěti v bodech (třetí se 17,2). A taky vystřelit aspoň dvě trojky na zápas, protože nejsem typický trojkař, ale musím na tom pracovat (aktuálně 79/27 za 27 zápasů). O to jsem se tedy snažil. Chtěl jsem mít nejmíň 18 bodů , 8 asistencí a 3 zisky na utkání. Teď jsem (v bodech a ziscích) těsně pod tím, ale pořád je to dobré.



To, že nechcete vypadat namyšleně, jste se naučil tady v Evropě? Ve Státech byste tohle asi říkat nemusel, ne?
Ne, to zase ne. Jde v tom čistě o sportovní věci. Někdy si jen někdo může myslet, že si o sobě moc myslíte, když máte od sebe vysoká očekávání. To ale není nic špatného, já na sobě prostě co nejvíc pracuju, abych se dostal co nejvýš, byl nejlepší v týmu nebo v lize. Jen tím, že se o tom někdy mluví, a člověk se pochválí za to, že dosáhl svých cílů, může ale někdy znít namyšleně. To je ovšem jen pohled zvnějšku, od těch, co nikdy sport nehráli.

Byl triple double s Hradcem vaším prvním mezi profesionály, nebo už jich za sebou pár máte?
Ne, nebyl první, už jsem jich několik měl na Slovensku i v Polsku, ale přesně si to opravdu nepamatuju. Je fakt, že mít v Evropě triple double je hodně těžké, ne vždy jsou kolem vás ti nejlepší střelci nebo zakončovatelé. Dát 10 bodů je celkem snadné, protože jako rozehrávač máte v ruce míč možná až 75 procent času. Pro mě jako rozehrávače s mou výškou (188) není ale snadné získávat hlavně doskoky (aktuálně 23. místo s 5,1). Nejsem sice úplně malý, ale ani vysoký a abych jich sebral deset, už musím hodně času strávit kolem koše a rubat se tam se všemi těmi pivoty. Běžně nevidíte moc guardů takhle doskakovat.

S Hradcem jste vysázel dokonce 33 bodů. Cítil jste ale, že byste mohl mít lepší čísla na doskoku i v asistencích?
Tušil jsem, že v asistencích by to mělo být dvojciferné, nebo aspoň nějakých devět. Nejdřív jsem se nesoustředil ani na body a chtěl hlavně zapojovat ostatní kluky, protože body vyloženě nevyhledávám. Někdy třeba v první čtvrtině nemám nic a soustředím se hlavně na obranu, aby mi neutíkal můj hráč a abych řídil ostatní spoluhráče. A body pak přicházejí v dávkách. Když dám jeden koš, můžu to natáhnout na šest až osm bodů v řadě, pak si dám pauzu a zase se do toho pustím ke konci. Nejvíc se ale snažím o dobré přihrávky a plynulý útok, i když to tak třeba někdy nevypadá.



Pro zapisovatele je při utkáních asi nejtěžší správně určovat asistence. Jak jste v tomhle nahlédl tři středoevropské ligy, kde jste zatím působil?
Myslím, že je to v pohodě. Na začátku sezony jsem se cítil na rozehře dobře, byl jsem na balonu a s asistencemi jsem byl spokojený. Během sezony ale došlo k některým změnám v týmu, já začal hrát hodně od míče a asistence šly trochu dolů. Teď jsem na šesti, což pro mě není dost, protože bych chtěl být aspoň na sedmi až osmi. Zase tolik mi to ale nevadí, při hře od míče jsem aspoň mohl víc skórovat. Letos se nesoustředím na asistence tolik jako v minulých sezonách, když jsem ale v zápasech víc na míči, cítím, že musím ostatním míče rozdávat. Naopak když hraju od míče, řídí to Adam Číž a já jsem tam víc od bodů. Pro mě to není ideální hra, ale po stránce počtu asistencí jsem na tom pořád slušně.

Když sledujete velké počty triple doublů v NBA a to, za co všechno se tam dávají asistence, a jak nesnadné je získat je v Evropě, jak se vám to pozdává?
V NBA se asistence sbírají mnohem snáz. Hra je tam víc roztažená, hřiště je o něco širší, hráči nechrání vymezené území tak důkladně jako v Evropě. Tady vás obrany nechají spíš vystřelit trojku, v NBA se naopak moc nevypomáhá při hře dovnitř a hodně akcí se tam odbývá z pick-and-rollů. V Evropě jsou dvojciferné asistence opravdu dost složitě dosažitelné.

Máte v Evropě zkušenosti ze tří lig, jak byste je porovnal?
Polská liga byla nejfyzičtější soutěž, kde jsem kdy hrál. Taky hodně rychlá. A po defenzivní stránce? Teď nemůžu v obraně „jezdit“ tak jako v minulosti, protože tady v Česku mi fauly naskakují dost snadno. (usměje se) Někdy se tak snažím maximálně o to nefaulovat a jen agresivně tlačit na míč, protože obrana mě baví a kradu hodně míčů. Na Slovensku i v Polsku jsem byl Nejlepším obráncem sezony a vedl soutěže v ziscích. Tady je to složitější, nemůžu tu bránit tak fyzicky jako jinde.