Po ráně jak z děla od Petwaye: Můžeme být první!

S FILIPEM KROUTILEM Svíjel se na pravém boku, na půlce hřiště, a nevypadal, že hned tak vstane. Spoluhráč Jakub Houška jej překročil, aby šel americkému soupeři ukázat, že takhle se „na návštěvě“ chovat nebude a napěchované hlediště na svitavského vetřelce pískalo. Ležící děčínský guard Filip Kroutil ovšem tušil, že story onoho nesportovního sražení od Brenta Petwaye se zřejmě začala psát už o jeden útok zpátky…

S FILIPEM KROUTILEM Svíjel se na pravém boku, na půlce hřiště, a nevypadal, že hned tak vstane. Spoluhráč Jakub Houška jej překročil, aby šel americkému soupeři ukázat, že takhle se „na návštěvě“ chovat nebude a napěchované hlediště na svitavského vetřelce pískalo. Ležící děčínský guard Filip Kroutil ovšem tušil, že story onoho nesportovního sražení od Brenta Petwaye se zřejmě začala psát už o jeden útok zpátky…

Tehdy po přebrání vyšel pod košem na o hlavu vyššího soupeře a se svými 190 čísly musel dělat, co umí. A v danou chvíli vyhrál, protože Petway se místo hry do děčínského „střízlíka“ rozhodl jít do střely z odskoku, která skončila neúspěchem.

„Dal jsem do toho všechnu sílu, protože on měl jasnou převahu, a snažil jsem se ho odtlačit co nejdál od koše, což se povedlo. Získal jsem i doskok a podle mě ho to naštvalo. Asi to vzal tak, že jsem na něj chtěl nějak vyjet a chtěl mi to vrátit,“ říká děčínský křídelník.



A hned v následujícím útoku domácího týmu skončil po sražení od Petwaye na palubovce. „Přesně nevím, čím mě trefil. Srazil mě asi ramenem do hrudi. Nic konkrétního mě nebolelo, ale cítil jsem celou půlku těla. Byla to rána jak z děla, ale ustál jsem to v pohodě a pár minut nato jsem se už vrátil do hry,“ glosoval situaci guard, který druhý den po zápase na otázku, jak se cítí, odvětil lakonicky: „Skvěle!“  

S americkým power forwardem Svitav to ale nebyla první děčínská rozmíška v sérii. Už v závěru čtvrtého zápasu, který Tuři doma prohráli, na hráče soupeře cosi od plic hlásil.

„Každý zápas se to stupňuje, je to agresivní hráč a prý je takový divočejší i jindy. I takoví hráči jsou ale potřeba, na druhé straně není nutné se toho bát,“ neobává se Válečník dalších střetů s někdejším euroligistou.

Nicméně zároveň přiznává, že play-off bolí mnohem víc než dlouhodobá část sezony. „To stoprocentně platí. A každým zápasem se to stupňuje. Nejvíc je to vidět na zákrocích ve čtvrtých čtvrtinách, kdy jsou tam věci, co by se na začátku zápasu nebo v předcházejících utkáních pískaly, ale v posedních minutách už se to nechává. Řekl bych, že rozhodčí to dělají dobře, když do toho moc nechtějí zasahovat. Tak by to mělo být.“

Jako by až právě tyhle nejohnivější zápasy vyburcovaly i Válečníky, kteří se do série dostali teprve za hrozivého stavu 0-3 na utkání. Proč se do věcí obuli výrazněji, až když už stáli nad propastí?
 


„Těžká odpověď. Myslím, že jsme k tomu ze začátku přistoupili trochu špatně, jako bychom si řekli, že to nějak půjde. Trochu jsme to podcenili a až čtvrtý zápas, který jsme vyhráli ve Svitavách, nás probudil a tam jsme si řekli, že ještě končit nechceme a chceme mít dlouhou sezonu. Jsme ten tým, který se takhle dokáže zvednout a hrát dobrý basket, když ho hrát má,“ podotýká 190 vysoké křídlo.

Podle něj se týmu dlouho nesešla obrana s útokem do jedněch 40 minut. „Bylo to na střídačku. Byly zápasy, kdy jsme ani z volných pozic nebyli schopní dát koš, a jindy jsme zase hořeli v obraně. Jednou šlo jedno, pak zase to druhé, ale ani jednou oboje spolu. Až ve čtvrtém a pátém zápase to začalo fungovat, hodně jsme zlepšili obranu a díky tomu jsme hráli líp i v útoku a byli koncentrovanější.“

Kroutil nesouhlasí s tím, že by se v prvních třech zápasech řadě Válečníků nechtělo brát na sebe střeleckou zodpovědnost, jak to z průběhu utkání často vypadalo. „Není to tak, že by se nikomu do střel nechtělo, každý, kdo volnou střelu má, by ji vzít měl, jinak za to přijde nějaká forma trestu nebo pokárání. Když je ale úsek, kdy to nepadá, je pak hlavně potřeba hrát do koše a co nejvíc najíždět. Je to nejefektivnější a jiná možnost už není.“

Sám byl jedním z těch, kdo se ve vítězných zápasech o tuhle hru snažil. „V tomhle byl rozhodující čtvrtý zápas na 1-3. Ataků na koš tam bylo mnohem víc, ať jsem to byl já, Šimon Ježek nebo Lukáš Feštr, který se jinak věnuje spíš stop jumpům. A to byl podle mě klíč k našemu vítězství.“   

V první půli zmíněného čtvrtého zápasu už byl Děčín jednou nohou ze sezony „out“, ale ani 15bodové manko jej nepoložilo. „Já to mám nastavené tak, že jedu, dokud můžu, a žádný zápas pro mě není prohraný. A tohle utkání bylo důkazem, že i z minus patnácti bodů to jde ještě zvednout,“ pochvaluje si Kroutil, jehož tým si při návratu na domácí základnu užíval první radost v sérii.  



„Rádi jsme byli hlavně kvůli fanouškům, kteří do Svitav přijeli a podporovali nás. Mohli jsme to vrátit ještě minimálně jednou do Děčína, fanoušci to brali stejně a na pátý zápas bylo narváno, se super atmosférou. Jsem rád, že pokračujeme dál, kvůli fanouškům, vedení i nám samotným.“

Pátý zápas v děčínském stánku vypadal pro Válečníky najednou až velmi snadný. Dostali se do laufu, jaký od nich na domácí půdě býval dřív běžnou věcí. Byl to výsledek herního obratu, nebo jen momentální souhry okolností, včetně útočného výpadku Turů?

„Jde o kombinaci důvodů. Jsme teď na koni, víme, že máme dost sil a řekl bych, že roli hraje i to, že ve Svitavách je šest sedm hráčů, kteří to každý zápas táhnou kolem třiceti minut, a nejsou to zrovna ti mladší. Postupem času, jak se série natahuje, můžou fyzicky i psychicky odpadávat. Věřím, že my jako mladší tým s širší rotací to teď uhrajeme,“ věří hráč, kterému postupem série šplhá výš i osobní minutáž.

Z 13 minut v prvních dvou domácích utkáních postoupil na 15 a 17 ve Svitavách a v Zápase 5 už povýšil na 19. „Za to jsem hodně rád, že tuhle možnost mám. A komu minuty „beru“? Myslím, že dalším křídlům, Fílovi Haladovi a Lukáši Bažantovi, kteří v posledních zápasech moc nehráli, což je škoda, protože jsou to kvalitní háči. Záleží, jak se komu který den daří. Když Fíla dá třeba hned v první čtvrtině trojku, je jasné, že bude pokračovat dál. A tak by to mělo být.“

Za stavu 2-3 bude ARMEX hrát v sobotu ve Svitavách už potřetí proti konci sezony a Kroutil to již bere jakou běžnou součást zápasu.  

„Myslím, že víc pod tlakem jsou teď Svitavy. Hrají doma, vědí, že hlavně ten poslední zápas neměli dobrý a musejí potvrzovat domácí prostředí. My hrajeme proti konci už potřetí a ten tlak je pořád stejný. Ve Svitavách se vyhrává těžko, ale víme, že to umíme a jedeme tam už s menším tlakem,“ přehazuje míč na stranu kameníků z DEKSTONU.

Zároveň ale uznává, že v tak složité situaci jako letos se tým za jeho 4 děčínské sezony ještě neocitl. „Začít čtvrtfinále stavem 0-3 nechce nikdo, ale pořád věřím, že můžeme být první, kdo to dokáže otočit.“     

Už v sobotu se uvidí víc.