Po Rumunsku s Michalem Křemenem

INTERVIEW NEJEN O RUMUNSKÉ LIZE Teď už je jeho 34letá noha přes měsíc v pořádku a drží i při intenzivním tréninku. Když to ale v létě potřeboval nejvíc, nedržela. A tak nynější forward mmcité Brno Michal Křemen přišel o druhou sezonu angažmá v rumunském Rovinari, s nímž by býval letos hrál stejnou soutěž jako Nymburk, tedy FIBA Europe Cup.

INTERVIEW NEJEN O RUMUNSKÉ LIZE Teď už je jeho 34letá noha přes měsíc v pořádku a drží i při intenzivním tréninku. Když to ale v létě potřeboval nejvíc, nedržela. A tak nynější forward mmcité Brno Michal Křemen přišel o druhou sezonu angažmá v rumunském Rovinari, s nímž by býval letos hrál stejnou soutěž jako Nymburk, tedy FIBA Europe Cup.

"Trable s úponem chodidla mi začaly loni v březnu. První tři měsíce jsem s tím vždycky nějak začal trénovat a zase musel skončit. V létě jsem tomu dal klid, ale když jsem se v srpnu vrátil do Rumunska, po 10 dnech se to obnovilo a klub mi ukončil smlouvu. V Praze jsem pak docházel na terapie, které naštěstí zabraly," klepe na dřevo v interview pro NBL.cz zkušený křídelník, který se v Rovinari loučil ve zlém. A vracet už by se tam nechtěl.

Michale, když jsem vás potkal v létě, říkal jste, že se do Rovinari vracíte, protože máte ještě na rok smlouvu, která je garantovaná. Znamenal váš odchod ještě před sezonou, že ani garance nejsou zárukou všeho?
Řeší se to podle smlouvy, kde si každý hráč nebo jeho agent zakotví dobu, po jakou bude klub při zranění hráče čekat na jeho vyléčení. Je to klub od klubu různě dlouho. Cizinci smlouvy mívají garantované a já jsem v ní měl klauzuli, že jsem mohl být zraněný až půl roku, takže ji nešlo ukončit hned. Podobně jsem to tam měl i teď na druhý rok, nakonec jsme se ale domluvili, že než se trápit a dohadovat, radši to ukončíme. Podmínky ale ze strany klubu ještě nebyly dodržené a pořád to trvá.



Kdo všechno v rumunské lize dosáhne na garantovaný kontrakt?
Řekl bych, že zahraničních hráčů - jako běžně v Evropě - se to týká určitě. U domácích záleží, o koho se jedná. Ani ten garantovaný kontrakt v dnešní době ale moc neznamená. Ukončí s tebou smlouvu a je jim jedno, jestli to budeš řešit přes arbitráž, prostě do toho jdou. Je to sice na papíře, ale žádnou záruku to bohužel nedává.   

Kam Rovinari, klub z dvanáctitisícového města, patřilo rozpočtově?
Někam do středu tabulky, ale výkonnostně to v minulé sezoně dopadlo nad očekávání. Dosáhli jsme na třetí místo v lize i v Eurochallenge Cupu. Podle mého odhadu rozpočet dělal něco kolem milionu eur.

Jakou senzací byl postup až do Final-4 Eurochallenge Cupu?
Velikou. Poráželi jsme i kluby s velkými jmény, třeba Le Mans jsme doma dali o 24. V tomhle ohledu to byla sezona snů. A mě tak hodně mrzelo, že jsem do Final-4 nemohl zasáhnout. To se skousávalo těžko, i když s týmem jsem v Turecku na závěrečném turnaji byl.

Pro lepší představu - jak by dopadlo Rovinari v NBL?
Když vidím, jak teď hraje Nymburk, tak finále by to bylo tutově. A s Nymburkem by to pak bylo 50 na 50.

Jak silná byla vaše pozice, dokud jste hrál?
Měl jsem určitě důležitou roli. Bylo nás šest cizinců, kteří jsme to táhli. A jakmile někdo vypadl, hrozně těžko se nahrazoval. Já jsem pod tímhle trenérem působil i na Kypru, takže moje úkoly se neměnily - hra měla nějak vypadat, takže jsem byl takový druhý rozehrávač, k tomu nějaké body a doskoky.

Zkusme porovnat českou a rumunskou ligu.
Rumunská je teď výš. Jsou tam dva týmy, které jsou špatné a nemají moc peněz, ale devět klubů je na dobré úrovni a u nás by hrály špičku.



V minulé sezoně Rumunsko mělo v Eurocupu Ploješť a letos má Bukurešť, v Eurochallenge Cupu to loni vedle Rovinari byly i Kluž a Oradea a letos ve FIBA Europe Cupu působí opět Rovinari. Byly ty další týmy rozpočtově i nad vámi?
Určitě, Ploješť se podle mě pohybovala kolem dvou milionů eur (někde tam je podle informací Středočechů současný Nymburk). A to znamenalo strop. Tři čtyři další týmy na tom ovšem byly podobně.

Jakou kvalitou zahraničních opor nejlepší týmy disponují?
Jsou to velice kvalitní hráči. Pohybuje se tam hodně kluků z bývalé Jugoslávie, hlavně Srbové a Chorvati. A pak jsou tam samozřejmě Američani. Opory z rumunských top týmů by se neztratily ani v Nymburce, ba naopak. A celkově by u nás tamní zahraniční hráči byly za hvězdy nebo jedněmi z nejlepších. My jsme měli v týmu šest cizinců a takový počet byl v lize normou.

Vypadá pak podle toho i hra?
Tohle záleželo na pojetí trenéra. My jsme ale nijak individuálně nehráli. Byly jistě zápasy, kdy se nedařilo, ale celkově to vypadalo týmově. Řekl bych, že týmověji hrála tak polovička mužstev.

Jaké haly a prostředí jste potkal na cestách za soupeři?
Podobné jako u nás. Třeba na Kypru to bylo v tomhle ohledu horší. My jsme třeba měli hrozné šatny, ale jinak byla hala v pohodě. A jinde jsem viděl dobré zázemí i velké haly. Při zápasech venku to jistě bylo nepříjemné, řvalo se, ale nějaké vášně z fanouškovských kotlů jsem nezažil. I když i v Rumunsku jsou lidi horkokrevnější, s Kyprem to nejde vůbec srovnat. Tady se člověku nestane, že by na něj plivnuli a podobně. Konkrétně my jsme zase tak velkou halu jako ostatní neměli, mohlo se do ní vlézt tak 500 lidí, ale prohráli jsme tam včetně Eurochallenge Cupu dva zápasy, což vypovídá mnohé… Pořád jsme měli plno, "atmoška" byla super, jen na Eurochallenge Cup museli vždycky přistavovat tribuny. A jinak musím říct, že v hledišti bylo docela dost žen, které tam mají pěkné.

Pokud jde o servis pro hráče, fungovalo vše standardně?
U nás měli zahraniční i domácí hráči zajištěné obědy i večeře, každý hráč měl svůj byt. Celkově to nebylo špatné. Já jsem měl s sebou vlastní auto, ale jinak klub auta hráčům nedával, protože všechno bylo blízko. A pokud někdo potřeboval, vzal si taxíka, který stál 25 korun po celém městě.

Co propagace soutěže, vědělo se o ní?
Mají tam tři sportovní kanály a dva nebo tři zápasy z každého kola se vysílaly. Propagace byla v tomhle směru dobrá. Já sám jsem se párkrát objevil i na tiskovce po zápase a musel jsem i na nějaké propagační akce pro děti a podobně.



A jsme u ožehavého tématu sudích – jaké byste vystavil vysvědčení jim?
No, to byla tragédie. Neskutečně svými výroky ovlivňovali zápasy. Přišlo mi až, že to dělali naschvál. Náš klub moc nemuseli, což se týkalo i federace. Rovinari je menší klub, a nevím, jestli to bylo těmi loňskými úspěchy, nebo tím, že trenér byl z Kypru. Celkově nám ale dávali hroznou "bídu".

Jak vypadalo národnostní zastoupení trenérů?
Vedle domácích koučů v lize působí i hodně Srbů a jeden trenér byl Řek.

Ve městě se kromě basketbalu dalo něco podniknout?
Vlastně nic. V Rumunsku je to takové jiné, viděl jsem tam dost bídy...

Z čeho pak proudí peníze do basketbalu?
To by mě taky zajímalo. Do sportu se tam dávají obrovské peníze, když ale člověk přijede do těch měst, nejde mu to do hlavy. Životní úroveň je totiž na pohled opravdu mizerná. Pokud jde o Rovinari, tak jeho hlavním sponzorem je elektrárna, plus má klub samozřejmě řadu dalších menších přispěvatelů.

Z toho, co říkáte, i podle účasti klubů v pohárech, se rumunský basketbal zdá být na vzestupu…
Dřív jsem to nesledoval a nevím, jestli se to zvedlo až teď, nebo to trvá déle, ale úroveň basketu je tam opravdu velice dobrá. Jedním z důkazů byl i náš úspěch v Eurochallenge Cupu, byť se to vůbec nečekalo. Navíc Ploješť v minulé sezoně Eurocupu taky postoupila do druhé fáze.

Jak ovšem v kontrastu s tím vyhodnotit loňské mistrovství Evropy žen, kdy se v Temešváru nestihla ani dostavět hala pro šampionát, a návštěvnost nestála za nic? Není až překvapivé, že pak země dostala i mužské ME 2017?
Detaily příprav Evropy žen jsem nesledoval, ale i v Rovinari se staví nová hala už asi dva roky a po téhle stránce to tam moc neklape. Snad ME mužů dopadne příští rok o něco líp.