Po streetballu v OAKA: Na odvetu čeká celé město!

S VOJTĚCHEM HRUBANEM O VELKÉ ATÉNSKÉ LOUPEŽI Český mistr nechce končit s úžasnými výsledky ani ve vyřazovací fázi Ligy mistrů. A po kontinentu tak ve středu v noci rozeslal další hlasitou depeši, z níž ještě dnes musí bolet hlava hráče, činovníky i fanoušky aténského AEK. Křídelník Nymburka Vojtěch Hruban vás nyní provede okolnostmi prvního osmifinálového duelu hraného v aréně OAKA, kde je doma i euroligový Panathinaikos. Vysvětlí, proč ani na kurtu soupeře neznamená nic manko 0-10, a proč je lepší neumět řecky, když ničíte řecký tým, prozradí, kdy pět tisíc v hledišti OAKA nejvíc bouřilo, co znamená „hodně hodně“, proč je teď lepší být na straně Kendricka Raye, na jak prosté řešení se za podpory „velkého tria“ smrskly útočné postupy AEK, co v zápase způsobil oboustranný streetball, a jak se celý Nymburk těší na odvetný mač, který nadejde ve středu 14. března.  

S VOJTĚCHEM HRUBANEM O VELKÉ ATÉNSKÉ LOUPEŽI Český mistr nechce končit s úžasnými výsledky ani ve vyřazovací fázi Ligy mistrů. A po kontinentu tak ve středu v noci rozeslal další hlasitou depeši, z níž ještě dnes musí bolet hlava hráče, činovníky i fanoušky aténského AEK. Křídelník Nymburka Vojtěch Hruban vás nyní provede okolnostmi prvního osmifinálového duelu hraného v aréně OAKA, kde je doma i euroligový Panathinaikos. Vysvětlí, proč ani na kurtu soupeře neznamená nic manko 0-10, a proč je lepší neumět řecky, když ničíte řecký tým, prozradí, kdy pět tisíc v hledišti OAKA nejvíc bouřilo, co znamená „hodně hodně“, proč je teď lepší být na straně Kendricka Raye, na jak prosté řešení se za podpory „velkého tria“ smrskly útočné postupy AEK, co v zápase způsobil oboustranný streetball, a jak se celý Nymburk těší na odvetný mač, který nadejde ve středu 14. března.  

Vojto, jak opaření byli domácí hráči a jejich fanoušci po až šokující porážce 88-98?
Na hráčích bylo zklamání hodně znát. A fanoušci? Asi je dobře, že neumíme řecky, protože na nás za lavičkou - naštěstí zastřešenou - pořvávali celý zápas. Celkově to pro ně bylo velkí zklamání. Nečekali, že celý zápas budou doma prohrávat. Nakonec ale ten výsledek o deset pro ně po tom průběhu je ještě docela přijatelný.

Dala se pětitisícová kulisa v aréně i užít, zvlášť při takovém vývoji?
Jo, dalo se. Domácí jen v úvodu přišli s trochu jinou obrannou strategií, než jsme čekali, ale pak jsme si vzali timeout a bylo to v pohodě. Ten začátek s mankem osmi bodů tak ničemu nevadil. Kolikrát i my, když vedeme, víme, že se to dá těžko udržet. A mnohdy je horší dobře začít a vést 10-0, než naopak. Jinak atmosféra byla bezva, i když v některých úsecích byli fanoušci vzhledem k vývoji skore hodně zticha. A to bylo i zadostiučinění, že se nám je podařilo umlčet. Jakmile se ale rozfandili, bylo znát, že přišlo docela dost lidí, a jak se říká - fandila celá hala. A vůbec největší hukot se strhnul, když lidi pískali na svůj tým při odchodu do šaten v poločase.     



Většina ostatních výsledků osmifinále se pohybovala komem sedmdesáti nebo jen šedesáti bodů. Vy jste dali s jen 7 šestkami 98 venku, v play-off, navíc proti týmu, který před dvěmě týdny složil Panathinaikos i Olympiacos v Řeckém poháru. Jak velká pecka je takový výsledek s výhrou o 10?
No, 98 je už „hodně hodně“. A to jsme ani tolik nedávali z rychlých protiútoků. Celý zápas připomínal streetball, na obou stranách se dařilo jednomu dvěma hráčům, kteří celé utkání odtáhli, u nás to byl Kendrick Ray, který si celou čtvrtou čtvrtinu bral míč, zamíchal balonem, vystřelil a dal. Skore narůstalo rychle, nebyly prostoje a nějaké delší útoky. Vystřelilo se hodně střel a skore bylo vyšší, než by bylo při dlouhých útocích a taktické hře.

Po začátku sezony, kdy se mu až tak nedařilo, by aktuální super formu Rayovi nikdo nehádal, ale v posledních zápasech Ligy mistrů se doslova prodává do velkých klubů. Jak jste jeho vývoj v sezoně viděl vy?
Zpočátku na něm bylo vidět, že v Evropě začíná, nemohl se s tím srovnat, ta hra mu úplně neseděla, střílel strašně těžké střely a neuměl si počkat na svoji správnou chvíli. S postupem sezony se ale několika individuálně dobrými zápasy chytil. On je technicky a hlavně atleticky obrovsky vybavený. Zblokovat mu stop jump se prostě nedá, protože i když člověk ví, že vystřelí, on je půl metru nad ostatními. A teď už se ani nesnaží přijít do zápasu s tím, že by měl pět střel za první tři minuty. Ví, že je skórer, tohle nedělá a počká si na svoje pokusy, chytí se a potom má zápasy jako s AEK, kdy se dostal do své „zóny“ a pak to umí dávat. Jak se chytí pár dobrými střelami, to bych pak nechtěl být tím týmem na druhé straně.



Říkáte, že si na začátku sezony bral těžké střely, ovšem na AEK to byla jedna těžší přes obranu a z driblingu na oblouku za druhou.
Potom už to byly těžké pokusy. On se ale chytil na začátku, dal několik nájezdů, ty mu dodaly sebevědomí a pak už je normální, že hráč ví, že když dává, tak si může vzít i takové střely. Na začátku sezony ale takhle střílel od prvních minut, pár střel nedal a s tím už se těžko srovnává. Když se ale chytí nájezdy a lehčím stop jumpem, už to jde líp. Pokud hráč dá těžkou střelu, přijde slina a další už může být zase těžší. Kendrick takový hráč je a tohle byl učebnicový příklad nabývání sebevědomí.

A co ta cennost výhry v hale tak našláplého soupeře?
My jsme věděli, že to je super tým, který je třetí v silné řecké lize, a jsme za takový výsledek strašně rádi. Říkali jsme si, že pokud tam vyhrajeme, bude to úplně super. Nakonec jsme vyhráli o deset, což kdyby nám někdo řekl dopředu, budeme brát všemi deseti, ale v kontextu zápasu to mohlo být i o víc. I deset je ale skvělý výsledek a věřím, že doma to dkážeme dotáhnout. Pustit to určitě nechceme.      

Čím jste začátek z minus osmi překlopili tak brzy na svou stranu?
Ten začátek bych ani nebral za důležitý. Oni na nás nastoupili a bránili jinak, než jsme čekali. My se s tím neuměli srovnat, hráli jsme bez rytmu 1 na 1 do plných. Ten úvodní nápor ale nic neznamená, pokud na to vedoucí tým neumí navázat. Za nás pak přišla druhá vlna, Alex Davis to několika koši uklidnil a pak už se hrálo normálně. Tyhle začátky v evropských soutěžích, kdy je to třeba o deset nebo dvanáct, vůbec nic neznamenají, protože zápasy jsou dlouhé.



Až udivující s přibývajícím časem bylo, jak snadno jste se dostávali individuálně, nebo po kombinacích do podkošového prostoru.   
My věděli, že AEK nejsou velcí obránci 1 na 1 a snažili jsme se to využívat. Mají jen jednoho defenzivního specialistu, kterému jsme se snažili vyhýbat, a oni pak některé naše nájezdy nestíhali. Hráli v daleko vyšší sestavě než my, a když jsme se dokázali rozběhnout nebo hrát rychle ke koši, měli s tím velké problémy.

Vy jste se hodně stahovali do šestky a vypadalo, že radši oželíte větší počet faulů při neustálých tankových nájezdech soupeřů do plných.
No, oželíme… Radši bych to nekomentoval, ale podle mě tak deset našich faulů jsme nachytali tak, že jeden jejich hráč nakopnul nájezd doprava, hrnul všechno před sebou, a ať jsme dělali, co dělali, stáli a měli ruce zvednuté nahoru, tak pokud došlo na jakýkoli kontakt, pískalo se. A s tím je těžké něco dělat. Rozdíl v šestkách, jaký byl, když my jsme dali skoro 100 bodů a celý zápas vedli, byl tak markantní, že bylo vidět, že metr se nedržel stejný.
 

A vy a kolega Bohačík jste byli při vyfaulování dlouho před koncem nejspíš jeho obětí…
My jsme nejvíc bránili dva hráče, kteří nejčastěji podnikali ty průniky, což byli Harris a Punter. Celý zápas dělali to, že dostali balon na trojce, najeli doprava, levou rukou se nás snažili odstrčit a po dvou driblincích do nás naskočili. Nám oběma z toho písknuli dva tři fauly a ten zbyek se už někde nasbíral. V jednom úseku AEK střílel prakticky jen šestky, a pokud by je neměl, už v poločase jsme vyhrávali o 25.

Vaši letošní hru letos zdobí extrémní rychlost zakončování. Taky střílíte dost trojek. Zatímco v NBL máte poměr 45 dvojkových pokusů ku 27 trojkám na utkání, v Lize mistrů je to už bližší: 41 ku 27. V Lize mistrů by tak stačilo místo 7 dvojek vypálit 7 trojek a poměr by byl vyrovnaný. V NBA se letos Houston Rockets mohou stát prvním týmem historie, který v sezoně vystřelí víc trojek než dvojek. Jde si na evropské úrovni představit, že byste provozovali totéž?    
Asi si to představit jde. Ten basket k tomu teď spěje a střelců je tolik, že jakákoli volná střela je dobrá střela. A když tým dokáže mít tři čtyři střelce kolem padesáti procent, úspěšnost dvojek už pak není o tolik vyšší a tři je prostě víc než dva. Je to jistě i trochu ošemetné, že se může přihodit zápas, kdy se nedává, ale ve většině případů jsou naše trojky a dvojky na pokusy poměrně vyrovnané.



Jaké týmové procento by bylo v průměru potřeba, aby trojek šlo mít víc?
Pokud by byla úspšnost 40 a víc, už se vyplatí střílet víc trojek. (Nymburk má 40 v NBL a 34 v Lize mistrů)  

A ještě slovo k domácí odvetě osmifinále Ligy mistrů - zaobírali jste se nějak i tím, aby se neopakoval loňský rok s více než dvacetibodovou porážkou v Sassari, která se pak doma těžko gumovala?
Letos je situace úplně jiná, do odvety jdeme jako ti, co jsou nahoře. Hrajeme doma, doufám, že bude vyprodáno, protože na ten zápas se těší snad celé město. Doufám, že nás fanoušci poženou dopředu, tentokrát nemusíme dohánět, být z něčeho nervózní a bude to vypadat jinak. Loni ten rozdíl byl hodně velký, a i když jsme doma odehráli dobrý zápas, tak vyhrát nad týmem jako Sassari o pětadvacet bylo hodně těžké. Většinu zápasu tam soupeř měl nějaký polštář, o který se mohl opřít, a bylo to na něm vidět. 




Foto: FIBA