Po zdravotním pekle těšení na Rubia na zimáku

Kdyby se na Tatranu volil „Smolař roku”, letos by na tuto cenu zcela jistě aspiroval slovenský dirigent Nové huti Matej Majerčák.

V úplně posledním zápase minulé sezony si přivodil ne právě drobné zranění, a když se z něj jakž takž vykurýroval, hned jej během letní přípravy postihlo další. A vrátil se tak až v sobotu do duelu 11. kola proti USK, ovšem o to velkolepěji. Navíc před sebou má vidinu slušného vykoupení. Ovšem letos by pro něj bylo lepší těšit se na něj jen velmi velmi střídmě.

Matěji, jak složité máte za sebou léto a první měsíc a půl nové sezony?
Už v posledním zápase série o bronz na konci minulé sezony se mi stalo zranění, které mě vyřadilo na celé léto, a ještě na začátek přípravy jsem nebyl stoprocentní. V posledních pěti minutách utkání se mi něco stalo s lýtkovou kostí, i když nebyla přímo zlomená. Takže pak to zranění šlachy prstu na levé ruce, které se mi stalo v přípravném zápase v Levicích, padlo ještě do „dobré” doby, že jsem se mohl fyzicky a kondičně dostat zpět do formy, ve které jsem ještě po prvním zranění nebyl. Bylo to náročné, celkem to trvalo skoro čtyři měsíce. Teď se ale blíží reprezentační okno, kdy máme dvojzápas se Španěly, což bylo taky lákadlo, abych se zvládl co nejdřív vrátit.

Jak došlo ke zranění v zápase v Levicích?
Sám nevím. Nebylo to nějak bolestivé. Vybíhal jsem do protiútoku a měl jsem divný pocit v ruce, tak se na ni kouknu a poslední článek jednoho prstu mi visel dolů. Věděl jsem už, co mě čeká, protože jsem takové zranění měl už dřív na pravačce.
  
Jak se takové zranění hojí a jak to vypadalo v prvním ostrém zápase v sobotu?
Rekonvalescence byla dobrá, nemuselo se to operovat, měl jsem na tom sedm týdnů dlahu a díky Bohu jsem s tím pak mohl trénovat aspoň bez míče, takže třeba běhání v hale nebo posilovna, což mi umožnilo dostat se zpět do kondice. Na tom jsme s naším kondičním trenérem pracovali dost. Teď se cítím na hřišti líp. A střelba? Nechci to zakřiknout, bojím se, jestli to v sobotu nebyla nějaká „faleška”, že mi to tam spadlo na první pokus. Neměl jsem možnost střelbu trénovat, protože s tím prstem se nestřílelo ideálně a nechtěl jsem kvůli tomu měnit střelecký styl. Takže jsem hrál po týdnu a půl střelby v tréninku. Věřím ale, že se to nezapomíná a ani taková přestávka tomu neublíží.

Bál jste se, abyste do vyléčeného prstu nedostal ránu?
Stále tam je nějaký pocit, že se ten prst snažím co nejvíc skrýt. Každý den je to ale lepší a ten zápas tomu pomohl, že jsem na to myslel míň než v tréninku a většinu utkání jsem si na to ani nevzpomněl.

Jak jste se napoprvé ve hře porovnali všichni tři hlavní rozehrávači a jak to bude dál, pokud všichni v týmu zůstanete?
To poslední záleží na pohledu trenéra, ale myslím, že není na škodu mít dva rozehrávače, kteří se mohou prostřídat, a Lamba Autreyho se kouč snaží tlačit na klasickou dvojku, aby byl víc skórer než rozehrávač. A dva rozehrávače není už špatné mít, jeden zápas může mít lepší jeden, další zase druhý. Adomas Sidarevičius má nyní celkem dobrou formu a je to navíc jiný typ hráče než já, spíš najížděč, dobrý obránce. Já jsem víc střelec a snažím se zapojovat spoluhráče, takže to nemusí být na škodu.

Kolega Sidarevičius možná až překvapil, jak hned jako nový začal okamžitě produkovat, ne?
Ano, už na první trénink přišel po asi devítihodinové cestě autem, ale je mladý, v kondici byl a basket umí, takže zapadl rychle. Hned byl v podstatě první rozehrávač, což mu taky pomohlo.

Vy jste sezonu nezačali opět příliš dobře, každý zápas jste inkasovali kolem stovky, ale pak vás nakoply tři výhry venku v rychlém sledu, tedy v Pardubicích, v Jindřichově Hradci a v Brně. Co se tam zlomilo?
Určitě pomohl i příchod Adria Baileyho, který doplnil sílu a atletičnost pod košem. Všechno si už líp sedlo, začali jsme agresivněji bránit. Jinak potenciál v útoku jsme měli, máme tam střelce jako Davida Škrance a „Majka” Svobodu, dobrého hráče jeden na jednoho v Lambovi i zkušenost díky Martinu Gniadkovi, tak bylo potřeba mít jeden dobrý zápas, kdy si to sedne, a každý zjistil, jakou má roli v týmu. Věřím, že to bude fungovat i dál. Týmovou chemii máme dobrou, parta je tu skvělá, o to to bylo lepší pro nás, kteří jsme se přidávali později.

Také vás trápily ztráty. I ty se daří odbourávat?
To byl taky problém, ztrát jsme měli moc, což pramenilo z našeho mládí. Přišel Adomas jako mladší a ne ještě tak zkušený rozehrávač, minuty dostával (na rozehře) ještě mladší Mikuláš Čank. Každý ale pochopil, že si musíme dávat na míč víc pozor a pak to dává vše větší smysl.


USK jste teď zlomili hlavně druhou půlí, co se v ní zlepšilo?
My měli v první čtvrtině problém s asi osmi ztrátami, dávali jsme jim tak při presinku míče zadarmo. Neuměli jsme si pokrýt míč a byli moc zbrklí. V poločase jsme si řekli, jak to chceme řešit, už ten problém odpadl, a jakmile jsme získali náskok patnácti bodů, už i soupeř zvolnil a basket jsme si užívali víc než v první čtvrtině a naštěstí další ztráty nepřibývaly.

USK byl v prvních kolech nejlíp doskakujícím týmem ligy. Vy jste ho ale přeskákaly skoro o dvacet míčů!
To nám trenér říkal celý týden před zápasem, že musíme konečně doskoky vyhrát, protože do té doby jsme je pokaždé prohráli. Zaměřili jsme se na to, naběhli na ně od začátku, hned za prvních pár minut jsme měli tři nebo čtyři doskoky v útoku a chodil tam každý. A ty míče si nás nacházely (usmívá se).

Hned 51 body z 86 se o výhru zasloužila vaše lavička, kdy ta soví nedala téměř nic. Jako by u vás nehrálo roli, kdo je v základní pětce...
Ano, máme ten kádr teď vyrovnanější a po příchodu hráčů z lavičky nedochází k poklesu. Dlouhodobě chodí z druhé vlny „Majk” Svoboda, který patří mezi nejlepší skórery týmu. Teď jsem šel jako střídající i já, uvidíme, jak to bude dál, ale určitě s tím nebudu mít problém ani dál. Minuty byly rozloženy rovnoměrně, každý odehrál patnáct až dvacet minut, což se předchozí zápasy nedělo, a určitě v tom byl rozdíl, že tentokrát ty body z lavičky přišly.

Jste výhru od šestého Děčína, předpokládám, že letos byste už nechtěli, aby vám unikla skupina A1.
To jsme si dali jako první cíl už na začátku. Být v A-dvojce jako v minulé sezoně není lehké, stále dokola hrajete se třemi týmy. Taky nám to ale nějak pomohlo, že jsme se pak dostali až ke čtvrtému místu. A-jedničku bysme si ale letos určitě chtěli zahrát a věřím, že na tu poslední výhru navážeme i v sobotu proti Děčínu.

A platí po třech výhrách venku, že vám nedělá problém hrát na hřištích soupeřů?
Věřím tomu, uvidíme, jak to půjde dál. Věřím, že i dál venku výhry budeme sbírat, protože doma by to nestačilo k tomu, aby se postoupilo do A-jedničky. Musíme v tom tedy pokračovat.

Už tušíte, zda se vás bude týkat i nominace na listopadový dvojzápas kvalifikace EuroBasketu proti Španělsku?
První nominace, kde je nás, tuším, 17, ano. Ještě máme dva ligové zápasy, a pokud se udržím v aktuální formě, nebo to bude i lepší, tak věřím, že se dostanu i do té dvanáctky k zápasům. Nechtěl bych si to nechat ujít. Jsem stále v kontaktu s manažerem reprezentace, kde můj stav znají, už vědí, co ode mě čekat, a věřím, že to klapne.

Kde budete hostit Španělsko doma?
Bude to, myslím, poprvé v historii na bratislavském Zimním stadionu Ondreja Nepelu pro deset tisíc diváků. To je další ze zážitků, jaké se nepoštěstí každý rok. Věřím, že se podaří stadion co nejvíc zaplnit, po případě i vyprodat. Španělé jsou určitě lákadlem a bude to na Slovensku basketbalový svátek. My i soupeř to zatím máme 0-2 a o to větší motivace to bude Španěly potrápit, případně doma i zdolat. Všichni se už těšíme a dáme do toho všechno.

Kdo čekáte, že se vám postaví v týmu soupeře?
Velký otazník je, myslím, Ricky Rubio, který byl v nominaci na minulé zápasy kvalifikace. Teď v klubu nikde nehraje a je otázka, zda přijede. Bylo by to nejzvučnější jméno, které pozná starší i mladší generace, a byli bysme rádi, kdyby přijel. Byl to jeden z hráčů, k němuž jsme dřív vzhlíželi a sledovali jeho herní styl.