Pochopil jsem - nikdo to za mě neudělá

S FILIPEM KROUTILEM Jen se posunul do role náhradníka, začal ofenzivně vzkvétat nejen on, ale i celý jeho tým. Ten dal v posledních osmi zápasech, z nichž sklidil pět výher, zapomenout na matný a pandemií poznamenaný start sezony, a nablížil se dokonce už i ke čtvrtému Brnu. V případě tohoto guarda Válečníků to ale víc než přesunem ze základu do záloh bylo v přijetí zodpovědnosti střelce. Jednoho z klíčových střelců. 

A tak za posledních osm utkání sází v průměru 16 bodů a jen jednou nezvládl dvojciferný zápis. Důvod je zřejmý. „Dřív bych v některých situacích hledal ještě jiné možnosti a volnější spoluhráče. Teď už ale neváhám a pálím, co můžu,“ varuje Filip Kroutil, který v neděli se svým týmem vydřel velkou domácí výhru v prodloužení s Pardubicemi.

Filipe, jak vám bylo po těle, když jste v úvodu čtvrté čtvrtiny po kompletním výmazu původně až 15bodového náskoku ztráceli půdu pod nohama, se čtvrtým faulem šel odpočívat důležitý kolega Pomikálek, jako tým jste měli v mžiku čtyři osobní chyby a už od poločasu jste zůstali bez vyloučeného kapitána Ježka?
Tam to vypadalo, že to s námi není dobré. Nakonec se ale ukázalo, že chceme vyhrát víc. V té čtvrté čtvrtině i v prodloužení rozhodlo, že máme širší rotaci, měli jsme víc energie a byli jsme důraznější.

Ztratit doma zápas z vedení o 15, to byste si museli hodně drbat hlavu…
No, samozřejmě. Potom, co jsme to nedávno otočili s Hradcem z minus 25 bodů, by bylo blbý to teď mít obráceně. Hrozně jsme to nechtěli prohrát. Byl to navíc mega důležitý zápas, který nás zase o něco pevněji usadil ve středu tabulky.

Za přežití kritické čtvrté čtvrtiny, kdy se Beksa už místy dostávala přes vás, musíte obrovsky poděkovat kolegovi Šiškovi, který se v ní podílel na všech 18 bodech týmu. Do té doby přitom nebyl až tak vidět. Jak se dokázal tak vyburcovat, zvlášť po odtažení velké části předchozího průběhu?
Kdo ho vyburcoval, to nevím, ale je vidět, že v téhle sezoně si hodně věří a bere si ty koncovky na sebe. Bylo to tak i v řadě minulých zápasů. Očividně si v těchto situacích věří a to je jen dobře. Nebýt jeho, musel by ho někdo zastoupit, anebo by to třeba dopadlo úplně jinak. A kde vzal síly? Ondra je takový balíček energie, který dokáže vybuchnout v jakýkoli moment. Snad ani nepamatuju trénink, kdy bych ho viděl bez energie, že by byl mrtvej a po hřišti nelítal. Tohle má prostě v sobě.

Oproti předpokladům nakonec Beksa uschopnila i důležité muže Vyorala se Škrancem, který vám sázel jeden blok za druhým. Zaskočilo vás jejich nasazení?
No, David Škranc tam na ty bloky lítal, to se musí říct. Jinak ale všechny zápasové absence, kdo bude a nebude, se musí brát s rezervou. Většina týmů se snaží říkat, že nikdo nepřijede, aby si soupeř myslel, že ho čeká lehčí zápas, ale tohle nejde brát moc vážně.

Z posledních šesti zápasů máte čtyři výhry a rázem jste podle počtu vítězství už jen o jedno za čtvrtým Brnem. To by po kostrbatém úvodu sezony asi každý nečekal. Kam teď míříte?
Vždycky co nejvýš, bez takového nastavení by ani ten basket nešlo hrát. Budu chtít vyhrát i každý další zápas, a kdyby to před play-off vyšlo třeba na top trojku a tím výhodnější nasazení, byl by to ideál.

Trenér Grepl během léta po odchodech zahraničních opor stále doufal v nějaké výraznější posílení, k němuž nakonec nedošlo. Čím jste individuální kvality Autreyho a spol. dokázali nahradit, že už teď běžně dáváte kolem 90 bodů?
Asi nějaký ten basketbalový um máme, i ten útočný. (usmívá se) Šlo o to, abychom si uvědomili svoje role v týmu – že střelci budou střílet, pivoti doskakovat a hrát kolem koše a rozehrávači rozehrávat. A když to bude fungovat i dál, bude to perfektní. Navíc teď máme období, kdy se spoustě hráčů daří, a já doufám, že vydrží co nejdéle. Třeba já se teď snažím víc střílet, protože tu od toho jsem. A u dalších je to podobné. Každý hraje na maximum a odrazilo se to i v tom útoku, byť hlavně po stránce úspěšnosti střelby ještě nejsme tam, kde bychom mohli být.

Vedle střeleckého rozkvětu power forwarda Žikly jste zosobněním zesílení útočného výkonu Děčína především vy, který jste počínaje domácí výhrou nad Ostravou byl sedmkrát za osm utkání dvojciferný. Čím jste se tak nastartoval?
To kdybych věděl, hraju tak pořád. Asi jsem si prostě uvědomil a přijal tu roli a pochopil, že nikdo jiný to za mě dělat nebude. Pálím, co můžu, a hraju beze strachu a váhání.

V úvodu sezony, kdy jste byl častěji v základní pětce, to bylo jiné než teď, kdy jste všech posledních osm zápasů naskakoval z lavičky?
Tohle je taktika trenéra, abych chodil z lavičky. Nevím, přesně, co se tím sleduje, ale vyhovuje mi to a nevadí mi, že nejsem v základu. Má to i svůj přínos a očividně to funguje. Ten začátek sezony byl celkově kostrbatý, nikdo nevěděl, co očekávat, co má hrát, a nějak jsme se smiřovali s tím, že budeme bez zahraničních posil. A ty nové role ještě nebyly nastavené. A pak to bylo v tom, jak každý s tou svou naloží.

Vy jste asi v úvodu sezony s řadou střel musel váhat, že?
Tohle určitě jde říct. Když si procházím naše poslední zápasy, tak víceméně všechny střely, které jsem si vzal, byly bez jakéhokoli zaváhání. Dřív bych ještě hledal jiné možnosti a volnější spoluhráče, teď už ale ne. Kdykoli jsem jen trochu volný, tak to zvedám.

S blížícím se závěrem základní části hrozí možná až třem týmům, jež na to v posledních letech nebyly zvyklé, že budou chybět ve skupině A1. Jak nečekané to je?
Kdybych si měl tipnout před sezonou, tak bych na chvost nehádal ty, co tam teď jsou. Ta pandemie se ale projevila i v prostředí naší ligy. Samozřejmě hraje roli finanční situace klubů, kdy v lize chybí mnozí cizinci, na něž řada týmů dosud spoléhala jako na ofenzivní sílu. A pak jsou tam zranění, jako to teď ve větším postihlo Pardubice.