Pocit, jaký jsem v kariéře často neměl

10.1. INTERVIEW S LUKÁŠEM KOTASEM Se sdíleným třetím celkem francouzské ligy Pau-Orthez, jemuž v prvním duelu podlehli 101-66, se dnes od 18 hodin v domácí Tipsport aréně utkají hráči pardubické Beksy v rámci 4. kola druhé fáze FIBA Europe Cupu. Fanoušci mají k navštívení zápasu o motivaci navíc, neboť se jim skýtá šance na Ford Mondeo Vignale, který mohou vyhrát na celý víkend i s plnou nádrží. Ještě předtím je tu ale rozhovor s křídelníkem Lukášem Kotasem o tom, jak z pohledu Východočechů vypadala první polovina této fáze soutěže, v níž po třech venkovních bitvách zůstali bez vítězství.

10.1. INTERVIEW S LUKÁŠEM KOTASEM Se sdíleným třetím celkem francouzské ligy Pau-Orthez, jemuž v prvním duelu podlehli 101-66, se dnes od 18 hodin v domácí Tipsport aréně utkají hráči pardubické Beksy v rámci 4. kola druhé fáze FIBA Europe Cupu. Fanoušci mají k navštívení zápasu o motivaci navíc, neboť se jim skýtá šance na Ford Mondeo Vignale, který mohou vyhrát na celý víkend i s plnou nádrží. Ještě předtím je tu ale rozhovor s křídelníkem Lukášem Kotasem o tom, jak z pohledu Východočechů vypadala první polovina této fáze soutěže, v níž po třech venkovních bitvách zůstali bez vítězství.

Lukáši, jak výrazně se ve druhé fázi zvedla kvalita soupeřů?
Proti základní skupině tam posun určitě je, obzvlášť to bylo znát v prvním zápase na palubovce Pau-Orthez. Vše se odehrávalo v ohromné rychlosti, soupeři měli skvělé individuální dovednosti i týmovou sehranost. Pau bylo zatím nejlepším týmem, na jaký jsme narazili. Maďarský Fehervar i rumunská Kluž byli hratelní protivníci, byť i to jsou celky s velkou kvalitou. Pro nás teď bude doma důležité se jim přizpůsobit a zkusit už teď v úterý s Pau prvním domácím zápasem zlomit sérii porážek, zvlášť když hrajeme před našimi fanoušky.



Na konci kvalifikace o Eurobasket 2015 podotkl generální manažer maďarského celku z Paksu Jan Pavlík, že rozpočet maďarské spičky je na úrovni Nymburka. Michal Křemen se zase po osobní zkušenosti vyjadřoval velmi pochvalně o rumunské top soutěži. Když jste s aktuálně vedoucími celky maďarské i rumunské ligy hráli v jejich halách dlouho vyrovnaně a ve Fehervaru dokonce sahali po výhře, asi jste leckoho překvapili, protože na začátku sezony by se tohle zrovna nečekalo, ne? 
Na začátku soutěže jsme nevěděli, co čekat. Vraceli jsme se do Evropy po pěti letech. Postup ze skupiny ani nebyl stanoven jako cíl. Od (trenéra) Ella Sanderse jsme nicméně byli nabádáni, že s každým musíme hrát na výhru, což v základní skupině jednoznačně platilo. Nikoho jsme se tam nezalekli. Ve druhé fázi to mít 0-3, byť jsme třikrát hráli venku, není snadná situace. Ty týmy ale jsou už kvalitní a teď to ani nechci porovnávat rozpočtově, protože někdy musíte hráče zaplatit víc, aby do ligy vůbec přišel. Vysokou kvalitu mají hráči soupeřů i individuálně, což bylo znát třeba na Rašičovi z Kluže. To je jednoznačně rozdílový hráč, který vyřeší správně všechny situace.

Zřejmě nejvíc litujete 6bodové porážky ve Fehervaru, kde jste zahájili trhákem 10-27 a pak se hrálo až do koncovky….
Určitě ano, šance tam existovala a bylo to otevřené až skoro do závěru. V Kluži i přes dílčí dotažení ve druhé půli bylo posledních deset minut už pro domácí klidnějších. Teď věříme, že doma by to mohlo být z naší strany ještě vyrovnanější a otevřenější.        

S Fehervarem ještě máte šanci na lepší vzájemný zápas, s Kluží už to bude složité (prohra venku o 17). V závěru už to vypadalo, že i v obraně pod dojmem propadu ve skore nebylo nasazení stoprocentní …
Tohle si nemyslím, a ani bych neřekl, že jsme nějak kalkulovali se vzájemným skore. Pro nás by byla jakákoli výhra úspěchem, bez ohledu na skore.



Jak reálné je ještě myslet na postup?
Pokud se nepletu, tak podle postupového klíče jde do play-off jen vítěz každé ze šesti skupin a pak už jen dva nejlepší z druhých míst. Vyhrát v Maďarsku, tak by šance ještě žila, momentálně ale nevím. Budeme se proto soustředit jen na nejbližší zápas, o postupu nemluvíme.

Podle nymburského křídelníka Vojtěcha Hrubana je na vašem týmu v lize vidět velký nárůst sebevědomí právě díky zápasům v Europe Cupu, na druhou stranu i v Kluži to vypadalo, že hru v útoku hodně necháváte na aktuálním lídrovi týmu Burnettovi, a když zápas nevycházel další opoře Autreymu, čeští hráči se do odvážnějších akcí příliš nepouštěli. Jak jste to viděl ze hřiště?
Letos máme poměrně jasně rozdané role, kdy hráči s velkým prostorem pro zakončení jsou Dominez Burnett, Lamb Autrey plus Jobi Wall. Ti jsou našimi nosnými hráči v útoku, v lize i poháru. U ostatních je to tak, že někomu vyjde líp některý zápas, nebo na něj třeba vyjde víc střel, a pokud je dá, je v daném utkání i bodovější. Je ovšem pravda, že i Ell Sanders nás nabádá, abychom byli všichni agresivní na koš. V těch těžších zápasech s lepšími obranami to nejde stavět na třech hráčích a i my ostatní se musíme bodově snažit prosazovat, protože pro ty tři je to pak těžké. Je pravda, že Dominez je naším nejdominantnějším hráčem v útoku, a pokud mu my ostatní nepomůžeme, je to pro něj ještě těžší. Měli bychom se tedy víc snažit o to, aby v utkáních nebyli tři 25bodoví střelci, ale spíš sedm zhruba desetibodových a z toho tři kolem patnácti.

A jak je to s tím sebevědomím?
Moje zkušenost, kterou mi potvrdila i tahle sezona, je taková, že američtí hráči v sobě to sebevědomí prostě mají. Poháry jim ho tedy nedodávají. Mají jasné přesvědčení o tom, že jsou dobří, mají schopnosti na této úrovni hrát a do každé situace jdou na sto procent. Nepadá v úvahu, že by neútočili na koš. Je to pro ně automatika a drtivá většina Američanů, s kterými jsem se setkal, tohle v sobě měla. U českých hráčů, když to vidím i na našem týmu, je to tak, že když se daří, je to dobré, ale jakmile to nejde, tak těžko skousneme, že to máme čtyři nebo pět nula z pole. O dalších střelách pak daleko víc přemýšlíme. Nicméně ty evropské zápasy pro nás přínos určitě mají, což se týká i zápasů s Nymburkem. Tým jako Pau hraje s takovu energií a atletičností, že pokud se my nevydáme ze sta procent, nemůžeme se mu rovnat, což takto v lize samozřejmě neplatí. Když se ale přesvědčíme, že takhle hrát můžeme, pak máme šanci. V zápasech s Nymburkem je to hodně o tom mít správně nastavenou hlavu, že i takové soupeře můžeme porazit, že jsme je přišli porazit. A ne že to jen zkusíme, a když to nevyjde, tak se nic neděje. Naposledy jsme s Nymburkem hráli jako rovný s rovným (domácí výhra o 4), což je pocit, jaký jsem v kariéře v zápasech s ním moc často neměl. A sebevědomí nám určitě (důrazně) dodávají i zápasy v Evropě. Každé takové utkání s lepším soupeřem nás posouvá a ukazuje cestu. Hrát s těmito týmy je pro další výkonnostní posun opravdu důležité.