„Pocítil jsem to co hráči NBA“

INTERVIEW S LADISLAVEM PECKOU Celá liga o něm ví, že do koše chodí na levou ruku. A zase na levou ruku. Tuří nováčci zpoza velké louže ho však ještě zažitého na vlastní kůži nemají a ve druhém kole za to zaplatili krutou daň. Nebylo to však jen tím. Sluneťan Ladislav Pecka při svém středečním životním výkonu vyšplhal až do „zóny“, jakou jinak vídá jen u borců v NBA. Když ji však zakusil na sobě, najednou měl pocit, že je na kurtu úplně sám, nikdo a nic ho nemůže zastavit a míč jej hledá jako s naváděcím zařízením v těch nejlepších pozicích. Jen ten, kdo někdy něco podobného zažil, nyní ví, o čem je řeč. V případě 25letého ústeckého power forward tento stav znamenal omračující čísla – 42 bodů, 20 doskoků a rating 57!

INTERVIEW S LADISLAVEM PECKOU Celá liga o něm ví, že do koše chodí na levou ruku. A zase na levou ruku. Tuří nováčci zpoza velké louže ho však ještě zažitého na vlastní kůži nemají a ve druhém kole za to zaplatili krutou daň. Nebylo to však jen tím. Sluneťan Ladislav Pecka při svém středečním životním výkonu vyšplhal až do „zóny“, jakou jinak vídá jen u borců v NBA. Když ji však zakusil na sobě, najednou měl pocit, že je na kurtu úplně sám, nikdo a nic ho nemůže zastavit a míč jej hledá jako s naváděcím zařízením v těch nejlepších pozicích. Jen ten, kdo někdy něco podobného zažil, nyní ví, o čem je řeč. V případě 25letého ústeckého power forward tento stav znamenal omračující čísla – 42 bodů, 20 doskoků a rating 57!

Víc než 42 bodů dalo v lize od roku 1998, odkdy jsou známé tyto statistiky, jen 6 vyvolených, a to v souhrnu v 11 případech: William Chavis (61), Adam Hess (55), Fred Warrick (nejlépe 49), Pavel Miloš (nejlépe 49), Ashton Mitchell (44) a Petr Treml (43).

Více než 20 doskoků bylo dosaženo pouze v 16 případech. A lepší rating za 18 posledních let zapsali jen Chavis (66), Aleš Kočvara (63) a před třemi lety brněnský Deremy Geiger (61). A to už byl velký důvod k tomu démona středeční noci posadit na několik minut do zpovědnice NBL.cz.

Láďo, přijměte gratulaci. Úplně nejdřív bych se rád zeptal, zda vás včera někdo bránil?
Už jsem to jednou říkal, že jsem ten zápas bral trochu jako dvojtaktové cvičení. „Baštík“ (střelec Svitav Martin Bašta) mi říkal, že se připravovali na to, že chodím doleva a jejich Američani prý odkývali, že to berou na vědomí. Ono je to ale těžké - když to trochu zjednoduším, tak Američani často moc nebrání. (usměje se) Celkově to ale všechno přicházelo spontánně a sednulo si to jak zadek na hrnec. Buď jsem si tak strašně věřil, anebo mi to „žrali i s navijákem“. (směje se)



Kdo vás měl na starosti nejčastěji?
Myslím, že nejvíc Jacobs a Roseboro. Po pravdě ale moc nevím. I když nechci, aby to znělo povýšeně, tak jsem je většinou míval za sebou.

Měl jste v noci na středu nějaký sen? Nebo přišla jiná indicie, která by něco naznačila?   
Ne, nic takového. Naopak jsem se před zápasem necítil na žádný extra výkon. Spíš jsem se těšil, až zase bude nějaké volno a odpočinu si. Proto nechápu, jak se to mohlo stát.

Dodržel jste aspoň své předzápasové rituály?
No samozřejmě. Čtyři hodiny před zápasem si dávám pořádné jídlo, takže nějakou rýži s kuřecím, nebo něco s vajíčky. Pak hodina a půl spáneček, a když se vzbudím, už přemýšlím o zápase, projedu si připravené akce a soustředím se na svůj výkon. Já jsem sice jinak dost extrovert, ale před zápasem se s nikým moc nebavím.

Vy jste už do půle měl double-double za 26 bodů a 11 doskoků, přičemž v 18. minutě jste s celým týmem soupeře za stavu 42-29 prohrával jen o tři body.
Čísla jsem začal vnímat až před poločasem. Měl jsem totiž potíže s fauly a v 18. minutě musel se třemi vystřídat. To osobní skore 26-29 jsem nechápal. Většinou během zápasu vím, kolik jsem dal bodů, ale jak na mě chodilo hodně balonů, moc jsem to už nevnímal. Těch 26 bodů ale bylo hezkých.

Když jste dvě minuty do konce překročil čtyřicítku, už to v hledišti hodně „šumělo“?
Jo, to už bylo příjemné a povzbudivé. Pořád se ještě usmívám, protože takový výkon už se mi možná nikdy nepodaří. Na druhou stranu taková brutální čísla ani nejsou mým cílem. Tím je spíš udržení stálé formy a její další posouvání.

Od roku 1998 byly v lize jen tři lepší výkony než ten váš. Bude reálné se ratingovému číslu 57 ještě někdy přiblížit?
Určitě se tomu bude dát přiblížit. Jde ale i o shodu okolností. Včera mi pomáhal rozehrávač Michal Šotnar i ostatní a přišlo mi, že jsem byl na hřišti jenom já a nikdo nechtěl hrát. (směje se) Tak to ale nebylo.  Všichni mě „krmili“ a ty pozice by pak proměnila i moje mamka. (smích) Já byl pod košem pořád úplně sám. Od 20 bodů výš už jsem si hodně věřil a vůbec nad tím nepřemýšlel. Když jsem se ale blížil ke čtyřicítce, začal jsem to tlačit moc na sílu. Už jsem se dostal do euforie, ale taky mi odešly nohy a asi čtyřikrát jsem minul zpod koše. Mohl jsem se tak dostat až na padesátku, ale to už by bylo moc dokonalé.

Od jakého momentu se začalo víc hrát vyloženě na vás?
To nikdy. Trenér Tonda Pištěcký je zastáncem týmového pojetí a chce, aby balon lítal. A bude tak jeden zápas z dvaceti, kdy to na sebe podobně strhne jeden borec. Určitě není cesta, aby Tonda řekl: „Dejte to Láďovi“. To bych nechtěl ani já.

Zdá se, že nový rozehrávač Šotnar brzy zapadl a už ve druhém kole zapsal dvojciferný počet asistencí.
On ty oči jako rozehrávač má. A na to, kolik mu je (24), má už ten správný basketbalový mozek. Navíc se ještě bude rozvíjet. Je to český kluk a chce rozdávat míče, což je to hlavní. Po „Čardovi“ (Michalovi Čarneckém) to je ta pravá náhrada.

Jen 6 hráčů za posledních 18 let skórovalo v jednom utkání víc než vy. Jaký je to pro vás pocit?
Na rovinu? Je to hezký, ale já to takhle nevnímám a nebudu kvůli tomu machrovat. Každý zápas je jiný. Je to ale příjemné a vážím si toho, že mi spousta lidí píše a gratuluje. Hlavně teď nesmíme usnout na vavřínech a je třeba makat dál. Už za hodinu mám další trénink (vyřčeno ve 14:00).

Takže po zápase bylo jen jedno pivo a domů?
No, byly asi dvě. (směje se)

Změnil jste něco během letní přípravy, co by vám ve středu napomohlo?
Zkusil jsem se zaměřit trochu víc na driblink, který sice tolik nepotřebuju, ale ten cit na balonu jsem se snažil zlepšit. Jinak nic nového – pořád je to nájezd doleva a zakončení.



Jaký teď vidíte svůj střelecký limit, sejít se ještě někdy podobné okolnosti?
Vždycky jsem si myslel, že když budu takhle krmený, že mi selže hlava, budu přemotivovaný a nepůjde to. Taky jsem si často říkal, jaké to musí být u hráčů NBA, kteří mají ten zabijácký instinkt, když dokážou dát tolik bodů. A teď jsem to sám pocítil. Oni to ale v sobě mají odmala, kdežto ve mně to natrvalo nezůstane. Tohle byl prostě jedinečný okamžik, i když se budu snažit ho ještě někdy napodobit.

A jaký strop vidíte na doskoku?
Překonat těch 20. A dát 25. Ne, to už je moc. Včera jsem si pocitově říkal, že budu rád za osm. Jak jsem ale nedával některé dvojtakty zpod koše a musel to dopichovat, asi mi tam něco naskákalo. Nejdřív jsem ale na jednoho novináře, který mi po zápase řekl o dvaceti, koukal s otevřenou pusou. Pokud by to ale sedlo, i přes těch 20 se dostat dá.

Bylo odehraných 34 minut maximem, nebo jste si říkal, že jste mohl útočit i na 50 bodů?
Ne, ne, na konci už mi chyběla energie. Vydal jsem ze sebe úplně všechno a na konci mi už odešly nohy. Není mi osmnáct… Asi by šlo dát i víc, ale to bych to musel během zápasu trochu „chladit“ a pak bych zase tolik nedal.

Hrál jste podvědomě i pro vašeho mladého kouče Pištěckého, který hned ve druhém zápase kariéry v NBL dosáhl prvního vítězného zápisu?
S prací Tondy jsem hrozně spokojený. Je ambiciózní, cílevědomý, každý trénink je s ním jiný a ví, čeho chce dosáhnout. Je to jeho první zkušenost, takže tam možná od něj i od nás je ještě trochu nervozity, ale to je normální. Na úvod se toho zhostil suprově a já obdivuju, že se do toho už v tomhle věku (31) opřel. A já jsem moc rád, že pod ním můžu trénovat a hrát.