18. 5. 2015

Pod děčínskou skálou padl nový rekord NBL!

Kooperativa NBL se stává soutěží pro masy! Alespoň na některých místech. Poté, co na konci minulé sezony se do opavského stánku nalévaly až tři tisícovky lidí, poté, co v letošním ročníku do Pardubic na zhudebněný duel základní části přilákali 3240 diváků, přišel 18. května 2015 další milník - 4850 fanoušků, kteří zaplavili prakticky všechny volné sedačky na hokejovém stadionu v Děčíně! Stalo se ve druhém utkání finálové série a jen pro srovnání je třeba dodat, že - tato návštěva je čtyřnásobkem té, která dosud pěchovala válečnické ČEZ Sportcentrum, a tento na Česko senzační počet lidí se zároveň rovná tomu, jako by dorazil každý desátý obyvatel tohoto severočeského města.

Na dosud v NBL nepoznanou show však byli zvědavi zájemci ze všech koutů regionu a dokonce i z větších dálek. Každý chtěl být u toho, každý chtěl zjistit, jak takový zápas na zimáku vypadá. Každý chtěl být součástí možného nového rekordu. A byť z pohledu Válečníků duel nebyl korunován vysněnou výhrou, neboť nymburský obhájce titulu tentokrát podal prvotřídní výkon, i tak na něj nikdy nezapomenou. Už víc než minutu před koncem se stavělo do pozoru celé bílé moře v hledišti, jež i přes porážku o 26 bodů (61-87) skandovalo hromové "Hoši, děkujem!"

"Nevidět po utkání tabuli, myslel bych si, že Děčín vyhrál. Prohrát o 26 a mít ovace vestoje je možné jen tady. Byl to nejkrásnější zápas, jaký jsem kdy v NBL koučoval, s fantastickou atmosférou a opravdu klobouk dolů před fanoušky. Když jsem se na začátku podíval po tribunách, připadlo mi to, jako bych byl někde s reprezentací na Balkáně nebo v Turecku, kde tomu lidi hoví a chtějí fandit," podotkl k famózní kulise domácí kouč Pavel Budínský.

Jeho tým nesen ohromnou vlnou euforie vedl v úvodu 6-0, ale Středočechy rychle vrátil 8 úvodními body do hry power forward Benda a v závěru poločasu si Nymburk po několika krádežích míče vzal vedení 35-42. Jediným výraznějším střelcem domácíh byl v tu dobu 12bodový Vyoral, který na rozehře opět musel odehrát monstrózní počet 36 minut, během nichž celkem stihl 14 bodů a s 12bodovým Jelínkem byl jediným dvojciferou Válečníků.

Nymburk, rotující 9 borců (vůbec nehrál centr Stutz) proti 8 děčínským, po změně stran ještě přišlápl už tak málo propustnou obranu, po ziscích sázel body z brejků, další přidal po útočných doskocích a také z trojek, kterých ve druhé půli trefil 6.

Domácí se v útoku zle trápili s hrou 1 na 1, v níž spáchali spoustu ze svých 18 ztrát. Mistr jich měl pouhých 6. Navíc ovládl útočný doskok 15 ulovenými míči proti 10 soupeře. Z pětice vyrovnaných dvojciferů byl nejlepší 15bodový autor tří trojek Ravio. 14 bodů se 7 asistencemi a 7 doskoky přihodil mnoha těžkými nájezdy skórující Simmons a 13 bodů zajistil Benda. Jeho tým nyní stojí výhru od 12. titulu v řadě.

Už hodinu před zápasem se začaly - ihned po otevření bran - plnit tribuny stadionu, kde většina diváků zaujala své místo již nějakých 15 až 20 minut před úvodním rozskokem. A ještě než se začalo, provedl moderátor první hlukový test. V narážce na názor nymburského Petra Bendy, že na zimním stadionu nebude tak drtivá atmosféra jako v děčínském Sportcentru, vyzval fanoušky domácích, aby dokázali opak. Odezvou byla první velká bouře.

A po české hymně už celé hlediště povstalo, aby si počkalo na první koš Děčína, který již během prvního útočného pobytu vsítil přes Hrubana top skórer týmu a letošní Hráč s největším zlepšením Tomáš Vyoral, který stejně jako Kouč sezony Pavel Budínský převzal před utkáním ocenění udělená v anketě Hvězdy NBL.

V zápase se na něm opět točili tři různí obránci, a proto jen dvě ztráty může za prakticky celý odehraný zápas považovat za úspěch. Znovu se pokoušel, a nejednou úspěšně, napadat po přebrání podkošové hráče soupeře, ale i ti se maximálně snažili o to, aby nebyli obejiti. A ještě lepší v tom byli hráči z perimetru, kteří domácí borce nejednou obrali o míč, aby s ním hned pelášili do brejku. Válečníci pak jen marně reklamovali faul, navíc sami těch svých dost spotřebili právě na stopky nymburských protiútoků.

Nymburk svou obranu oproti Utkání 1 vylepšil o patro. A vedle absolutní lmitace ztrát, kdy si naopak parádně posílal míč na volné hráče, ať po zdvojení pod koš, nebo na zcela volné střelce do zóny, protivníka také velmi trápil útočným doskokem. Snad nejvíc si zápas užíval Američan Simmons, který podnikal jeden složitý nájezd za druhým, většinou mezi dva až tři obránce. A pokaždé uspěl. Už za stavu 20-22 měl na kontě 10 bodů.

Děčín byl úspěšný, dokud se mu dařilo využívat menších výhod, jakou měl například v rychlosti Jelínek nad Burnsem. Naopak guard Bosák v momentě, kdy v závěru první čtvrtiny převzal rozehrávku za chvíli odpočívajícího Vyorala, jasnou výhodu proti pivotovi nevyužil a o míč přišel. I kouč Budínský přiznal, že Válečníci bez Vyorala na hřišti vůbec nemohli fungovat.

Děčínu při minimu ztrát hostů fatálně chyběly body z rychlého přechodu. A v defenzivě jej tentokrát nespasila ani zóna, do níž v úvodu druhé čtvrtiny Nymburk nasadil hned tři rozehrávače. Domácí celek navíc nabíral stále více ztrát, už do půle 10 proti třem Nymburka. Minusy ale dlouho retušoval Vyoral, který ve druhé čtvrtině uspěl s "navarrovkou" z jedné nohy i v ojedinělém brejku, kdy si už dal pozor na Washingtona za zády, a při úspěšném zakončení od něj navíc získal faul. Dvakrát se přes reprezentační mazáky prosadil i Bažant, jenž trefil trojku "do obličeje" Welsche a pak si seběhl pro příhru přes Bartoně.

Děčínští skutečně neznali strach a hráli tak, aby naplnili svou velkou touhu - hnáni hromovým povzbuzováním z hlediště, odkud se ozýval i ohlušující pískot do šestek soupeře. Činil se ale i nymburský kotel, který byl čím dál víc slyšet hlavně ve druhém poločase, kdy hostující tým přebíral otěže nad utkáním.

K tomu docházelo už v závěru první půle, kdy si 4 domácí ztráty rozdělili Bosák s Vyoralem (toho vychytali Bartoň s Welschem), a Nymburk, který měl v utkání o 19 střel z pole víc, vypálil k rozhodujícímu úniku.

Těsně před startem druhé půle oznámil moderátor překonání historického rekordu v návštěvnosti, avšak euforie domácích začala rychle vyprchávat. Nymburk v obraně zavřel i druhou závoru a aktivníma rukama nenechal soupeři už skoro žádný volný prostor. Děčín měl už jen těžké střely, ztrácel další míče a mistr z trojek i brejků navyšoval vedení. A když trojka Jakuba Houšky na 43-52 spustila ohromný řev hlediště, kouč hostů Kemzura si ihned vzal timeout, aby nedal šanci euforii růst.

A tak snad jediným mrzutým hráčem hostů byl křídelník Hruban, který po několika nevyužitých nájezdech byl v úvodu třetí čtvrtiny střídán, aby na lavičce vzápětí "ztrestal" plastovou lahev, jíž mrštil o zem tak prudce, až se voda rozstříkla všude kolem.

"Nejdřív ze všeho bych chtěl poděkovat za skvělé prostředí. Taková kulisa vám dá vědět o tom, že jde o finále, tedy vedle toho, že soupeř do toho dává maximálná úsilí," ocenil děčínskou atmosféru i kouč Nymburka Kestutis Kemzura.

Ten pro Utkání 2 upravil některé herní prvky a především chtěl, aby si tým vzal poučení z první těsné bitvy. "Hlavně jsme mluvili o koncentraci a ta dnes vydržela prakticky celý zápas. Komunikace nebyla kvůli hluku vůbec snadná, proto bylo nutné plné soustředění na každou akci."

Kemzura si pochvaloval, že tým kontroloval své emoce a tím i hru. "A naše obrana byla ještě lepší než v prvním utkání. Měli jsme 14 zisků a jen 6 ztrát, navíc i lepší doskok. Z druhých šancí jsme dosáhli více bodů a naopak jsme limitovali soupeře, kterému jsme nedávali ani brejkové možnosti. Byli jsme už také lépe připraveni na zónu - mnohem lépe nám v ní létal míč a proměňovali jsme volné střely."

Podle Pavla Budínského bylo při soustavném navyšování nymburského tlaku na obou koncích hřiště jen otázkou času, kdy mu jeho tým podlehne. "Trápily nás zbytečné ztráty míče ve hře 1 na 1, prohrávali jsme souboje na doskoku a Nymburk měl i lepší pozice díky pohybu míče do zóny. Moc mě tu mrzí, že už nemáme druhého rozehrávače Tuckera, protože Tomáš Vyoral musí čelit obrovskému tlaku. S Tuckerem bychom byli mnohem nebezpečnější, ať střelbou z dálky nebo řešením mismatchů," viditelně litoval zásadního předfinálového oslabení trenér, podle nějž se občasný Vyoralův záskok Bosák nechává na pozici 1 příliš strhnout hrou.

Budínský už v poločase začal na týmu pozorovat menší frustraci z toho, že všichni hráči chtěli, aby sen pokračoval dál, ale narážel na realitu zápasu. A ve druhém poločase už tým i fyzicky odpadal. "Snažil jsem se proto hráče dostat do toho, aby pořád pokračovali a neskončilo to úplným fiaskem."

Děčín ale ani za stavu 0-2 nepojede ve středu do Nymburka s bílým praporem. "Stále se nevzdáváme myšlenky na výhru. A snad ani Nymburk by se nezlobil, kdyby se hrál i čtvrtý zápas, protože možná příště už bychom museli hrát v O2 areně nebo nevím už kde," řekl v nadsázce Budínský, aby už vážněji dodal: "Když někdo nechápal tu změnu na hokejový stadion, tak dnešní návštěva to jasně vysvětlila. Byla to unikátní událost, kéž by se takových utkání hrálo v Česku víc."

Nymburský forward a českolipský rodák Luboš Bartoň, který se z děčínského klubu v roce 1998 odrazil do světa velkého basketbalu, přiznal, že v hustě osídleném hledišti ani nedokázal nalézt svého otce.

"Hrálo se tu výborně, a když to řeknu já, který v kariéře odehrál leccos na spoustě míst, tak to myslím jako velkou poklonu. Pro mě to bylo i dost emotivní, protože jsem nastoupil vlastně doma a byl jsem u toho opravdu rád. Je super vidět, že i jako ne zcela basketbalová země jsme schopní vytvořit takovou atmosféru, navíc i s docela kvalitním basketem. Kéž by takových zápasů bylo víc. Každý hráč pak hraje na maximum a kvalita hry jde nahoru," pochvaloval si křídelník.

Přiznal, že jeho týmu podobné kotle na domácích zápasech chybějí. "Po tolika titulech už jsou ligová utkání všední a fanoušci si to tak nevychutnají. Naopak Děčín je ve finále poprvé za 70 let a bylo vidět, jak jeho hráči šroubovali naplno. Podle mě není důležitý ani tak počet lidí, jako vztah k basketu. A tady v Děčíně šla basketbalová základna v posledních letech nahoru."

Podle Bartoně se v úvodu utkání jeho tým nedokázal prosadit zpod koše, ani z dálky a zachránila ho až obrana. "Pohlídali jsme si některé věci ze Zápasu 1 a projevila se naše širší lavička a zkušenosti. Pokud při hře nejsme ležérní, je ten rozdíl vidět."

Asi nejmarkantnější rozdíl byl v utkání v počtu ztrát (18-6). Mistr nejenže neztrácel, ale navíc sám získával balony způsobem, jakým to v první bitvě nezvládal.

"Nymburk má výhodu, že do některých situací disponuje parametrově lepšími hráči. Tomáš Vyoral se jako menší hráč musí pasovat s obranou Vojty Hrubana, který s dvěma metry a dlouhými pažemi je pro něj neustálým nebezpečím. Tomáš tak musí držet koncentraci, aby byl silný na míči a neztrácel ho, což se párkrát nepodařilo. Totéž platí o Pavlu Bosákovi, kdy ty jeho krátké crossovery jsou v té rychlosti příliš naivní."

"Nymburk chtěl míče získávat už ve hře 1 na 1, nebo pak z naší chybné přihrávky. Tomáš se s tímhle v lize nikdy nesetkal. Nikdo na něm netočí tři hráče, ale je to daň za to, že u nás nastupuje i proti týmům, co 40 minut praktikují zónu nebo brání pasivně. Tam není třeba se na kontrolu míče tolik soustředit. Tomáš se právě v těhcto zápasech proti Vojtovi nebo Washingtonovi musí zlepšovat, protože oni hráli tak, jak by se mělo hrát pokaždé. Ukázali, že tohle je cesta, jak výkony posouvat dál. Tomáš je toho schopen, ale momentálně hraje na hranici rizika a je na rozehru sám. Navíc nebýt na hřišti, tak by se naše hra úplně rozpadla," obsáhle téma rozebral Pavel Budínský.

I Kestutis Kemzura přidal několik zajímavostí.

"Díky agresivitě, která byla možná podobná jako v prvním utkání, ale především díky lepší koncentraci jsme už soupeři nenechávali tak jako doma snadné seběhy ke koši. Lepší byla obrana 1 na 1, osobní zodpovědnost v ní, ale i týmová defenziva, výpomoci. A taky jsme byli aktivnější s rukama. Byla tam spousta vypíchnutí a to je strašně důležité - sahat do přihrávek, měnit jejich směr," zdůraznil litevský trenér a přihodil i jednu historku:

"Když kdysi u našeho národního týmu působil jako asistent Donnie Nelson (syn jednoho z nejslavnějších koučů dějin NBA, nyní GM Dallas Mavericks), kladl na tohle velký důraz a platil vždy symbolický obnos peněz hráči, který se v zápase nejvíckrát dotkl míče v obraně. Vedl si statistiku a vyplácel pak nejlepším 50 nebo 100 dolarů. Právě tím zdůrazňoval, jak je tato činnost důležitá."

Luboš Bartoň, který několik míčů v utkání sám získal, na adresu děčínských ztrát doplnil: "Domácí hráči chtěli někdy až moc a bylo to na hranici velkého rizika. My jsme byli připraveni a získávali míče, což se první zápas skoro nestávalo. Taky jsme ale dva týdny před začátkem série vůbec nehráli, což pro nás po sezoně s třemi zápasy za týden byl ekvivalent dvou měsíců."

BK DĚČÍN - ČEZ BASKETBALL NYMBURK 61-87 (stav série 0-2)