Ponožkový mág o finále, kulturšoku a městě No.1

S MVP MĚSÍCE SEANEM O´BRIENEM V létě by se to zdálo jako mission impossible. Nahradit všestranného amerického bouráka Garreta Kerra, který byl přínosem ve hře Turů každou minutu na hřišti. Jenže svitavské vedení dokázalo nemožné a v jiném zámořském forwardovi Seanu O´Brienovi našlo další vícerozměrnou super posilu. A 24letý Američan na svého předchůdce navázal naprosto famózně. Nejen jako nejužitečnější svitavský úderník, nejen jako pátý nejužitečnější hráč základní části Kooperativa NBL a nejen jako její třetí doskakovač, ale také jako MVP měsíce.

S MVP MĚSÍCE SEANEM O´BRIENEM V létě by se to zdálo jako mission impossible. Nahradit všestranného amerického bouráka Garreta Kerra, který byl přínosem ve hře Turů každou minutu na hřišti. Jenže svitavské vedení dokázalo nemožné a v jiném zámořském forwardovi Seanu O´Brienovi našlo další vícerozměrnou super posilu. A 24letý Američan na svého předchůdce navázal naprosto famózně. Nejen jako nejužitečnější svitavský úderník, nejen jako pátý nejužitečnější hráč základní části Kooperativa NBL a nejen jako její třetí doskakovač, ale také jako MVP měsíce.

V lednu v lize prakticky neměl konkurenci, když k týmové bilanci 4-1 (výhry v Kolíně a Ústí, doma s Hradcem Králové a Ostravou, porážka jen doma s Nymburkem) pomáhal průměry 16,6 bodu, 6 doskoků, 4,2 asistence, 1,5 zisku za pouhých 25 minut při průměru užitečnosti 24. Navíc proměnil 7 z 10 trojek a dokonce 27 z 36 dvojek. A to mu ještě jeho výborná čísla poněkud ponížil duel v Ústí, kde s horečkou odehrál jen omezené minuty.

Po pouhém roce v Evropě, který strávil ve finské lize, se takto etablovat v soutěži účastníka světového šampionátu není vůbec špatná vizitka chlapíka, který to dlouho vedle basketbalu táhl i na baseballových hřištích.
 

„Kolem sedmnáctého a osmnáctého roku jsem ale rychle vyrostl o 13 centimetrů a dospěl jsem k tomu, že se skoro dvěma metry bych mohl udělat kariéru spíš v basketu, snad i na profi úrovni. A tohle rozhodnutí se mi nakonec i vyplatilo,“ pochvaluje si dobrou volbu křídelník pocházející z basketbalu zaslíbené oblasti širšího Chicaga.

Sám pochází z třicetitisícového Mundelein, kde chodil i na střední školu. Jak si jej tam ale našli hledači talentů univerzity Southern Illinois, když sám přiznává, že tou dobou ještě moc pozornosti nepřitahoval?

„Funguje to tak, že na střední se víc než během sezony dostanete na oči až po ní, když na jaře začínají turnaje Amatérské unie, kde se objevuje nejvíc skautů a trenérů z univerzit. A právě tady jsem získal nabídku z NCAA i já,“ vysvětluje mimo jiné i vášnivý vyznavač plážového volejbalu.

Hned po univerzitě následovalo roční angažmá ve finském klubu Korihait, který sídlí v jen patnáctitisícovém městečku Uusikaupunki. A Sean O´Brien musel při své první zkušenosti za velkou louží vstřebávat „kulturní šok“. „Nebyl jsem zvyklý na to, že ne všichni mluvili anglicky, musel jsem si zvykat i na jiné jídlo a celkově na jednodušší život. Ale po pár týdnech jsem byl schopný se s tím sžít a i ve Svitavách jsem teď v pohodě. A jak se toho tu moc neděje, není pro mě aspoň těžké se soustředit především na basket,“ podotýká dvoumetrové křídlo, které však ve volných dnech neváhá vyrazit do Brna nebo Olomouce a vůbec nejradši do Prahy, kterou si – stejně jako nůše jeho krajanů v NBL - doslova zamiloval: „Je to nejlepší město, jaké jsem v životě viděl.“



Právě v tuzemské metropoli už se mohl na konci prosince předvést i své partnerce, jako jedna z hvězd ligové All-Star Game. „Přítelkyně pracuje na plný úvazek jako zubní hygienička, takže tu bohužel nemůže zůstat celou sezonu. Ale byla tu se mnou několik týdnů už v říjnu a snad dorazí ještě jednou na jaře, až bude vrcholit sezona.“

Sean tuší, že by jeho milá mohla při dobré konstelaci věcí být u velkých událostí. Omlazený tým Turů po základní části dosáhl na senzační druhé místo, a byť dosud v obou utkáních podlehl i Pardubicím, jako největší výzva před ním nyní stojí především tuzemští hegemoni.

„S Nymburkem to zatím máme 0-3, ale ve dvou zápasech s výjimkou toho z nadstavby jsme s ním hráli dobře. Aby to bylo ještě vyrovnanější, musí nám osm devět hráčů zahrát skvěle. Nymburk má dvanáct vyrovnaných borců, kteří všichni hrají dobře, fyzicky, a tomu se musíme vyrovnat,“ soudí O´Brien.

Pokud by jeho celek dokázal udržet současnou formu, mohly by zaútočit i na vylepšení loňského ligového maxima, jímž je 4. místo. A možná dojít až do titulové série.

„Finále? Ne, o tom se ještě nebavíme. Teď se soustředíme na dosažení druhého místa po nadstavbě, abychom se mohli probít do semifinále proti soupeřům, jako jsou Děčín, nebo Pardubice, a ne proti Nymburku. A pak bychom se snad mohli dostat i do finále a až tam zřejmě narazit na Nymburk. To by byl náš nejvyšší cíl,“ podotýká už druhý Tur v této sezoně, který bude řídit cenu pro MVP měsíce, a to silničního elegána Hyundai Genesis.



Když jej po Svitavách a okolí na podzim šoféroval spoluhráč Roman Marko, Sean si Genesise nepůjčil, protože si vystačil s vozem od klubu. Teď už ale luxusní parádu osedlat musí. A budou to prý bezpečné jízdy. „V Americe jsme jako řidiči konzervativnější, kdežto ve Finsku nebo tady jsou řidiči agresivnější. Neříkám tím, že jsou špatní, já jsem ale radši na straně bezpečné jízdy,“ usměje se nejmladší z šesti sourozenců.

„Mám čtyři sestry a bráchu Kylea. Jen on a já jsme se věnovali basketu, ale Kyle po střední skončil. Táta hrál na univerzitě za Notre Dame, ale jako profík už se neuplatnil. Já se tak jako první z rodiny dostal takhle daleko,“ pochlubí se Američan, který bude ve Svitavách zařezávat i příští sezonu a chystá se tak na usilovnější vstřebávání češtiny.

A práskl na sebe i jednu „velkou ústrojovou potíž“, která jej sužuje každý zápas. „Je to věc, o které nerad mluvím, ale při sportu se mi strašně potí chodidla, asi víc než komukoli na světě. Musím si tak už po rozcvičení, než začne zápas, měnit ponožky. A pak znovu v poločase. Jinak bych asi propotil i boty a mohl bych uklouznout. Takže bez třech párů ponožek se v zápase neobejdu,“ přiznává.