Pořád se mi to zdá neskutečné!

S JERRICKEM HARDINGEM Jen dva zápasy – se sedmi a čtrnácti body – mohly trvat pochybnosti nad tím, zda nový rozehrávač Nymburka Jerrick Harding je skutečně takový skórer, jakým byl po většinu své univerzitní kariéry na americké Weber State. Tam jen něco přes 180 čísel vysoký expres dosáhl letos v únoru na individuální vrchol – stal se nejlepším střelcem dějin školy, pro niž nakonec za čtyři roky vysázel 2266 bodů. Ve svém top utkání před dvěma lety explodoval až k 46 bodům!

S JERRICKEM HARDINGEM Jen dva zápasy – se sedmi a čtrnácti body – mohly trvat pochybnosti nad tím, zda nový rozehrávač Nymburka Jerrick Harding je skutečně takový skórer, jakým byl po většinu své univerzitní kariéry na americké Weber State. Tam jen něco přes 180 čísel vysoký expres dosáhl letos v únoru na individuální vrchol – stal se nejlepším střelcem dějin školy, pro niž nakonec za čtyři roky vysázel 2266 bodů. Ve svém top utkání před dvěma lety explodoval až k 46 bodům!

„Tušil jsem, že mi chvíli bude trvat zvykání na jiný styl, ale pořád je to basket. První dva zápasy jsem se trochu trápil se střelbou. Ale měl jsem dál podporu od spoluhráčů, kteří mě pobízeli k tomu, abych zůstal aktivní v útoku a napotřetí to vyšlo,“ řekl ke svým 32 bodům z Pardubic Harding, který už po pár zápasech zjistil, o kolik je hra v Evropě fyzičtější a díky zkušeným hráčům i vyspělejší.

Zatím mu to ale, zdá se, vůbec nevadí. Při těsné šestibodové výhře v Pardubicích se závěrečným obratem favorita byl jeho podíl na úspěchu naprosto zásadní, když vysázel mimo jiné 17 z posledních 37 bodů týmu.
 

Jenže ani tak nebyl střelcem zápasu, protože i Kooperativa NBL má své super snajpry a za prvních pár kol vykázala kromě Hardingova i šest dalších třicetibodových výkonů! Jeden z nich měl na kontě také ústřední dirigent Pardubic Tomáš Vyoral, který svými 34 body zaujal i amerického nováčka.

„Těžko se bránil. Má takovou netypickou střelbu, ale trefovat se umí. Ví, jak se dostat na čáru trestného hodu, je silný na míči a umí tvořit i pro ostatní,“ kroutil Harding hlavou nad „závěsnou střelbou“ reprezentačního playmakera.

Toho Nymburští hned čtyřikrát faulovali při trojkovém pokusu, což se jim možná ještě v jednom zápase nestalo. A kdo že spáchal ony zákroky? Mladík Tůma a pak tři Američané – Dalton a dva noví příchozí Zimmerman a Harding.

„Kolik že házel v zápase šestek?“ znovu se podiví rekordman z Weber State. „Kouče samozřejmě štvalo, že jsme nejlepšího hráče soupeře faulovali tolikrát při střelbě z jumpu. Celkově musíme obranu zlepšit.“

Herní styl izraelského kormidelníka Polabanů Orena Amiela je další novinkou pro 22letého mladíka z Kansasu. A nejen herní styl. „Někdy nejde odhadnout jeho náladu, nevíte, jestli je „happy“, nebo se zlobí. Od hráčů určitě čeká hodně a to je vysoký standard výkonů. Mně se ale tenhle tlak na zlepšování hráčů líbí.“



Harding se v Nymburce také poprvé setkal se statistickým nástrojem 70:30, pocházejícím rovněž z izraelské dílny nápadů a měřícím jak dovednostní aspekty hry, tak ty založené na vůli a úsilí. „Já na hloubání ve statistikách nikdy nebyl, tenhle koncept se mi ale líbí. Když na hřišti makáš, stavíš clony pro spoluhráče, odstavíš dobře na doskoku nebo běháš do protiútoků, tak pokud je takových akcí víc, tvůj tým pak vyhraje zápas,“ zdůrazní skórující rozehrávač, který měl jako kluk basketbal doslova ložený.

Při dětství ve Wichitě, největším městě Kansasu (velikosti Brna), se kolem něj sice pohybovala spousta kluků se šišatým míčem na americký fotbal, on si ale uvědoměle vybral ten kulatý, oranžový. Tedy spíš mu byl vybrán.

„Fotbal jsem zkusil jen na střední a trvalo to asi týden. Jsem totiž z basketbalové rodiny – oba moji rodiče hráli na univerzitě, táta mě odmalička zaučoval a vše, co umím, je díky němu,“ chválí svého prvního trenéra.

Byť podle dostupných informací ještě na startu posledního ročníku střední školy, který končil se skvělým průměrem 28 bodů, neměl žádné nabídky z prvodivizních univerzit a nakonec mu byl doručen skromnější počet čtyř, on sám o sobě nepochyboval už od začátku střední, kdy se z něj začal rodit skutečný střelec.

„Do té doby jsem ještě nebyl tak sebevědomý, ale pak jsem na sobě začal víc makat, hned první rok na střední jsem byl v prvním týmu školy a celkem rychle jsem se stal klíčovým hráčem,“ vzpomíná.

A pak už to šlo ráz na ráz až k velkému kariérnímu momentu, kdy se stal top skórerem Weber State, a veřejně mu k tomu poblahopřál i jím překonaný hvězdný rozehrávač Portlandu v NBA a největší hvězda školy všech dob Damian Lillard.



„Pořád se mi zdá neskutečné, že jsem přestřílel tak hvězdná jména jako Damiana nebo Jeremyho Senglina. Když jsem na školu šel, nikdy by mě nenapadlo, že budu takový skórer. Hlavně jsem chtěl minuty na hřišti,“ diví se i s půlročním odstupem dirigent, který se s Lillardem osobně zná.

„V létě si na Weber State chodí zatrénovat a díky tomu jsme ho potkal. Občas se ho teď zeptám na radu a on se vždycky snaží co nejdřív ozvat. Je to kluk, který zůstal nohama na zemi, a snaží se i takhle pomáhat. To, že mi veřejně blahopřál právě on, byla fakt velká věc! Když se řekne Weber State, každému se vybaví právě jeho jméno.“

Ani dosažení úžasných milníků v předčasně ukončené minulé sezoně NCAA však Hardinga nezbavilo obav z toho, zda v nejistých časech „korony“ sežene dobrý první džob mezi profesionály.

„Bylo to těžké, každý den se ptát agenta, co je nového, protože kvůli „koroně“ se nevědělo, jak to bude dál. Vím o spoustě kluků, proti kterým jsem hrál, že teď nemají práci, takže jsem hodně rád za tuhle příležitost v Nymburce.“

Jeho rodný Kansas to počty nakažených schytal při koronakrizi hodně. „Rostlo to tam dost rychle a na začátku léta museli být všichni doma, což trvalo asi měsíc. Pak se leccos začalo pozvolna otvírat a čísla zase narostla, protože se otevřely třeba i hudební kluby, což podle mě nebylo moc chytré. A momentálně jsou tak opatření už zase velmi striktní,“ informuje Harding, který už získává první zprávy i o soupeři Nymburka v Lize mistrů ve čtvrtfinále Ligy mistrů, jež bude na programu v rámci dohrávaného turnaje Final-8 příští čtvrtek v Aténách.

„O domácím AEK už něco vím, pouštěl jsem si videa s jejich hlavními guardy Ricem a Langfordem. Těším se moc, bude to zatím asi největší zápas mé kariéry. Cítím, že jsme podceňovaní, nemáme tak co ztratit a budeme chtít všem dokázat, jak se mýlí.“