Poslechl lídra Vyorala: Nikdo tě neubrání!

S THOMASEM DUNANSEM A VIDEEM Ještě stále zůstává v úžasu z toho, kde se ocitl. A dodává, že je to požehnání – mít v této sezoně jako Američan práci pod evropskými bezednými koši. „Je teď hodně těžké se v Evropě uchytit a sám znám spoustu kluků ze Států, kteří jsou doma a nemůžou získat angažmá,“ zdůrazní 27letý perimetrový univerzál Thomas Dunans, který těsně před startem sezony posílil BK JIP Pardubice.

Že o něj projevila zájem právě Beksa, jej nemálo překvapilo. „Byl to pro mě skoro šok. Loni jsem s klubem byl v kontaktu, ale nedopadlo to. Chtěl jsem tam hrát, ale bylo to na mém agentovi a sám přesně nevím, proč to nevyšlo,“ vrací se k loňskému létu, kdy skončil v Olomoucku, s nímž jako jedna z hlavních opor Beksu vyřadil ve čtvrtfinále play-off.

Nakonec našel džob v západošvýcarském Monthey, kousek od hranic s Francií i Itálií a jen zhruba hodinu jízdy severně od Mont Blancu, nejvyšší hory kontinentu. Jako nejlepší hráč pátého týmu tabulky doručoval za 31 minut nejvíc bodů (15,7) i asistencí (4,5) a druhý nejvyšší počet doskoků (7,9).
 

„Švýcarská liga je poměrně dobrá, místní kluci jsou velmi dobří a hraje se tam dost fyzicky. Já měl skvělý tým, který by býval bojoval o titul, a taky úžasného trenéra. Stejné je to teď v Pardubicích, na výborné trenéry mám fakt štěstí,“ pochvaluje si 196 vysoký guard.

Ocenil, že v týmu se se všemi domluvil anglicky, stejně jako ve většině restaurací v 18tisícovém městě. „A pokud jde o život, je to fajn, jen tam pobyt vyjde dost draho,“ odfoukne si Američan.

Stejně jako většina hráčů z Evropy zhruba od poloviny března nehrál žádný soutěžní zápas. Rodák z Atlanty to navíc postupně neměl snadné ani s běžným trénováním doma ve Státech. „Když jsem se dostal domů, chodil jsem do tělocvičny každý den, ale pak se „korona“ situace zhoršila a i tyhle haly zavřeli, takže bylo těžké zůstat ve formě. Než jsem ale odletěl do Česka, už jsem zase trénoval denně.“

Ani tak ale jeho pardubický start nebyl vůbec snadný. K týmu se připojil – i s dílčími problémy se všetečnými úředníky na pražském letišti - až nějaké tři dny před prvním duelem dohrávaného finále Alpe Adria Cupu. V Děčíně však pomohl týmu v závěru zachránit přijatelný výsledek, v tandemu s Tomášem Vyoralem. Nasbíral 9 bodů, 6 doskoků, 4 asistence a 3 zisky za 21 minut, ale věděl, že jeho možnosti jsou ještě výš.

„Jít skoro hned po příletu rovnou na finále byla pro mě novinka. Potřeboval jsem se dostat do rytmu a potřeboval jsem na to nějaký čas. Po těch třech dnech jsem se ale ještě nestihl pořádně vyspat a bylo to fakt těžké,“ přiznává.

„V zápase mě naštěstí „nakopli“ spoluhráči. Nehrál jsem moc dobře, ale i Tomáš mi pořád opakoval, ať jsem agresivní na koš, že mě nikdo neubrání. Takže jsem to nakonec díky podpoře a sebevědomí dodanému od spoluhráčů a trenérů zvládl,“ děkuje.

Ani v odvetném domácím duelu to stále nebyl létající Thomas Dunans, jakého znali diváci ze sezony 2018/19 v dresu Hanáků. Dokonce byl i zblokován při zakončení, což se mu při jeho skokanských schopnostech běžně nestává. „Jo, chyběly mi nohy, nebyla tam energie, se kterou normálně hrávám. Pořád tam byl cítit ten „jetleg“, ale nakonec jsme to jako tým dokázali otočit,“ radoval se ze zisku trofeje.

Tři dny na to už ovšem zazářil v plné síle. Na pražské Folimance za úvodních pět minut vytáhl skoro sám Beksu k trháku 2-19 pěti body, čtyřmi asistencemi, jedním doskokem, ziskem i blokem a prakticky tak rozhodl zápas.

„Tam už jsem byl schopný hrát svou hru a předvádět to, proč mě klub přivedl, tedy bránit, blokovat, doskakovat, střílet i asistovat. Chtěl jsem našim fanouškům ukázat, proč tu jsem. Bylo to díky už většímu počtu tréninků, kde jsem si mohl věci víc zažít, víc se rozstřílet, navíc kluci na mě pořád mluvili, abych se cítil víc v pohodě,“ říká ke své první větší show, jež mu málem vynesla triple double (18 bodů, 10 asistencí a 7 doskoků).

V sobotu už viditelně lépe rozeskákaný druhý muž Kooperativa Faktoru sezony 2018/19 se tak nejspíš začal chystat na ovládnutí letošního ročníku. „Jasně že bych to rád vyhrál, ale není to hlavní cíl. Lepší bude, když budeme úspěšní jako tým a budeme někde mezi nejlepší trojkou ligy.“