Potlesk za zničení domácího týmu? To jsem zažil poprvé!

Se svým týmem má za sebou vskutku neobyčejný zápas. Ve španělské Murcii Nymburk spláchl domácí tým coby úřadujícího vicemistra ACB v kulise pěti a půl tisíce lidí rozdílem 16 bodů, zavřel jej na pouhých 60 bodech v obraně a ještě jej připravil o čtvrtfinále Ligy mistrů, což by se před začátkem osmifinálové fáze určitě nečekalo.

Ondřej Sehnal v zápase navíc zapsal velmi zajímavý milník. Počtem 76 asistencí utvořil rekord střídajícího hráče za jednu sezonu v dějinách celé Ligy mistrů. Dal tak další razidlo na svůj skvělý rok, o němž bude řeč i v následjícím rozhovoru.  

Ondřeji, jak nový zážitek to pro vás jako tým z české kotliny byl, když na vás zprvu v Murcii létala sprška nadávek, aby vám v závěru zápasu řada fanoušků i tleskala a skandovala jméno vašeho klubu?
S kluky jsme o tom po utkání mluvili, že to bylo velmi zajímavé. Na tamní atmosféru nás už v únorovém kvalifikačním okně připravovali Diego (reprezentační kouč Ocampo, který nyní vede i španělskou Manresu) se „Satym” (Tomášem Satoranským z Barcelony), že jsou tam velmi nepříjemní fanoušci. A i když nikdo neumíme plynně španělsky, tak jsme samozřejmě něčemu, čím nás častovali, rozuměli. Snažili se na nás mluvit i anglicky, naštěstí od nás nikdo extra nereagoval. Samozřejmě i když je to těžké, člověk musí udržet hlavu v zápase. Oni prostě svůj tým podporují na maximum. Nicméně v závěru, kdy nám tleskali a skandovali „Nymburk”, to bylo fajn. Byli to lidi za naším košem, řekněme nějaké desítky. Myslím, že ocenili, že jsme na ně neměli při zápase žádné reakce (usmívá se) a taky naše nasazení a zápal pro hru, které jsme předvedli v tomhle zápase i v celé skupině.  

Zažil jste takové ocenění poprvé a mohlo by se to stát i jinde než ve Španělsku?
To si myslím, že se nikde jinde určitě stát nemůže. Jak víme, v našem prostředí se soupeř vybučí, když domácí celek jasně porazí, nebo se píská na rozhodčí a na kohokoli jiného. A pak se vytleská jen vlastní tým. Pro mě osobně to byla první taková zkušenost v basketu.

V kulise pěti a půl tisíce fanoušků, na palubovce vicemistra nejlepší národní ligy kontinentu zničit takto domácí tým, šlo o váš dosud největší zářez této sezony?
Nějaký důkaz našich schopností to je, na druhou stranu všichni cítíme, že máme co dokazovat a nechceme se tím uspokojit. Je to pro nás velké vítězství, to nezastírám, ještě po tom začátku, kdy na nás skočili a bylo vidět, že to opravdu chtějí. My se ale postupně dokázali do zápasu vrátit, hlavně koncem druhé čtvrtiny. A pak jsme měli excelentní nástup do druhé půle a Murcia měla celý zápas obrovský problém dát koš, na čemž si zakládáme. Chceme mít nejlepší obranu v Lize mistrů a zrovna tady se nám to povedlo na jedničku.

Murcia po pražské zkušenosti, kdy jste ji doslova zmlátili a posílali na spoustu šestek namísto úspěšných zakončení ze hry, zkusila na vás doma vyrazit rovněž zostra, ale vydržela jen jednu čtvrtinu. Ukázalo se, že tímhle stylem není jednoduché hrát celé utkání?
Určitě ne pro týmy, které hrají v užší rotaci než my. Murcia mi přišla, že v druhé části sezony svou rotaci zúžila. V prvním zápase u nás ještě točila devět deset hráčů, ale teď už to zúžili a při tolika minutách ti hráči nemůžou hrát tímhle agresivním a fyzickým stylem. Kdybyste chtěli, tak to zaprvé málokteré lidské tělo v té užší rotaci vydrží a dost často mají pak hráči problémy s fauly, což bývá velký problém.


Vojtěch Hruban ve třetí čtvrtině dal všech svých 15 bodů a sám tak v tomto hracím období porazil domácí 15-14. Když se po jeho návratu objevily některé komentáře ve smyslu, že už Nymburku nebude mít mnoho co dát, máte pocit, že třeba trofejí pro MVP FINAL 8 Česko-slovenského poháru nebo tímhle nástřelem v Murcii zavřel pochybovačům ústa?
Nemyslím, že by Vojta tyhle hlasy zvenku poslouchal a potřeboval někomu něco dokázat. Jak on, tak všichni v týmu jsme si vědomi jeho kvalit a zrovna v tomhle zápase nám obrovsky pomohl, když jsme měli problém v útoku. Obrana Murcie byla velmi specifická a proti nám i velice účinná, kdy jeden obrovský pivot hlídal pod obručí a ostatní čtyři se snažili prorazit každou clonu, nepustit nás ani k balonu a tlačit hráče s míčem do bedny k tomu velkému pivotovi, a proto náš recept na to byl někdo jako Vojta, který to dokázal využít, protože má velmi dobrou dlouhou střelu za dva body nebo trojku po driblinku, což bývají většinou těžší střely s nižší úspěšností, které my moc nechceme, ale Vojta má tyhle střely velmi úspěšné a na soupeře to platilo. V té třetí čtvrtině to bylo velmi důležité, hlavně dvě jeho rychlé trojky na začátku během půlminuty na plus 10. Pomohlo nám to k tomu, aby Murcia trochu sklopila hlavy a dostala se pod tlak. Vojta je velmi schopný, a i když si někdo myslí, že už není hráč, jakým býval, tak v těch velkých zápasech umí dokázat, jak velký hráč to stále je.      

Kolega z rozehry Stephen Brown zachránil tým za stavu 19-8 pro domácí odvážnou nájezdnickou hrou a celkem stihl už do půle 13 důležitých bodů. Řekl si tímhle výkonem i skvělou obranou o angažmá právě v ACB?
Já bych mu to hrozně přál a doufám, že řekl. Lidsky i herně je to skvělý hráč a člověk. To zažehnutí nám dal práve on a byl to pro mě největší moment zápasu, kdy nám ukázal, že i s jeho 178 centimetry jde dát dát při obraně Murcie jednoduchý koš a dal nám tím větší sebevědomí. A když sečtu jeho aktivitu na útočné i obranné polovině, tak pro mě to byl jeho nej zápas sezony. Zdál se mi chvílemi nezastavitelný v útoku i obraně, někdy nenechal soupeře ani vystřelit. Pro mě je vzorem díky jeho klidu na hřišti, kdy se nenechá ničím rozhodit. Je jiný než já, takový tišší, nemluví tolik a ty emoce dokáže udržet. A i jeho rychlost je neuvěřitelná.

Uměl byste si i díky triumfu v Murcii líp představit, jak by váš letošní tým mohl uspět v ACB?
Tohle jsem si nepředstavoval a myslím, že si tu ani neuvědomujeme, jak je to kvalitní soutěž. Murcia, myslím, zrovna není z těch týmů, ale některé kluby z ACB jasně říkají, že evropské poháry jsou pro ně až v druhé řadě po domácí lize. To my to tak nemáme. Během sezony tak některé věci i podřizujeme Lize mistrů, protože se snažíme mobilizovat síly, aby i starší hráči byli připravení na Ligu mistrů. Takhle to ty kluby v ACB dělat nemůžou, protože jinak by skončily hodně špatně. ACB je opravdu kvalitní a samozřejmě by bylo parádní si ji zkusit právě s tímhle týmem, který má na to dokázat speciální věci. A kde bysme mohli skončit? Nedokážu říct, ale když Murcia je letos asi devátá, tak by se dalo říct, že bysme byli před ní, ale to je zbytečná debata.

Bude i po šesti venkovních výhrách v Lize mistrů ze šesti pokusů těžké nepodlehnout pocitu, že jste nepřemožitelní? Nebo to trenér nedovolí?
Myslím, že to nedovolí trenér, ani my. Do čtvrtfinále jsme při dnešním losu dostali Galatasaray, který má obrovskou sílu a určitě nás nečeká nic jednoduchého. Po těch dvou celkem vyrovnaných zápasech v základní skupině ještě posílili a podle mě to je nejlepší z druhých týmů v osmifinálových skupinách, které postoupily. Los nám tedy nepřál, ale pokud chceme dosáhnout toho, čeho chceme dosáhnout, musíme porazit každého a neohlížet se, kdo je kdo.

Ještě k trenérovi. Po venkovním vítězství nad Nanterre i teď v Murcii to vypadalo, že jste šli velký úspěch oslavit za písničkou. Musel italský kouč tento svéráz české sportovní kabiny pochopit až během svého působení v tuzemsku, nebo to je pro něj věc, kterou prostě bere v potaz?
Nedokážu říct, jestli už takový byl, přece jen jde o jeho teprve druhou štaci mezi muži, takže některé věci musel pochopit až časem. K té naší české nátuře a basketovému prostředí to prostě patří, a když jsou takové výsledky, tak by se, byť v nějakých mezích, oslavit měly.  

Jak moc se váš čtvrtfinálový soupeř Galatasaray od základní fáze posílil?
I když se jim zranil rozehrávač Livingston, bývalý MVP německé ligy, tak přivedli Wallace a ještě dalšího Američana Younga na pozici 4 a hrají líp než v základní skupině. Ukázali to i výhrou nad Malagou, která je v tuhle chvíli asi hlavním favoritem soutěže. V Malaze pak prohráli jen o čtyři body a měli i na prvenství v celé skupině.  

Vám už ve čtvrtfinále bude chybět moment překvapení, kterým jste soupeře minimálně v prvním zápase zaskočili, že?
Poslední dva dny nám los nepřál, ale víme, že nemůžeme dostat nic zadarmo. V téhle fázi už si nejde vybírat. Ta kvalita ve čtvrtfinále je ohromná. Možná ten první zápas v Istanbulu jsme je naším stylem mohli zaskočit, když to nečekali, ale už ve druhém utkání v Praze nás nepodcenili. Začátek proti nám měli velmi dobrý, ale my jsme se i tak dokázali vrátit a vyhrát. A i teď věříme, že jsme ten lepší tým, který dokáže postoupit do FINAL 4.

Pojďme i k vám. Vy byste při aktuální formě mohl být v základní pětce také, ale když už chodíte z lavičky, dosáhl jste ve středu pozoruhodného milníku, když jste stanovil nový rekord Ligy mistrů v počtu asistencí náhradníka za jednu sezonu. Co to pro vás znamená?
Je to hezké a zároveň úsměvné, že se v roce 2025 takové statistiky sledují. Já jsem tu roli hráče z lavičky přijal už v minulé sezoně a teď jsme se Stephem ještě líp vyvážení, protože každý máme trochu jiný styl, ale zároveň zvládáme být všestranní. Mně ta role teď vyhovuje, vím, že bych mohl začínat, kdy některé zápasy NBL jsem i v základu, ale teď nám to takhle vyhovuje a na hřišti to šlape.

Asi jen občasní sledovači podkošového dění si nevšimli, že letos zažíváte kariérní sezonu, a to hlavně na mezinárodní scéně. Zdá se, že tak suverénně a efektivně zároveň jste ještě nehrál. Kdy se tento přerod nebo vylepšení začalo utvářet. Bylo to už v bundesligovém Braunschweigu?
Přesného momentu si nejsem vědom, ale pomohly k tomu hlavně zkušenosti, už je mi taky sedmadvacet a snad vstupuju do nejlepších let. Na hřišti se cítím velmi dobře, sebevědomě a s větším klidem a rozvahou, než jsem hrával dřív. Taky když má kolem sebe člověk takové spoluhráče, tak mu to dost usnadňují. Některé zápasy na mě ani není tlak mít taková čísla, protože kluci kolem toho dost odvedou za mě.

V čem na vás pozitivně zapůsobil kouč Tabellini?
Za ty dva roky tady jsem se jako hráč dost posunul, hlavně na obranné polovině. Myslím, že jsem se stal mnohem lepším obráncem, kdy víc využívám své fyzičnosti, a v útoku je to určitě výrazné zlepšení při hře bez míče, což bývalo moje hlušší místo. Třeba individuální videa tomu celkem pomohla.

A v pick-and-rollech to vypadá, že se skoro vždycky snažíte vytvořit něco extra, aby to nebylo jen obyčejné odložení míče...
Tohle je dané zkušenostmi a tím, že člověk nad tím cítí lepší kontrolu. Pořád mám ale dost míst, kde bych mohl být lepší. A často se snažím víc hledat přihrávku než být agresivní na koš a ty týmy hlavně v Lize mistrů to mají nakoukané a snaží se mě tlačit do zakončení. V tomhle občas chybuju, ale zápas od zápasu se to lepší. V Lize mistrů je taky mnohem větší tlak na hráče s míčem než v české lize. A pokud jde o nutnost přihrávek bez koukání, tak někdy jsou i navíc, ale prostě ke mně patří a často pomáhají spoluhráčům k tomu, aby měli na rozhodnutí o půlvteřinu víc, což v těchto zápasech dost rozhoduje.  

I s Murcií jste měl několik odvážných a úspěšných nájezdů, které se zejména v Lize mistrů už skoro neobejdou bez nějakého ataku obrany, který ale většinou není odpískaný. Jak dlouho a kolik zápasů trvá, než hráč v tomhle získá větší jistotu a odvahu k takovým zakončením?
K tomu jsme cvičení a trénovaní odmala, aby každý hráč s míčem byl prvně agresivní na koš a pak teprve koukal na přihrávku. Já to v sobě mám bohužel zakódované opačně. Jarda Bohačík do mě vždycky hustí, abych byl agsresivnější. Já s tím souhlasím, ale když to mám v sobě jinak, je to těžké. Basket je dnes extrémně fyzický a dost kontaktů se pouští, což pro nás rozehrávače, kteří nejsou tak atleticky nadaní, je složité, ale když se člověk snaží zlepšovat, dokáže udělat něco navíc a i v těch rychlých situacích občas zpomalit a udělat pak dobré rozhodnutí.

Posledním tématem je včerejší los EuroBasketu - jak na něj nahlížíte?
No, jak jsem řekl, poslední dva dny nám losy moc nebyly nakloněné. Měli jsme trochu jinou představu. Já jsem ještě v Rize EuroBasket nehrál, takže pro mě to nebude takové jako pro některé další kluky, ale určitě jsme chtěli jinam. Ty soupeře si ale dnes moc vybírat nejde, ta kvalita šla nahoru, je obrovská, a kdo chce být úspěšný, musí ty velké týmy porážet. Nebude to snadné, ale zvládnout to můžeme, když budeme všichni. Pokud jde o postup, bude to o jednom dvou zápasech, kde se může stát cokoli, ale já věřím, že náš cíl by neměl být jen postup ze skupiny, ale i z osmifinále, což jsme naposledy s Řeckem nezvládli. Tohle by měl být náš úkol.