Pravidlo kandidáta: Čím víc děláš, tím...

S ONDŘEJEM ŠIŠKOU Sám se nepovažuje za střelce. A při pohledu do statistik se s ním nebudete přít. Zejména po zacentrování zraku na sloupec s bilancí šestek a trojek. Pět zápasů aktuální sezony však i se zátěží měsíční odstávky ukazuje jeho jiný obraz. Z většinu kariéry pětadvacetiprocentního trojkaře je rázem pětačtyřicetiprocentní a už nyní má u pasu 17 tref z 38 pokusů, když většinu předešlých sezon končil na necelých čtyřiceti. A až do té minulé také na maximálně deseti bodech. Kulisy jeho kariéry však během léta doznaly značných změn.

 A děčínský Válečník Ondřej Šiška je nyní s průměrem 25,8 bodu o pouhých šest setin druhý za opavským lídrem Jakubem Šiřinou, jemuž už zblízka dýchá na záda i v užitečnosti, jako dvojka celé ligy. To je takový nárůst i ve srovnání s dosud jeho nejlepším ročníkem 2019/20, že se tím už záhy přihlásil do závodu o MVP sezony. Do závodu, z nějž už nebude chtít vystoupit.

„Cha, cha….,“ zasměje se sice nejdřív při téhle zmínce, aby ještě dodal: „Na tohle špekulování je zatím hodně brzo. Kvůli aktuální situaci nebylo odehráno moc zápasů, aby se dalo myslet na nějaká ocenění na konci ligy. Doufám, že nás čeká ještě dlouhá sezona a tam ta forma může kolísat.“

Po povinných frázích už ale lídr Severočechů přizná pravou barvu – těmito slovy nejspíš vůbec poprvé. „Udělám vše pro to, abych tu cenu získal. První prioritou je samozřejmě týmový úspěch, ale MVP by vůbec nebylo zlý,“ usmíval se den po svém monstr představení v derby s Ústím, jež rozhodl čtrnácti z posledních 23 bodů týmu včetně dvou trojek, z nichž za závěrečná, v zápase šestá, byla dokonce s faulem, za nějž proměnil i šestku na konečných 88-87 pro svůj tým. Tomu složil na oltář 32 bodů. Víc snad od něj po takové době mimo hru ani nešlo žádat.

Ondro, už jste v bodech i užitečnosti (30,4) jen o fous druhý za Jakubem Šiřinou, odkud se to všechno vzalo?
Faktorů tam je víc. Hlavní je ten, že jsme v létě o něco oslabili. Jsme bez tří cizinců a přišli mladí kluci, takže se mi zvýšily minutové porce a s tím na mě padla i větší zodpovědnost. Jako jeden z těch zkušenějších jsem musel tuhle rukavici sebrat.

Co z těch výkonů je dané sestavou a minutáží (33 je jen o necelé tři víc oproti minulé sezoně s průměrem 13 bodů a užitečností 13) a co osobním zlepšením?
Určitě jsem na sobě v létě makal a snažil se dostat do formy. Věděl jsem, že s podporou hlavně od města to teď není dobré a stále se to řeší. Dělal jsem tak vše pro to, abych byl připravený na sezonu a na ty delší minuty.

Po prvním utkání sezony v Hradci s bilancí 11/11 jsme mluvili o vašem zázračném procitnutí na trestné linii. Teď jste pro změnu vystřílel 6 trojek z 9 pokusů. Drtil jste je v létě taky hodně?
Ani ne. V předchozích sezonách, kdy moje úspěšnost z oblouku i z čáry trestného hodu nebyla bůhvíjaká, jsem se to snažil drtit hodně, až jsem se na to zaměřil moc. Letos v létě jsem se tak neupínal jen na jednu dovednost, ale bral jsem přípravu komplexněji. Když se člověk upne jen na jednu činnost, tak zapomíná na to ostatní, a to je špatně. Platí, že čím víc chcete, tím míň to pak jde. Snažil jsem se to tak hodit za hlavu, a i když neříkám, že bych se teď na tréninku střelbě nevěnoval, tak v zápase to pak padá víc. Tohle si ale musí každý vychytat sám.


Z těch 25 procent na aktuálních 45 jste tedy v trojkách vyskočil jejich netrénováním?
(smích) To zase ne, ale nebyl jsem na to vysazený. Dřív jsem v hale zůstával dlouho a dělal si hlavu, že to nepadá. Chtělo i trochu polevit a zaměřit se na něco jiného.

Před restartem ligy se hodně mluvilo o nerozehranosti a ztuhlosti hráčů po měsíci mimo haly. I vy ale dokazujete, že to tak vůbec není. Čím to?
(smích) Možná se teď dostaví nový trend, že čím míň se bude trénovat, tím víc to bude padat. A možná mají nějaký vliv i ty prázdné haly.

To je zajímavá poznámka, protože právě prázdné haly bez hluku fanoušků a jejich tlaku se zmiňovaly jako důvod nebývalé trojkové úspěšnosti Rajona Ronda z Lakers v letošním „bublinovém“ play-off, protože normálně jde spíš o svátečního distančního střelce.
Tohle je hodně individuální. Někteří hráči čerpají energii z fanoušků a z atmosféry, která jim pomáhá k výkonům. A jiný typ hráčů je spíš tréninkový, kdy v přípravě dá všechno a v zápase je z té atmosféry nervózní. A takovým to teď může prospívat. Mně ale diváci i atmosféra chybí, plnou „Maroldovku“ si vždycky užívám.

Tak to je pak až s podivem vašich 6 trojek v naprostém tichu derby.
Já tu hlavní motivaci mám v sobě, i bez diváků mám svoje vnitřní pohony a pořád chci ty zápasy vyhrát.

Jaké vůbec bylo první derby před prázdnými tribunami?
Už jsme pár takových zápasů odehráli a v hlavě jsem se s tím v hlavě srovnal. Snažím se na to v zápase nemyslet, i když je velká škoda, že ti fanoušci tam nejsou, protože pro ně se to z velké části hraje. Je potřeba, aby si hráč nastavil na tyhle podmínky hlavu a motivovat se k tomu nejlepšímu výkonu vnitřně. Taky chceme zužitkovat všechnu tu dřinu z tréninků a hlavně chceme sami za sebe vyhrát. V případě derby byl ale ten náboj jasně daný. Věřím, že to bylo i hodně sledované díky přenosu, navíc už před zápasem jsme od lidí dostávali skrze zprávy velkou podporu.

Už jste se naučili dávat si pozor na pusu a neprojevovat se směrem k rozhodčím příliš hlasitě?
(smích) Člověk určitě musí být opatrnější, protože v zaplněné hale se leccos ztratí. Na druhé straně rozhodčí jsou podle mě teď benevolentnější a tu situaci chápou. Zatím se s tím vypořádávají dobře.

Zpět k zápasu, kde ani váš skvělý výkon dlouho nevedl k úspěchu. Jak vám bylo za stavu minus 13 v úvodu čtvrté čtvrtiny? Říkal jste si tam - „Tak, „Šíšo“, teď musíš“?
Ústí na nás bylo skvěle připravené a vědělo o našich akcích. My si tak moc nepomohli lehkými koši po signálech, takže se hodně hrálo 1 na 1 a taky jsme dost těžili z brejků. A ten konec? Po předchozích zápasech jsem cítil zodpovědnost za tým, že bych to měl vzít víc na sebe. Věřil, jsem, že stále máme na obrat. Osm minut byla pořád dlouhá doba. (usmívá se) Nakonec to vyšlo, ale doufejme, že třeba příště už se do tak vypjaté koncovky nedostaneme.

Jak těžké byly ty poslední dvě trojky, i s 30 minutami v nohách?
No, měl jsem toho dost. Proto jsem místo nájezdů už radši střílel (smích). Těsně předtím dal Michal Šotnar přese mě trojku na 81-87 a já věděl, že to byla moje chyba, tak jsem se to snažil napravit. A při té závěrečné trojce mě bránil Svejcar, což je skvělý obránce. Bylo jasné, že Ústí se připravovalo hlavně na můj nájezd, on byl lehce odstoupený a já zvolil step back, který jsem zrovna den předtím trénoval. Naštěstí to spadlo, a ještě s faulem. Ani nevím, jestli jsem vůbec někdy trojku s faulem proměnil. (směje se)