Přepisoval dějiny, přesto hlásí: Hrozný!
S MARTINEM NÁBĚLKEM 31. října 2012 to bylo naposledy. Téměř devět let tak Nová huť čekala na další ligový triumf na děčínské půdě, která se dobývá vždy velmi složitě, neboť zápasu předchází pětisetkilometrová cesta přes celou republiku. Vousatost úspěchu z roku 2012 dokládá i fakt, že ti, kteří jej hráli, už ani v jednom týmu nefigurují.
”Já si určitě poslední výhru v Děčíně nepamatuju. Sám jsem tam snad v životě nevyhrál. Tentokrát to ale v hale nevypadalo jako obvykle, nebylo plno a bylo to neděčínsky komorní,” až skoro mrzelo 23letého rozehrávače Martina Nábělka, pro nějž byl duel speciální nadvakrát. Vrátil se v něm na ligové palubovky po roce stráveném v rehabilitačním vězení po operaci předních křížových vazů levého kolena.
Martine, tak jaký byl ten první ostrý zápas po roce mimo?
Jak jste se po svých 13 minutách cítil po těle?
Měl jste ještě obavy jít do některých fyzických kontaktů?
To jsem neměl ani jednou. Od toho jsem se oprostil, spíš mě znervóznělo to, že už přišel ten moment, na který jsem se celý rok připravoval a trénoval. Byl to už ten den D a já se z toho trochu po...
Otázka, jak jsou pro vás ty první dva body z trestných hodů po roce důležité, není, zdá se, na místě...
Ty body cenné jsou, prostě jsem se vrátil a beru to. Já byl hlavně rád, že jsem na tom hřišti mohl být, jdu dál a jen se z toho ponaučím, abych na sobě pracoval dál.
Ve druhé a třetí čtvrtině jste dlouho vedli, díky čemu hlavně? Bylo to hodně díky 15 útočným doskokům?
To je určitě solidní číslo, ale já myslím, že jsme celý zápas byli lepší. Hra nám šla líp, a i když zápas byl oboustranně nervózní, podle mě jsme si tuhle venkovní výhru zasloužili. 
Děčín za posledních sedm kritických minut zvládl pouhé tři body, bylo to spíš jeho útočnou marností, nebo vaší defenzivou?
Bránili jsme dobře, ale byla tam i střelecká nemohoucnost domácích, byť útoky až do zakončení neměli špatné. Anebo přišla hloupá ztráta, i zásluhou naší obrany. Ani my jsme ale v posledních minutách nedali moc bodů.
Zápas tak trochu symbolicky rozhodl v koncovce trojkou a šestkami váš nový playmaker Manny Ubilla, který díky 21 bodům zažil velkou obnovenou premiéru v NBL po osmi letech.
Manny hrál suprově. Byla radost se na něj dívat, co dokáže v pětatřiceti vykouzlit při zakončení, shozech na pivoty nebo výhozech na křídla. Budu ho rád mít vedle sebe jako mentora, od kterého se budu moct učit. Už jen sledovat ho z lavičky byla super škola.
Co vaši další noví cizinci - centr Radukič a křídla Vann s Johnsonem?
Mohlo by nám to pasovat dohromady. Johnson napoprvé ještě nezahrál, a i když Radukič a Vann nepodali špatný výkon, strop možností je u všech tří ještě někde jinde.
Taky jsem se na to díval a řešili jsme to i s kluky ještě před sezonou, že nebudeme mít špatný tým a už bychom konečně měli něco vyhrát.
Navíc hned na první dobrou oslavil premiérový triumf své právě začínající trenérské kariéry aktuálně nejmladší kouč ligy, 26letý Adam Choleva. Jak svůj úvodní duel zvládl?
Pro něj to je o to cennější, že šlo o vítěznou premiéru a ještě k tomu v koncovce a navíc venku. I tímhle ukázal svůj potenciál, že může být trenérem na ligové úrovni.
Vše mu tedy šlo od ruky, jako by na jeho místě stál otec Zbyněk, který svého času proháněl na lavičce Nového Jičína i Nymburk?
To bych tak ještě neřekl (smích), ale dalo se poznat, že už tam stojí Trenér. Ne bývalý hráč, který se zničehonic stal koučem. I jeho timeouty a pokyny byly trenérské, vůbec nebyl nervózní a mně se to jednoznačně líbilo, fandím mu. Oba jsme v sobotu vlastně měli svou premiéru, jen já ji zvládl hůř. (usměje se)
