Převrátí moc peněz pořádky v eurobasketbalu?

DRAMATICKÉ DĚNÍ NA HLAVNÍ KONTINENTÁLNÍ SCÉNĚ Nejspíš jen málokdo by souhlasil s tvrzením, že koronakrize přinesla něco opravdu pozitivního. Zůstaneme-li ve světě bezedných košů, přerušení a ve většině zemí i zastavení ligových soutěží znamenalo nemalé finanční ztráty pro kluby, hráče i samotné ligy, nemluvě o ekonomickém dopadu na nejbližší roky – nejen na sféru basketbalu. Přesto je tu něco - byť jde o veličinu těžko měřitelnou eury či dolary -, co ten zpropadený virus mnohým věnoval. Prostor. Časový prostor a kapacitu připravit se na zítřejší výzvy a úkoly. A jejich naplnění by mohlo právě v basketbalu přinést zásadní přeformátování silové (ne)rovnováhy i blyštivosti jednotlivých evropských výkladních skříní, což by v konečném důsledku mělo důležitost i pro dění v české kotlině. Organizací, které koronou vzniklý prostor spoluumožnil nové nadechnutí a povstání k mohutné ofenzivě, je mezinárodní federace FIBA, jež trochu v tichosti a trochu i za dunivého řinčení zbraní dost možná vyrazila k ultimátní zteči vedoucí k uchvácení zlatého grálu kontinentální klubové top soutěže, jež se právě teď jmenuje Euroliga. A FIBA k tomu používá postupů a prostředků, jež se ve světě nelítostného sportovního byznysu dlouho jako by využít zdráhala. Ano, řeč je především o magické síle peněz, jimiž podle dostupných informací mezinárodní těleso disponuje v míře vrchovaté - nyní víc než kdy dřív. A právě v době, kdy se jich bude mnohým klubům střední třídy až fatálně nedostávat, bude efekt jakýchkoli finančních injekcí zvenku násobně větší.

DRAMATICKÉ DĚNÍ NA HLAVNÍ KONTINENTÁLNÍ SCÉNĚ Nejspíš jen málokdo by souhlasil s tvrzením, že koronakrize přinesla něco opravdu pozitivního. Zůstaneme-li ve světě bezedných košů, přerušení a ve většině zemí i zastavení ligových soutěží znamenalo nemalé finanční ztráty pro kluby, hráče i samotné ligy, nemluvě o ekonomickém dopadu na nejbližší roky – nejen na sféru basketbalu. Přesto je tu něco - byť jde o veličinu těžko měřitelnou eury či dolary -, co ten zpropadený virus mnohým věnoval. Prostor. Časový prostor a kapacitu připravit se na zítřejší výzvy a úkoly. A jejich naplnění by mohlo právě v basketbalu přinést zásadní přeformátování silové (ne)rovnováhy i blyštivosti jednotlivých evropských výkladních skříní, což by v konečném důsledku mělo důležitost i pro dění v české kotlině. Organizací, které koronou vzniklý prostor spoluumožnil nové nadechnutí a povstání k mohutné ofenzivě, je mezinárodní federace FIBA, jež trochu v tichosti a trochu i za dunivého řinčení zbraní dost možná vyrazila k ultimátní zteči vedoucí k uchvácení zlatého grálu kontinentální klubové top soutěže, jež se právě teď jmenuje Euroliga. A FIBA k tomu používá postupů a prostředků, jež se ve světě nelítostného sportovního byznysu dlouho jako by využít zdráhala. Ano, řeč je především o magické síle peněz, jimiž podle dostupných informací mezinárodní těleso disponuje v míře vrchovaté - nyní víc než kdy dřív. A právě v době, kdy se jich bude mnohým klubům střední třídy až fatálně nedostávat, bude efekt jakýchkoli finančních injekcí zvenku násobně větší.

Vraťme se nejdřív k začátku letošního roku, kdy musel šéf Euroligy Jordi Bertomeu začít cítit pořádnou nervozitu. FIBA totiž v únoru oznámila vznik dvou strategických partnerství – zaprvé s GCBH LP (jeden z jejích šéfů strávil mimo jiné 25 let u Warner Brothers), americkou skupinou investorů ze světa sportu a médií, která má za úkol posunout Ligu mistrů – jako hlavní klubovou soutěž FIBA - do ještě vyšších pater. FIBA s GCBH založily novou společnost FIBA ClubCo, jež bude spravovat jejich podíl v Lize mistrů, spoluvlastněnou i jedenácti národními ligami kontinentu. FIBA ClubCo chce dát navíc velkou vážnost i svému Interkontinentálnímu poháru, tedy jakémusi mistrovství světa klubů.

Další partnerství FIBA uzavřela se společností Perform (i tady vznikla nová entita s názvem FIBA Media), přední firmou specializující se na média a digitální obsah, jež se bude mimo jiné starat o prodej televizních práv na soutěže národních týmů. Perform se zaručil investovat o nového projektu bezmála 500 milionů eur! Jedním z cílů tohoto spojenectví není nic menšího než z basketbalu, nyní světové dvojky, ale také nejrychleji rostoucího sportovního odvětví s 1,5 miliardou fanoušků, učinit sport číslo 1 planety Země!

A to by nebylo možné bez řízení skutečně elitní mezinárodní klubové soutěže na starém kontinentu. Ta zatím federaci FIBA chybí, protože zatím byla do Ligy mistrů schopná přilákat jen několik zvučnějších evropských jmen. Ta hlavní jsou stále v Eurolize a lecjaké silné kluby odlákává i EuroCup, fungující rovněž pod křídly Euroligy.

Euroligové složení zná plus minus každý zapálenější fanoušek eurobasketbalu. A takhle má v příští sezoně vypadat 24členný peloton EuroCupu: Malaga, Gran Canaria, Andorra, Badalona (vše Španělsko), Monaco, Nanterre, Paříž-Levallois, Bourg (vše Francie), Benátky, Virtus Boloňa, Brescia (vše Itálie), Kubáň, Kazaň (oba Rusko), Bursaspor, Bahcesehir (oba Turecko), Ulm, Frankfurt (oba Německo), Podgorica (Černá Hora), Cedevita Lublaň (Slovinsko/Chorvatsko), Panevežys (Litva), Rishon (Izrael), Partizan Bělehrad (Srbsko), Patras (Řecko) a Antverpy (Belgie).

Soutěž potáhnou především celky z předních míst francouzské, italské a VTB ligy či ze středu letošní ACB, které zaplnily 13 ze 24 míst. EuroCup přesto zaznamenal i odpadlíky, a nebylo jich málo.

Galatasaray Istanbul, Tofas Bursa a Darussafaka Istanbul, jako čísla 4, 5 a 6 z letošní turecké ligy, oznámily přechod z EuroCupu do Ligy mistrů, litevská dvojka Rytas Vilnius a francouzská osmička Limoges učinily totéž a významným novým týmem LM bude i španělské Bilbao Ondřeje Balvína, jež letos řádí v ACB i jako nováček.
 

Vedení Galatasaraye a Rytasu bez velkých cavyků přiznalo, že Liga mistrů jim poskytne výrazně větší příjmy než EuroCup, který je pro Euroleague Basketball spíš jen přívažkem zlatého euroligového vajíčka.
 

Jeden ze šéfů Galatasaraye Omer Cansever uvedl, že klub souhlasil se smlouvou na 3+2 roky (při odpovídající výkonnosti v domácí soutěži), což je jedna z novinek Ligy mistrů – dlouhodobé kontrakty známé z Euroligy, jež tam má 11 klubů s áčkovou licencí. Galatasaray podle činovníka inkasoval za podpis 350.000 eur.

Smlouvu na tři roky s možným prodloužením podepsalo i francouzské Limoges. A i jeho prezident Yves Martinez si považuje zaručení dlouhodobější vizibility na mezinárodní scéně.

O stupeň až dva ostřejší byl generální manažer Bursy Tolga Öngören, podle nějž se účast v EuroCupu stává pro kluby zátěží. A nejspíš i proto v soutěži zůstaly už jen dva druhořadé kluby právě z turecké ligy.

„Jedinou motivací tureckých klubů, proč hrát EuroCup, je postup do Euroligy pro jeho vítěze a finalistu, protože ani jako šampion naší ligy Euroligu zaručenou nemáte. A podle pravidel musíte ve své první sezoně v Eurolize postoupit do play-off pro nejlepších osm, abyste mohli v soutěži pokračovat, což pro nás není udržitelný model,“ uvedl šéf Tofasu Bursa, podle nějž ekonomický rozvoj Ligy mistrů přiláká i další kluby, neboť i organizačně a fungováním je soutěž nad EuroCupem.

„Liga mistrů může za pár let konkurovat Eurolize. Její investoři jsou silnější než v EuroCupu a dává klubům atraktivnější podmínky,“ zdůraznil ještě Tolga Öngören na adresu top soutěže FIBA, jejímž nejlepším týmem základní části byl v letošní sezoně český mistr z Nymburka a jejímž historicky nejlepším střelcem se rovněž letos stal repezentační kapitán Vojtěch Hruban. .
 

A tohle všechno už jsou slova, která od svých ještě nedávno kolegů určitě nechtěl slyšet boss Euroligy Jordi Bertomeu, který se v posledních týdnech nechal unést k některým až urážlivým verbálním útokům na adresu konkurence, z nichž je znát, že ztrácí půdu pod nohama.
 

Například o Hapoelu Jeruzalém, který dal EuroCupu sbohem už po sezoně 2017/18, prohlásil: „Hapoel se stal po opuštění našich struktur malým klubem.“ Na to sarkasticky reagoval předseda klubu Guy Harel: „Mám pocit, že EuroCup je ve složité situaci, když nás před pár dny pozval k návratu do soutěže...“

Napětí mezi oběma kohouty evropského basketbalu navíc zřejmě ještě poroste. Liga mistrů se totiž pokoušela ulovit z EuroCupu i další známé kluby, Malagu (podle některých španělských médií měla za svůj „přestup“ získat 200 až 300 tisíc eur) a Partizan Bělehrad, čímž by konkurenta dál oslabila. A zřejmě nebyla daleko od úspěchu. Podle Ostoji Mijailoviče, prezidenta Partizanu, který si pro příští sezonu hodně myslel na účast v Eurolize, měl klub v EuroCupu větší návštěvy než většina Euroligy a část vedení chtěla v případě neudělení místa v Eurolize rovněž „utéct“ do Ligy mistrů. Prezident však nakonec při prý nejtěžším rozhodování v dějinách klubu zvolil – ještě jednou – EuroCup. I on však dodal, že Liga mistrů by po stránce financí byla jasnou volbou. Nicméně převážila možnost zkusit uspět v EuroCupu a dostat se tak do Euroligy touto cestou.

Podle názoru expertů je zejména pro kluby střední třídy Liga mistrů jasnou a doslova záchrannou volbou. A příjmy z ní jim dají solidní základ sezonního rozpočtu, který dlouhodobě nemůže být příliš ztrátový. Navíc i s nadstandardně bohatým majitelem je saturování ekonomických děr v delším horizontu neudržitelné. Poprvé ovšem nastala situace, kdy Liga mistrů má takto navrch nad EuroCupem. Mimochodem – oněch 350 tisíc eur za podpis dlouhodobé smlouvy je v přepočtu více než 9 milionů korun, což je blízko ročního rozpočtu klubu z nižšího patra české ligy.
 

Kluby střední třídy jsou také hodně závislé na příjmech ze vstupného, jenže potenciální hrozba startu soutěží v příští sezoně bez fanoušků v hledištích a dokonce zrušení play-off, o čemž se z důvodu napěchovaného programu (ligy musejí skončit už do 10. června z důvodu startu olympijské kvalifikace) už nahlas hovoří i v těch nejlepších ligách, by tyto finance mohla značně osekat. Očekává se také, že zejména kvůli dopadům koronakrize budou omezenější i příjmy z televizních práv i běžných sponzorských smluv.

Bez zajímavosti rozhodně není, že Liga mistrů byla už Jordim Bertomeuem obviněna z toho, že si za peníze kupuje dlouhodobé smlouvy s kluby. Tvrdí, že tohle prý EuroCup nedělá a nikdy dělat nebude.

Zejména od šéfa Euroligy, jejíž hlavní mantrou je ta finanční, a jehož 11 klubů s licencí A funguje rovněž pod dlouhodobými smlouvami, zní však tato slova dost pokrytecky. Při tom, jak obrovské peníze se pohybují ve dvou hlavních soutěžích evropského fotbalu, je logické, ne-li nutné, aby aspoň na dílek těchto sum dohlédly i basketbalové kluby. I Euroliga se už dříve desetiletým kontraktem spojila s přední společností světa sportu IMG, která se podle Eurohoops zavázala za deset let investovat do společného projektu 630 milionů eur, z nichž určitý díl má směřovat přímo ke klubům. Ostatně i mnohé tiskové zprávy soutěže se chlubí tím, jak její příjmy a ekonomika rostou.

Ne všichni ale vidí stejnou pohádku. Jasně největší kritiku do (zatím stále) vlastních řad namířil šéf Panathinaikosu Atény Dimitris Giannakopoulos, který dokonce čerstvě oznámil úmysl klub prodat za 25 milionů eur a k tomu ohlásil, že chce z Euroligy odejít. To už plánoval v minulosti několikrát, nyní ale klub už podal odhlášku ze soutěže, byť ho předčasné vypovězení smlouvy může stát 10 milionů eur a možná i víc.
 

V několika ukrutně ostrých veřejných vyhlášeních majitel Panathinaikosu vedení soutěže obvinil z diktátorských metod, neplacení závazků, vydírání, četného poškozování ze strany rozhodčích i vysoké penalizace za všemožné prohřešky, nebo z nedostatečného informování o výši a zdrojích plateb klubům. S poukazem na existenci týmů těžících ze svých fotbalových „matek“ či na nesplácené úvěry od státních bank navíc také zesměšnil snahu o finanční Fair Play soutěže. Podle Giannakopoulose není možné, aby velké euroligové kluby ze soutěže s 20letou tradicí nebyly s to konkurovat Lize mistrů, jež funguje pár roků. A hrozby Bertomeua o tom, jak mimo struktury Euroligy se rozplyne významnost Panathinaikosu, ho momentálně už nechávají chladným. Stejně jako jeho úmysl prodat klub už nejspíš nezmění ani útoky ultras Panathinaikosu na jeho rezidenci a osobní útoky v restauracích.
 

„I kdyby Euroliga byla rájem, o němž sní Bertomeu, já se sám rozhodl jít do Ligy mistrů, abych dokázal, že Panathinaikos nikdo nebude vydírat,“ pravil rozezlený Giannakopoulos, který má pro soutěž FIBA jen slova chvály:
 

„Její plán funguje. Polední dva roky se spojili s NBA, mají nové projekty v různých částech světa. Když vidím, co chtějí investovat dlouhodobě, věřím, že velmi brzy se stanou jedinou mocnou soutěží v Evropě.”

Kdo z nastalé války slov i činů uvnitř elitní soutěže profituje, je zřejmé. A Liga mistrů ještě přitápí pod kotlem. Třeba generální sekretář FIBA Europe Kamil Novák k vyjádřením majitele řeckého giganta uvedl: „Není to špatný výrok. Věřím, že to je pro nás dobré vysvědčení a jen potvrzuje kvalitu naší práce v posledních čtyřech letech, kdy jsme postavili novou soutěž doslova z ničeho.“
 

Jednou ze stížností Giannakopoulose, jehož rodina prý při spravování klubu jen v letech 1987 až 2012 utratila 373 milionů eur, je i ta na distribuci peněz v Eurolize, přičemž trio Maccabi Tel Aviv, Panathinaikos a Olympiacos podle něj vydělají soutěži z televizních práv 52 procent a na zbylých 15 klubů připadá jen 48 procent.

Podle dostupných informací příjem jednoho klubu související s působením v soutěži je 5 milionů eur na sezonu. Před sezonou 2016/17 Bertomeu novinářům odhalil i prize money za výhry, které budou zřejmě podobné i dnes. Za výhru v základní fázi tým tehdy inkasoval 40 tisíc eur a v play-off už 70 tisíc. Vítězi připadl rovný milion, poraženému finalistovi polovina, třetímu celku 300 tisíc a čtvrtému 200 tisíc. Celkem se na odměnách rozdělovalo 30 milionů eur.

V EuroCupu se v sezoně 2018/19 napřímo rozdělovaly 3 miliony eur mezi 24 klubů, v Lize mistrů pak 3,5 milionu mezi 32 týmů. Vítězi EuroCupu připadlo 450 tisíc, vítězi Ligy mistrů milion (včetně získaných prémií za předchozí průběh soutěže), finalistovi EuroCupu 275 tisíc a v Lize mistrů 400 tisíc, semifinalisté v EuroCupu pak brali 150 tisíc a třetí a čtvrtý tým Ligy mistrů 200 a 140 tisíc.
 

Podle rozpisu Ligy mistrů pro letošní sezonu účastník, který skončil v základní fázi, si přišel na 50 tisíc eur, vyřazený osmifinalista na 70 tisíc, tým, který uvízne ve čtvrtfinále, na 100 tisíc, a nejlepší čtyři by získali stejně jako v sezoně 2018/19. O tom, kdo to bude, se rozhodne na závěrečném turnaji Final-8 na konci září.

A právě tohle je další výhoda Ligy mistrů v souboji s Euroligou, která už obě své soutěže s velkou ztrátou musela ukončit. Naopak Liga mistrů se ještě dohrávat bude.

A už v příští sezoně bude nejspíš i s Panathinaikosem, což by znamenalo další navýšení kreditu soutěže. Euroliga jej ale zřejmě nechce pustit jen tak, jak vyplynulo i z oficiálního dopisu od zástupců Panathinaikosu, kterým bylo už dříve řečeno, že odchod klubu by soutěž vážně poškodil v dalších jednáních se sponzory.

Mezinárodní federaci ovšem nyní nenahrává jen veřejný spor jejího protivníka, ale i řada pozitivních kroků učiněných v posledních letech. A že jich nebylo málo….

FIBA má za sebou loňský světový šampionát mužů, který se poprvé uskutečnil jiný rok než ten fotbalový, poprvé se jej zúčastnilo 32 týmů a podle ohlasů skončil fantastickým celosvětovým úspěchem. Už loni FIBA založila obdobu Ligy mistrů pro Jižní Ameriku, oživila Interkontinentální pohár, napumpovala ještě víc peněz do mužské World Tour 3x3 a založila i její ženskou obdobu. Čerstvě přinesla mezinárodní soutěž národních týmů v hraní basketbalu online. A jako revoluční projekt – poprvé v těsné spolupráci s NBA a také s podporou Jordan Brandu – sestrojila i 12člennou Ligu mistrů pro Afriku, jejíž březnový rozjezd oddálila až koronavirová pandemie, a jejímž účelem je mimo jiné udržení lokálního talentu na kontinentu po delší dobu.

Nyní už nezbývá než čekat, zda slavnému Panathinaikosu vydrží ohromný hněv, a zda se při šťastném losu objeví třeba už v příští sezoně i na pražské Královce...