Přijďte se někdy podívat, jak ráno vstávám!

S PAVLEM HOUŠKOU Poslední dvě sezony je pro úspěch ústecké SLUNETY naprosto nepostradatelný. Opět se to ukázalo v osmém kole, kdy zejména jeho tucet bodů v závěru zcela zvrátil výsledek v Kolíně. On sám však víc chválil jiné, bez nichž by už předtím byl zápas zřejmě dávno ztracen. A tým by měl před dnešním derby s Děčínem už pět porážek v řadě, což by se po skvělém startu do sezony se sérií pěti vítězství rovnalo téměř šoku. Více už nejen o tom poví aktuálně čtvrtý nejužitečnější hráč Kooperativa NBL Pavel Houška, pro nějž bude klíčovým měsícem této sezony únor. Právě v něm se i podle ranního vstávání z postele nejspíš rozhodne...

S PAVLEM HOUŠKOU Poslední dvě sezony je pro úspěch ústecké SLUNETY naprosto nepostradatelný. Opět se to ukázalo v osmém kole, kdy zejména jeho tucet bodů v závěru zcela zvrátil výsledek v Kolíně. On sám však víc chválil jiné, bez nichž by už předtím byl zápas zřejmě dávno ztracen. A tým by měl před dnešním derby s Děčínem už pět porážek v řadě, což by se po skvělém startu do sezony se sérií pěti vítězství rovnalo téměř šoku. Více už nejen o tom poví aktuálně čtvrtý nejužitečnější hráč Kooperativa NBL Pavel Houška, pro nějž bude klíčovým měsícem této sezony únor. Právě v něm se i podle ranního vstávání z postele nejspíš rozhodne...

Pavle, když jste do sezony vlétli pěti výhrami řadě v lize a Alpe Adria Cupu, jak moc vás to mohlo ukolébat, a jak vás pak zaskočily čtyři ligové porážky v řadě?
Jeli jsme na vítězné vlně, nicméně jsme věděli, že nás čeká série těžkých utkání. Doufali jsme ale, že zejména s USK doma i přes kvalitu soupeře vyhrajeme. A to byl klíčový zápas, který nás nahlodal. Trápili jsme se pak, takže i teď, před derby s Děčínem, doufám, že se to zlomilo.

Jaký měla na negativní sérii podíl vaše relativně úzké rotace, pod košem i na křídlech, včetně toho, že vy jste musel hrát skoro 33 minut na utkání?
Jaký to mělo vliv? Přijďte se někdy podívat, jak ráno vstávám z postele. Asi se potrháte smíchy. (sarkasticky) To už je normálně na „průkazku ZTP/P“. Jakmile se blížíte ke třiceti minutám, je to samozřejmě znát. A my teď měli pár hráčů, kteří třicítky museli hrát, což se dlouhodobě nedá udržet. Teď přišel nový podkošový hráč (Ljubomir Čampara), aby se minuty víc rozmělnily a bude potřeba, aby se přidali i další. Není dlouhodobě možné, aby Spencer Svejcar hrál přes 30 minut, nebo dokonce 40, jako o víkendu v Kolíně. To je neudržitelný stav a budeme potřebovat i zapojení ostatních. Teď se třeba rozehrál ke kvalitním výkonům na křídle Martin David, z nějž jsem mile překvapený.



Co se před sezonou čekalo od návratu zkušeného Lukáše Bažanta?
Že nám jako vysoké křídlo pomůže hlavně s doskokem. Že bude bránit vyšší „trojky“ (fyzicky disponovanější křídla) a „čtyřky“ (hráče na pozici 4), které jsou schopné hrát zády ke koši. Lukáš měl výborné zápasy v rámci přípravy, teď je trochu v útlumu, ale doufám, že se do toho jako zkušený hráč dostane.

Blíží se polovina základní části, bude to při vyrovnanosti ligového pelotonu v aktuální horní osmičce velká šichta dostat se po nadstavbě i do horní šestky, která má zajištěné play-off?
Já bych šel postupně. Jistě vím, že Tomáš Hrubý jako generální manažer by nás rád v šestce viděl, ale když se podíváte na kvalitu týmů na prvních šesti místech, tak je veliká. Já budu rád, když se budeme držet na dostřel, a po základní části uvidíme. Chtěli bychom pod sebou udržet ty slabší týmy a být nabílzku té vrchní skupiny. A to znamená vyhrávat i ta bonusová utkání jako třeba doma s Olomouckem nebo teď s Děčínem. To jsou týmy, které patří do horní šestky, a pokud proti nim uhájíté domácí palubovku, jsou to pro vás bonusové výhry.

Musíme prověřit i vaši letošní situaci. Po osmi kolech jste čtvrtým nejužitečnějšém hráčem ligy, ale i s tím průměrem téměř 33 minut. Jak je to tedy s tou vaší zamýšlenou derniérovou sezonou?
Je to tak, že uvidíme. Když se vám daří, jste plný euforie a nadšení, ale zeptejte se v únoru. Tam už budu po konci základní části vědět víc. Pamatuju si to z minulé sezony, kdy to taky na začátku bylo dobré, respektive jsem se cítil dobře, ale kolem toho února už člověk sotva pletl nohama. Přizpůsobím to tedy monentální situaci.

Pomohla by vám k rozhodnutí pokračovat spíš týmově vydařená sezona, nebo naopak?
(směje se) Vy mě tlačíte do jednoznačné odpovědi. Tohle ale není o týmovém výsledku. Spíš o mém pocitu, jestli se budu cítit přínosem pro tým. Když chcete v zápasě udělat určitý pohyb a tělo vám to už moc nedovolí, jako hráč to nesete špatně. Když vás soupeři porážejí z perimetru 1 na 1, to vám začne vadit. A jakmile bych tenhle ujíždějící vlak zahlédl, byl by pravý čas skončit.

O víkendu vás vrátil na vítěznou stezku v posledních 15 minutách úspěšně zvládnutý zápas v Kolíně. Jak vám v něm bylo v polovině třetí čtvrtiny za stavu minus 19 bodů?
Jako v zápase, který prohráváte. Snažíte se s tím cokoli udělat a máte dvě možnosti – buď zaberete, nebo ten zápas prostě prohrajete. My se rozhodli, že zabereme, dali jsme do toho všechno a řekli si, že pomaloučku budeme z rozdílu ukrajovat a uvidíme, jak to bude vypadat. A ono se to povedlo.



Ptal jsem se i proto, že jste v tu chvíli byli už po čtyřech porážkách v řadě. Vy jste navíc po předchozím utkání ve Svitavách už nevrle mluvil o chybějícím soustředění spoluhráčů v koncovkách. Nenapadlo vás, že se blíží „do kytek“ další zápas?
Ty přechozí zápasy jsme vesměs prohráli v kocovce, ať vezmu USK, nebo i další. Na vině byla nekoncentrovanost a nevynucené chyby v obraně. V Kolíně to ale bylo jiné. Měli jsme tam výborný nástup, ale pak nám začal ujíždět vlak. My do toho šli s nějakou taktikou, ale Kolínu začaly padat trojky a střely z dálky. V poločase to měl z trojek 15/10, což je neskutečná úspěšnost, a i celý zápas měli domácí skoro padesát procent (27/13). Museli jsme tak taktiku změnit, začít být agresivní na balon a až to nám přineslo úspěch.

Medvědi se zatím stále hledají a jsou poměrně nevyzpytatelní. Záleží, jak se daný den hlavní opory „vyspí“ a jak se jim chce zabrat na obou polovinách hřiště, když jedno kolo doma zničí o 24 bodů Olomoucko a vzápětí dostanou 108 bodů v Hradci. Kde vidíte vy největší kolínské nebezpečí?
Jak říkáte – když se jim chce a začnou dávat, hlavně střely z dálky, je to hrozně nebezpečný tým, kde máte samé střelce. Na pick-and-rollu hrají větišnou odskok clonícího dlouhého hráče ke střele z dálky, moc nehrají zády ke koši, což je uzpůsobené tomu, že jsou to všechno střelci. A pokud se jim z dálky daří, v tu ránu jsou ochotní zabrat i v obraně a jejich soupeř začíná mít problém. Nezbývá tak než vytvořit tlak na míč, dorotovávat k otevřeným střelcům a doufat (důrazně), že se jim z dálky přestane dařit. A tohle nám vyšlo a v závěru třetí čtvrtiny nás to vrátilo zpátky.

Komu za to patří největší dík?
Michalu Šotnarovi – přišel jako rozehrávač a začal rozehrávače Kolína presovat po celém hřišti. To byl klíčový faktor, který změnil naši obranu. Ostatní se pak chytli taky, začali bránit agresivněji. On tak dal ten prvotní klíčový impuls.

Prostě vám bylo blbé ho v tom nechat samotného?
Je to přesně tak.

I tak jste ale byli v závěru minus 10 a to byla chvíle, kdy jste se do utkání vložil vy.
To vyplynulo ze sitiace. V první půlce nás 20 body potáhl Spencer Svejcar, na kterém už pak bylo vidět, že trochu začíná „tahat nohy“. Potom se do toho opřel Michal a bylo potřeba i nás ostatních. Mně to pak padalo, ale pokaždé mi přihrával někdo jiný – buď hrál zády ke koši Láďa Pecka a vyhodil mi to ven, nebo Michal Šotnar najel a zase mi to poslal na trojku.

Pomohl vám hodně i soupeř, který minul v rozhodné čtvrtině 5 šestek?
Určitě to pomůže. To jsou ty „hřebíčky do rakve“ – nejdřív se přestane dařit z dálky, pak se přidají i šestky, nejde vám pořádně ubránit, nechodí vám balon a dostáváte se do křečovitých situací 1 na 1. To všechno se nabaluje a výsledkem byl náš obrat.