Přišel pro nováčka bod zlomu jménem Pavol?
S DUŠANEM PANDULOU I v dosud posledním ligovém duelu se Královští sokoli dostali do již dobře známé situace. Nadějně rozehraný zápas, nadějně se vyvíjející koncovka, dokonce na palubovce favorizovaného Olomoucka, ale pak opět porážka. Už desátá v řadě. S polovinou základní části za rohem to už je důvod k nemalým obavám. Přesto všechno ani bilance 0-10 není skore, které by nějak zásadně překvapilo křídelníka Dušana Pandulu, hrajícího kouče Hradce Králové podle oficiálních údajů a hrajícího asistenta podle již několik měsíců běžící praxe.
S DUŠANEM PANDULOU I v dosud posledním ligovém duelu se Královští sokoli dostali do již dobře známé situace. Nadějně rozehraný zápas, nadějně se vyvíjející koncovka, dokonce na palubovce favorizovaného Olomoucka, ale pak opět porážka. Už desátá v řadě. S polovinou základní části za rohem to už je důvod k nemalým obavám. Přesto všechno ani bilance 0-10 není skore, které by nějak zásadně překvapilo křídelníka Dušana Pandulu, hrajícího kouče Hradce Králové podle oficiálních údajů a hrajícího asistenta podle již několik měsíců běžící praxe.
„Když jsem viděl náš los, tak jsem si říkal, že tahle varianta, kdy budeme i po deseti kolech bez výhry, může nastat. Doma jsme hráli většinou proti silným a venku s těmi slabšími,“ přiznává klidným hlasem jeden z nyní už tří slovenských mužů v sestavě nováčka, že i přes nadějné přísliby v přípravě své obavy měl. Nyní se ukazuje, že oprávněně.
Právě on patří – spolu s guardem Candou, rozehrávačem Rikalou a power forwardem Sedmákem - do úzké čtyřčlenné osy zkušenějších a nosnějších hráčů, na níž leží odtažení většiny zápasů. Tato kostra se však nyní jeví jako nedostatečně široká pro lepší než chvostové umístění v Kooperativa NBL.
„Doufal jsem, že to bude o něco lepší, ale dopadlo to takhle. Na druhé straně se stále zlepšujeme a uvidíme, jak to půjde dál,“ nadhazuje 34letý small forward, který si je vědom i malých ligových zkušeností většiny kádru.
„I ti méně zkušení se snaží, jak to jde, ale na vítězství to zatím nestačilo. Jsme jedním z mála týmů, který má nové hráče, co nepřišli z Ameriky, z bývalé Jugoslávie nebo odjinud. Naši mladší kluci ale nemají odehrané roky ani v české nejvyšší soutěži. Takové hráče ostatní týmy vůbec nemají,“ srovnává kádr nováčka Pandula.
Toho tak nepřekvapila ani dlouho stobodová defenziva jeho týmu, který alespoň v posledních kolech srazil průměr obdržených bodů na 97.
„No,…..,“odmlčí se na chvíli, než upřímně dodá: „Tušil jsem, že s obranou potíže budou. Tím, že jsme neměli tolik hráčů se zkušenostmi z NBL, bylo velmi těžké si dávat nějaké cíle pro průměr inkasovaných bodů. Zadruhé jsem věděl, že s obranou bude ten největší problém, pro tože máme většinou útočně orientované hráče, není tam někdo jako typický pes-obranář. Už příprava nám tak ukázala, že jsme sice spoustu bodů dávali, ale hodně jsme jich i dostávali.“
Vedle pěti jednoznačných porážek tým Hradce Králové musí mrzet především pět proher rozdílem maximálně 12 bodů. Podle hrajícího asistenta měly tyto zápasy společné to, že celek vždy hrál ve vlnách. „Máme dobré úseky, ale pak přijde dvou- nebo tříminutovka, kde je to špatné, děláme hloupé ztráty a rozhodnutí a většinou kvůli tomu prohrajeme, protože už se nezvládneme vrátit do zápasu. Ještě neumíme hrát konstantně dobře, vydržíme jen určitou dobu a pak se dopouštíme těch chyb.“
Poslední duel s Olomouckem se z pohledu síly protivníka i porážky o šest bodů mohl zdát na první pohled nadějnější. I Pandula souhlasí, že vyrovnaný byl, ale i tady má zásadní výhrady.
„Kdybyste to viděli, tak by to bylo hned jasné. Asi dvě a půl minuty do konce to bylo o dva, pak jsme měli útok, který jsme nedali, dostali jsme technickou a pak už to bylo těžké,“ hodnotí.
Právě až do utkání s Hanáky vedení Hradce čekalo se změnami v kádru. Ve stánku Olomoucka už se ovšem v sestavě objevil zkušený slovenský podkošový harcovník Pavol Lošonský, jehož 14 bodů, 8 doskoků i aktivita v obraně byly znát.
„My jsme nejdřív nepočítali s tím, že bychom dělali nějaké změny. Čekali jsme, jak to půjde, a angažování Pavla vyplynulo až z té šňůry porážek. Viděli jsme, že naše opěrná rotace je úzká a bylo by dobré se posílit. Ani na tréninku jsme neměli čtyři vyrovnané podkošové hráče a musel tam alternovat z křídla Ondra Peterka,“ popisuje situaci Lošonského krajan, který měl se spoluhráčem Petrem Sedmákem prsty v jeho příchodu.
„Bavili jsme se o Pavlovi i před sezonou, že by to mohl být typ hráče, co by nám pomohl. Není to typický střelec, ale spíš pracant, který nic nevypustí v obraně. A tím, že měl ve Spišské Nové Vsi otevřený kontrakt, věděli jsme, že by po něm šlo sáhnout.“
„Myslím, že ve hře byl znát hned v tom prvním zápase, který mu celkem vyšel. Určitě od něj očekáváme i to zlepšení naší obrany. Posilování tím zatím končí a dál se uvidí podle dalších výsledků a situace,“ informuje bývalý MVP NBL, který zřejmě poprvé v ligové kariéře zažívá dvojroli hráč-člen realizačního týmu.
„Hlavním trenérem jsem oficiálně především proto, že mám A-licenci, která ještě chybí panu Peterkovi. Z velké většiny to ale vede on. Já mu pomáhám díky zkušenostem s ligou, kterou jsem hrál posledních deset let. To znamená s informacemi o soupeřích, o tom, co obvykle hrávají. A mou další funkcí je přenos zpětné vazby z kabiny, takže jsem takové pojítko mezi hráči a panem Peterkou. Řízení týmu je ale plně na něm. Já jsem stále ještě hráč a ono je opravdu těžké být v zápase na hřišti a ještě stíhat vnímat hru z toho trenérského pohledu. Takový souběh je velmi těžko uskutečnitelný, a kdo to nezažil, neumí si ten pocit vůbec představit.“
Foto: BK Olomoucko
