Přiznání i mnohá odhalení hrdiny úterní noci

S ROMANEM MARKEM O UTKÁNÍ SEZONY Ten okamžik ukázal, jak moc tenhle zápas v závěru chtěl urvat. I když byl půlminuty do konce druhého prodloužení už rozhodnutý v prospěch jeho týmu, on, hráč v Kristových letech, sebou při 41. minutě ve hře hodil o zem, aby získal útočný doskok. U postranní čáry jej v souboji s opavským soupeřem ukořistil a ještě ze země vyslal k úniku po zadní lajně spoluhráče Puršla, který jeho dílo dokončil dunkem. Právě touhle vydřenou asistencí završil svou závěrečnou show, již odstartoval na začátku 40. minuty. Tou dobou měl na kontě 9 bodů a 7 asistencí. Když však 50minutový televizní thriller skončil, pyšnil se jako svitavský Muž utkání 23 body a 11 asistencemi, včetně trojky se sirénou na první prodloužení. Zachránil pro svůj tým zápas, který se na první pohled - ještě v čase 39:30 za stavu 81-88 - zdál být jasně ztracený. Jenže basketbal je zatraceně rychlá hra, a proto ji všichni její protagonisté tak milují...

S ROMANEM MARKEM O UTKÁNÍ SEZONY Ten okamžik ukázal, jak moc tenhle zápas v závěru chtěl urvat. I když byl půlminuty do konce druhého prodloužení už rozhodnutý v prospěch jeho týmu, on, hráč v Kristových letech, sebou při 41. minutě ve hře hodil o zem, aby získal útočný doskok. U postranní čáry jej v souboji s opavským soupeřem ukořistil a ještě ze země vyslal k úniku po zadní lajně spoluhráče Puršla, který jeho dílo dokončil dunkem. Právě touhle vydřenou asistencí završil svou závěrečnou show, již odstartoval na začátku 40. minuty. Tou dobou měl na kontě 9 bodů a 7 asistencí. Když však 50minutový televizní thriller skončil, pyšnil se jako svitavský Muž utkání 23 body a 11 asistencemi, včetně trojky se sirénou na první prodloužení. Zachránil pro svůj tým zápas, který se na první pohled - ještě v čase 39:30 za stavu 81-88 - zdál být jasně ztracený. Jenže basketbal je zatraceně rychlá hra, a proto ji všichni její protagonisté tak milují...

I když však koncovka nabídla několik výjimečných momentů, jejich většinou hlavní činitel si je po utkání nechtěl znovu v klidu prohlédnout. „Ne, vůbec. Měl jsem ten den basketu docela dost. Šli jsme jen na večeři a kolem půlnoci už jsem usnul,“ přiznal dirigent Turů Roman Marko, jejž navíc hned druhý den ráno vzbudil nejlepší přítel člověka, a už v deset jej čekala posilovna i střelecký trénink. Tedy vůbec žádné úlevy hrdinům předešlé noci.

Romane, byla to vaše osobně nejlepší koncovka a celkově nejdiváčtější zápas za působení ve Svitavách?
Z osobního pohledu se to těžko hodnotí, ale pro fanoušky to v téhle sezoně bylo nejzajímavější a nejdramatičtější utkání. Pro nás zase tolik ne, protože náš výkon po tři čtvrtiny nebyl vyloženě super. To, že jsme zápas dokázali nějak otočit, je ale samozřejmě skvělé a vážíme si toho.



Do stavu 80-88 jste měl na kontě jen 9 bodů, ale skončil jste na 23. Jak se v zápase, vlastně na jeho samém konci, může přihodit takový obrat v individuálním výkonu?
Tohle vyplyne z nějakých zápasových situací. Prostě jsem se na konci základní části ocitl dvakrát volný na trojce a nebylo o čem přemýšlet. A pak už jsem se cítil líp, takže jsem střílel dál. Někdy to vyjde, jindy ne, tady to samozřejmě potěšilo.

I když jste usnul dobře, jak dlouho trvá se bezprostředně po takovém zápase z toho transu vzpamatovat? V rozhovoru do televize jste měl jako by vpadlé oči, stěží jste se soustředil na to, o čem jste mluvil…
(směje se) Já jsem byl docela v pohodě. I v zápase jsem se cítil dobře a neměl jsem pocit, že mi docházejí síly. Spíš mi přišlo, že po náročném programu předchozího týdne „tahala nohy“ Opava.

V hektickém závěru na obou stranách došlo k velkým až fatálním chybám. Je ten tlak vypjatých situací tak velký, že hráč nepostupuje tak, jak by si situace žádala?
Ono je to všechno ve velké rychlosti. Na každé rozhodnutí má člověk milisekundu a ti lepší hráči dělají lepší rozhodnutí a naopak. (usmívá se) Když se po utkáních díváme na video, kolikrát člověk ani nevěří, jaké kiksy tam dokáže nasekat. Basketbal je hra hodně o chybách a Opavě se naštěstí pro nás vymstily víc. Půlminutu do konce vedla o sedm a pro nás to už bylo v podstatě ztracené, ale pak udělala pár chyb a my se trefovali.

Zaskočil vás osobně výhoz Opavy až zpod vlastního koše po jejím timeoutu za stavu 84-88 v závěru 4. části, kdy následovala ztráta opavského Bujnocha a faul na vašeho spoluhráče Puršla?
Přiznám se, že si to ani nevybavuju a v zápase jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, odkud vyhazují. Nám nezbývalo, než se snažit získat míč, nebo rychle faulovat a Geno Crandall tam Bujnochovi neskutečně vytrhl míč z rukou.



Po snížení Puršla na 85-88 vám pak ale dlouhé sekundy trvalo, než jste soupeře faulovali. Co se tam dělo? Neřekli jste si, co máte dělat?
Naopak, my jsme byli dohodnutí, že půjdeme do výpichu míče, anebo jsme pak měli rychle faulovat. Nějak tam ale měl balon na ruce Luděk Jurečka, jehož šestky by pro nás moc dobré nebyly, protože má dlouhodobě vynikající procento (v této sezoně 85,3 procenta). Jasně, vypadalo to blbě, že jsme dlouho nefaulovali, ale možná se štěstím to padlo až na Vencu Bujnocha (76,7), který tam nějakou šestku nedal snad i předtím, a pro nás to byla dobrá možnost. Nicméně to nebylo cílené. Už předtím měl někdo „říznout“ Klečku (79,3), ale to se nestihlo a byla to chyba. My ale měli ohromné štěstí, že Bujnoch nedal obě šestky.

Opava vám po druhé minuté dala ještě jeden dárek, když vaše spoluhráče nefaulovala při brejku. Stihl jste se vůbec divit?
To jsem nestihl, ale hosté podle mě hrozně propadli na útočné polovině, protože já a Geno jsme vysprintovali dopředu a najednou tam byl velký prostor na tu moji vyrovnávací trojku.

Jak těžké to je, takhle na konci zápasu to po rychlém sprintu zaseknout na trojce a vše provést správně? Nebo šlo o vaše oblíbené místo?
Ty síly tam byly a člověk v zápasovém adrenalinu na tohle nemyslí. Měl jsem to navíc jednoduché, protože jsem v podstatě neměl jinou možnost než vystřelit.

Nějaké čtyři sekundy do konce prvního prodloužení jste opět balancovali nad propastí, když jste v brejku při vedení o bod zastavoval rozehrávače Šiřinu v podstatně jasným nesportovním faulem, který ale byl posouzen jako běžný. Bál jste se tam verdiktu hodně?
To si pamatuju přesně. Opava šla dopředu v přesilové situaci, Kuba Šiřina nabral rychlost a já si myslel, že bude najíždět na svoji levou ruku. Jenže on to vzal doprava a mně nezbývalo než ho zastavit jako by nesportovně. Musíme uznat, že v dnešní době se to jako nesportovní zákrok bere. Takže jsem se bál, protože jsem po balonu opravdu nešel. Dopadlo to, jak to dopadlo, ale to už teď nemusíme řešit. Nakonec to pro nás skončilo dobře - jen jednou proměněnou šestkou (a dalším prodloužením). Nevím, jestli to z mé strany bylo nejlepší rozhodnutí, ale v té rychlosti jsem to tak vyhodnotil.



Vy jste pak druhé prodloužení otevřel dvěma trojkami a zbytek už jste ubili zpod koše. V prodlouženích už jste tam zejména po vyfaulování opavského Gniadka dominovali, ale zdálo se, že se sestavou dlouhých Stamenkovič, Dodd, Puršl, Kovář, Jelínek jste při absenci opavského Kvapila měli jít pod koš důrazněji od samého začátku. Místy jste vyhazovali ven i při hře zády pivota na malé křídlo nebo rozehrávače…
My tuhle převahu měli předchozí tři utkání – v Kolíně, doma s USK i venku s Olomouckem. Vždycky tam nějaký „mismatch“ (výšková výhoda) pod košem byl a my se snažili to hodně cpát dolů. Musím ale říct, že se nám tam nedařilo, nedokázali jsme se tam prosadit. Hodně nás zdvojovali malí hráči a my tam napáchali strašně moc ztrát, kdy jsme soupeřům naházeli míče do protiútoků. Takže na Opavu jsme asi volili víc pick-and-rollů a hry zvenku, abychom to dolů netlačili tolik. Speciálně v tom druhém prodloužení už ale hosté měli problémy se sestavou, tuším, že Dragoun jako křídlo bránil naše pivoty a hodně se to cpaní míčů dolů nabízelo. A Opavě nezbývalo než faulovat a my měli jednoduché koše.

Uměl byste si po zápase představit, jaké by to bylo ho po takovém průběhu prohrát a jít s tím pocitem za tři dny do Final Four poháru?
Bylo by to určitě nepříjemné, ale zase by nešlo z toho dělat strašnou tragédii, že bychom prohráli potřetí v řadě. To si nemyslím, že bychom tu chodili v depresi nebo ztratili sebevědomí. Ani na to nechci myslet. Moc se v tomhle patlat je spíš na škodu a v takových případech se má spíš myslet pozitivně. Před Final Four by to jistě bylo nepříjemné, ale pořád je jen únor a sezona se bude odvíjet od formy v play-off. Předtím se psalo i o krizi Opavy, já ale myslím, že s těmihle soudy se to někdy zbytečně přehání.

Vy jste teď od druhé Opavy už jen jednu výhru, aktuálně máte i lepší vzájemné zápasy. Je to už povinnost myslet právě i na druhou příčku před play-off?
Jistě tu situaci znám, ale speciální motivace to není. My chceme hrát co nejlíp a já na tabulku moc nekoukám. Kalkulovat s tím, na koho půjdete v play-off, se většinou nevyplácí.

A ještě jedna zajímavost – tentokrát to na vaší palubovce bylo z pohledu vaší obrany úplně jiné, protože nikde nebyla vidět vaše zdvojování opavských rozehrávačů z předchozího vzájemného duelu. Upustili jste od toho, nebo k tomu ani nebylo moc příležitostí?
Tak, trenéři soupeřů nejsou blbí. Koukají na video a nachystají se na nás. Ta zdvojování vyjít můžou a pár zápasů to i vyšlo, ale je to hodně riskantní obrana. Pokud to soupeř překoná, nastane přesilová situace a třeba USK nás z toho při zápase u nás hrozně trestal a nasypal nám z toho spoustu trojek. Museli jsme to trochu změnit, ale nemyslím, že se nám v úterý v obraně nějak dařilo. Kuba Šiřina nám dělal neskutečné problémy a to jsme vyzkoušeli asi pět různých obran.