Prokletí trvá: Opět jsme pod vrcholem
SE ŠIMONEM JEŽKEM Je to už skoro prokletí. Když v letech 2015 a 2016 dvakrát chyběl v Českém poháru nymburský hegemon, svou šanci nevyužili a padli pokaždé ve finále – nejdřív s Prostějovem, pak s Pardubicemi. A když teď měli Východočechy třikrát na lopatě ve finálové sérii Alpe Adria Cupu – jednou v poločase domácího duelu a dvakrát během odvety -, ani jednou je nedokázali dorazit.
A vytoužené trofeje, vůbec první za 75letou historii klubu, se tak opět nedočkali. Čtyři prohraná finále NBL s Nymburkem stačí nyní zmínit jen telegraficky, neboť tam se stříbrná medaile brala při daném rozložení sil za maximum. Ona tři pohárová finále ale pro děčínské Válečníky už navždy zůstanou velkými nevyužitými šancemi.
Jejich zmar poté, co padli ve středu v pardubické enteria areně v prodloužení, kam se duel dostal po sedmibodové výhře Beksy v základní hrací době, by se proto dal jen těžko změřit. Přesto severní kapitán Šimon Ježek rozhovor ani v tak bolestné chvíli neodmítl.
„Je pravda, že jsme soupeře už měli na lopatě, ale ten bodový polštář jsme si nějak nepřipouštěli. Chtěli jsme i druhý zápas odjezdit co nejintenzivněji, s vysokou disciplínou stran našich úkolů i vůči rozhodčím, ale bohužel to nevyšlo,“ smutnil, byť velmi věcně, křídelník, který byl s 20 body top skórerem hostů v pardubické odvetě.
„Ten závěr byl takový nešťastný. Mně celou dobu přišlo, že to nemůžeme ztratit, ale nakonec se stal opak. Já jsem v závěru čtvrté čtvrtiny nedal jasný nájezd, pak ještě přišla ztráta v posledním útoku základní hrací doby od Ondry Šišky. Bylo toho ale víc... A pak jsme si nechali ujet začátek prodloužení. Chvíli to ještě vypadalo, že jsme na dostřel, Eda Kotásek nás málem dostal do ještě zajímavé koncovky, ale bohužel…. Byli jsme blízko a opět končíme pod vrcholem,“ dodal Ježek, který na hřišti zažil i porážku s Pardubicemi ve finále Českého poháru 2016, jen v jiné hale.
O zápase však nerozhodovala jen koncovka, ale hodně už i třetí čtvrtina, kde Děčín prohospodařil dokonce už 16bodové vedení v součtu obou utkání. A jeho náskok se začal nečekaně hroutit při nástupu druhé vlny soupeře. Nedošlo v té sekvenci k podvědomému povolení?
„Ne, to vůbec,“ rezolutně odmítl takovou možnost křídelník ARMEXU. „Prostě nám to nepadalo, jim naopak ano. To skore se nějak nevnímá, jde se útok po útoku, určitě si nejde myslet, že v půlce třetí čtvrtiny je hotovo. To by si myslel jen blázen. My naopak věděli, že když nebyl na hřišti Tomáš Vyoral a byli tam hráči, kteří nejsou na míči tak silní, pro nás to byl signál jezdit ještě víc. Došlo tam ale k řadě našich ztrát a protiútokům domácích, kteří to pak začali kontrolovat střelbou z perimetru.“
I když Beksa měla vyfaulovaných dvakrát víc hráčů, Ježek jako důležitý faktor viděl i to, že pro pět faulů nemohli dohrávat dva vysocí Válečníci Žikla s Pomikálkem. „´Pomi´ ty fauly měl ve všelijakých situacích. A bez takového silného hráče pod košem to pro nás bylo citelné oslabení,“ mrzelo zkušeného Válečníka, který by byl ve finále poháru raději, kdyby byla připuštěna o něco tvrdší hra. „Bylo to ale nastavené takhle a všichni se tomu museli přizpůsobit.“
Děčín také víceméně z nouze přistoupil ve čtvrté části k zónové obraně, ani ta ale nezastavila rozjíždějícího se top skórera domácích Vyorala. „Všichni ho známe, že se proti němu nesmí polevit ani na chvíli a pořád se mu musí těsnou obranou ubírat energie. Ovšem i když je to jistě skvělý hráč, tak v obraně jsou to jednoduché věci, při kterých ale děláme pořád ty samé chyby...“
Nakonec ale i zklamaný kapitán Děčína našel na nedotaženém finále jedno pozitivum.
„I druhé místo je úspěch. Celá sezona odježděná po Balkáně i jinde byla skvělá a doufejme, že soutěž bude pokračovat i letos a nezhatí nám to koronavirus. Není ani čas truchlit, v sobotu nám začíná další ligová sezona a my jsme, myslím ukázali dostatečně velkou kvalitu, aby se s námi muselo počítat. Moc se na ligu těším.“
