První kariérní s otiskem Stepha Curryho

S ADAMEM ČÍŽEM A VIDEEM Stačí na to jeden vydařenější zápas. Tedy - hodně vydařenější zápas. A jako rozehrávač k tomu máte navíc blíž než ostatní hráči. Přesto někdy - pokud se tedy vůbec dočkáte -, musíte i na této herní pozici čekat až na svou třináctou sezonu v lize, než ten DEN přijde. A i tak to může být úspěch hodně nad plán.

”Já si nikdy nemyslel, že to někdy dokážu,” přiznal od srpna třicetiletý point guard kolínských Medvědů Adam Číž, když měl komentovat svůj první triple double v Kooperativa NBL.

Netvrdí, že by o tento ceněný zápis neměl zájem, ale zatím se mu tři dvojciferné hodnoty prostě nikdy nesešly. Většinu kariéry navíc měl poměrně nízké průměry na doskoku a až do minulé MVP-sezony se i v asistencích pohyboval jen do průměru pět.

”Buď jsem v zápasech neměl dost asistencí, nebo doskoků, které byly větší problém. Nejsem žádný velký skokan a musí mi přát štěstí na šťastné odrazy přímo do rukou,” neskrývá své limity lídr týmu, který při hodně vydřené sobotní výhře v Děčíně (91-97) sklidil 15 bodů, 12 asistencí a 10 doskoků. Zvlášť toho posledního čísla, pro něj velmi atypického, si musel cenit výrazně.


”Na obranný doskok jsem chodil, protože jsme věděli, že Děčín bude chtít hodně vyhrát a to je vždycky znát ve snaze na útočném doskoku. A ty dva získané v útoku byly prostě klika,” podotýká.

S asistencemi to byla také pěkná šichta. Po třech čtvrtinách jich Číž měl na kontě ”jen” sedm. Pak ale pětkrát nabil spoluhráčům na přesné trojky a trefil tak ”bingo”. Čtyřmi zásahy jej tady dostrkal ke triple doublu spoluhráč Filip Novotný, který si 33 body včetně sedmi trojek utvořil nový osobák v NBL.

”Bez Filipa bych to nedokázal. Bylo dobře, že se takhle trefoval, protože nám ostatním to v zápase tolik ”nelepilo”,” ocenil mladšího kolegu Číž.

Ten však potřeboval i svých 15 bodů, aby svého kariérního milníku dosáhl. Mimo jiné přesně zacílil třikrát z oblouku, přičemž jednou to bylo s bleskurychlým švihem ruky, kterou hned po odpoutání střely stejně chvatně stáhl, jako by se bál zásahu elektrickým proudem. Celé to působí jako z učebnice trojkového fenoména Stepha Currryho.

”Už mi to řeklo víc lidí, že tu ruku někdy rychle stahuju, ale já si to neuvědomuju. Není to tedy schválně. Možná tím, jak jsem poslední dobou začal víc střílet, je tohle víc vidět. A že to dělám hlavně v situacích s obráncem těsně před sebou, tak to možná souvisí se strachem o život,” rozchechtá se aktuálně 39procntní ligový trojkař (82/32).

O tom, že je tento zrychlený styl nepředpisový, samozřejmě dobře ví. ”Nevím,čím to je, že to funguje, i když tam není to předpisové dotažení střelecké ruky. Možná to je tím věkem, že mám střel už odházených dost. Ta ruka by se tam měla určitě nechávat, jak nás to všichni učili, ale někdy to snad bez toho nevadí,” omlouvá se.

Stejně jako Číž časem zdokonalil svou střelbu, vykazují dlouholeté zkušenosti i lecjaké jeho finální pasy. Třeba ty, jež umějí najít spoluhráče i v hustém provozu pod košem, často podávané na pětníku mezi těly soupeřů.  

”Tohle je hlavně na těch klucích, se kterými hraju. Já mám nějakou představu, kde by měli být, a když tam nejsou, je z toho většinou ztráta. Je to o sehranosti. Říkám jim, kam mají chodit, aby to šlo podat a bylo to ve správnou chvíli, aby když na mě někdo vyskočí s výpomocí, byl spoluhráč na tom pravém místě. V tom zhuštěném prostoru pod košem je to určitě dost těžké, hlavně pro pivota, aby míč, často poslaný z pár centimetrů, zachytil,” vysvětluje rozehrávač.

Vzhledem k tomu, že Válečníci kladou nyní v zápasech stále větší odpor, měl to Kolín v jejich stánku řádně těžké. ”Pro nás to byl důležitý zápas, protože Děčín už má momentálně dobrý tým, poslední posily se mu docela povedly a je jen otázka času, kdy zase vyhraje. Děčín bojoval, na hráčích bylo vidět, že už chtějí doma hodně vyhrát a my jsme strašně rádi, že proti nám se jim to ještě nepovedlo.”

Medvědům v napínavé koncovce pomohla směsice zónové obrany, útočných doskoků a tří trojek. ”Po pravdě, v závěru už nám docela docházel dech, takže jsme si zónou dost pomohli. Hodlali jsme ji v zápase určitě vytáhnout, ale nechtěli jsme v prvním poločase. A pomohly i ty trojky. Kluci byli volní, ale už to byl závěr, takže jsme měli štěstí, že to trefili. Tým máme zase poskládaný tak, že perimetroví i dlouzí hráči můžou trojku vystřelit a my se prostě drželi našeho plánu a dávali,” oddechl si po svém historickém mači Adam Číž.