První pro kouče Sanderse a Půlpán pojede na kole!
FINÁLE POHÁRU V OHLASECH A VIDEU Když stojí na kraji střídačky ve své pravidelné zápasové ústroji, v černých kalhotách a bílé košili s úzkou vázankou, mohli byste si ho splést se studentem, čekajícím kdesi na autobusové zastávce před cestou na maturitní zkoušku. Ač mu před Vánocemi bylo rovných 40, posledních 15 let vypadá pořád stejně a za plus minus studenta, kterým svým způsobem ve své nové roli je, by se klidně mohl vydávat…
FINÁLE POHÁRU V OHLASECH A VIDEU Když stojí na kraji střídačky ve své pravidelné zápasové ústroji, v černých kalhotách a bílé košili s úzkou vázankou, mohli byste si ho splést se studentem, čekajícím kdesi na autobusové zastávce před cestou na maturitní zkoušku. Ač mu před Vánocemi bylo rovných 40, posledních 15 let vypadá pořád stejně a za plus minus studenta, kterým svým způsobem ve své nové roli je, by se klidně mohl vydávat…
Jenže všechno je trochu jinak. Tenhle chlapík, co za celý zápas nehne brvou a neukáže ani stopové množství emocí, už po měsíci v trenérské funkci – byť papírově zatím stále jako asistent – zapsal druhý největší úspěch 60letých dějin pardubické Beksy, kterou na domácí půdě dovedl k jejímu druhému vítězství v Českém poháru, když onen první triumf přišel už před vousatými 22 lety.
Levell Sanders tak hned na úvod své nové kariéry ukázal docela slušný potenciál. Ještě 14. prosince byl spoluhráčem mužů, jež nyní - ve svém teprve 9. odkoučovaném soutěžním zápase - dovedl k titulu v Hyundai Final-4. Raketovější start v nové práci si lze už jen stěží představit. Skromný Američan, který ve finále s Děčínem porazil (87-67) svého někdejšího trenéra Pavla Budínského, si ale tohle všechno ještě vůbec nepřipouští. A otázkou je, zda někdy bude.
Když stojí ve vymezeném prostoru před střídačkou, rozhodně nepůsobí jako autoritativní kormidelník, metající hromy a blesky po každé zkažené přihrávce. Naopak, nemůžete se zbavit dojmu, že tam je jakoby na zkoušku, na stáži, a už příště tam zase bude stát nějaký standardní „kruťas“. A jako by tohle všechno chtěl sám potvrdit, vyřkne Sanders jako první větu po zisku své premiérové trenérské trofeje následující:
„Cítím se úplně normálně.“
A pak, jako by vás chtěl dorazit, ještě důrazně dodá: „Já na lavičce ani nemám pocit, že tam něco dělám. Všechno je to na hráčích na hřišti.“
Když z tohoto „nicnedělání“ vzešla první klubová trofej za posledních 22 let, mají se v Pardubicích nač těšit. A aktuálně mohou být všichni v Bekse na vrcholu blaha – titul přišel v ten nejvhodnější moment, v sezoně oslav šedesátiletí BK Pardubice, jež se zatím nevyvíjela ani v trochu růžových barvách. Navíc chybělo tak málo a nic z výše popsaného by neplatilo. V semifinále s Kolínem scházely jen titěrné vteřinky a možná jeden doskok pro soupeře k tomu, aby místo velké párty skončilo Final-4 na domácí půdě těžkým bolehlavem.
Beksa si však postupu do finále velmi vážila a nic podobného už nechtěla připustit. Vystřihla svůj nejintenzivnější, nejodhodlanější a nejkomplexnější basketbal této sezony, který po stránce disciplíny (13 ztrát) o míle předstihl i slavný triumf nad Nymburkem, rovněž dosažený v hale Dašická.
Tým vedený 19letým základním rozehrávačem Půlpánem se od startu, stejně jako soupeř, zaměřil na hru pod koš a místy až ve třech ztékal útočný doskok s nebývalou vervou. Tu demonstroval fakt, že nejlepšími doskakovači týmu v utkání byli křídelník Kotas (8) a rozehrávač Autrey (9). Ten chodí do hry až ze zálohy, ovšem má nezastupitelnou úlohu měniče vývoje utkání.
To potvrdil jak v koncovce semifinále s Kolínem, tak od první čtvrtiny finále. A začíná to právě na doskoku, kde ještě v Jindřichově Hradci při velké minutáži běžně dosahoval dvojciferných hodnot. Vedle čištění doskoku pod vlastním košem přidal ve finále i 5 ze 13 doskoků týmu v útoku. K tomu přikládá ohromnou akceleraci při přechodu do útoku, kdy připomíná jezdce na motorce v pelotonu cyklistů. A vedle svých nekompromisních nájezdů s mnoha změnami směru driblingu se americký rozehrávač prezentoval i excelentním uvolňováním spoluhráčů pod košem, kdy na sebe předtím natáhne dva obránce soupeře. Autrey rozdal 8 asistencí a k 9 doskokům přihodil i díky 2 trojkám 16 bodů.
Krajan Sanders však od něj i ostatních chce především agresivní obranu. Ta byla znát i na tvrdém rohování se podkošových hráčů, kteří nechtěli nechat přijmout přihrávku pivota Houšku nebo jeho kolegu zpod koše Jelínka. Právě defenzivní intenzita a stejně vysoká aktivita na doskoku, který Beksa vyhrála 41-36, byly důležitější než celý útok.
Ani Děčín ale v úvodu nezahálel, snažil se za všech okolností dohrávat do konce vzniklé mismatche, ale na rozdíl od domácích mu nepadaly trojky. V první čtvrtině je měl 6/1, zatímco Beksa 4/3.
Zápas se začal lámat po prvních 6 minutách. Přesně v tu dobu na děčínské straně rozehrávače Vyorala nahradil Šiška a v domácím táboře Půlpána Autrey. Zatímco Američan byl při potažení skore z 18-16 na 26-18 téměř u všeho, strádající Šiška i přes zjevnou snahu a aktivitu tým tak umně nevedl. V zápase nakonec dal 13 bodů, přesto končil -26 bodů za 23 minut. 8bodový a dokonce 5ztrátový Vyoral byl pouze -1 za 29.
Jakmile Beksa získala 8bodové vedení, už se v zápase neohlížela zpět. Zápas mezitím nabíral na náboji, intenzitě i ohromné tvrdosti. Při nesystematickém posuzování faulových zákroků přibývalo podrážděnosti hráčů, ruce i těla na doskoku pracovaly do všech stran a ob útok se některý z hráčů držel buď za naraženou ruku, nebo se válel po zemi po drsné srážce se soupeřem.
Při sledování mlýnice pod košem by se běžný divák možná i mohl divit, kde hráči brali odvahu se do tohoto prostoru pouštět nájezdy. Tenhle zápas totiž nebývale bolel a vidět třeba děčínského křídelníka Striu chystajícího se na poločasový rozhovor, mysleli byste si, že je právě v posledním tažení.
V každém případě bylo ale každou vteřinu nač se dívat. Domácí power forward Švrdlík, vyhlášený MVP turnaje, předvedl alley-oop dunk zakončený jednoruč, kolega Nečas vypíchl v obraně a průlet hřištěm zakončil rovněž smečí. Severočeši se zase prezentovali efektními seběhy pro míč do vymezeného území.
Zároveň ale už po 14 minutách nachytal 3 fauly jeden z opěrných podkošových Válečníků Jelínek a to při oboustranné snaze mít na hřišti vysoké sestavy kvůli co největší šanci na doskoku znamenalo pro Armex potíž. Děčín místy přistoupil v obraně i k pro něj nezvyklé zóně, již ale ve druhé čtvrtině ihned ztrestal trojkou Wall. Byla to pro domácí už čtvrtá úspěšná v poločase proti jediné Děčína z 8 pokusů.
Právě Wallova trefa na 39-32 odstartovala kritickou fázi utkání. A není divu, že u ní opět byl Lamb Autrey. Stejně tak ale i druhý klíčový muž utkání Nečas, který nájezdy, doskoky i asistencemi pomohl v posledních 5 minutách první půle k rozhodnému trháku z 36-32 na 47-32. Děčín tu nedal ani bod, když se nedokázali prosadit ani Vyoral s Houškou, který se zdál být rozhozený z řady ostrých soubojů, a neproměnil několik situací a dopichů zpod koše.
Pardubice zažily téměř bezchybný poločas: dvojky 24/14, trojky 10/4, 7 útočných doskoků a 6 ztrát, jež Sanders týmu zakazuje s třemi vykřičníky.
Po změně stran se ještě aktivní Šiška a také Houška pokusili stažením manka na 10 o dramatizaci utkání, ale to už se při stále výbušnější situaci na kolbišti blížil nejtřaskavější moment utkání. Kouč Děčína Budínský za stavu 58-46 pro domácí důrazně rozporoval odpískaný faul (4. Jelínkův po 27 minutách) na domácího Pandulu a inkasoval technickou chybu.
Slovenský křídelník proměnil všechny tři šestky, načež v „dodatkovém“ útoku fauloval Houška a další protesty lodivoda Armexu vyústily v jeho vyloučení z lavičky po verdiktu arbitra Vyklického. Děčínský tým pak v zápase dokoučoval generální manažer Lukáš Houser, který už ale rozjeté domácí nemohl zastavit.
Beksa z jediného pobytu v útoku vytěžila 6 proměněných šestek (5 Pandula) a za stavu 64-46 bylo o výsledku rozhodnuto. Pardubice pak trefovaly i střely v posledních vteřinách útoků a mocný dunk Švrdlíka spustil už doslova detonaci napěchovaného hlediště na Dašické. V úžasné atmosféře hraný duel vrcholil skandováním domácího kotle a netrpělivým čekáním lavičky Beksy na poslední sirénu.
Vítězové měli lepší trojky (22/8 - 22/4) i dvojky (44/23 – 43/19), navíc 17 bodů vytěžili z děčínských ztrát. Jejich top skórerem byl s 18 body Švrdlík, jejž doplnil již zmíněný Autrey. Na děčínské straně vedle Šišky útok nejvíc sytili Landa (12), Houška (11+10 doskoků, z pole 14/4) a Stria (10).
A ještě jeden dodatek – rozehrávač Beksy Viktor Půlpán by teď měl splnit slib daný v tištěném programu pro Final-4, kde se v případě získání titulu zavázal vyrazit na nejbližší trénink z Holic až do Pardubic na bicyklu…
Levell Sanders (asistent BK JIP Pardubice): „Ten pocit ze získání titulu je pro mě normální. Vážně! Pro mě je koučink něco naprosto jiného než hraní. Není to tak emotivní, mám pocit, že vlastně nic nedělám! To kluci na hřišti musí ten zápas odehrát! Jdou tam a díky nim se to všechno stane. Z mého pohledu je to celé o nich. Já vlastně ani nevím, jestli tu budu příští sezonu trenérem. Proto z toho všeho nedělám velkou věc. Zároveň jsem ale velmi šťastný, protože každý rok se vám nepovede pro klub něco vyhrát.“
„Pokud jde o náš tým, snažil jsem se soustředit na jeho identitu. A ta musí být v obraně. Musíme bránit, 1 na 1 i pick-and-rolly, musíme si pomáhat a doskakovat, v útoku i obraně. Jedním z hlavních znaků Děčína je, že obvykle mívá víc útočných držeb než jeho soupeři, protože skvěle doskakuje v útoku. Ze stejného důvodu jsem se snažil omezit i naše ztráty a hráčům jsem řekl: Jestli chceme běhat rychle dopředu, nesmíme ztrácet míč. A když tohle všechno děláme, nezáleží, s kým hrajeme, protože vždycky budeme OK.“
Lukáš Houser (zápas dokončil jako trenér BK Armex Děčín): „Neřekl bych, že ten rozdíl ve skore je nějak šokující. Pardubice byly prostě o těch 20 bodů lepší, navíc rozdíl se navyšoval některými okolnostmi, šestkami a míči ze strany, takže dvacet bodů tomu odpovídá.“
„Pardubice hrály aktivněji, přičemž rozhodl první poločas. Ten skončil o 15 bodů, a i když jsme pak dělali, co jsme mohli, stahovali to a dostali se na úroveň deseti bodů, v jednu chvíli se zápas už zlomil a pak už to nešlo. Možná kdyby se nestaly ty věci, které se staly, tak by to ještě šlo a ještě bychom se o to poprali. Celkově ale Pardubice byly lepší a zasloužily si vyhrát.“
Foto: ČBF/V.Mudra
