Půlpán 2.0: Elektřina není pro mě

S ROZEHRÁVAČEM BRNA VIKTOREM PŮLPÁNEM Řada hráčů byla v této sezoně obsazena do nových a v nejednom případě mnohem výraznějších rolí. Někteří pak i do rolí hlavních, s potenciálem na Oscara. A vybraní jedinci dokonce změnili žánrové zařazení. Jedním takovým je nový brněnský šéf a aktuálně devátý nejužitečnější hráč soutěže Viktor Půlpán.

Ten se i jako rozehrávač dlouho skrýval spíš v davových scénách a i v minulé sezoně po zvýraznění role stále zůstával ve stínu Tomáše Vyorala. Do nového ročníku už však vlétl jako nemilosrdný nájezdník, který neodkládá míče za půlkou hřiště, ale jako první hledá cestu k napadení koše. Úřadující dvojnásobný Obránce roku Kooperativa NBL tak přidal do své hry další dimenzi. Dimenzi, v níž už kdysi byl, a nyní se do ní obloukem vrátil.

Viktore, jak těžká byla vaše letní transformace na mnohem agresivnějšího nájezdníka, který teď výrazně víc napadá koš?
Já jsem sem do Brna právě s tímhle přišel, že jsem ve hře chtěl být mnohem agresivnější, být trochu víc vidět a myslím, že s tím jsem do klubu byl i angažovaný, abych to na sebe bral víc než v Pardubicích. Zatím to jakž takž vychází, za což jsem hrozně moc rád.

Je to třeba i tak, že v mládeži jste hrával jako teď a v NBL jste se dosud držel nebo musel držet spíš zpátky?
Nebylo to tak, že by mě někdo nenechával hrát, ale já se do toho moc nenutil. Možná i proto, že tam bývalo víc starších kluků a nebyl na mě ten tlak, že bych musel hrát já a být tak výrazný. V Brně ale máme mladý tým, kde cítím, že bych měl být tahounem právě já. V mládeži to na mně bylo taky mnohem víc než potom v chlapech v lize. K těm jsem měl respekt a moc se do toho nepouštěl. Přestup do Brna mi ale v tomhle pomohl a je super, že to zatím vychází. Tak nějak jsem se vrátil k tomu, na co jsem býval v dorostu zvyklý.

A byl ten návrat v něčem těžký?
Nebylo to jednoduché a určitě to nebylo tak, že bych si to jen řekl a najednou to bylo jinak. Musel jsem se do toho postupně dostávat, i na trénincích. I s „Růžou“ (trenérem Růžičkou) jsme o tom kolikrát mluvili, co po mně chce, což mi pomohlo. Jsem rád, že se to povedlo a že dokážu týmu pomáhat i takhle, tedy bodově a vedením. A není to jako dřív, kdy to u mě bylo víceméně o obraně.

Už nyní, po 13 zápasech, máte na kontě víc než polovinu úspěšných dvojkových zakončení oproti poslední úplné sezoně 2018/19. Navíc i úspěšnost 62 procent indikuje, že maximálně vyhledáváte nájezdy do koše…
I náš herní styl je dost založený na rychlém protiútoku, kde je víc otevřených dvojek. A ani při postupném útoku nechceme hrát pomalu, takže hledáme první možnost, jak se dostat ke koši, a mně tyhle jednoduché koše pomáhají dostat se do zápasu. S tím chci jít do každého utkání. Zatím se to nedaří každý zápas a bohužel se do toho někdy dostanu až ve druhé půlce, ale věřím, že to bude pořád lepší. Hodně to probíráme i s trenéry, že jakmile já budu agresivní, pomůže to všem na hřišti, protože to otevře obranu i našim střelcům a ostatním hráčům.

Taky už jste na více než 40 házených šestkách, když za celý ročník 2018/19 to bylo jen 60. na druhou stranu při vaší současné hře se 3,5 získaného faulu za 30 minut nezdá nijak moc. To ty fauly nějak špatně „prodáváte“, ne, když to srovnáme s lídry této statistiky Sehnalem, Šiřinou či Vyoralem?
No, to nevím, čím to je. Kolikrát si říkám, že těch faulů nezískávám tolik jako tihle kluci, ale myslím, že to je jen otázka času, kdy se k tomu taky dostanu a dokážu to asi o něco víc „prodat“. Nebo jestli jsem moc rychlej, že to nestihnou písknout (smích)….

Anebo tak rychle v koši, že vás soupeři ani faulovat nestihnou.
(směje se) Ne, to byla sranda. Tohle je dobrý dotaz, ale netuším odpověď. Tohle číslo bych nicméně chtěl určitě zvednout. A pokud ty zápasy budeme jezdit jako doteď, tak to přijde.

Aniž bych vás chtěl navádět, nebude potřeba do těch kontaktů přidat víc „elektřiny“?
Jasně, ty pohyby jako po zásahu elektřinou, znám moc dobře. Jako obránce je ale nemám vůbec rád. Možná je v útoku ani neumím a třeba i tam bude ta „chybka“. Nevím ale, jestli to do své hry nějak extra zařadím, protože to fakt nemám rád.

S vašimi šestkami ovšem dlouhodobě souvisí i nevalná úspěšnost, jež v některých sezonách nebyla ani 60procentní.
Právě na střelbě se teď snažím mnohem víc pracovat, a to komplexně. Pořád jsem se v tom nějak hledal, ale už jsem, myslím, na dobré cestě. Mezi sezonami jsem byl i v učení u Stefana Weissenböcka, který mi hodně pomohl i se střeleckým sebevědomím. Střelbu ale nejde změnit ze dne na den, je to tedy v procesu a já věřím, že ta procenta půjdou nahoru a budu mnohem nebezpečnější.

Pravda, ani u vašich trojek, kde jste letos na 6 trefách z 34 pokusů, zatím to zlepšení znát není. Přesto by bylo zajímavé slyšet, co všechno vám známý expert, který vylepšuje i mušku Tomáši Satoranskému, seřizoval…
Abych všechno popsal, to bychom tu mluvili dlouho. (směje se) Byla to spousta detailů, které na střelbu mají vliv. Třeba šlo o to, že mi dosud chodilo zápěstí střelecké ruky do strany, nebo jsem při odhodu moc používal palec levé ruky, ruku jsem nedával dost nahoru, ale hrozně dopředu… A takových detailů tam bylo mnohem víc.

Zdá se, že tomuto trenérovi neunikne vůbec nic.
Taky jsem z toho byl překvapený. On si mě při střelbě natáčel a pak jsme to probírali a těch detailů bylo ohromně moc a i já koukal, co všechno tam viděl. Dost mi to ale pomohlo a snažím se na tom pracovat. Už se s tím peru dlouho a chtělo by ty procenta zlomit. 

Dosud jste ale taky neměl po ruce takového specialistu.
No, to jsem neměl.

Když soupeři vidí, jak jste teď celý divý do nájezdů, už asi začali víc ustupovat a nabízet vám trojky zdarma, ne?
Spousta týmů mě přesně takhle brání, nechávají mě střílet. V zápase se ale vždycky dá najít situace, kdy se ke koši můžu dostat. Soupeři se nás jistě snaží dostávat do nekomfortní zóny a tam je pak důležité hrát dál svou hru a neustupovat od ní. Většinou potom ty akce i s tím odstupováním obran vyjdou, pokud je my zahrajeme dobře.

Který z trenérů se vám od přestupu do Brna víc věnuje – hlavní Růžička, nebo asistent Bartoň?
Asi bych řekl spíš „Růža“, se kterým jsme už v přípravě trávili hodně času. A dál jsme se věnovali i té mojí střelbě. A s asistenty Vaňkem a Vyroubalem pak chodím individuálně střílet navíc, takže využíváme celého realizačního týmu.

Aktuálně se dělíte o 12. místo v poměru asistencí a ztrát s číslem 2,6. Jak je pro vás tahle nová statistika ligového webu důležitá, a kde byste ji chtěl mít?
Průměr asistencí sedm je dobrý, ale ze ztrát (průměr 2,7) je spousta těch zbytečných, takže bych ten průměr chtěl poslat mnohem níž.

Před sezonou jste říkal, že budete jako tým produkovat hodně náročný běhavý styl s velkým důrazem na obranu – daří se to zatím podle plánů?
Určitě jsme tak začali, ale jsme mladý tým, takže je tam i spousta výkyvů, kdy nějakou dobu v zápase hrajeme skvěle a pak během pěti minut hrajeme úplně jinak. Je to tedy dost nahoru dolů, s čímž se teď docela pereme. Jinak ale s naší hrou můžeme být spokojení. Jsme mladý a nově poskládaný tým, teď se zapracovává nová bulharská posila a jsme na dobré cestě k tomu hrát ten tempo basket.

Hodně sázíte na hru do koše. Co když ale soupeř zařadí víc zóny, jako se vám to stalo v Kolíně?
V Kolíně to byl zápas blbec, kdy nám nevyšlo vůbec nic, trápili jsme se v obraně i v útoku. Netrefovali se ani naši top střelci a Kolínu vyšla sázka na to, že nám to nebude padat.

A co bylo za problém v Děčíně, kde jste inkasovali skoro stovku?
To byl úplně jiný zápas. Tam jsme bez Šimona Puršla hořeli na doskoku, který to rozhodl.

Zajímavostí vašeho postupného útoku jsou kombinace na pětníku i v hustém provozu pod košem. Je to cílená věc, nebo to přichází samovolně?
Tyhle akce vyplývají z herních situací. Snažíme se tam hodně sbíhat a jen nestát na trojce. Máme šikovné hráče včetně pivotů, kteří to pak umějí dobře podat, takže to vyplyne ze hry.

A ještě bych se rád zeptal na nového izraelského spolumajitele klubu Yedidiu Rapaporta, který má bohaté zkušenosti ze stejné role u předního izraelského týmu Hapoelu Tel Aviv. Tak zaangažovaného vlastníka člověk v našich končinách jen tak nemůže zažít. Zajímá ho každičký detail fungování klubu, a to se s vámi stále nemohl vidět osobně. Jak často s ním jste v kontaktu vy sám?
Je pravda, že s námi hodně komunikuje. Když nám chce něco sdělit, je to nejvíc přes kapitána Honzu Kozinu. I s kluky nebo se mnou si ale osobně píše na Whatsappu, třeba i po zápasech. Vždycky nám k tomu něco řekne, a když je někdo zraněný, taky to pozorně sleduje. Z jeho zájmu jsem mile překvapený, jak se všemu věnuje, i když tu s námi stále nemůže být. Ví přesně, kdy máme tréninky, kdy volno, píše, ať si odpočineme a jsme pak připravení na zápas. Takový přístup majitele, kdy cítíme, že ho máme za zády, je super. Zvlášť když jde o někoho, kdo se kolem basketu pohybuje takovou dobu.