Rio podle Ibekweho a „odměňování“ v Nigérii

ZAJÍMAVOST Díry ve zdi. Ucpané záchody. Ze stropů prosakující voda. Nezakryté kabely vedoucí elektřinu. Zápach plynu v pokojích. Až katastrofickou podobu měly některé zprávy o budovatelských selháních v olympijské vesnici v Riu na úvod srpnových Her. Proto osobní zážitky nigerijského centra Ekene Ibekweho zní jako z úplně jiné olympiády.

ZAJÍMAVOST Díry ve zdi. Ucpané záchody. Ze stropů prosakující voda. Nezakryté kabely vedoucí elektřinu. Zápach plynu v pokojích. Až katastrofickou podobu měly některé zprávy o budovatelských selháních v olympijské vesnici v Riu na úvod srpnových Her. Proto osobní zážitky nigerijského centra Ekene Ibekweho zní jako z úplně jiné olympiády.

„Tyhle problémy se v našich pokojích neobjevily, takže moje zkušenost byla docela dobrá. Vše vypadalo v pořádku a my neměli stížnosti,“ říká nová posila Nymburka a aktuálně jediný olympionik v pelotonu Kooperativa NBL.

Ibekwe nakonec přece našel jeden drobný limit, který však souvisí s životem basketbalisty celkem běžně. „Měřím 208, a protože postele byly trochu kratší, chodidla mi čouhala mimo. Stejné to ale bylo i při olympiádě v Londýně, kde nás dali na univerzitní ubytovny,“ srovnává.

Nad tím, že při problematické a hodně husté dopravě musel tým pokaždé chodit k odjezdu dost napřed, aby se na tréninky a zápasy dopravil autobusem včas, už jen mávne rukou. „Na takové věci jsem zvyklý z Los Angeles, kde jsem se narodil. Důležité bylo, že autobus nakonec vždycky přijel.“



Ibekwe přiznává, že z Ria mimo halu a vesnici mnoho nestihl zažít. Tréninkový a zápasový program to prý nedovolovaly. „Dostal jsem se na slavnou pláž Copacabana, ale to bylo tak vše. Sochu Krista už jsem si musel odpustit. Ve městě byli lidi většinou příjemní a milí, složité to bylo jen s dorozumíváním. S angličtinou se tam moc chytat nedalo a já mluvím jen trochu španělsky, takže jsem většinou potřeboval tlumočníka.“

Nigerijská reprezentace, jejíž věkový průměr činil 30 let, patřila do „skupiny smrti“ se Španělskem, Chorvatskem, Litvou, Brazílií a Argentinou. Dobyla sice senzační 14bodový triumf nad Chorvaty, ale s Argentinou a Brazílií padla výrazně a se Španěly a Litevci shodně o 9. S bilancí 1-4 skončila poslední ve skupině. 

„S tím jsme spokojení nebyli. Věřili jsme, že můžeme vyhrát víc zápasů. Několik jich bylo vyrovnaných a my v nich měli šanci, ale nevyužili jsme ji. Byla to kuriózní situace, protože v naší skupině mohl každý porazit každého. My jsme porazili Chorvaty, kteří nakonec vyhráli celou skupinu, a proto jsme měli dokázat víc. Jako hráči jsme dostatečně sebekritičtí a byli jsme si vědomi, že jsme měli na to vyhrát i další zápasy,“ zdůrazní Ibekwe.

Ten si alespoň užíval podpory nigerijských fanoušků. „Jako vítězové Afrobasketu jsme byli na olympiádě jako nejlepší z afrických zemí a díky tomuhle úspěchu jsme ve světovém rankingu vyskočili z 25. na 16. místo, což je hlavní věc,“ pochvaluje si centr Nigérie, jež loni mistrovství Afriky ovládla vůbec poprvé, a nyní je jediným africkým týmem ve světovém TOP 20, což je i zásluha amerického kouče Williama Voigta.



Zajímavostí bylo, že Chorvaty Nigérie složila především skvělými trojkami. Těch tým sázel 10 na utkání s velmi solidní 37procentní úspěšností. Je to nová zbraň celku z afrického kontinentu, jehož zástupci se dosud většinou prosazovali hlavně díky atletickým přednostem hráčů? 

„Trojky jsme určitě zlepšili, i když ne vždy jsme z dálky stříleli dobře. Je ale pravda, že se trefovali i centři a na tom můžeme dál stavět. My budeme vždycky rychlí a výbušní atleti, protože je to naše identita, ale umíme už hru vyvážit i střelbou zvenku. Neřekl bych ještě, že jsme vyloženě týmem střelců, ale některé šikovné snajpry tam máme.“

31letý Ibekwe nastupoval z lavičky a za svých 16 minut stíhal 4,2 bodu, 4 doskoky a 2,4 bloku, přičemž nejvíc si může cenit průměru +3,8 bodu při pobytu ve hře, což bylo nejlepší číslo týmu. Naopak minusem byl průměr 4 faulů na utkání.

„Mým úkolem bylo roztáhnout hřiště střelbou zvenku, dobře bránit a dát do všeho maximální energii. S delšími minutami jsem mohl dát týmu ještě víc, ale takhle to prostě dopadlo. Svůj úkol jsem asi splnil, nicméně rozhodčí na mě byli přísní,“ lituje.

Z čeho má naopak radost, je růst popularity basketbalu v Nigérii. „Jde to nahoru, lidem jsme otevřeli oči. Sledují dění a hodně z nich chce být i součástí basketbalové komunity. Dřív se jen dívali v televizi, ale teď chtějí i hrát. Hlavní je inspirovat děti, aby začaly hrát a náš basket se dál zlepšoval.“
 

To ale zřejmě nebude snadné, jak vyplývá z neradostných událostí, jež nigerijské olympioniky provázely už v přípravě na Rio. Podle zahraničních zdrojů většina sportů postrádala finanční zázemí na zajištění odpovídající přípravné fáze. A tak prohlášení ministra sportu, že očekává nejméně 15 medailí, vzbuzovalo po nulovém zisku z Londýna 2012 přinejmenším shovívavé úsměvy. 

Nesnáze pokračovaly i při zahajovacím ceremoniálu, kdy musela nigerijská výprava vyrazit na stadion Maracaná jen ve sportovních soupravách, protože tradiční oblečení, jímž chtěla zaujmout, nedorazilo včas. 

77členná výprava se zastoupením ve fotbalovém a basketbalovém turnaji mužů nakonec utržila jediný bronz fotbalistů, jenž vzhledem k okolnostem představoval čistou senzaci.

Tým musel při přesunu do Ria nocovat na letišti v Atlantě, neboť se vyskytnuly problémy s uhrazením letu do Brazílie. Reprezentace dorazila na místo jen pár hodin před prvním utkáním s Japonskem, přesto dokázala zvítězit 5-4 a nakonec dospěla až do bitvy o bronz, v níž přemohla 3-2 Honduras.
 

A to už před čtvrtfinále tým hrozil stávkou, protože nedostal uhrazené slíbené „kalorné“. Všechny tyto finanční nesnáze a problémy s přípravou dojaly japonského plastického chirurga a filantropa Katsuyu Takasua, který na dálku slíbil nigerijské reprezentaci uhradit 200 tisíc dolarů na různé náklady (trenérovi národní federace podle zahraničních zdrojů dlužila pětiměsíční plat) a 190 tisíc vyplatit jako odměnu za medaili. Za zlato slíbil dokonce 30 tisíc na hlavu, za bronz pak věnoval každému hráči 10 tisíc. Na poslední utkání za týmem dokonce osobně přiletěl a při medailovém ceremoniálu byl dojatý k slzám.

Nigerijští fotbalisté, jejichž předchůdci dobyli zlato v Atlantě 1996 a stříbro v Pekingu 2008, měli ale problém uvěřit, že nějaké peníze skutečně obdrží. Protože za poslední tři dekády zažili nůše slibů, jež v drtivé většině nebyly dodrženy.

Někteří hráči dodnes čekají na domy, jež jim byly slíbeny vládou za triumf v Africkém poháru národů v roce 1994. Jeden z pilířů onoho mužstva Stephen Keshi už se nedočká, neboť letos v červnu zemřel.

Nejbohatší byznysmen Afriky Aliko Dangote dosud nenaplnil slib odměnit národní tým milionem dolarů za vítězství v Africkém poháru národů 2013. A o klice mohou hovořit členové vítězného týmu z MS U16 v roce 1985, kteří byli odměněni po nekonečných 30 letech, což už bylo příliš pozdě pro Kingsleyho Aikhionbareho, který zemřel v roce 1996.
 

Jen pro dokreslení položil NBL.cz Ekene Ibekwemu otázku, co měli nigerijští sportovci slíbeno za získání medaile od státu či svého olympijského výboru. „To vůbec netuším, ani mě nenapadlo, že by za medaili něco mohlo být. Až dodatečně jsem zjistil, že třeba v Singapuru vypsali za zlato 746 tisíc dolarů (vyplaceno jednou, ovšem 20 procent musí vítězný plavec vrátit na daních).“

To byla podle údajů CNN druhá top odměna této olympiády. Nejštědřeji se zachovali na Tchaj-wanu, kde se bralo za zlato 952 tisíc dolarů (vyplaceno jednou). Třetí příčku zaujala Indonésie s 382 tisíci. V TOP 10 už byly dále kromě čtvrtmilionu v Brazílii jen asijské země a bývalé součásti SSSR.
 
Mnohem níž – na úrovni několika desítek tisíc dolarů - figurují na této škále mnohé západoevropské země, nebo i USA (za zlato 25 tisíc dolarů minus daň) a Čína (36 tisíc dolarů) jako dva z největších sběratelů cenných kovů. Česko bylo v tomto ohledu poměrně štědré, když Lukáš Krpálek bral za titul v přepočtu 72 tisíc dolarů. Británie pak nevyplácí ani libru, protože motivace uspět na olympiádě musí ostrovním sportovcům stačit sama o sobě.

A ještě pro Ekene Ibekweho – podle BBC jedna místní loterijní společnost slíbila nigerijským sportovcům za zlato 2000 dolarů. Teď už víme, že ušetřila…