Rok žní pro kulturisty z Nuslí

S MICHALEM MAREŠEM Nejcennější výhru ze všech deseti, které dosud v sezoně nasbíraly, ulovily o víkendu ve svém lese Sovy z pražských Nuslí, jež s otevřeným hledím míří za nejlepším umístěním pod vedením kouče Mirsada Aliloviče. „Porazit Pardubice je takový bonus v souboji o skupinu A1, se kterým se moc nepočítalo,“ přiznává i křídelník Michal Mareš, který se na senzačním triumfu 74-62 podílel 17 body, a byl tak druhým střelcem vítězů za 20bodovým Jaromírem Bohačíkem.

S MICHALEM MAREŠEM Nejcennější výhru ze všech deseti, které dosud v sezoně nasbíraly, ulovily o víkendu ve svém lese Sovy z pražských Nuslí, jež s otevřeným hledím míří za nejlepším umístěním pod vedením kouče Mirsada Aliloviče. „Porazit Pardubice je takový bonus v souboji o skupinu A1, se kterým se moc nepočítalo,“ přiznává i křídelník Michal Mareš, který se na senzačním triumfu 74-62 podílel 17 body, a byl tak druhým střelcem vítězů za 20bodovým Jaromírem Bohačíkem.

Michale, asi jen málokdo by věřil, že Pardubice složíte. Jakou euforii jste po jejich pokoření prožili?
Ostatní tomu moc nevěřili, ale já věřil docela dost. I v minulých sezonách jsme Pardubice aspoň jednou porazili. Máme na ně nějaký recept, sami ho ale neznáme. Opravdu nevíme, jak se to daří. Ale věřili jsme si na ně a šli do toho s odhodláním.

Teď má ale Beksa asi nejsilnější kádr za poslední roky a ještě je jako tým zocelena z evropských pohárových bitev. Z druhé strany vzato - pohárové bytí jejímu týmu bere i dost sil…
Je možné, že neměli tolik času se na nás připravit, ale byla to jejich volba jít do Evropy a teď se na to jistě nejde vymlouvat. Já osobně tuhle výhru beru jako cennější (ve srovnání s výhrami nad Beksou z minulosti), navíc když přišla v systému, kdy se v základní části hraje jen dvoukolově. A k tomu Pardubice hrají ten evropský pohár, takže si můžeme říct, že jsme se vyrovnali evropskému basketbalu. Zase ale nechci říkat, že bychom Europe Cup mohli hrát taky, to vůbec. Nicméně je vidět, že nějak jdeme nahoru a že se ty tři roky dřiny s panem Alilovičem někde projevují.   



A vy byste se na nějakou evropskou konfrontaci třeba necítili, pokud by se naskytla šance?
Těžko říct. V televizi jsem nějaké pardubické zápasy viděl, ale sám jsem na hřišti proti týmům z té soutěže nestál. Těžko jde tedy říct na základě výhry nad Pardubicemi, jestli můžeme, nebo nemůžeme takovou soutěž taky hrát. Věřím ale, že bychom nějak byli konkurenceschopní a nikomu bychom nedali nic zadarmo.

Z pardubického týmu vynikl jen jeho střelecký lídr Burnett. Byli jste spokojeni, že výrazněji vás zlobil vlastně jen on?
Trenér nám to tak nějak říká, že když se utrhne jen jeden hráč, je to vlastně dobré, protože na sebe bere většinu střel, ostatní pak nejsou moc ve hře a jsou pod svým průměrem. Náš plán ale nebyl nechat hrát jen Burnetta.

Jen 27 bodů inkasovaných v druhé půlce od druhé ofenzivy soutěže, to už se dá považovat za famózní počin, že?
Ani jsem nevěděl, že to bylo 27. Vychází to ale z naší obrany. Nechtěli jsme jim dávat žádné snadné střely. Podle mě měli i minimum útočných doskoků, někdy jsme je ani nepustili ke střele, takže obrana byla super. Takovou bychom si ji představovali pokaždé.

Se 40 míči nejlíp doskakující tým ligy jste vy, kteří jste o víc než sedm zpět až předposlední, dokázali přeskákat. Aní to se asi nečekalo…
K tomu je samozřejmě potřeba hlavně dobré odstavování. Taky pokud soupeř nemá tolik otevřených střel, je pak doskok snadnější. Každý si najde svého hráče, odstaví ho a ty míče sbíráme na střídačku dlouzí i malí. Musí se mít na paměti, že obrana končí až doskočením míče, a ne už střelou a koukáním na letící balon.

Když jste schopní druhý tým tabulky zastavit na 62 bodech, jeden by očekával, že proti soupeřům z nižších pozic to zvládnete taky. Realitou to ale není.
Budeme věřit, že dál už to tak bude, ale každý zápas je jiný. Tady nám všechno extrémně hrálo do karet, což tak vždycky není. S Pardubicemi jsme se asi nejvíc přiblížili tomu, jak si trenér představuje naši hru. Budeme se teď snažit na to navázat.

Jedním ze strůjců vítězství byl vedle vás i aktuální lídr týmu Jaromír Bohačík. Přijde mi, že za dva roky v USK nabral oproti působení v dresu Prostějova „ohromnou hmotu“ a mohl by teď doslova lámat skály. Před časem třeba i kouč Kolína Benáček s nevelkou nadsázkou upozornil, že jste týmem kulturistů a hrát proti vám stojí spoustu sil. Takže kolik toho takový Jaromír naleží ve strojích?
(smích) Já už si moc nepamatuju, jestli byl dřív výrazně tenčí, ale asi tu něco nabral. Hodně se tomu věnuje, to znamená včetně dobré stravy a nějakých výživových doplňků. Opravdu hodně se o sebe stará a to bude ten hlavní důvod.

Kolik hodin máte v posilovně povinných v přípravě a kolik v sezoně?
Před sezonou to je samozřejmě intenzivnější, to jdeme i čtyřikrát týdně na hodinu. A během sezony už to není nijak extrémní. V pondělí míváme pravidelně jednu hodinu těžší, kdy zvedáme větší váhy. Trenér klade důraz hlavně na nohy a celkové zpevnění těla. Takové ty bicepsy a podobně moc neděláme. Každý čtvrtek pak míváme ještě jednu hodinu, ale to už je lehčí.

Kolik dáváte třeba na benči a kdo je v týmu Sov přeborníkem?
Já dávám 90 kilo a myslím, že rekordmanem je Vilda Svoboda nebo Honza Křivánek. Ti zvednou i 110.  

S fyzickou schránkou souvisí i vaše extrémní osobní minutáž ze souboje s Pardubicemi. Snáší se 38 a půl minuty snáz, když se hraje jen jednou týdně?
V tomhle je opravdu lepší hrát jen jednou týdně. Dá se líp zregenerovat a připravit na další zápas. Můžou se přidávat ty těžší posilovny a podobně. Na druhou stranu člověk vypadne z herního rytmu, což je trochu nevýhoda. Nám vyhovuje spíš aktuální systém, kde je čas a prostor všechno dělat v přípravě naplno, a je tam i den volna. Po fyzické stránce to je tedy lepší.  

Při aktuálním vývoji se blíží váš klíčový zápas základní části na palubovce Ústí. Vy teď máte o výhru navíc a plus 15 bodů z prvního utkání. Jste v ideální situaci?
To právě nevím. Jak jsme v posledních letech zjistili, role favorita nám zrovna nesvědčí. Spíš jsme schopní překvapovat. Budeme se tak muset na zápas extrémně soustředit. Bude to vyvrcholení celé naší tříleté práce a musíme do toho dát všechno. Nebereme to ale tak, že neproniknout do A1 by byla katastrofa. Trenér o tom ani nemluví, že by nás čekal nějaký významný zápas. Mezi utkáními nedělá vůbec rozdíly, na tréninku nás nešetří a děláme pořád totéž. Navíc i pokud bychom prohráli, ještě by nebylo nic ztracené, mohli bychom to pak nahradit doma s Ostravou. My ale v šatně vůbec nerozebíráme nějaké varianty, jak to může dopadnout. Stejně jako nespoléháme na to, že by Ústí na závěr mohlo prohrát v Děčíně.

Za jak velký úspěch byste při letošní konkurenci a vyrovnanosti středu ligy postup do A1 považoval?
Rozhodně za velký. Nám se do ní naposledy podařilo postoupit před pěti lety. Většinou jsme se stěží dostali do play-off. Loni jsme ale byli sedmí a jde to pořád nahoru. A tohle by byla taková odměna, tedy pokud to vyjde.