Roste opozice proti šéfovi Euroligy?
Z EVROPSKÉHO KLUBOVÉHO ZÁKULISÍ Byla to zpráva, která proletěla evropskými basketbalovými servery, aniž se pořádně vědělo, co vlastně znamená. Navíc přímo od hlavního zdroje nezaznělo žádné bližší vysvětlení. A proto vznikl i značný prostor ke spekulacím všeho druhu. Jelikož ale potenciálně může tato informace mít dopad i na další dění na kontinentální podkošové scéně, nedá se jen tak přejít. O co tedy jde?
Řecký sportovní web SDNA zhruba v polovině června informoval o tom, že Katalánec Jordi Bertomeu, šéf představenstva společnosti ECA (EuroLeague Commercial Assets), jež prostřednictvím 11 klubů s dlouhodobou licencí řídí a vlastní nejprestižnější klubovou soutěž kontinentu (Euroligu), byl těmito kluby sesazen z boardu ředitelů, v němž nyní bude jen těchto 11 organizací, jejichž rozhodovací vliv tak vzroste.
Bertomeu, který je v čele celého Euroleague Basketball (pod nějž spadá i EuroCup) od roku 2000, kdy se Euroliga trhla od struktur FIBA, sice zůstane i nadále výkonným šéfem společnosti ECA, ale jeho pravomoci se podle některých pozorovatelů výrazně zmenší. Podle jiných se ale nic zásadního ve fungování ECA nezmění a jde prý jen o formální krok, takže rozhodovací procesy budou stejné jako dřív. Víc tak ukáže až nejbližší budoucnost.
Za jednoho ze zástupců 11 klubů se blíž vyjádřil snad jen generální manažer Fenerbahce Istanbul Maurizio Gherardini, podle nějž Bertomeu nebyl zbaven výkonné funkce, a jde jen o mediální interpretace nezakládající se na realitě. Kluby podle něj jen chtěly mít blíž k dění kolem soutěže a k vlivu na něj.
Jen pro doplnění - mezi jedenáctku klubů s dlouhodobou licencí patří Efes Istanbul, Barcelona, Vitoria, CSKA Moskva, Fenerbahce Istanbul, Maccabi Tel Aviv, Milán, Olympiacos Piraeus, Panathinaikos Atény, Real Madrid a Žalgiris Kaunas.
Proč může být tohle všechno tak důležité? Jordi Bertomeu ve svých prohlášeních z posledních let tvrdě vystupoval proti strukturám FIBA, což se možná ještě vyostřilo po spuštění projektu Ligy mistrů před pěti lety, kdy se Světové federaci FIBA poprvé podařilo nastartovat výhledově konkurenceschopnou soutěž, sycenou nemalými financemi, s prize money (včetně milionu eur pro vítěze), hrazením nákladů pro týmy a postupným zkvalitňováním startovního pole, a to i díky dříve nepředstavitelným instrumentům - v podstatě z dílny Euroligy -, jako jsou víceleté licence. Tu čerstvě obdržela například španělská Malaga, jež se tak po dlouhých letech vyvázala ze struktur Euroleague Basketball.
Elitní soutěž FIBA by se časem mohla stát skutečnou hrozbou a šéf Euroligy, který je podle některých zdrojů klíčovou překážkou jakýchkoli pokusů o sbližování s FIBA (o něž se v minulých letech z různých stran činily pokusy), i proto rychle koná. Naopak umenšení jeho vlivu by v teorii mohlo postupně přiblížit i situaci, kdy by se FIBA s Euroleague Basketball mohly vrátit k jednacímu stolu.
Evropský basketbal by tím téměř v tichosti výrazně předstihl fotbal, který se prostřednictvím předních velkoklubů pár týdnů zpátky o něco podobného pokusil s projektem Evropské Superligy pro nejužší špičku kontinentu. Tvrdě však narazil na všech úrovních - u ostatních klubů, vedení lig, fanoušků účastnických klubů i premiérů vlád. Po tak ostrých reakcích vše - možná však jen dočasně - spadlo ze stolu.
Pod koši ale uzavírání eurosmetánky pokračuje mílovými kroky dál. Podle Bertomeua ovšem nejde basketbal s fotbalem vůbec srovnávat, neboť jak tvrdí, na rozdíl od fotbalu v basketbalu většina národních lig nijak nepřispívá k ekonomickému růstu a příjmům klubů.
V případě 20členné Euroligy s 18 dlouhodobými licencemi byl pak EuroCup sloužil jako farma, odkud by se celky do Euroligy mohly dostat, a kde by až 16 z (nyní už jen) 20 celků mělo tříleté licence, i kvůli ”útěkům” typu Malaga. Soutěž má navíc v nadcházející sezoně výrazně změnit svůj formát.
Brzy má také vzniknout i první kolektivní smlouva po vzoru NBA (mezi hráči a soutěží), která by mimo jiné zohledňovala finanční fair play a nemožnost většinu provozu klubu hradit z kapes majitele. Přesto byl podíl vlastníků na financování klubu pro nejbližší dvě sezony - kvůli dopadům pandemie - zvýšen, a to z 50 na 55 procent pro nadcházející sezonu a ze 40 na 50 pro ročník 2022/23.
Důležitým milníkem je i to, že Alba Berlín dostala euroligovou licenci na nadcházející dvě sezony a francouzský ASVEL a německý Bayern Mnichov pak rovnou na tři, čímž se počet klubů s dlouhodobými licencemi zvýší z 11 na 14.
Mezi 18 celky budou dále Efes Istanbul, Milán, CSKA, Barcelona, Fenerbahce, Tel Aviv, Olympiacos, Panathinaikos, Real, Vitoria, Žalgiris, CZ Bělehrad (divoká karta), Petrohrad (divoká karta) a jako vítěz a finalista EuroCupu Monaco a Kazaň, což jsou také jediné dvě změny ve startovním poli oproti uplynulé sezoně.
Jenže skorouzavření soutěže stále nemusí nastat. Stále je ještě v běhu stížnost FIBA a ULEB (Unie 11 evropských národních lig) k Evropské komisi na ECA kvůli omezování soutěže.
A Jordi Bertomeu, ač hlasy o nespokojenosti klubů nedávno pro média bagatelizoval, čelí i útokům z vlastních řad, kdy jeho nejhlasitějším kritikem je majitel Panathinaikosu Dimitris Giannakopoulos, který před pár dny veřejně oslavoval odvolání Bertomeua z boardu ředitelů ECA a opět jej obvinil, že euroligové kluby okrádá. Disciplinárkou už několikrát tvrdě finančně potrestaný Giannakopoulos už vícekrát hrozil odchodem do Ligy mistrů a loni v červnu navíc oznámil, že jeho klub je na prodej za 25 milionů eur.
Zdá se tak, že i když celé dění kolem Euroligy je stále poměrně nečitelné, může už brzy být pořádně horké...
