Rozborka dresů, mládí a světa herních konzolí

S MATĚJEM SVOBODOU A LUBOMÍREM RŮŽIČKOU V prvním kole 0 za 19 minut proti Brnu, ve druhém proti Děčínu 12 bodů za bezmála 24 minut s hned čtyřmi získanými fauly. Jako noc a den se lišily úvodní dva výkony čerstvě 22letého křídelního Tura Matěje Svobody po návratu do Kooperativa NBL. V té až do středy zaznamenal od roku 2012, kdy si - tehdy jako 15letý - odbyl debut v dresu Nové huti, jen pět střelecky plodnějších výkonů. A minulou sezonu strávenou na americké univerzitě si o tak šťavnatých porcích minut a bodů také mohl nechat jen zdát.

S MATĚJEM SVOBODOU A LUBOMÍREM RŮŽIČKOU V prvním kole 0 za 19 minut proti Brnu, ve druhém proti Děčínu 12 bodů za bezmála 24 minut s hned čtyřmi získanými fauly. Jako noc a den se lišily úvodní dva výkony čerstvě 22letého křídelního Tura Matěje Svobody po návratu do Kooperativa NBL. V té až do středy zaznamenal od roku 2012, kdy si - tehdy jako 15letý - odbyl debut v dresu Nové huti, jen pět střelecky plodnějších výkonů. A minulou sezonu strávenou na americké univerzitě si o tak šťavnatých porcích minut a bodů také mohl nechat jen zdát.

Natož aby se dostal do takového laufu jako ve druhé půli s Děčínem, kdy rostl útok za útokem, dovoloval si stále víc, mazácky vybojoval míč i v obraně a nakonec byl třetím střelcem týmu při až nečekaně přesvědčivém domácím vítězství 84-69.

„Dá se říct, že osobně jsem takový zápas za ten rok v NCAA nezažil, maximálně v nějaké přípravě. Ani před letošní sezonou mi to takhle nešlo, jsem proto rád, že se do toho dostávám zpátky, že můžu být na hřišti, pomáhat týmu a ukazovat, že na to mám,“ pochvaloval si někdejší střelecký lídr řady mládežnických reprezentací.



Proti Děčínu se svitavská omladina zviditelnila dokonce 31 body a zejména duo náhradníků Svoboda – Puršl (10) bylo důvodem jasného přebití střídajících hráčů soupeře (33-14). Zabrala důrazná promluva a kritika kouče Růžičky po matném úvodním vystoupení?

„Zápas s Brnem se mně i dalším našim mladým nepovedl, zachraňovali to tam Roman (Marko) s Pájou (Slezákem). Trochu jsme to pak probírali, hodně o tom mluvíme s asistentem Lukášem Pivodou a taky s hlavním trenérem – co se vlastně od nás mladých očekává, co máme přinášet na hřiště, a kde jsme dělali chyby. Já věřím, že se každým dnem něco naučíme, poučíme se z chyb, budeme jich dělat stále míň a půjde to tak i dál,“ lajnuje si to small forward, který v létě poprvé nakoukl i do reprezentace dospělých.

Když má mluvit o pozadí svého zlepšení, zmíní jednu zásadní veličinu.

„U mě je to hodně o hlavě. Někdy se zbytečně ubíjím tím, co jsem provedl špatně, co jsem mohl udělat jinak. S Děčínem jsem hrál už s čistější hlavou než proti Brnu. Tam to byl první zápas, možná jsem byl nervóznější. Každopádně jsem rád, že je to za mnou a věřím, že už budu podávat stabilní výkony.“
 

K těm mu mohou i napříště pomoci veteráni týmu, kteří na čele se zkušeným rozehrávačem Markem mají prsty ve spoustě snadných bodů spoluhráčů.

„V tomhle jsou určitě super,“ doznává Svoboda. „I přesto, že je jim třeba o deset let víc než nám mladším, nemají problém s námi být, vysvětlit nám různé věci a poradit, když něco potřebujeme. Roman Marko už to řekl několikrát, že si všichni rozumíme a nemáme problém si mezi sebou všechno říct. Týmová chemie je tu naprosto skvělá.“

Když po zápase tohle všechno říkal, měl na sobě Svoboda stále speciální dres, vyrobený při příležitosti „retro utkání“ s Děčínem. Svitavské bílé uniformy a děčínské modré cíleně upomínaly na „ohozy“ československých mistrů Evropy z roku 1946 a tím také na blížící se premiéru filmu „Zlatý podraz“, který právě o slavném týmu šampionů pojednává. A ligový zápas tak posloužil jako ideální promo událost.



Matěj Svoboda nicméně není zvyklý fungovat jako příkladný „marketingový pracovník“. K unikátním dresům měl totiž řadu výhrad.

„Rozdíl oproti běžným dresům tam byl evidentní. Trenky vypadaly, že to snad šili z nějakých montérek. Není to podle mě na basket ideální materiál. Vrchní díl už byl o něco lepší. Celkově šlo ale hlavně o zpestření a super věc pro fanoušky, že se taková akce uskutečnila. Byla to skvělá propagace pro film a lidi si to užili. My hráči jsme se tedy museli trochu „kousnout“ a oprostit se od všeho kolem, abychom se soustředili jen na hru, ale jednou se to dalo,“ usmíval se dvoumetrový křídelník.

Tílka i trenky nakonec nebyly tak přiléhavé až těsné, jak by se dalo čekat. Na hráčích spíš volně plandaly. „Po pravdě, nejdřív jsme z toho nebyli nadšení, ale během zápasu se už nikdo nesoustředil na to, v čem hraje, a i kdybychom nastoupili v hokejových dresech, pořád bychom hráli nejlíp, jak umíme,“ hodnotil Svoboda, který na adresu zadní kapsičky trenýrek a její případné využitelnosti u standardních dresů dodal: „Ne, takovou opravdu nepotřebujeme.“



Když se pak řeč stočí i na samotný film, forward přizná, že se o něj zajímá a chystá se vydat i do kina. „Už jsme to pozadí filmu vysvětlovali i našim Američanům Seanovi O´Brienovi a Russu Woodsovi.“ Ti by konec konců mohli mít pro „Zlatý podraz“ na Čechoslovácích z finále ME 1951 pochopení, neboť jejich reprezentace má rovněž se Sovětským svazem podobnou zkušenost z ukradeného finále olympiády 1972 v Mnichově, které pod povrchem americké basketbalové scény rezonuje do dnešních dnů.

Velkolepě pojatý snímek Zlatý podraz, spolu s nedávným postupem reprezentace na světový šampionát, by teď měl podle kouče Turů Lubomíra Růžičky pozvednout basketbalové nadšení v rámci celé republiky. Nebo přesněji…

„Pro mě je to především zbožné přání. Přeju si to ze všeho nejvíc, protože basketbal si to jako sport zaslouží. Z té euforie by měl těžit v náborové oblasti i po marketingové stránce. A je vidět, že se všichni snaží – jak kluby a liga, tak federace. Je jen na nás, abychom zlomili tu dobu playstationů, internetu a facebooků, protože je fakt strašné, když do 15 let sportuje jen 19 procent dětí registrovaných v nějakém svazu,“ vytahuje kormidelník ne právě povzbudivou statistiku.



Když už zmínil hraní počítačových her, je třeba se u něj na chvíli zastavit. V prostředí zámořských lig včetně NHL a NBA už se o něm v poslední době píše jako o vážném problému a nezdravém žroutu času i těch největších hvězd, které se navíc veřejně chlubí svými úspěchy na tomto poli. A že česká kotlina vůči novému trendu není imunní, potvrzuje i trenér Turů, velící letos výrazně omlazené kabině.
 
 „Ano, řešíme to tady. Sám jsem už hráčům řekl, že než strávit po tréninku čtyři hodiny u herní konzole, je rozhodně lepší se projít, nebo s přítelkyní vyrazit do kina. Sedět dlouhé hodiny u her a pak ráno přijít nepřipravený na trénink, protože mám vykoukané oči, to je špatně. Já to klukům nějak nezazlívám, taková je teď doba a oni si to musejí uvědomit sami. Napadl mě i jeden plán, že pokud to tak bude pokračovat, a budou hraním trávit ohromné množství času, vezmu je na osmihodinovou směnu do „Kolbenky“, aby viděli, co musejí tamní dělníci podstoupit, aby si vydělali na chleba,“ varuje kouč.

Podle něj si někteří hráči neuvědomují, že mají jedinečnou šanci prorazit v basketbalu. „A tímhle si ji trochu kazí. Kdyby sledovali zápasy Euroligy, NBA nebo jiné soutěže a učili se na tom, bylo by to určitě přínosnější. Vím, že se to netýká jen basketu, ale měli by se nad tím zamyslet. Nám v tomhle pomáhá i mentální kouč Jirka Šimonek, který o tom s hráči mluvil, a já doufám, že si to vezmou k srdci.“



Soudě podle toho, jak si vzali mladí Tuři k srdci jeho nemalou kritiku po prvním kole, mohl by mít trenér určitou šanci na úspěch i s eliminací herních konzolí.

„Jednoznačně když přijíždí Děčín, všichni zbystří, víc se soustředí a už v pondělí a úterý na videopřípravě bylo znát, že kluci jsou správně nastavení hlavami na zápas. A rozhodl jejich vklad ve druhé čtvrtině, kde hráli bez bázně a hany, podrželi nás a odvedli dobrou práci, když Roman Marko měl tři fauly, a Pavlu Slezákovi se až tak nedařilo a nedostával se tolik do hry,“ chválil mladé pušky.

A už první dvě kola podle něj naznačila, že i s omlazeným kádrem by to mohlo solidně fungovat.  

„Mělo by to tak být. Ti mladí kluci tady jsou jedněmi z největších talentů českého basketu. Matěj Svoboda, Šimon Puršl, Luboš Kovář jsou příslibem do budoucna, jsem rád, že jsou právě u nás a teď už je na nás, trenérech, a zejména na nich samých, jak budou pracovat na trénincích a jak budou splácet svou minutáž. Musejí hrát s hlavami nahoře a začít u svého přístupu. Talent mají a teď už ho mohou jen prodat...“