S panem Růžičkou jsme měli jedno takové přání

S RADKEM FARSKÝM Z Brna v posledních letech nevedla právě umetená stezka do národního týmu. Umístění v tabulce, ani výkony českých hráčů nebyly natolik jiskřivé, aby zaujaly reprezentačního kouče Ronena Ginzburga. Jenže před letošní sezonou si jedna z brněnských mladých pušek stanovila dobytí bran kempu lvů jako osobní cíl. Nebo přesněji přání. A počínaje 9. listopadem vysázela během dvou a půl měsíce 204 bodů ve 14 zápasech, což dávalo parádní průměr 14,6 bodu. Finiš pak byl v podání tohoto křídelníka doslova strhující – 25 bodů Nymburku, 17 Ostravě, 15 Opavě a 20 Olomoucku. A právě tato čtyřzápasová sekvence bezprostředně předcházela nominaci na evropskou kvalifikaci proti Dánsku a Litvě. Radek Farský to tak neplánoval, přesto – víc než 25 body do koše mistra už bývalého nymburského kormidelníka upoutat nemohl. A dál už to znáte. Čtyřiadvacátého února přišel první reprezentační start i první body před 6600 burácejícími fanoušky v litevském Vilniusu. A to je tu řeč o klukovi, který v sezoně 2017/18 natočil na tachometru pouhých 91 minut v dresu USK a ještě v té minulé doručoval za Brno skromných 6,9 bodu za 21 minut. Letos vyšplhal na jedenáct za 24 minut a tím určitě nechce skončit. V Brně právě podepsal smlouvu na další dvě sezony.

S RADKEM FARSKÝM Z Brna v posledních letech nevedla právě umetená stezka do národního týmu. Umístění v tabulce, ani výkony českých hráčů nebyly natolik jiskřivé, aby zaujaly reprezentačního kouče Ronena Ginzburga. Jenže před letošní sezonou si jedna z brněnských mladých pušek stanovila dobytí bran kempu lvů jako osobní cíl. Nebo přesněji přání. A počínaje 9. listopadem vysázela během dvou a půl měsíce 204 bodů ve 14 zápasech, což dávalo parádní průměr 14,6 bodu. Finiš pak byl v podání tohoto křídelníka doslova strhující – 25 bodů Nymburku, 17 Ostravě, 15 Opavě a 20 Olomoucku. A právě tato čtyřzápasová sekvence bezprostředně předcházela nominaci na evropskou kvalifikaci proti Dánsku a Litvě. Radek Farský to tak neplánoval, přesto – víc než 25 body do koše mistra už bývalého nymburského kormidelníka upoutat nemohl. A dál už to znáte. Čtyřiadvacátého února přišel první reprezentační start i první body před 6600 burácejícími fanoušky v litevském Vilniusu. A to je tu řeč o klukovi, který v sezoně 2017/18 natočil na tachometru pouhých 91 minut v dresu USK a ještě v té minulé doručoval za Brno skromných 6,9 bodu za 21 minut. Letos vyšplhal na jedenáct za 24 minut a tím určitě nechce skončit. V Brně právě podepsal smlouvu na další dvě sezony.

„Jsem nesmírně vděčný, že Brno vůbec mělo zájem se mnou uzavřít další smlouvu. Vážím si toho. V klubu to má do budoucna i díky příchodu trenéra Růžičky velký potenciál. Zlepšilo se tu zázemí, funguje to, jak má, tréninky jsou super a já tu hraju, což jsou pro mě hlavní věci, kvůli kterým jsem chtěl zůstat dál,“ vypočítává 20letý 194 vysoký forward, téměř neomylný šestkař (třetí nejlepší po základní části NBL s téměř 88 procenty) a jen těsně druhý nejlepší střelec z Čechů do 22 let za svitavským reprezentantem Šimonem Puršlem.



A ještě něco se Farskému v posledních týdnech až měsících v brněnském univerzitním kampusu zamlouvalo. Stále hlučnější prostředí při domácích utkáních. „Jak se naše hra zlepšila, šla atmosféra hodně nahoru, za což fanouškům děkujeme. Chodili v hojném počtu a někdy museli i stát, protože nebylo dost míst k sezení. A to byl důkaz našich stoupajících výkonů.“

Radku, vraťme se nejdřív k vaší první reprezentační pozvánce. Ten úsek se spoustou dvojciferných zápisů a zejména 25 bodů s Nymburkem vám k ní nejspíš celkem pomohl, že?Nejdřív musím říct, že jsme si s panem Růžičkou dali před sezonou takové přání, nebo tedy já mu řekl, že bych se chtěl jednou dostat do nároďáku. A na to jsem při každém zápase myslel. Že chceme vyhrát a musím podat co nejlepší výkon, aby se mi to přání splnilo. Tohle mě motivovalo a hodně mi to pomáhalo. A i když mě to přímo nenapadlo, tak ty čtyři zápasy mi určitě mohly pomoct, hlavně ten s Nymburkem, protože utkání s ním jsou obecně hodně sledované. Když někdo „vylítne“ právě proti Nymburku, leckde mu to pomůže. Hlavně jsem ale chtěl letos podávat vyrovnanější výkony než loni.

Bylo po návratu z reprezentačního pobytu znát v lize větší sebevědomí?
To si ani nemyslím. Smažím se být pořád nohama na zemi, spíš jen basket po té zkušenosti vnímám trochu jinak. To, jak to vypadá v lepších klubech, nebo právě v reprezentaci. Ten vrcholný basket je pořád o několik úrovní výš a tím směrem se snažím přizpůsobit intenzitu tréninků, abych na to byl dřív připravený.



Před zápasem v Litvě jste řekl, že velké atmosféry máte rád. Bylo to tak i v reálu, nebyl jste v těch několika minutách své národní premiéry, navíc v takovém prostředí, přece jen nervózní?
Když už jsem na to hřiště ke konci šel, říkal jsem si - „teď, nebo nikdy“. Nesměl jsem se ničeho bát. To mi před zápasem říkali i rodiče. Protože ode mě nikdo nic velkého nečeká, nemusím se obávat něco zkazit. A cokoli ve hře zvládnu, bude bonus. Jinak tu atmosféru jsem si strašně užíval. Sice v tu chvíli už vedl soupeř, ale aréna pořád burácela, což bylo super.

Přeskočme do Brna, s nímž jste skupinu A2 zahájili skvěle - pěti výhrami v řadě. Mmcité1 tedy konečně povstalo?
Je to tak. Se začátkem skupiny A2 jsme si dali jako by nový cíl, což zapůsobilo jako oživení. Hlavně jsme se probrali z toho, že nechceme hrát baráž, jejíž hrozba (v době, kdy byl tým poslední) nás trochu vystrašila a taky namotivovala k lepším výkonům. To, že jsme získali pět výher za sebou, bylo dané tím nastavením na play-off, což byl náš cíl už před začátkem sezony.

Proč se motory nepodařilo nastartovat už v základní části?
V celém klubu v létě proběhla velká výměna, přišli noví hráči i trenér, tým se od začátku hledal a v zásadě jsme se dlouho neměli o co opřít. Postupně se ale tým dával dohromady, byli jsme spolu déle a konečně se podařilo semknout a tým začal fungovat, jak by měl.



Při pěti výhrách v řadě byla hlavní obrana na úrovni 70 bodů, plus to, že jste byli konečně kompletní?
Obrana mohla vypadat dobře s těmi 70 body, my s ní ale stále nebyli spokojení. Celkově ale nebyla během sezony velkým problémem. Tím bylo spíš skórování. Nemohli jsme najít bodové hráče. V poslední době už jsme to ale vynahrazovali týmovou hrou, hráli jsme daleko jednodušeji než začátkem sezony, přidávali jsme body z protiútoků a to byl hlavní zlom pro tu sérii výher. My jsme mladý nezkušený tým a potřebujeme hrát rychle. Naopak na hru do plných nemáme fyzicky, ani herní vyzrálostí.

A znát byla zřejmě i jistota a pravidelný bodový přísun Robyho, který se vrátil až během sezony.
Už v zápasech vyhraných v základní části bylo znát, že příchody Davella a Kuby Krakoviče znamenaly nové impulzy. Jsou to hecíři a vnesli do týmu novou energii. „Kraky“ přidal vítěznou mentalitu z Děčína a Davell svůj zápal, navíc střílel spoustu bodů. Oba nás uklidnili. Předtím jsme hráli takový „mládežnický hurá basket“, kdy jsme měli jen jednoho zkušeného hráče (rozehrávače Smithsona), a to bylo na tak mladý tým málo. A nový Estonec Kirves? Mihkel je obrovský dříč, a i když se na pohled mohl zdát lidem méně technický, je strašně platný v tom, že zastane tu neviditelnou černou práci, což si na něm ceníme nejvíc. Postaví dobrou clonu, dobře si naběhne, doskočí spoustu balonů. Tahle hrubá síla nám na pozici 4 taky chyběla a strašně to pomáhá.

Předkolo play-off a pak i čtvrtfinále bylo vždy vaším cílem?
Ano a nikdy jsme to v průběhu sezony nevzdali. I když jsme měli asi dvanáct proher v řadě, pořád jsme to měli v hlavách, že tam ta šance je.