S podporou kouče si vydělal na Route 66

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU RYANEM CANTYM Hráče s největší frekvencí atraktivních kousků vídají v letošním ligovém ročníku u rybníku Vajgar. Jmenuje se Ryan Canty, a i když je až pátým střelcem týmu Jindřichova Hradce, s průměrem 6,6 faktorového bodu na utkání ovládl druhý rok měřenou statistiku Kooperativa faktor, jež v dlouhodobé části soutěže hodnotila diváckost hry každého hráče. A té se tenhle americký chlapík, působící v profibasketbale první sezonu, oddával nadmíru rád. Ostatně od začátku ligy se netajil tím, že by chtěl faktor vyhrát. A nakonec to i dokázal.

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU RYANEM CANTYM Hráče s největší frekvencí atraktivních kousků vídají v letošním ligovém ročníku u rybníku Vajgar. Jmenuje se Ryan Canty, a i když je až pátým střelcem týmu Jindřichova Hradce, s průměrem 6,6 faktorového bodu na utkání ovládl druhý rok měřenou statistiku Kooperativa faktor, jež v dlouhodobé části soutěže hodnotila diváckost hry každého hráče. A té se tenhle americký chlapík, působící v profibasketbale první sezonu, oddával nadmíru rád. Ostatně od začátku ligy se netajil tím, že by chtěl faktor vyhrát. A nakonec to i dokázal.

„Jsem z toho moc nadšený. Věděl jsem, že jsem schopen Kooperativa faktor vyhrát a teď mám opravdu velkou radost,“ prohlásil 206 centimetrů vysoký centr, který díky vítězství ve faktoru zinkasoval od generálního partnera ligy nejvyšší prize money 50 tisíc korun. Druhý Hunter Mickelson ze Svitav (průměr 6,3) bral 30 tisíc a třetí Alexander Madsen z USK Praha (5,6) 20 tisíc korun.



„Za třetí místo jsem rád. Pro mě je tahle soutěž nová, zajímavá a originální. Nikde jinde jsem se s něčím takovým nesetkal. Ve Finsku není ani All-Star Game. Nemohu říct, že by to hráči nějak podvědomě vnímali, ale vždy potěší, že vás někdo ocení,“ pochvaloval si finský power forward Madsen, toužící po angažmá v NBA.  

Nejbližší okolí Ryana Cantyho, včetně rodiny a kamarádů, už nějaký měsíc dobře vědělo, o co skokansky disponovaný pivot v české lize hraje. A bylo i nebylo tím překvapeno. „Nikdo o takové soutěži ještě neslyšel, na druhé straně všichni vědí, že smeče a bloky, které mi k výhře nejvíc pomohly, mám rád. A musím říct, že někteří moji bývalí spoluhráči, kteří jsou také dobří ve smečích, mi budou trochu závidět,“ usmívá se jindřichohradecký Lion, který hodně potěšil svého otce, rovněž bývalého basketbalistu se zahraniční zkušeností.  

„Táta měl fakt velkou radost, jeho herní styl se podobal tomu mému, byl silný a uměl smečovat i blokovat. Já jsem jen o něco atletičtější,“ pochválí se 25letý Američan.
 

I když jeho triumf nebyl až do posledních kol jasný, Ryan si prý na vítězství věřil. „V závěru nadstavby jsem sice byl trochu nervózní, protože jsem za sebou měl pár zápasů, kde jsem nedostal moc bodů, když mi chyběly smeče i bloky. Nakonec to ale stačilo.“

Jestli nějaký zápas dokumentoval Cantyho olbřímí úsilí v honbě za faktorovým prvenstvím, byl to ten z Prostějova v předposledním kole skupiny A2. Tam nasbíral 18 faktorových bodů a domácí Orly doslova lovil nejednou brutálními bloky, kterých udělil celkem pět.

„Když jsem dal soupeřům první tři, cítil jsem, že to bude na bloky bohaté utkání a samozřejmě mi to pomohlo i v Kooperativa faktoru. I kvůli tomu jsem za nimi šel o něco agresivněji, ale jinak je to součást mé hry,“ vrátil se k důležitému utkání.



Po jednom z bloků ještě v rozohnění dodatečným zákrokem zastavil drobného prostějovského rozehrávače Simmonse, kterého doslova sestřelil k zemi. „Tohle jsem už nechtěl, byla v tom i trochu frustrace, protože jsme vedli o 25 bodů a pak to spadlo až na devět, takže jsem byl dost naštvaný,“ přiznává.

Mimochodem, bloky se staly velkou Cantyho doménou. Za dlouhodobou část jich shromáždil 51, což dávalo nejlepší průměr ligy 1,7. „Na tomhle čísle je zajímavé, že když jsem sem přišel, chtěl jsem být nejlepší na doskoku, protože to byla vždycky moje práce. Navíc jsem nikdy nebyl specialistou na bloky. Tohle tak pro mě byl nový prvek, ovšem jsem za to rád. Menší počet doskoků jsem těmi bloky docela vynahradil.“

Za svůj nejlepší kousek sezony považuje „tomahawk dunk“ (smeč z ohromného nápřahu za hlavou) při zakončení protiútoku z domácího utkání s Ústím. „Tehdy to bylo i v TOP8 měsíce a fanoušky to dostalo do varu,“ připomíná.



A za podporu při svém řádění je vděčný i kouči Lions Karlu Forejtovi. „Trenér mi i dával vědět, jak si po každém kole vedu v tabulce, jestli jsem první, nebo druhý. Jen mě varoval, abych si tím nenechal rozhodit svou hru,“ usměje se Canty, který má u Vajgaru ještě na rok opci, a doufá, že bude ze strany klubu využita.

Pivotovi už zbývá jen posledních pár utkání sezony, v níž zatím Lions nehrozí tak jako loni baráž s celky z první ligy. Proto už se Ryan může těšit na výpravu, do níž chce investovat svou výhru z Kooperativa faktoru.   
 
„S kamarádem pojedeme napříč Amerikou – z Bostonu do Kalifornie. Budeme dělat zastávky v národních parcích a čeká nás i slavná Route 66,“ prozradil bílý muž, který umí skákat.