Sám sobě psychologem. Probudil monstrum

S MARTINEM NÁBĚLKEM A VIDEEM Byl to zápas, na který čekal, ale který stále nepřicházel, ač se jeho minuty často pohybují kolem dvaceti. Dokonce i když dvakrát chyběl šéfdirigent Manny Ubilla, nevypadl z toho jeho mimořádný výkon. 

Až včera, při třetí absenci nejzkušenějšího spoluhráče, odhodil Martin Nábělek okovy starostí i sebezpytné výčitky a další zatěžující psychoharaburdí a vystřihl největší výkon od předloňského utržení křížových vazů. Bez  jeho 17 bodů, včetně dvou klíčových distančních trojek v závěru, by Nová huť k dobytí stánku bankéřů (84-93) dospěla jen stěží.  

„Nějak se to sešlo. Asi jsem to vzal za ten správný konec a zrovna se to povedlo,” řekl v dnešním úvodním komentáři bez velkých slov i stop nadšení. Jako by ani sám nebyl z prvního dvojciferného zápisu sezony překvapen.

„Já do toho zápasu šel hlavně jinak než do těch předchozích. Doteď jsem měl trochu problémy nebo stresy, že musím a podobně. Teď jsem si ale řekl, že si to jdu užít, protože to je ten důvod, proč basket vůbec dělám. Že ho miluju a chci si užít každou vteřinu. S tím jsem do toho šel a asi je to správná cesta. Teď bude důležité takhle vstupovat do každého zápasu,” vyzývá sám sebe 23letý playmaker, jejž možná ještě nějaký ten zápas u hlavního kormidla čeká, neboť Manny Ubilla laboruje s nataženým stehenním svalem.

Zvláštně tu ale zní Nábělkova slova o tom, že se nechtěl stresovat zápasem, kde teprve potřetí měl úlohu jedničky, a kde se od týmu čekal vzhledem k bilanci soupeře úspěch.


„Jasně že i tady ten tlak byl, ale spíš šlo o to se dostat do herní pohody, než pořád myslet na to, že prostě MUSÍM podat ten úplně nejlepší výkon. A být nervózní, že udělám chybu. Právě chybami jsem se nechtěl nechat vykolejit. S tím jsem měl dosud problémy, že jsem si nějakou opakoval v hlavě ještě další tři útoky a řešil, proč to tak bylo. Tohle jsem se proto snažil eliminovat,” vykládá amatérský psycholog, který se rozhodl pro samoléčbu vlastní duše.

To, že by se podobný výkon už mohl blížit, prý vnitřně tušil. „Už pár zápasů jsem se cítil dobře, ale tenhle byl určitě nejlepší v sezoně. A kdy jindy by to mělo přijít než s Novým rokem? Na druhou stranu bych z toho nechtěl dělat něco velkého,” zůstává nohama na palubovce.

Ač jeho aktuální průměr 17,5 minuty není pro hráče rok stojícího kvůli zranění vůbec špatný, Nábělek souhlasí, že na jihu Čech pro něj udělala rozdíl role prvního rozehrávače, který při standardní minutáži kolegy Ubilly často bývá ukryt ve stínu.

„Měl jsem garanci minut, nebylo to, jako když chodím z lavičky, že tam budu pár minut a za ten čas musím něco zahrát, jinak už se nevrátím. Včera jsem mohl hrát s větším klidem, věděl jsem, že ty minuty budou,” pochvaluje si, že mu jich nakonec přistálo na kontě 29. A on během nich doručil výkon, který hodně pomohl odrazit smršť domácích útočných doskoků a také trojek.

„Je pravda, že „Jindřicháč” nás přeskákal hrozně, tam nás úplně zabil. Celkově jsme ale podali týmový výkon a týmový duch jsme měli lepší než soupeř. Isaac (Vann) přidal body, „Raduka” (Radukič) taky, byla tam mravenčí práce všech a věřili jsme si víc než domácí, což nás dovedlo k vítězství.”

Po necelých čtyřech měsících sezony už se 178 vysoký rozehrávač cítí na stu procent po fyzické stránce. S hlavou, jak říká, je to ale složitější. „Sám jsem se v tom utápěl, když to nešlo, nevěřil jsem si a tak to bylo pořád dokola. Snad mi tenhle výkon pomůže,” doufá.

S týmem nějakou dobu během základní části pomýšlel i na skupinu A1, ale i když to už nejspíš nevyjde, není zklamaný. „Postupně to vykrystalizovalo tak, že tou hlavní metou bude předkolo a podle mě je asi jedno, jestli bychom do něj šli z A1, kde bychom toho asi moc nevyhráli, nebo z A2, kde si troufám říct, že budeme víc vyhrávat a snad to vyjde.”

A pak? Nejde to jinak, než po řadě absencí myslet konečně i na velké play-off?

„Přesně tak!” odpoví stručně a jasně Martin Nábělek.