Sato po hvězdném večeru: Poprvé jsem se cítil jako já!

Už dávno před koncem zápasu pohled na statistiky ukazoval, že se uprostřed otřásající se O2 arény děje něco kromobyčejného. Rozehrávač Tomáš Satoranský chrlil taková čísla, jako by se před třemi týdny vůbec nic nestalo.

Hrál, jako by jeho pravý kotník, namísto ortézy už druhý zápas v řadě zpevněný především silnými tejpy, neutrpěl žádnou vážnou újmu. A 14 body s trojkami 4/3, 11 asistencemi a 8 doskoky za těžko představitelných 32 minut skoro dosáhl na neskutečný triple double. Při postupovém triumfu 88-77 nad Izraelem v posledním utkání základní skupiny EuroBasketu tak doručil výkon, kterého bylo více než třeba. A jako lídr podržel celý svůj tým, který hrál doslova o všechno. Při porážce by pro něj celý turnaj skončil, nyní jej čeká další velký střet s Řeckem Giannise Antetokounmpa.

Tomáši, jak důležité pro vás po trápení proti Finsku bylo, že jste dnes trefil hned první střelu?
Vždycky je to pro mě důležité. Já jsem takový, řekněme střelec, u kterého to závisí na tom, jak se mu daří první střely. Bojoval jsem i s tím, že jsem netrénoval, nehrál ani moc zápasů, spíš jsem chtěl dát té noze klid, zbavit se otoku. A dneska jsem se cítil na hřišti moc dobře. To mi i dodalo sebevědomí, když mi tam spadly první tři střely.

A vidět jste byl prakticky ve všech statistických kategoriích...
Musím říct, že jsem se poprvé cítil jako já. Když jsem stoprocentní… Teda stoprocentní nejsem, jen skoro. Ale tým je už takhle dlouho nastavený, že já vliv na jeho výkon mám. A každý hráč svoji roli přijímá trochu líp. Já jsem byl rád, že jsem mohl zažít aspoň jeden takovýhle zápas před skvělou návštěvou, protože tady bylo 12 tisíc lidí. I mě dojalo, kolik fanoušků na nás přicházelo. Samozřejmě jsem se hodně trápil na lavičce, nejsem zvyklý sedět a nehrát zápasy, zrovna když je to takhle důležité, a v reprezentaci. To jsem protrpěl. Ale myslím si, že nakonec spokojenost z postupu do Berlína, byť ze čtvrtého místa, je.

Zažíváte po takovém osobním výkonu a výsledku velkou úlevu?
Celý turnaj je pro mě velice těžký. Poslední tři týdny samozřejmě jsem se musel vypořádat se zraněním kotníku. I s tím, že když jsem nastupoval, nebyl jsem stoprocentní. Myslím, že proti Finsku už jsem se cítil líp, kotník mě tolik nebolel. Samozřejmě tam byl vidět dvoutýdenní výpadek, kdy jsem nemohl trénovat. Fyzicky jsem se do toho potřeboval dostávat. Já vždycky hodně vyvíjím tlak sám na sebe, takže to nebylo nic lehkého, ale myslím, že jako tým jsme ukázali sílu. Že i když nehrajeme v ideální formě, v jaké bychom chtěli, nebo v tom, co jsme předváděli minulé turnaje, dokážeme vyhrát ty nejtěžší zápasy. A dneska určitě obrana byla velice zlepšená oproti minulým utkáním.



Jak to vypadá s kotníkem teď? Je 32 odehraných minut dobrým signálem?
(úsměv) Dělám, co můžu. Nebylo to úplně ideální. Hlavně proti Polsku, to jsem hrál prakticky o jedné noze. Pak jsem si odpočinul dva dny, změnili jsme tejpování a trošku to ulehčilo noze. A dneska už jsem se cítil dobře. Když už na té noze jednou hrajete a víte, že to jde, tak to vám dodá sebevědomí. A možná i trošku zapomenete na ten problém. A to jsem i potřeboval. To bylo pro mě hodně důležité.

Dá se říct, že v minulých zápasech jste na kotník myslel, a proti Izraeli už ne?
Dneska jsem na to už nemyslel tolik. Samozřejmě nemůžu hrát tak atleticky a agresivně, jak jsem zvyklý. Proti Polsku to pro mě bylo nejtěžší, ta agresivita tam nebyla. Pořád jsem myslel na ten kotník, jak na něj dopadat, nebo abych se tomu vyhýbal. Finsko už bylo trošku lepší. Dneska už jsem na to zapomněl úplně a možná že jsem dokázal i víc napichovat obranu směrem do šestky. Určitě to byl nejlepší zdravotní stav, co jsem měl.

Na kolika procentech zdraví jste?
Nevím. Nechci říkat nic číselně, aby se to pak nevyužívalo proti mně. Stoprocentní to určitě není. Já jsem byl docela sebevědomý po zápase s Finy, i když to byl osobně příšerný výkon. Jedno pozitivum, které jsem si chtěl z něj vzít, bylo, že už se s tím kotníkem dá hrát. A je to třeba o padesát procent lepší, než to bylo minulý pátek. To vám dodá sebevědomí do dalšího zápasu a přestanete na to myslet, což je nejdůležitější.

Řekl jste, že na vás tým spoléhá. Jak je tedy pro zraněného hráče stresující, když mu nemůže pomoct?Hrozně. Nikdy jsem to nezažil. A moc lidí mi nevěřilo, že se vrátím. Ale tohle je pro mě basketbalová rodina a já jsem tady chtěl být, i cítit tu atmosféru, kdy se podařilo nalákat tolik fanoušků, nebo lidí, co se začali zajímat o basket – a tenhle týden to potvrdil. A jsem jenom rád, že všechno vyšlo a byl jsem aspoň na dva zápasy v trošku lepší zdravotní formě a teď už to může jít jenom nahoru.

Zdá se, že se umíte připravit na ty nejdůležitější zápasy. V čem jsou jiné?
Myslím, že každý zápas tady byl pro nás velice důležitý. Dneska jsme museli vyhrát, abychom mohli pomýšlet na postup. Byl to nejtýmovější výkon v obraně, co jsme předvedli. Myslím, že to byla taková identita, která nám chyběla, dostávali jsme spoustu bodů, a to se potom v útoku taky hraje trochu jinak. A dneska, i když tam přišel zase trochu výpadek ve třetí čtvrtině, bránili jsme dobře po celý zápas, vypomáhali jsme a myslím, že to bylo velice povedené týmové vítězství.

Co jste říkal na výkon lídra Izraelců z NBA Avdiji?
Potkávali jsme se v hotelu, i s dalším mým bývalým spoluhráčem Markkanenem. Na žádné hecovačky to nebylo, ale Izrael se mi moc líbil. Má velice mladý tým s potenciálem, dokázali, že mají velký talent a musí se s nimi počítat do budoucna. Ale evropský basket už je dneska takový, že každý zápas je vyrovnaný a vyhecovaný a jsem rád, že jsme to zvládli.

Sejme postup z mužstva v play-off ten dosavadní tlak?
Určitě bychom raději šli na jiný tým než na Řecko. Ale to, jak se turnaj vyvíjel, s čím jsme se museli vypořádat, myslím, že jsme se dneska semkli, ukázali jsme skvělý týmový výkon. I když Izraelci dotahovali, změnili na nás trošku taktiku, museli jsme se s ní trochu poprat, nějak jsme se rozkoukávali. V důležitějších momentech jsme ale věděli, že musíme ubránit a dát koš na druhé straně. A to i se skvělými fanoušky, kteří byli neuvěřitelní po celý turnaj, nás hnalo dopředu.

Jak v osmifinále na Giannise Antetokounmpa, který musel z dnešního posledního utkání ve skupině odstoupit se zraněným kotníkem?
Nevím, jestli existuje moc rad, jak ho zastavit. Určitě to nebude jenom o něm. Musíme se soustředit na to, abychom mu to co nejvíc otrávili. Abychom vypomáhali, byť on je i dobrý nahrávač, a aby nehrál zápas jeden na jednoho. Protože jeden na jednoho ho určitě nezastavíte. Zkoušet ho zdvojovat, vypomáhat… Určitě to bude velice nepříjemný soupeř a zkušení hráči kolem něj, kteří vědí, jak hrát. Bude to velmi, velmi náročné.

Na MS 2019 jste Řeky s Antetokounmpem sice neporazili, ale vyfauloval se a vy jste měli kýžený rozdíl.
Giannis je ale na jiné úrovni, než byl před třemi roky. Je vidět, že si zvyknul na FIBA pravidla, přece jen, když jsme proti němu hráli v roce 2019, tak trošku měl problémy i v předchozích zápasech. A myslím, že mu tým teď mnohem víc pomáhá. Mají tam zkušené borce, atlety. Bude to zajímavé. My budeme outsidery, nic se od nás neočekává, možná je to to, co nám nejvíc vyhovuje, a aspoň z nás ta tíha trošku spadne. Tahle atmosféra nám ale bude trochu chybět.

Řecko ale není jen Giannis. Co dalšího od něj hrozí?
Jsou tam naprosto skvělí a zkušení euroligoví hráči. Úžasný rozehrávač Calathes, který nám vždycky dělá problémy. Tam je víc jmen. Nebudeme se připravovat jenom na Giannise, ale jejich hra se od něj hodně odvíjí.