Se slepenými prsty poznal na centru sám sebe

SE ŠIMONEM PURŠLEM Svitavským Turům v poslední době chyběla řada opěrných hráčů. Přesto dokázali vítězit. V Brně bez do té doby nepostradatelného lídra týmu Kerra, dále bez rozehrávače Smithsona a prakticky i bez centra Roseboroa, brzy vyloučeného za hrubý zákrok na soupeře. Dobytí ústecké palubovky zvládli bez zraněných Kerra s Roseboroem, kteří chyběli i doma proti Lions. Opět z toho ale byla výhra a DEKSTONE nyní s bilancí 4-4 jen o výhru zaostává za druhým místem v lize. Hodně za to musí děkovat i mladé pušce Šimonu Puršlovi, který se po zlomenině na pravé střelecké ruce vrátil do plného zápřahu ještě o trochu dřív, než se čekalo.

SE ŠIMONEM PURŠLEM Svitavským Turům v poslední době chyběla řada opěrných hráčů. Přesto dokázali vítězit. V Brně bez do té doby nepostradatelného lídra týmu Kerra, dále bez rozehrávače Smithsona a prakticky i bez centra Roseboroa, brzy vyloučeného za hrubý zákrok na soupeře. Dobytí ústecké palubovky zvládli bez zraněných Kerra s Roseboroem, kteří chyběli i doma proti Lions. Opět z toho ale byla výhra a DEKSTONE nyní s bilancí 4-4 jen o výhru zaostává za druhým místem v lize. Hodně za to musí děkovat i mladé pušce Šimonu Puršlovi, který se po zlomenině na pravé střelecké ruce vrátil do plného zápřahu ještě o trochu dřív, než se čekalo.

Za poslední čtyři duely, včetně domácí porážky s Kolínem, píše parádní průměry 11 bodů a 8,3 doskoku za 30 minut a naplno tak využívá nabídnuté šance. V sobotu si proti Jihočechům utvořil 14 body nový osobní rekord v Kooperativa NBL a byl třetím střelcem týmu za Slezákem (22) a 19letou senzací kola, rozehrávačem Kotáskem (17).

„Ani bych ale neřekl, že ty poslední zápasy ode mě dopadly nějak nad očekávání. To zranění ruky nebylo až tak závažné. To kotník zkraje léta byl o dost vážnější. Já tak věřil, že se s tou rukou dostanu zpátky do hry rychle, a že když dostanu minuty, budu dost platný hráč. Na to, jak teď hraju, jsem si věřil a můj cíl je ještě vyšší,“ odmítá jakákoli slova překvapení nad svými výkony bývalý mládežnický reprezentant a nyní už člen širšího okruhu lvích mužů.

Mimochodem, v jakém stavu je jeho pravačka nyní?



„Pořád ještě nemůžu úplně propnout malíček, což mi možná zůstane natrvalo. Tejpuju si ho teď k prsteníčku, s menší mezírkou, aby se dal líp chytat balon. Jinak je to už ale celkem dobré a srostlo to v pořádku. Dá se s tím i střílet, jen mám zatím docela smutné procento,“ adresuje i s dávkou sarkasmu svých 43 procent z dvojek a 33 z trojek.

Puršl měl podle původního doporučení lékařů první dvě ligová kola ještě vynechat, ale nakonec se na půl minuty objevil už proti Děčínu a na deset minut proti Nymburku.

„Cítil jsem se docela dobře, tak jsem se převlíkl a kouč mě tam pak „hodil“,“ přiznává 20letý mladík uspíšení návratu.  

Jeho zprvu skromné zapojení se v posledních čtyřech kolech přímo giganticky navýšilo: v Brně 32 minut, v Ústí 34 s dokonce 13 doskoky, s Lions 27 minut a s Kolínem 25.

„Tu velkou minutáž ovlivnily i absence našeho hlavního pivota Bretta Roseboroa a dál i Garreta Kerra, který taky hrává na čtyřce. Určitě dostávám dost prostoru a za to jsem jistě rád. Zatím to vycházelo a až na náš špatný zápas s Kolínem jsme i vyhrávali. Přeju si ale, aby se kluci už vrátili zpátky. Brett by měl být už teď na Ostravu a Garret asi po „repre“ pauze,“ informuje power forward, který poslední dvě kola nastupoval v základu.



„U nás ale tohle není nijak směrodatné. Často to točíme, záleží, proti komu hrajeme a na nasazování na různé hráče soupeře. A vliv měla i absence Bretta. Jsem ovšem moc rád za důvěru trenéra, kterou se snažím splácet, i když bych chtěl ještě víc. Vidím pořád dost velký prostor pro zlepšování. V některých ohledech ještě nehraju tak jako před zraněním.“

Své ligové výkony poměřuje výhradně právě tím, jak na tom byl před zlomeninou kůstky ve své pravé dlani. „Vím, že nějaká snadná zakončením, co bych měl dávat, jsem ještě míjel. Až se dostanu zpět úplně, měl bych na to se prosazovat ještě líp,“ tuší.

A pochvaluje si tu i průpravu ze Zaragozy. V té se sice nedočkal výraznější stopy v ACB, několik sezon tréninků se špičkovými hráči španělské ligy mu přesto dalo cenné zkušenosti. 

„Budu se je snažit ještě zúročit. Cítím tu ale jeden rozdíl. Zatímco v Zaragoze jsem byl skoro pořád jen „čtyřka“ a na tréninku dostával víc prostoru ke střelbě z dálky, tady mě trenér hodně dává i na pozici pět, tedy na klasického pivota. V řadě případů jsem i silnější než jiní pivoti, a jak hraju pod košem hodně, našel jsem víc svoji schopnost zakončovat z dolného postavení, kde jsem dřív skoro nehrál, protože ve Španělsku tam byli vyšší a silnější hráči. Poznávám tak víc i sebe samého,“ oceňuje.   

Příkladem řečeného bylo domácí utkání s Pardubicemi. Tuři zahájili tak, že prvních pět nebo šest zakončení šlo zpod koše, právě přes nováčka letošní sestavy. Podle něj však nešlo o záměr.

„Vychází to ze hry, hrajeme své systémy a na koho to vyjde, ten zakončí. Taky to byly situace právě v dolním postavení, kde se mi teď daří, a dost si tam věřím, pokud mě někdo nepřijde zdvojit, nebo nevidím někoho volného na střelu,“ varuje budoucí soupeře rodák z hlavního města.   



Že by se ale při 206 číslech trvale přesunul na centra, to Puršl zdvořile odmítne. „Doufám, že to tak nebude. Pořád radši hraju na „čtyřce“, navíc teď to bylo dané i tou absencí Bretta. Záleží i na tom, co tým zrovna potřebuje.“

Poslední vydařené a především vítězné výkony Turů přičítá především celkové kvalitě týmu. „Sice nám chyběli důležití hráči, ale víme, že máme skvěle postavený tým a širokou lavičku, tedy i dobrou rotaci hráčů. Ta kvalita tam pořád byla a věříme si, že bychom měli vyhrávat i s takovými absencemi. Pořád jsme si říkali, že se musíme semknout a hrát ještě víc jako tým.“

Ovšem v sobou nezaškodilo, že při týmové práci vystoupil vedle něj ze stínu zkušenějších i nečekaný muž – pouze 19letý Eduard Kotásek. Ve svém třetím startu v NBL v životě, po pravdě spíš ve druhém (s Nymburkem byl na hřiši pouhé 2 vteřiny), se vzepjal k 17 bodům, trojkám 3/3, 3 doskokům, 3 asistencím a 2 ziskům za 22 minut. Jak to dokázal?   

„Velkou roli sehrálo to, jak mu trenér důvěřoval. Už den předem mu řekl, že nastoupí do základu a bude bránit amerického rozehrávače Lawhorna. Eda tuhke výzvu přijal, bránil skvěle a dostal minuty, ve kterých ukázal, co umí. Moc mu to šlo a já jsem za něj rád. Hodně nám pomohl,“ poklonil se mladšímu kolegovi Puršl.

Rostoucí forma by se nováčkovi mezi Tury měla hodit i jinde. Blíží se totiž 16. listopad, kdy bude na 14 hráčů zúžena reprezentační nominace pro první duely kvalifikace Světového poháru. A Puršl je hráčem, jejž po donominaci jen o smolně zlomenou kůstku v pravačce minulo zářijové mistrovství Evropy mužů.   

„Na tohle teď ale nemyslím. Nejsem si ani jistý, jak se tým bude vybírat, a soustředíma se hlavně na poslední ligový zápas před kvalifikačním oknem. I na reprezentaci bych se ale těšil a budu se snažit, abych se do nominace probojoval, jako se to povedlo v létě,“ přeje si.