Seděli jsme v šatně. A já to navrhnul

S MICHALEM ŠOTNAREM Pandy nechtěly o víkendu na domácí půdě ztratit poslední zápas před reprezentační přestávkou. A už vůbec si v takové situaci nepřály třetí porážku v řadě. Ta jim však dlouho předlouho hrozila. Nakonec před ní přece dokázaly utéct, když v koncovce otočily z minus 8 bodů trojkovou smrští a v poslední půlminutě i rozhodnými šestkami „česko-amerického kapitána“ Spencera Svejcara. Hned k několikerému povstání Ústečanů z popela by ale nejspíš nedošlo, nebýt jedné zásadní schůzky.

Více už o ní, ale i o důsledcích covidové pasti poví rozehrávač Michal Šotnar, který se vyjádří i k tomu, jak hraje zápasy pískané arbitrem Robertem Vyklickým, jež se nedávno dostaly na přetřes v hlavním vysílacím čase.

Michale, v sobotu jste stáli tváří v tvář hrozící realitě třetí porážky v řadě. Jak jste jí na poslední chvíli dokázali postavili?
Nejvíc nám pomohla předchozí domácí prohra s Brnem. Uvědomili jsme si, že takhle to dál nejde. Brno přijelo, od první minuty bylo jasně lepším týmem a my tahali za kratší konec. Po zápase jsme seděli v šatně a všichni cejtili, že to není dobrý. Že nás Brno přejelo a my musíme něco změnit. Druhý den jsme si s kluky sami od sebe šli sednout a při půlhodinovém mítinku si všecko vyříkali. Vyústění té debaty bylo dobré a všichni jsme se dostali na stejnou vlnu, což, myslím, bylo proti Svitavám vidět. Sice se nám úplně nedařilo, ale bojovností jsme to urvali.

Takový mítink se udál poprvé v sezoně?
V téhle ano. Po Brnu bylo cítit, že to prostě není ono. Sezona ještě bude dlouhá, čeká nás spousta zápasů a my chtěli zatáhnout za ruční brzdu co nejdřív. Všichni hráči s tím souhlasili a byli s tím v pohodě. Jistě, něco si k tomu pověděl i trenér, ale to, že jsme si to vyříkali jako tým, nám pomohlo.

Opavský kouč Petr Czudek v nedávné talk show 4+1 zdůraznil, že trenérům se vyplácí, když mají v týmu jakousi radu starších, která si řídí jeho vnitřní chod. U vás to tedy platí podobně? A kdo takové hráčské schůze svolává?
Navrhnul jsem to já hned po zápase s Brnem, když jsme seděli v šatně. Zeptal jsem se kapitána Spencera a Dalibora Faita, jestli souhlasí, abychom se sešli druhý den ráno před tréninkem. A všichni souhlasili. Napsali jsme to tedy do skupiny a ráno se sešli.

To vnitřní vedení týmu u vás tedy funguje?
Tak se to asi říct nedá, ale trenér samozřejmě se staršími hráči různé věci diskutuje, jak bude trénink, jak jsme unavení a podobně, což asi platí pro každý tým. Vyloženě radu starších ale ustavenou nemáme.

Za aspoň jednu výhru z posledních tří zápasů můžete být docela rádi, protože s průměrem téměř 90 inkasovaných bodů z těchto bitev při takřka neexistujícím doskoku jste k úspěchu nebyli právě předurčeni.
Přesně tak. Doskok nás trápí od začátku sezony. A obrana taky. Právě k tomu jsme si taky něco řekli. I se Svitavami jsme dostali hodně bodů, ale i tak to bylo zásadně lepší. V obraně nicméně pořád děláme spoustu chyb a musíme na ní pracovat. Tým je nový a stále se sehráváme. Myslím ale, že „za chvíli“ už to bude dobré.

Hlavně ve druhé půli vám zřejmě pomohly časté ztráty soupeře. Do jaké míry jste si o ně řekli sami a nakolik vám soupeř podal ruku sám?
Agresivně jsme bránili celý zápas, a i když nám Tuři třeba dvakrát přehráli náš předskok proti cloně na míč, neopustili jsme to a hráli to agresivně dál. Nakonec to přineslo kýžené ovoce. Dřív bychom se stáhli a zvolili jinou obranu, ale teď jsme náš koncept udrželi celých 40 minut a i díky tomu vyhráli.

Přesto jste ještě 4 minuty do konce ztráceli o osm a nebýt spousty trojek, dílo by se zřejmě ani tentokrát nepodařilo.
To určitě, ale já bych chtěl ocenit hlavně to, že jsme se do zápasu třikrát až čtyřikrát vrátili. Ty opakované propady tým někdy zlomí, ale my několikrát prakticky vstali z mrtvých, kdy už nám nikdo nevěřil. Na to, že jsme to zvládli i bez fanoušků, kteří by nás jinak hnali za obratem, to dopadlo super. Ukázali jsme týmový charakter a to, že spolu můžeme něco dokázat.

To, o kolik před „repre“ pauzou hrajete, bylo vidět hned ve vypjatém začátku, kdy byl už v deváté minutě sudím vykázán z haly váš generální manažer Tomáš Hrubý. O co tam šlo?
Přesně si to nevybavuju, ale každý zná Tomáše, že během zápasu něco řekne. To u nás ale dělá spousta manažerů, z nichž většina nějaký tlak v zápase vytváří. Podle mě to nebylo nic strašného, ani neřekl nic sprostého. To v jiných zápasech tam bouřil určitě víc a rozhodčí to vždycky nějak zklidnili. Jsou tam samozřejmě emoce, ale tohle bylo z mého pohledu předčasné.

Právě váš generální v nedávní talk show NBL 4+1 uvedl, že prý vás osobně nemá rád rozhodčí Robert Vyklický a že když vás píská, tak je dané, že z pěti zápasů ve dvou nebo třech nezahrajete podle očekávání. Z takového vyhlášení jste asi neměl radost, že?
(usměje se) Já to osobně neviděl, ale řekl mi to brácha, že to viděl. Tak jsem si to pustil a zasmál se tomu. Tomáš už mi to jednou říkal, že před zápasy za panem Vyklickým chodí s tím, že ví, že jsme s Láďou Peckou trochu výbušnější (směje se) a ať nás nechá hrát. Já to ale vůbec neberu tak, že by na mě byl pan rozhodčí zasedlý. Nic si z toho nedělám.

Vy jste si zatím zkusili frekvenci tří zápasů za šest dní, takže jaké to NBA tempo po tak dlouhé pauze je a zejména – jaké to bude dál?
Já doufám, že to budou jen dva zápasy týdně. Mně to osobně právě nevyhovovalo, ještě navíc jak jsem byl trochu nemocný. První dva zápasy ještě byly v pohodě, ale teď se Svitavami už jsem fyzicky moc nemohl. Ještě navíc jsou zavřené posilovny, nejde se pořádně připravovat, takže já bych ocenil dva zápasy za týden. Je to akorát, aby to šlo proložit nějakoum posilovnou. Při třech utkáních se do ní ani nedá jít, protože jste pořád buď po zápase, nebo před zápasem a pak by podle mě hrozilo v horizontu dalších měsíců zranění. Tohle ale platí pro každý tým.

Když není otevřená posilovna, musíte si brát činky domů?
Řešíme to improvizovaným prostorem na posilování v hale, kde máme pár činek a strojů. Nejde ale o plnohodnotnou posilovnu. Teď nám bylo zakoupeno nějaké vybavení, abychom toho měli víc. Už se ale těšíme, až otevřou klasické posilovny.

Nevím, zda jste si už covidem neprošel, ale ještě řekněte, jak teď v týmu snášíte to pravidelné testování?
Já si naštěstí covidem už prošel. Když to náš tým zasáhlo, byl jsem mezi prvními. Ten průběh jsem snášel v pohodě, i když týden jsem měl horečky. Teď tedy nemusím být 90 dní testovaný, až do ledna jsem v pohodě a pak už snad testování nebude potřeba.

 

 

Foto: Sporty Ústí/Karel Dvořáček