Sezona bolesti, smůly a evropského paradoxu

S JANEM TOMANCEM Už 18. listopadu se pro mmcité+ takřka fatálně zlomila sezona. Ligová sezona. Tým přišel ze zdravotních důvodů o mikrovlnného snajpra z rozehry Briana Sullivana, jednoho z ligových top skórerů, a ztratil tak údernost. V polovině listopadu ze hry vypadl i jeden z tehdy nejvytíženějších mužů NBL, křídelník Radek Pumprla, který chyběl až do Vánoc, a když se vrátil, vydržel jen do konce základní části, kdy jej vyřadily do konce sezony utržené křížové vazy. Tým na vlně dalších zranění a nemocí postupně přicházel o šanci na play-off, přesto dál zářil při své premiéře v Alpe Adria Cupu. V něm mu v pondělí uniklo finále - o jediný koš. Další dávka smůly. Ta se týmu nepřestala lepit na paty ani dva dny nato v lize, kdy mu Nová huť dvěma neuvěřitelnými trefami v poslední vteřině čtvrté čtvrtiny i prodloužení sebrala nejtěsnějším možným způsobem další zápas. A proto se nedalo jinak, než se kapitána Brňanů Jana Tomance na startu rozhovoru zeptat, zda…

S JANEM TOMANCEM Už 18. listopadu se pro mmcité+ takřka fatálně zlomila sezona. Ligová sezona. Tým přišel ze zdravotních důvodů o mikrovlnného snajpra z rozehry Briana Sullivana, jednoho z ligových top skórerů, a ztratil tak údernost. V polovině listopadu ze hry vypadl i jeden z tehdy nejvytíženějších mužů NBL, křídelník Radek Pumprla, který chyběl až do Vánoc, a když se vrátil, vydržel jen do konce základní části, kdy jej vyřadily do konce sezony utržené křížové vazy. Tým na vlně dalších zranění a nemocí postupně přicházel o šanci na play-off, přesto dál zářil při své premiéře v Alpe Adria Cupu. V něm mu v pondělí uniklo finále - o jediný koš. Další dávka smůly. Ta se týmu nepřestala lepit na paty ani dva dny nato v lize, kdy mu Nová huť dvěma neuvěřitelnými trefami v poslední vteřině čtvrté čtvrtiny i prodloužení sebrala nejtěsnějším možným způsobem další zápas. A proto se nedalo jinak, než se kapitána Brňanů Jana Tomance na startu rozhovoru zeptat, zda…

… ještě pořád nad koncovkou s NH kroutí váš tým hlavou?
Na to v tom rychlém sledu zápasů není čas. Ostatně už v sobotu hrajeme s Jindřichovým Hradcem. Bylo to tak neuvěřitelné, že to člověku ani nedošlo. (směje se) Ale bylo to strašné! Když se na to dívám zpětně, měli jsme asi faulovat a nedopustit tu vyrovnávací trojku Ostravy s klaksonem na prodloužení. Byla to ale trefa přes dva hráče, ještě v pádu, opravdu hodně těžká střela. To je ale kdyby. Aspoň to bylo napínavé pro diváky, v jednom zápase viděli hned několik klíčových střel v posledních vteřinách hracích období.

Vy jste nicméně dali Ostravě šanci na tu poslední trojku předchozím rychlým zakončením, které jste za vedení 66-65 vlastně už nepotřebovali.
Tam byla už nějaká euforie. Pak jsme asi měli i faulovat, než došlo k té trojce. Nevím, já už jsem seděl na lavičce a po zápase už jsme to nerozebírali. Možná to rychlé zakončení s tutovou smečí bylo jistější než šestky, které se můžou minout, a ta trojka Ostravy by pak už znamenala prohru. To je ale všechno kdyby…



Taky se ale zdálo, že Ostrava příliš neusilovala o to vás při vašem posledním útoku faulovat, aby ještě za manka o bod se zápasem něco mohla udělat.
(usměje se) No, bylo to takové rozhárané, jako celý zápas. Přišlo mi ale, jak jsme dali míč na stranu, a někdo rychle vyvážel, že tam ani možnost rychlého faulu moc nebyla. Navíc se dohrávalo bez timeoutů a nikdo už nezjistí, co se hráčům honilo hlavou.

Ostrava ovšem kromě Canadovy trojky na prodloužení přidala v osobě Blagojeviče i další složitý pokus, tentokrát už na výhru v závěru nastavení. Znovu přes hráče, po předriblování celého hřiště. Co vám kouč Jakara po všech těchto situacích nejvíc vyčítal?
Nechal to už být. Ocenil bojovnost a řekl, že jednou takhle prohrajeme a příště zase můžeme vyhrát. Po zápase už s tím ale nešlo nic udělat. Trenér zdůraznil, že musíme i příště bojovat jako s Ostravou a doufat, že v dalším zápase se to obrátí a v takovém utkání už vyhrajeme my.

Odrážela koncovka s Ostravou tak nějak celý průběh vaší ligové sezony?
Je pravda, že se nám už lepí smůla na paty a prožíváme takové nešťatsné období. Doufejme, že tímhle jsme ho završili a teď už se odpíchneme ode dna, půjdeme nahoru, posledních deset zápasů si užijeme a budeme vyhrávat.

Zasekla se slibně rozjetá sezona poprvé a nejvíc zdravotními problémy super střelce z rozehry Briana Sullivana?
To první zaseknutí s tím souviselo. Za něj tu nebyla adekvátní, nebo spíš jakákoli srovnatelná náhrada, a najednou nás bylo málo. Přidal jsem se já s kotníkem, nějaké virózy a jiná zranění. Pak v důsledku nedostatku hráčů přicházely zahraniční posily a na začátku sezony slušně postavený tým se postupně rozpadal. V první části sezony jsme měli i výsledky, ale teď už se trochu hledáme a na to není moc času. Sezona pro nás byla nešťastná, přitom mohla vypadat úplně jinak, pokud bychom zůstali víc zdraví, nebo jsme na začátku měli o jednoho dva hráče víc.

Po odstoupení Sullivana jste zůstali na rozehře jen s málo zkušenými mladíky, a to se asi projevilo.
Jistě bylo znát, že Honza Kozina nebo Zurab Kereselidze nemají s ligou takové zkušenosti. Dosud nefungovali na pozici prvního rozehrávače, ale teď byli hození do vody a museli plavat. Když měl skoro měsíc problémy s mandlemi Honza, tak Zurab dostával pomalu 40 minut. Někdy zahrál super zápas, jindy míň, chyběla tomu větší konzistence výkonů. A až nedávno přišel nový rozehrávač Radulovič, aby tu byla i zkušenost. Vedení to dlouho řešilo, jestli to nechat jen na mladých, nebo přivést nové hráče. Jak jsem říkal, mít od začátku o jednoho hráče víc, který by případně rozehru mohl suplovat, mohlo to být třeba jiné. Ale i tohle jsou kdyby…  

A aby toho nebylo málo, opakovaně zdravotní problémy srážely dlouho stabilního člena základní pětky Radka Pumprlu.
Radkovi pár týdnů zpátky ve čtvrtfinále Alpe Adria Cupu s Domžale rupnul křížový vaz, už podruhé na stejném koleni. Navíc už předtím měl během téhle sezony zranění. I on v nouzi na tréninku zaskakoval na rozehře, ale pak už nebyl ani on.

Paradoxem sezony bylo, že ač vám to nešlo v lize, v Alpe Adria Cupu jste nakonec zůstali koš od finále.
I tady to pro nás ale dopadlo smolně. Po slušném prvním zápase semifinále v Lašku jsme dovezli jen 4 body manka a mysleli si, že to je určitě hratelné. Doma to ale bylo takové nervózní a koncovka nám nevyšla. Byla to taková poslední kapka z našeho poháru hořkosti…

Teď jsem to ale bral spíš tak, že být koš od finále je úspěch.
Třetí místo je jistě dobré, s tím nikdo před sezonou nepočítal. To se ale bude hodnotit až po sezoně, teď spíš cítíme hořkost z vyřazení. Pro mě to tak v tuhle chvíli je spíš negativní. Po sezoně bych ale mluvil asi jinak - že se to v Alpe Adria Cupu povedlo nad očekávání.

Byla to v tomhle novém poháru dobrá zkušenost? Stala se tím sezona zajímavější? A jak jste brali, že zápasy pískali vždy domácí rozhodčí?
Bylo to zpestření. Hrávali jsme v reprezentačních pauzách a nemuseli hledat soupeře jako jiné kluby. Až teď v posledních týdnech to bylo hodně hektické, když jsme měli asi sedm zápasů za 13 dní. Ta konfrontace se mi ale líbila. Hráli jsme proti jiným soupeřům a nemuseli hrát dokola se stejnými soupeři jako teď v A2 a play-out. Viděli jsme, v čem jsou jiné týmy lepší, nebo v čem naopak zaostávají, proto to hodnotím kladně a doufám, že si soutěž zahrajeme i příští rok. A rozhodčí? Když jsme přijeli ven, tak zejména na Balkáně to bylo „proti osmi“, ale s tím se musí počítat, že tam člověku nic nedarují. Bylo to vidět v prvním semifinále, kde jsme dostali asi čtyři technické, čtyři nesportovní fauly a několik hráčů končilo vyfaulovaných. Přesto jsme prohráli jen o čtyři. Doma jsme pak ale měli tři vyfaulované hráče a nesportovní fauly taky…