Šiřina trash-talker? Seznamte se!

S JAKUBEM ŠIŘINOU Mluvil, mluvil a mluvil. Hlavně se soupeři. A když v závěru proměnil vítězství už téměř stvrzující nájezd, emoce už nedokázal udržet pod pokličkou vůbec a jeho natlakovaný „papiňák“ explodoval. Zuřivou gestikulací a hlasitým řevem směrem k děčínské lavičce dal soupeři jasně najevo, že z Opavy si vítězství neodveze. A jak naznáte v následujícím interview o zatím jediné vyrovnané sérii letošního čtvrtfinále, jež se v neděli přesune k magnetické bitvě číslo 5 na válečnickou palubovku, ty emoce nevyprchaly ani spoustu hodin po utkání. Je to prostě play-off a stále ještě úřadující vicemistr Jakub Šiřina to ví víc než dobře.

S JAKUBEM ŠIŘINOU Mluvil, mluvil a mluvil. Hlavně se soupeři. A když v závěru proměnil vítězství už téměř stvrzující nájezd, emoce už nedokázal udržet pod pokličkou vůbec a jeho natlakovaný „papiňák“ explodoval. Zuřivou gestikulací a hlasitým řevem směrem k děčínské lavičce dal soupeři jasně najevo, že z Opavy si vítězství neodveze. A jak naznáte v následujícím interview o zatím jediné vyrovnané sérii letošního čtvrtfinále, jež se v neděli přesune k magnetické bitvě číslo 5 na válečnickou palubovku, ty emoce nevyprchaly ani spoustu hodin po utkání. Je to prostě play-off a stále ještě úřadující vicemistr Jakub Šiřina to ví víc než dobře.

Jakube, proč to šlo a vyšlo k výhrám až doma?
My jsme už v obou zápasech v Děčíně měli k vítězství relativně blízko, ale doma se každému týmu hraje o sto procent líp. Atmosféra je jinačí a je to prostě úplně jiné než hrát venku. My jsme především do prvního zápasu v Děčíně vstoupili se špatnou energií. Druhý už byl lepší, ale i tak jsme prohráli, takže jsme si řekli, že to musíme změnit a třetí utkání už bylo jednoznačně v naší režii. Do čtvrtého Děčín zase nastoupil s mnohem větší agresivitou než my, ale my jsme ve druhém poločase předvedli fantastickou obranu a zaslouženě to otočili.

Když váš trenér Petr Czudek před třetím zápase doma vyhlásil, že „soupeře chceme zašlapat do podlahy“, sloužilo to i k vašemu vyhecování?
To ani nebylo třeba. Je to fajn a nějak nám to pomohlo, ale my sami cítili, že Děčín je hratelný, měli jsme blízko k tomu u něj urvat aspoň jednu výhru a věděli jsme, že doma ho musíme „šmiknout“ dvakrát. První zápas nám vyšel perfektně, naopak v tom druhém jsme byli pod trochu větším tlakem, protože kdyby to náhodu bylo 1-3, už by to bylo těžké. A možná i proto byl první poločas z naší strany takový ospalý.



Je to opravdu tak, že teď rozhodují především agresivita, fyzická hra a rvaní se na doskoku, který jste v obou zápasech v Děčíně měli o něco horší než soupeř?
O tomhle se bavíme pořád dokola, že play-off rozhoduje každý míč a doskok. Právě doskoky jsou klíčové ve velké míře. My jich měli ve třetím utkání 21 jen v útoku, což je skvělé číslo, a dokázali jsme si, že tam umíme chodit. Je to jen o vůli a chtění jít za těmi odraženými střelami. A zatím se to ukazuje jako klíčové.

Jaký rozdíl ve hře udělalo, když Děčín v první půli čtvrtého utkání operoval ve hře se třemi dlouhými, přičemž vy jste při absenci Kvapila byli pod košem už dost omezeni?
Děčín vyzkoušel jinou variantu, přičemž dřív zkoušel hrát naopak se čtyřmi „malými“. My to ale nijak neřešili a já bych ani rozdíl ve skore první půlky nepřičítal této sestavě. My jsme tam hráli zbytečně hloupě, i já měl několik nevynucených ztrát, navíc Děčín střílel s vysokým procentem, kdežto my se nemohli trefit.

U dlouhých bych se přesto ještě zastavil – ti vaši měli velké faulové problémy v prvním zápase, kde Gniadek před vyfaulováním odehrál jen 15 minut, Kvapil měl 4 fauly za 14 minut a dole často zaskakující Zbánek 5 za 17 minut. Ve třetím duelu se Bujnoch vyfauloval za 15 minut ve hře a spolu s Gniadkem a Zbránkem byli na třech chybách už v poločase a ve čtvrtém utkání byli brzy během druhé půle obaleni čtyřmi fauly Gniadek se Zbránkem. Musíte s tímto rizikem při agresivní hře počítat?
Už je to play-off, hraje se tvrdší, rychlejší a fyzičtější basket a je to jen o tom, jak rozhodčí pustí hru - jestli nechají týmy, aby si to rozdaly na férovku, nebo ne. Může se tedy stát, že se to bude kouskovat a bude se pískat každé „pohlazení“ soupeře. Třeba první dva zápasy nám přišly, že se to strašně kouskovalo a hře chyběl spád. Z toho pak vyplývaly faulové problémy našich pivotů. Pak se musel někde v obraně ubrat plyn, abychom neměli tři vyfaulované dlouhé.
 

Vy jste od třetího utkání už bez power forwarda Kvapila. Soupeři pro změnu chybí centr Grunt. Proti současné podkošové linii Válečníků to duo Bujnoch – Gniadek s výpomocí Zbránka se Švandrlíkem ještě zvládá?
Určitě ano. Děčín nemá dole nějakou extra převahu. Je tam Landa a Krakovič a potom Carlson, kterého bych jako „čtyřku“ přirovnal k našemu Filipu Zbránkovi.

Komu především patří dík za to, že v opavských utkáních se téměř k ničemu nedostal lídr Děčína Autrey?
Jednoznačně Rosťovi Dragounovi, který na něm odvedl perfektní práci, střídal se na něm s Honzou Švandrlíkem a ve druhém poločase čtvrtého zápasu jsme už povětšinou byli v zóně, kde bych dal kredit všem. Tam jsme bránili fantasticky, rotovali jsme, nenechávali Děčínu ani jednu volnou pozici a chodili jsme i pro doskoky.

Je zatím série standardně ostrá, nebo už je někdy přes čáru, když třeba v prvním zápase se hodně diskutovalo a i ve čtvrtek jste si toho od plic vyříkávali spoustu?
V prvních dvou zápasech jsme my i Děčín víc diskutovali s rozhodčími, než abychom se věnovali hře. Bohužel bylo takové nešťastné, že oni k tomu určitou měrou přispěli. A místo aby se hrálo, se řešily sporné výroky. Třetí zápas byl relativně v klidu, ale včera už to bylo zase vyostřenější. Já to mám ale rád, je to play-off a někomu to prostě vyhovuje víc a někomu míň. Já si ale ty chvíle, kdy to je vyostřenější i s protihráči, užívám.

To bylo znát i v situaci po vašem úspěšném nájezdu v závěru, kdy jste vzápětí zuřivě gestikuloval i křičel směrem k lavičce soupeře. Co vás to popadlo ?
Ono to začalo už v průběhu zápasu. S Kubou Krakovičem jsme se tam pošťuchovali, pak jsme si vyměnili i „pár slov“, já v tu chvíli nechal jít emoce ven a hulákal na něj něco ve smyslu, že pojedou domů s prázdnou…
 

I přes tyhle vypjaté chvíle jste ale jednou chtěl zpod vašeho koše zvednout ze země děčínského Tomáše Pomikálka. On to ale v horku boje odmítl…
Někdo to tak má. Hraje se tvrdě, je tam i „trash talk“ (verbální potyčky a urážky) a je to na hraně, ale pořád mám nějaký respekt k soupeři, a když je na zemi, snažím se ho zvednout. Když to někdo odmítne, je to jeho věc. Byla tam aspoň vidět frustrace, která byla na straně soupeře mnohem větší. Bylo znát, že se mu dostáváme pod kůži a tím lepší to bylo pro nás.

Vy jste po 22 bodech a 6 trojkách ve druhém zápase v Děčíně měl ve třetím utkání doma nulu, totéž pak v první půli včerejší bitvy. Jak jste tohle vstřebával o přestávce v kabině?
Pokud jde o třetí zápas, tam bych klidně skončil s nulou znovu, pokud by to znamenalo naši výhru. Někdy taková utkání vyjdou i na mě, že jsem s nulou a ty body nejsou potřeba, kdy pak ta výhra těší o to víc. Včera jsem ale sám se sebou nebyl spokojený a důležité bylo, že jsem se hned na začátku druhé půlky chytil získaným faulem, dal šestky a vzápětí i trojku a energie z fanoušků mě nakopla, přidaly se ty emoce a něčím jsem vítězství přispěl. Konkrétně mě hodně vyburcovala ta trojka, protože když jsem v předchozím průběhu měl nějaký „trash-talk“ s Krakovičem, a pak jsem mu poslal tuhle trojku „do obličeje“ a ještě si na něj mohl zařvat, dodalo mi to energii i sebedůvěru. Včerejšek byl důkazem, že tohle mi opravdu pomáhá.

Při pohledu na některá vaše zápasová čísla i celkové sezonní statistiky jsou ale asi stále znát dozvuky virového onemocnění z prosince, které vás dlouho nechtělo pustit…
Pořád se ještě necítím v pohodě. Jsou tam dozvuky té odražené paty (z Final Four Českého poháru). Mám natažený úpon palce, a než to přes den rozchodím, tak to pobolívá. Tyhle drobné šrámy má ale na konci sezony každý a já jsem rád, že mě to pouští do hry, kde mě to nelimituje. Vím, že moje letošní sezona není tak top jako třeba loni a předloni, je to ale i proto, že kluků schopných dávat body i vytvářet pozice pro ostatní máme v týmu víc a já jsem za to jen rád.

Přijde v neděli v Děčíně čas dosud té největší válečné vřavy?
Určitě! Děčín teď bude pod velkým tlakem, protože pokud by doma prohrál, myslím, že mu bude jasné, že do Opavy už pak pojede na výlet.