Skončí chaos a konflikty v oknech? Ve hře i lvi z Barcy

Když během minulé sezony většina stálých klubů Euroligy rozhodla o konci 22leté vlády Jordiho Bertomeua nad soutěží, daly se do pohybu dlouho zmrzlé ledy, byť ne závratnou rychlostí.

Jednou z vlaštovek změn a nových nadějí na postupné uzdravování rozštěpeného kontinentálního basketbalu bylo i poslední okno světové kvalifikace, kolem nějž se toho dělo tolik, až oči přecházely. A nebýt střeleckých suchot lvů s Černou Horou, dostala by se do hry i možnost posílení o Jana Veselého s Tomášem Satoranským pro bitvu v Maďarsku.

Nebyla to nejspíš jediná překážka pro rozehřátí zamrzlých vztahů mezi vedením EuroLeague Basketball a mezinárodní basketbalovou federací FIBA, nicméně odvolání Bertomeua, s nímž řada klubů z vícero důvodů nebyla spokojena, mohlo otevřít minimálně nové kolo diskusí, které by na konci mohly vést k frekventovanější účasti euroligových hvězd ve žhavých kvalifikačních bitvách i uvnitř sezony, o což mají enormní zájem národní federace, zástupy fanoušků i televizní společnosti.

V polovině září byl šéfem Euroleague Basketball zvolen Američan Marshall Glickman a prezidentem legendární srbský forward s všeobecným respektem Dejan Bodiroga. Glickman dosud dlouho působil v roli poradce vedení Euroligy a v nové pozici, byť v důležitém období, má být jen dočasně. Na starosti bude mít obchodní stránku věci, expanzi na klíčové trhy, intenzivnější práci s digitálními médii a ruku v ruce s tím i navýšení globální popularity soutěže a jejích hráčů, jež hodlá promovat poamericku. V prvních rozhovorech už nastínil i plán na zavedení platového stropu v soutěži, aby co nejvíce klubů mělo šanci bojovat o titul.

Vybaven pro tyto úkoly je díky předchozím pracovním zkušenostem víc než dobře. Byl například prezidentem Portland Trail Blazers či vysílacím koordinátorem celé NBA. Měl zásadní roli při stavbě řady velkých sportovních arén v zámoří i v Evropě, kde má za poslední dvě dekády se sportovním prostředím rovněž spoustu zkušeností, a to i mimo basketbal.

Už na konci vlády Jordiho Bertomeua na tom ale Euroliga nebyla vůbec zle. Průměrná návštěva na jedno utkání dosahuje téměř 9000 diváků a za posledních sedm let se rozpočet soutěže z 36 milionů eur navýšil na 100 milionů (téměř 2,5 miliardy korun). Třeba Maccabi Tel Aviv už na začátku letošního srpna vyprodalo všech 10 tisíc permanentek a po osmi letech se vracející Partizan Bělehrad vedený koučem Željkem Obradovičem jich prodal 11.500.

Posledním hitem pak jsou jednání s šejky v Dubaji, kde si dělají velký zálusk na pořádání Final Four soutěže a ještě víc na založení místního euroligového týmu.

Pro tuzemské fanoušky je ale víc než expanze soutěže na dvacet týmů (hodně se mimo jiné cílí na Londýn) důležité to, zda zástupci Euroleague Basketball a FIBA zasednou za stůl ke společnému jednání o odblokování už roky neřešitelné situace, kdy reprezentanti z euroligových klubů nemohou během sezony až na výjimky hájit barvy svých zemí. Glickman s Bodirogou už podle dostupných informací v této věci mezinárodní federaci kontaktovali a první výstupy budou snad už před příští sezonou.

Bodiroga, který se také chystá euroligovým klubům představit nový formát soutěže, navíc zmínil i ožehavou otázku počtu pohárových soutěží, kdy čtyři hlavní (Euroliga a EuroCup pod Euroleague Basketball, Liga mistrů a Europe Cup pod křídly FIBA) jsou nejen podle něj na evropský kontinent příliš.

Velkou důvěru v oba nové šéfy vkládá třeba prezident Srbské federace Predrag Danilovič, podle nějž by dohoda nad kalendářem nové sezony měla být prvním úkolem k řešení. Zároveň ale dodal, že z minulosti mohou existovat různé dohody mezi Euroligou a kluby či národními federacemi, jež by mohly být dílčí překážkou na odblokování aktuální situace.

Cosi už se vlastně začalo dít i před velmi horkým listopadovým oknem světové kvalifikace. Už v týdnech před ním létala mediálním prostorem jedna stížnost za druhou na konflikt kalendářů Euroligy a kvalifikace, kdy v ohrožení byli i koučové, neboť hned čtyři aktuálně vedou euroligový klub a národní tým zároveň (Itoudis - Fenerbahce a Řecko, Scariolo - Boloňa a Španělsko, Ataman - Efes a Turecko, Maksvytis - Žalgiris a Litva).

V tomto ohledu jako první podala už dříve vstřícnou ruku FIBA, která všechny evropské zápasy listopadového okna světové kvalifikace nasadila na pátek jedenáctého a pondělí čtrnáctého (nehrálo se tak ve čtyřech různých dnech jako obvykle) v naději, že se pak utkání bude moct zúčastnit více předních hráčů. Těm, kterých se to týkalo, ale páteční termín kvalifikace při čtvrtečních či pátečních hracích dnech Euroligy podle serveru Eurohoops jako velká změna nepřišel, neboť hrát ve čtvrtek i v pátek dvě různé soutěže ve dvou různých zemích bez možnosti tréninku není to, co by už tak enormně vytížení basketbalisté vyhledávali.

Jako pozitivní přesto viděl první krok ze strany FIBA kouč dvojnásobných šampionů Euroligy z Efesu Istanbul a zároveň kormidelník Turecka Ergin Ataman. Podle něj by pomohlo už to, kdyby Euroliga mohla hrát před kvalifikačním oknem ve středu a čtvrtek, nebo ještě lépe v úterý a ve středu.

Euroliga a její kluby na balonek FIBA nereagovaly stejně vstřícně, přesto k některým prvním ústupkům, byť pod tlakem z vícero stran, došlo. Italské derby mezi Milánem a Boloňou tak bylo - za údajně velké masáže ze strany Italské federace - předsunuto z pátku 11. už na 9. listopadu, k čemuž za dobu vnitrosezonních oken došlo podle dostupných informací vůbec poprvé. Italská reprezentace pak mohla využít řadu hráčů z obou týmů (především z Milána), byť milánští Melli s Datomem v duelech doma se Španělskem (prohra v prodloužení) i v Gruzii (výhra o bod, za Gruzii nastoupil Šengelia z Boloni) chyběli. Jedno vítězství ale Italům k postupu na šampionát stačilo.

A Španěly mohl v obou utkáních okna vést lodivod Boloni Sergio Scariolo (španělská reprezentace se v tomto okně připravovala v hale a zařízeních Virtusu Boloňa), který by jinak při původním pátečním termínu duelu s Milánem nemohl být své zemi k dispozici.

Fenerbahce pak namísto pátku hrálo domácí duel s CZ Bělehrad už ve čtvrtek a kouč Itoudis tak stihl být v pátek na Krétě u vysoké domácí porážky svých Řeků s Lotyši.

Jako sedlák u Chlumce naopak v posledním okně dopadl trenér Partizanu Obradovič, který musel ve čtvrtečním duelu na Olympiacosu oželet několik srbských reprezentantů povolaných ke klíčovým duelům v Británii (výhra o 6) a doma s Tureckem (výhra o bod) a koučoval tak pouhých 9 mužů. Porážka o skoro třicet bodů tak byla prakticky nevyhnutelná. Srb Obradovič, který veřejně vyjádřil pro situaci pochopení, ovšem měl řeckého reprezentanta Papapetroua, který Řekům uvolněn nebyl, stejně jako Madar Izraelcům.

Tento krok následně vyvolal oficiální stížnost Řecké federace. Partizan se hájil tím, že musel mít nejméně devět hráčů do hry, což je minimum požadované Euroligou. Jinak by prý oba hráči uvolněni byli.

Řekové měli šest euroligových hráčů (pět ze dvou řeckých gigantů a Calathese z Fenerbahce, pro nějž i pro kouče Itoudise nechala Řecká federace vypravit speciální letadlo z Istanbulu) alespoň do druhého duelu okna v Belgii, kde získali klíčovou postupovou výhru o dva body.

Ruku k dílu přiložila i Turecká federace, která přeložila zápasy domácí ligové soutěže, aby národní tým měl více času na přípravu.

Turecko bylo i u jedné z největších kontroverzí listopadového okna. Zatímco na pondělní duel v Bělehradě mohli Srbové mít oporu Bayernu Lučiče, guarda Fenerbahce Guduriče či hráče Partizanu, šéfa rozehry Miciče Efes neuvolnil. Jenže právě istanbulský tým vede kouč Turků Ataman, což celé Srbsko vidělo jako jasný konflikt zájmů a snahu oslabit soupeře v klíčovém duelu o klíčového hráče.

Trenér se marně hájil tím, že v situaci před euroligovým utkáním s Barcelonou (17. listopadu) a při absenci důležitého guarda Larkina musel Miciče šetřit a že šlo o rozhodnutí klubu. Bránil se i tím, že Barcelona také nepovolila Srbům křídelníka Kaliniče a Turkům pivota Sanliho. Srbové nakonec velké bělehradské drama o bod zvládli, přiblížili se na dosah postupu a naopak pro Turky porážka znamená, že poprvé od roku 1998 budou na světovém šampionátu chybět.

Vzhledem k postoji Barcelony (ve čtvrtek 10. listopadu hrála v Tel Avivu) k uvolňování hráčů do srbské či turecké reprezentace se zdá, že ve hře by případně nebyla ani velká šance na přílet dua Satoranský - Veselý na pondělní duel lvů do Maďarska. Přesto se o ní uvažovalo.

„Měli jsme předběžnou dohodu, že bysme otevřeli jednání s Tomášem Satoranským a Honzou Veselým v případě, že bysme v prvním utkání okna porazili Černou Horu. Pak bysme si zavolali a udělali maximum možného pro jejich účast v Maďarsku. Když ale nebylo jasné, jak dopadne zápas s Černou Horou, tak by bylo těžké už před kvalifikačním oknem něco dopředu vymýšlet a nedávalo by smysl příliš tlačit na pilu,” popisuje dění ve velitelském štábu národního týmu jeho generální manažer Michal Šob.

Ten je nicméně poměrně optimistický směrem k budoucnosti. „Nové vedení Euroleague Basketball je nakloněno nějaké spolupráci s FIBA spíš než k barikádě a nějaké změny se dají očekávat. Nemyslím, že to bude už pro poslední únorové okno kvalifikace, ale spíš až začne nová forma spolupráce.”

Šob také zdůraznil, že listopadové okno možnosti změn hodně napomohlo. „Ani jedna strana nechce ten aktuální chaos. Zabarikádovaný stav trval tak dlouho, že tlak federací, euroligových klubů a prakticky všech stran se slil v nějakou formu kooperace tak jako tak, bez ohledu na to, co chce FIBA, nebo Euroliga, viz přesun zápasu Milána s Boloňou, kauza Micič a další. Docházelo pak k těmto šílenostem, jež vznikly jen proto, že federace a kluby to začaly řešit po vlastní ose bez ohledu na obecné dohody. Při všech těchto okolnostech jsou teď všichni pod daleko větším tlakem situaci řešit a standardizovat ty procesy, aby nedocházelo k těmto problémům.”

Manažer lvů dodává, že sám si naivně, nebo spíš optimisticky myslí, že k dohodě obou stran dojde, byť to určitě nebude pro únorové okno. „Celá dohoda musí začít tím, že se udělá kalendář pro celou sezonu a vše se synchronizuje.”

Je ale kam s už tak nabitým kalendářem hýbat?

„FIBA určitě bude chtít zachovat platformu oken uvnitř sezony. Ta vznikla proto, že FIBA nechtěla celé kvalifikace odehrávat v létě a mezitím nemít celý rok nic, aby se u toho udrželi v permanenci i fanoušci. Bude tak okna chtít zachovat a bude třeba sesynchronizovat klubové soutěže, kdy jediná nesynchronizovaná je aktuálně Euroliga. Tohle tak bude znamenat, že si bude muset ze svého programu utrhnout dvakrát deset dnů a určité své zápasy dát jinam, nebo je ještě víc nahustit, anebo euroligovou sezonu o dva týdny natáhnout, kdy by se muselo buď dřív začít, nebo později skončit, což je podle mě schůdnější. Zároveň by se tím asi natáhly i ligové soutěže v příslušných zemích. Jiná řešení moc nejsou,” říká Šob.

Ač si nedělá iluze, že by se břemenu reprezentantů z euroligových klubů novým kalendářem extra ulehčilo, pořád to podle něj je lepší než současný stav, kdy jsou basketbalisté nuceni hrát národní zápasy v rámci nahuštěného programu svých klubů s přelety po celé Evropě tam a zpátky. 

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai Tucson Plug-in