Slavit? A co? Tenhle tým se stavěl na medaili!

Z VETERÁNSKÉ PERSPEKTIVY LUBOŠE STRII Po dvou finálových účastech s Děčínem má 37letý svitavský veterán Luboš Stria poněkud jiný náhled na historický postup Turů do prvního semifinále klubových dějin. Překvapení? Pro něj nikoli. Senzace? No, to už vůbec. A úspěch? I na to zapomeňte. Zkušený křídelník cítí, a to ne až díky postupu, že letošní edice Turů má na medailová umístění. A teď za nimi tým také půjde. I proto by jistě uvítal do semifinále přijatelnějšího soupeře, tedy Opavu. Už od pondělka tak Stria musí odpovídat i na otázky, zda jeho družina vyrazí ve středu fandit do Pardubic ústeckým Pandám, aby Turům semifinále se Slezany „zajistily“. I takové situace přináší letošní play-off Kooperativa NBL, kde se postup do semifinále slaví jen dvěma pivy. Nejen o tom bude nyní vyprávět chlapík, který se po jedenácti jednociferných střeleckých zápisech v řadě vyšplhal v postupovém šestém čtvrtfinále s Válečníky až k 16 bodům, a byl tak se svým druhým nejlepším nástřelem sezony top skórerem vítězných Svitav.    

Z VETERÁNSKÉ PERSPEKTIVY LUBOŠE STRII Po dvou finálových účastech s Děčínem má 37letý svitavský veterán Luboš Stria poněkud jiný náhled na historický postup Turů do prvního semifinále klubových dějin. Překvapení? Pro něj nikoli. Senzace? No, to už vůbec. A úspěch? I na to zapomeňte. Zkušený křídelník cítí, a to ne až díky postupu, že letošní edice Turů má na medailová umístění. A teď za nimi tým také půjde. I proto by jistě uvítal do semifinále přijatelnějšího soupeře, tedy Opavu. Už od pondělka tak Stria musí odpovídat i na otázky, zda jeho družina vyrazí ve středu fandit do Pardubic ústeckým Pandám, aby Turům semifinále se Slezany „zajistily“. I takové situace přináší letošní play-off Kooperativa NBL, kde se postup do semifinále slaví jen dvěma pivy. Nejen o tom bude nyní vyprávět chlapík, který se po jedenácti jednociferných střeleckých zápisech v řadě vyšplhal v postupovém šestém čtvrtfinále s Válečníky až k 16 bodům, a byl tak se svým druhým nejlepším nástřelem sezony top skórerem vítězných Svitav.    

Luboši, vypadalo to, jako byste si před šestým zápasem doma s Děčínem řekl, že už je třeba přiložit ruku k dílu výraznějším způsobem.
Moje myšlenkové nastavení bylo před utkáním stejné jako u celého týmu – už se nám do Děčína vůbec nechtělo. Znovu absolvovat tu dlouhou cestu za případným velice těžkým sedmým zápasem. Nebylo tedy kam couvat a ten šestý zápas jsme museli zvládnout. Od začátku bylo vidět, jak jsme k tomu přistoupili, a dá se říct, že jsem se svezl s týmem. Všichni hráli dobře a já se k nim přidal.

Pomáhají vám, kteří už jste v play-off leccos zažili, v těchto vypjatých zápasech zkušenosti z minulých sezon, kdy třeba vy osobně máte za sebou dvě finále s Děčínem nebo loňské drama na pět zápasů ze čtvrtfinále slovenské extraligy?
Tohle je v play-off určitě hrozně moc znát. Dá se říct, že starší hráči vesměs hrají play-off vůbec nejradši a kvůli tomu tvrdě trénují celou sezonu. Aspoň pro mě to platí. Na play-off se vždycky těším a především ty zkušenosti z předchozích sezon mi pomáhají. Uvědomuju si, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je mnohdy velmi tenká a taky už před sebou nemám mnoho zápasů. Proto do těchto zápasů, v nichž se v sezoně získávají vavříny, vždycky dávám absolutně všechno.          



Šestý zápas jste utrhli na přelomu poločasů, zejména pak na startu třetí čtvrtiny. Co tam pro vás rozhodlo?
Velmi dobře a kompaktně jsme bránili a vyráželi z toho do protiútoků. A když se nepovedl primární protiútok, i tak jsme tahali balon rychle dopředu a vytvářeli si lehké pozice v ještě nepostavené obraně. Proměnili jsme tam několik otevřených střel a zápas se tím začal lámat. Hlavní tak byla určitě obrana.

V úvodu třetí části jste aspoň na pohled všechny clony přebírali a Děčín neměl prakticky žádný dobrý střelecký výhled. Bylo to tu výraznější než v jiných fázích zápasu?
My to máme určené tak, že když jsem já ve hře na křídelní pozci 3, a Garret Kerr na čtyřce, což po začátku třetí čtvrtiny bylo nutné kvůli faulům Jirky Jelínka, dochází pak k přebírání clon častěji, protože tam mezi námi není takový výškový rozdíl, a tím pádem jsme Děčínu „zrušili“ spoustu pick-and-rollů. Naši guardi nebo já na pozici 3 proti Tomáši Pomikálkovi jsme neměli takový problém ani pod košem, protože jsme hodně agresivně tlačili na balon a soupeři se nedostali k vnitřní hře, což bylo dost důležité. Neměli tak otevřenou střelu, ani nás nemohli zatlačit pod koš. Tohle vždycky začíná od tlaku na balon, který vyvíjelo všech pět hráčů velmi kompaktně. Tím jsme i pocitově získávali daleko stabilnější pozici na hřišti a cítili, že zápas je náš.

Těžíte v zápasech s Děčínem hodně ze znalosti bývalých spoluhráčů?
Mně se právě díky tomu proti Děčínu hraje dobře, s řadou kluků jsem strávil spoustu sezon, vím, co od koho čekat... I když mě tedy překvapil Šimon Ježek svými „step backy“ na trojce (technicky poměrně náročné odskočení vzad ke střele za oblouk z vlastního driblingu), kdy jsem ho sice vyloženě nenechával střílet, ale věděl jsem, že jeho silnější stránkou jsou důrazné nájezdy. Zvolil jsem tedy přístup, že on není takový střelec, ale zrovna v tom šestém utkání dal dvě trojky a obě přese mě. (usmívá se) Tahle volba se mi tedy úplně nevydařila. Celkově mám ale díky znalosti kluků velkou výhodu, znám i rukopis trenéra a hru týmu. Věděl jsem, co a jak budou chtít hrát, a snažil jsem se i klukům v našem týmu poradit, jak to bránit.

Vašemu týmu se v první čtvrtině podařil málo vídaný kousek, když jste čtyřikrát téměř za sebou zakončili zpod koše s faulem. Jak je tohle pro soupeře demoralizující?
Tohle byla velmi důležitá fáze zápasu (Svitavy tu šly z minus 5 bodů do několikabodového plusu), kdy jsme po ne právě dobrém startu získávali pevnou půdu pod nohama. A v našich i děčínských hlavách se tu zápas možná i hodně lámal. Začali jsme dole, ale pak jsme dali ty koše s fauly, které přicházely po útočných doskocích, a na to Děčín není zvyklý, protože praktikuje kompaktní zataženou obranu. My se tímhle dostali do euforie a jako domácí tým si s velkou energií šli za vítězstvím.   

Být nevidomý, mohl bych si při místy mohutném skandování početné skupiny fanoušků hostů myslet, že se hraje v Děčíně. Jak jste zejména úvodní minuty, kdy tahle podpora byla nejsilnější, vnímal vy?
Pro nás jako hráče byla skvělá záležitost, že se sešly dva velmi dobré tábory fanoušků. V tom se hraje úplně nejlíp, co jsem kdy zažil. Já jsem z děčínských hráčů i fanoušků cítil víru, že sérii ještě můžou obrátit, tím pádem přijela spousta příznivců, dali do toho velkou energii, což ale nabudilo i nás. Chtěli jsme ukázat, že my jsme ve Svitavách doma. Pak se přidali ve většině i naši fanoušci, což tu není vždy zvykem, a oba tábory fandily proti sobě, musím ale říct, že velmi korektně. Řekl bych, že jde o dva vyspělé tábory. Ten děčínský znám perfektně, skoro s každým jeho členem se znám osobně a i touhle cestou bych chtěl děčínským fandům poděkovat, že celou sérii povýšili na tu úroveň, kdy byly zaplněné haly, se skvělou kulisou. Šlo o reklamu na basket a takhle by zápasy v NBL měly vypadat.
 

Premiérovým play-off postupem jste už nyní nejméně o tři místa vylepšili loňské klubové maximum, jímž byla 7. příčka. Odpovídala tomu i sobotní oslava?
Haha. Tak oslava byla velmi střídmá, sešli jsme se ve většině týmu v restauraci a skončilo to u jídla a dvou piv. Pro nás postup není překvapením a určitě jsme svou cestu ještě neskončili. Věříme, že ještě můžeme jít dál a získat další vítězství. Ještě není moc co slavit a euforie proto nepropukla. Slavit se může po větším úspěchu, na který jsme ještě nedosáhli, byť už teď jde o historické maximum klubu. Tenhle tým byl postavený na medailové boje a my ještě nejsme s naší prací hotovi.

Zdá se, že pro vás posup přes trojnásobné vicemistry není žádným překvapením, natož pak senzací.
Můžu teď mluvit jen za sebe: pro mě to žádný velký úspěch není. Ne že bych s postupem počítal, ale byl jsem nastavený tak, že vyřazení ve čtvrtfinále by bylo neúspěchem a zklamáním, zvlášť když jsem viděl potenciál našeho týmu. Jistě není vůbec jednoduché hrát výborně hned v první sezoně po seskládání mužstva. V tom měl proti nám Děčín největší výhodu, už zažil ty těžké zápasy, jádro je dlouhodobě spolu a jsou to opravdoví bojovníci, co nikdy nic nevypustí. Já ale v průběhu sezony viděl naše možnosti a při kolektivním a vyváženém výkonu jsem věřil, že na postup máme. Jsem rád, že se to potvrdilo a že jsme v play-off dokázali popřít svá ega a hráli jeden za druhého, což je pro mě v kolektivním sportu bod číslo 1 potřebný k úspěchu.

Teď už si tedy chcete jít pro medaili?
V semifinále už na ni myslí každý a byl by alibismus na ni nemyslet. Víme, že nás čekají nejtěžší protivníci z celé ligy, navíc v asi nejlepší formě. A všichni budou chtít medaili. Bude to těžké, ale ne nemožné.

Je asi zřejmé, komu budete fandit ve středu v sedmém zápase mezi Pardubicemi a Ústím (od 17:50 jej vysílá web ČT). V případě výhry hostů byste šli v semifinále na Opavu, při úspěchu Pardubic by vás čekal úřadující mistr. Neměli byste se celý tým sebrat a vyrazit do Pardubic fandit Severočechům?
To je vtipná otázka, protože už v pondělí mi volalo několik kamarádů, jestli do Pardubic jedeme všichni fandit. (směje se) Samozřejmě ale nejedeme. Budeme mít trénink a soustředíme se hlavně sami na sebe. Ústí ale určitě fandíme celou dobu, i z toho pohledu, že hraje velmi dobrý basketbal. Pro mě má tahle série velmi překvapivý vývoj. Na začátku jsem si myslel, že Pardubice Ústecké spláchnou, protože jít ze skupiny A2 na druhý tým A1 znamená velký rozdíl v rychlosti a kvalitě hry. Ústí mě však velmi překvapilo a pro nás by bylo skvělé, kdyby postoupilo. (směje se)                      

Jaké by bylo vaše preview svitavské série na jedné straně s Nymburkem a na druhé s Opavou?
Je tam brutální rozdíl v síle obou soupeřů. Nymburk letos i na evropské scéně ukázal, že má jeden z nejlepších týmů za poslední roky, velmi vyvážený, hraje hodně chytře a rychle, čemuž se v českých podmínkách velice těžko čelí. Opava je taky velmi kvalitní český tým, ale pro nás by byla hratelná. V sérii s Nymburkem nikdo nepočítá, že by mohl zaváhat, nebo možná tak jednou. Vím, že nymburskuý tým je velmi dobře nastavený i hlavou a nic nepodcení. Zaskočit ho by bylo dost těžké, až nemožné.