Slunce zapadlo 8. listopadu. Příště vyjde 2. února

S ALEXEM MADSENEM O TEMNOTĚ SAUNĚ PIVU A TICHU Toho, že venku tyhle dny prakticky končí zima, si pořádně ani nemusel všimnout. Pro něj to totiž v Praze žádná zima ani nebyla. Ne pro Fina, který je z rodné země zvyklý na úplně jiné pořádky. „Minus patnáct stupňů, na které se tu teplota snížila jeden týden v lednu, jsem si užíval. V Praze nebylo moc chladno, nepadalo ani moc sněhu, a to beru za dobrou zimu,“ zaskočí svým náhledem většinu Čechů Alexander Madsen, letošní severská akvizice USK Praha. „Pro mě to začíná být přes čáru, až když mrazy klesnou na minus 20 nebo 25, případně na minus 30. To už musíte přidat další vrstvu oblečení, teplejší čepice i rukavice,“ podotýká.

S ALEXEM MADSENEM O TEMNOTĚ SAUNĚ PIVU A TICHU Toho, že venku tyhle dny prakticky končí zima, si pořádně ani nemusel všimnout. Pro něj to totiž v Praze žádná zima ani nebyla. Ne pro Fina, který je z rodné země zvyklý na úplně jiné pořádky. „Minus patnáct stupňů, na které se tu teplota snížila jeden týden v lednu, jsem si užíval. V Praze nebylo moc chladno, nepadalo ani moc sněhu, a to beru za dobrou zimu,“ zaskočí svým náhledem většinu Čechů Alexander Madsen, letošní severská akvizice USK Praha. „Pro mě to začíná být přes čáru, až když mrazy klesnou na minus 20 nebo 25, případně na minus 30. To už musíte přidat další vrstvu oblečení, teplejší čepice i rukavice,“ podotýká.

Z Finska je zkrátka zvyklý na jiné poměry, a to se hodně týká i denního světa v zimních měsících. „Tohle byl v Praze velký rozdíl. U nás bývá zima opravdu temná, hlavně noci a rána. A ani během dne nevidíme žádné slunce, které já mám opravdu rád, tedy kromě chvil, kdy si chci přes den pospat.“

Reprezentant země tisíce jezer měl ještě relativní kliku, protože svůj život trávil na úplném jihu Finska. „Tam v zimě bývá nějakých šest sedm hodin světla. „Ovšem na severu se denního světla nedočkají vůbec. Lidi odtud tak každoročně dávají na sociální sítě posty, kde je nejdřív záběr Helsinek, které leží úplně na jihu, a kde se rozednívá třeba v 10 a stmívá ve čtyři odpoledne. A pak je tam fotka z nějakého města na severu, pod kterou je - když to trochu přeženu - popisek: „Slunce zapadlo osmého listopadu. Příště vyjde druhého února.“ Tohle mě vždycky pobaví.“



Alexander ovšem uznává, že jinak toho na dlouhé zimní temnotě moc zábavného není. Naopak. „Toho, co takový jev znamená, si nejvíc všimnete, když skončí, a konečně vyjde slunce. Pak se cítíte mnohem líp, protože se oteplí a konečně je světlo. A lidi se začnou i usmívat,“ podotýká 208 vysoký forward.

Místní se prý před depresí ze tmy snaží chránit vitamíny a lecčím dalším. „Ale pořád „to“ tam je. Já tuhle zimu zažil světla mnohem víc a nijak jsem tyto stavy nepociťoval,“ těší dlouhána, který toho prý – věren národní povaze – mnoho nenamluví. O to víc však nechává promlouvat své výkony.

A nejde ani tak o 11,4 bodu nebo 5,8 doskoku na utkání, jako spíš o divácky nejatraktivnější kousky – tedy o smeče a také bloky, udělované vysoko nad košem jeho dlouhatánskými chapadly. Obojího mu poslední dobou přibývá čím dál víc a po odchodu  Stana (z Brna) a Diamona (z Nymburka) Simpsonových, tedy dvou dosavadních lídrů Kooperativa faktoru, se rázem stal spolu se svitavským Hunterem Mickelsonem děleným vládcem této statistiky, zachycující divácky vděčné herní prvky.

Největším paradoxem však je, že sám o této statistice vůbec nic netušil. Natož pak o prémii 50 tisíc korun pro celkového vítěze. V únoru měl přitom dokonce nejlepší průměr z celé ligy, rovných 10 faktorových bodů. Jeho aktuální průměr pak je 5,8.  
 

„Zní to pěkně. Po pravdě jsem ale o faktoru nic nevěděl a teď jsem hodně překvapený. Je fajn takhle najednou zjistit, že jsem ve vedení a ještě větší překvapení je, že můžu vyhrát takovou částku,“ neskrývá svůj údiv Madsen, který se s podobnou statistikou setkal vůbec poprvé.

Protože smeče i bloky považuje za přirozenou součást své hry, věří, že průměr kolem šesti bodů dokáže udržet až do konce nadstavby. „Snad o tom teď nebudu moc přemýšlet, když vím, co to přináší navíc, a budu hrát dál, jako bych o tom nevěděl,“ dívá se směrem k sedmi zbývajícím zápasům nadstavbové skupiny A1, kde jej čekají těžší soupeři, než oba hlavní konkurenty Mickelsona a jindřichohradeckého Ryana Cantyho, kteří nyní působí ve skupině A2.

To, že mu poslední dobou efektních kousků přibývá, přičítá celkově výrazně lepší hře USK. „Zvýšilo se nám sebevědomí a přináší to i tyhle parádní akce. Hraje se nám už mnohem snadněji, což k tomuhle pomáhá,“ pochvaluje si Fin.

Svůj první dunk v životě zatloukl ještě na snížený koš, tedy v žácích, a bylo to dokonce v rámci zápasu. „Pamatuju si na něj dodnes. A kdy přišla první smeč do koše ve standardní výšce? To bylo někdy ve čtrnácti v patnácti, při nějakém tréninku,“ ohlédne se do minuosti Alex, který si na konci prosince mohl vyzkoušet i svůj první Slam Dunk Contest v životě. Při All-Star NBL však uvízl v semifinále. „Ve Finsku takovou soutěž nemáme a v mládeži jsem se ničeho podobného taky nezúčastnil, takže jsem netušil, co čekat, a dal jsem spíš na momentální pocity.“



Na dunky v ligových zápasech mu prý nejčastěji nahrává soví dirigent Lukáš Feštr. Ovšem kvůli větším porcím faktorových bodů jej Alex v závěru A1 k častějším asistencím pobízet nebude. „On se mě snaží hledat, kdykoli může, aniž bych mu cokoli musel říkat. Určitě o faktoru dobře ví,“ směje se Madsen, kterému se jednou dostalo i větší „lajkové“ podpory z rodné země, když byl zařazen do kvalifikace TOP 8. „I u nás jsou lidi, co mě, USK a dění v české lize sledují,“ informuje.

V rámci Kooperativa faktoru však rozhodně není živ jen ze smečí. Zhruba polovinu bodů získal i za svých 37 bloků. „Jsem na ně zvyklý chodit už dlouho. Nevím, odkud se to vzalo, ale mám dobrý timing i čtení pohybu soupeřů a poslední měsíce mi tým hodně pomáhá, abych tyhle „highlighty“ měl. K zakončujícímu hráči se tak můžu nepozorovaně přiblížit z druhé pozice,“ popisuje Seveřan, který má ve smlouvě s USK průkopnickou klauzuli o možnosti odchodu do NBA.

 „Nevím, o kolik jsem se v české lize svému snu přiblížil, ale snažím se každý den zlepšovat a už poslední měsíce této sezony hodně napoví,“ podotkne 22letý forward, který prý ani nevlastní „ligový pas“ k celosezonnímu sledování zápasů nejlepší ligy. „Občas se na nějaké utkání kouknu díky jednomu kamarádovi, ale určitě nejsem ten, co by v noci trávil čas pravidelným sledováním zápasů.“

Jako pravý Fin ani v Praze nepustil k vodě svou velkou lásku – saunu. „Doma jsem si na ni hodně zvykl, je to fakt dobrá věc. Ve Finsku jsme do ní chodili po každém tréninku, byla navíc i v místě, kde jsem bydlel, takže jsem ji mohl využít kdykoli - klidně brzy ráno nebo pozdě v noci, takže minimálně jednou denně jsem v sauně byl. V Praze chodím několikrát týdně, a i když to tu vypadá trochu jinak, pořád je to sauna,“ usměje se.

Jestli se saunou v hlavním městě problém nebyl, jiné věci na kloub nemůže přijít stále – proč se Češi během dne zdraví pokaždé, co se potkají, a nestačí to jen poprvé.



„Občas se tomu ještě divím, ale už jsem si na to docela zvykl, a i když vidím někoho z týmu podruhé, tak pozdravím znovu. Pořád je to ale takové zvláštní. A jsem si jistý, že až se vrátím do Finska, budou se kamarádi divit, proč je tolik zdravím,“ směje se.

Tohle neříká náhodou. Finové totiž na velké hovory nejsou. Spíš se drží přísloví „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. „Je to tak. Jistě záleží, s kým zrovna v tu chvíli jste, jestli jde o kamaráda, nebo někoho cizího, ale obecně nejsme tak otevření a výřeční, a když už začneme mluvit, jdeme hned k meritu věci. Žádné okecávání kolem. Na druhou stranu znám spoustu lidí, kteří fungují přesně opačně a jsou ukecaní, i když by nemuseli být. Já sám toho moc nenamluvím, radši poslouchám a mluvím, až když je to potřeba. Rozhodně hovor nezačínám, i když možná už jsem se pobytem tady trochu změnil. Poznám to, až se vrátím domů.“

Při otázce na to, zda by tedy podepsal platnost rčení „je tam ticho jako ve finské hospodě“, se ale trochu ošívá. „Já po hospodách moc nechodím, ale něco na tom bude. Když jsme s kluky z USK už párkrát zašli někam na jídlo, byl v tom zařízení mnohem větší hluk než u nás.“

Když už takhle někde zasedne, dokáže ocenit i zdejší láci ve srovnání s domovinou. „I v centru Prahy to je pořád aspoň o něco levnější než u nás a v okrajových částech ten rozdíl ještě narůstá. Najíst se v restauraci vyjde opravdu levně a třeba pivo tu je super levné. U nás je to mnohem dražší, stejně jako všechen alkohol. Jedno pivo stojí kolem čtyř eur.“  

A právě tady Alex narazil na věc, za kterou dává Česku podtrženou jedničku. Jestliže tuzemská gastronomie včetně knedlíků a spol. jej neoslnila, u pěnivého moku tomu bylo přesně naopak. „Jsem velkým příznivcem vašeho piva, protože je fakt dobré,“ vyřkne větu, kterou už i před ním použila řada zahraničních borců v Kooperativa NBL. A rozhodně ne ve formě zdvořilostní fráze.

Tedy i tobě, Alexi - na zdraví!